.

Smrt krásných srnců - Otta Pavel

20. března 2012 v 22:00 | Petik |  Školou povinné

OTTA PAVEL (1930-1973)



  • do konce 60. let byl znám jako vynikající sportovní reportér
  • Z počátku 70. let napsal dvě povídkové autobiograficky laděné knihy naplněné moudrostí, steskem, ale i humorem, které ho rázem vyzvedly mezi současné prozaiky
  • nejmladší syn ze smíšeného manželství, jeho otec Žid byl obchodním cestujícím. Z okolí, které Ota Pavla obklopovalo, měl na něj právě nejsilnější vliv tatínek Leo. Pod jeho vlivem se i jeho záliby a vztah k přírodě, k rybaření ke sportu a k rodné zemi, staly jemu vlastní. Nejkrásnější zážitky z dětství jsou spjaty s pobyty v Buštěhradu, křivoklátské lesy a Berounku. Harmonické dětství skončilo s příchodem okupace. Oba bratři Hugo a Jiří a po nich i otec museli transportem do koncentračního tábora. Po jejich odjezdu Ota Pavel žil s matkou v Buštěhradu, začal pracovat v uhelném dole, ale věnoval se i sportu a hokeji. Tragédie blízkých Lidic a zážitky s války na něj silně zapůsobily a zanechaly stopu i v jeho prózách.
  • Po válce absolvoval obchodní a jazykovou školu
  • Krátce trénoval hokejovou mládež
  • sportovní redaktor v Československém rozhlase, a také přispíval svými články do sportovních časopisů.
  • Těžká duševní choroba
  • Ota Pavel projevil jako osobitý vypravěč, jsou plné nostalgického humoru a poezie, vypovídající o smyslu a krásách života a popisující obraz prostředí i doby.
  • Z jeho knih vyzařuje lidskost a pochopení pro slabosti a chyby jedince, soucit s každým, kdo prožije okamžiky neúspěchu, zklamání, a musí překonat mnoho nesnází.




Dílo

  • Pohár od Pánaboha, 1971 - próza ze sportovního prostředí

  • Smrt krásných srnců, 1971 - vzpomínková próza, především vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka
  • Jak jsem potkal ryby, 1974 - opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření
  • Pohádka o Raškovi, 1974 - opět sportovní tematika, forma "sportovní pohádky", inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky





































Smrt krásných srnců

  • 1971, sbírka humorně laděných vzpomínkových próz, jejichž ústřední postavou je Pavlův tatínek. V přibližně chronologickém sledu zachycuje soubor příběhy z autorova rodinného proastředí, v němž dominuje postava tatínka - velkého snílka a malého dobrodruha. První vydání obsahovalo osm povídek:
  • vzpomíná na šťastné dětství před válkou i hořký okupační úděl smíšené židovské rodiny.
  • Nejdražší ve střední Evropě - tatínek naletěl a koupil rybník pouze s jednou rybou. Když to zjistil,nenechal si nic líbit a pomstil se tím, že bývalému majiteli rybníka prodal tu nejdražší bednu na králíky v celé Evropě.


  • Ve službách Švédska - zde je otec představen coby úspěšný mladý muž na vrcholu slávy. Jako obchodní cestující u švédské firmy Elektrolux se stal mistrem světa v počtu prodaných vysavačů a ledniček
  • Smrt krásných srnců - je asi nejznámější a byla dokonce zfilmována.Vypráví o tom, jak si odvážný otec dojel s Davidovou hvězdou na rozvrzaném kole pro srnce , aby jím nasytil své syny, kteří měli odejít do koncentračního tábora. To už se bál i kurážný Prošek. Za pytláctví a přechovávání "žida" byla smrt. Spolu s Proškovým divokým vlčákem Holanem se mu to skutečně podařilo; a možná právě ten srnec zachránil život Jiřímu, který měl po návratu z koncentračního tábora 40 kg.


  • Kapři pro Wehrmacht - Tatínkovi seberou jeho milovaný rybník, on to samozřejmě nemůže přenést přes srdce. Až do doby výlovů chodí "své" kapříky krmit. Jednou v noci je pak tajně všechny vyloví. Pak přijedou ten spodní buštěhradský rybník lovit sítěmi rybáři v uniformách wehrmachtu. Zpočátku velká sláva a všechno vyhlíží slibně, ale v rybníce kupodivu nic není a nikdo si to nedokáže vysvětlit a ta muzika vlastně hraje už jenom na počest otci, který s Davidovou hvězdou na kabátě vypálil Němcům rybník.
  • Jak jsme se střetli s Vlky - je krátká povídka o tom, jak Vlkové dali Otovi Pavlovi a jeho tatínkovi na frak při chytání štik.


  • Otázka hmyzu vyřešena - vypráví o tatínkových poválečných obchodech. Začne s prodejem mucholapek Bomba - chemik. Udělá s nimi terno, do svých obchodů zapojí také svého syna. Ale jak rychle uspěl, stejně tak rychle o svou slávu přišel. Přicházely mu telegramy typu : Pane Popper. Mouchy nechcípají. Spravujou se! Jděte někam s takovým zázrakem!


  • Prase bude! - ta byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou dalších vydání vyřazena
  • Králíci s moudrýma očima´- prodali Popperovi chatu a koupili si domeček U Radotína. Byla to jejich poslední štace tady na zemi a byla to štace šťastná. Tatínek si zavedl zvláštní chov králíků šampanů a maminka zatím úspěšně pěstovala krocany, slepice a prodávala vajíčka . Takhle to táhli skoro deset let. Tatínek své králíky bral na výlety a jednou i na výstavu. Z té jel dotčený, že nevyhrál. Pak je všechny pustil na pasece. Domů se vrátil až ráno v tak zbědovaném stavu, že se maminka lekla a zavolala sanitku. Před odjezdem ještě pověsil na vrátka cedulku s nápisem PŘIJDU HNED a už nikdy nepřišel.
  • Poslední tři povídky jsou časově zasazeny do poválečného období. Zachycují stárnoucího tatínka, jenž se stále pouští do nového podnikání, i když je předem odsouzeno k nezdaru.



SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ

Tématický plán

NÁMĚT: - Vzpomínky z dětství a dospívání Oty Pavla, v nichž popisuje sled událostí, jež potkaly jeho rodinu.

  • reálný a ucelený obraz života rodiny Pavlových od 30. let přes dobu okupační až do 60. let
  • vzpomínkové prózy přinášejí nadčasovou, myšlenkově bohatou a poetickou výpověď o smyslu života, o jeho bolestech i krásách, o pomíjivosti lidského bytí i o nezapomenutelných chvilkách pravého štěstí
  • Smutek se mísí s komikou, nostalgie s prvky humornými

POSTAVY:

Ota Pavel - vypravěč povídek, provází nás všemi povídkami, v nichž se zaměřuje převážně na svého otce, jenž je pro něj vzorem a příkladem; lásku k přírodě a rybaření získal Ota právě po něm
Leo Popper - otec Oty; snílek, potřeštěnec a přitom velký Pan obchodník, který započal svou kariéru u firmy Elektrolux; jedná se o šarmantního muže, jemuž není cizí příroda, rybaření, ani krásné ženy; manželka jeho šéfa ho očaruje takovým způsobem, že zapomíná pracovat a stará se jen o to, aby ji získal; v době války se Leo ukazuje jako skvělý otec, který se vydává na lov srnce proto, aby se jeho dva synové mohli před odchodem do koncentračního tábora pořádně najíst; později i on sám musí opustit svou rodinu; po návratu se snaží navrátit k práci, ale příliš se mu nedaří
maminka Oty - tolerantní žena, která svému muži odpouští jeho prohřešky; vychovává 3 děti; Ota jí věnuje ve svém vyprávění málo pozornosti, a tak se o ní nedozvídáme příliš mnoho
Holan - pes, vlčák, který pomůže Leovi obstarat maso pro kluky; Leo ho dlouho přemlouvá, ukazuje mu svou židovskou hvězdu a prosí ho, aby mu ulovil srnce - Holan ovšem nejde - když už zdrchaný Leo odchází, Holan jde pomalu za ním
Karel Prošek - známý a přítel rodiny Popperových; pán Holana, který mu vždy a věrně sloužil a doprovázel ho při pytlačení

Jazykový plán

  • sutobiografická povídka
  • Velká citová zabarvenost, subjektivita, autobiografie časté použití přímé řeči, nechybí zde ani vtip s humorem, střídajíc se se smutným podtextem, slohový styl vyprávěcí, popisný. Vyprávění Oty je psané spisovnou češtinou, rozhovory a mluva jeho otce je psána obecnou češtinou.
  • Zaujetí pro faktografickou věrohodnost, které se projevuje např. uváděním autentických jmen jednajících postav a konkrétním pojmenováním zvířat nebo míst majících v autorových vzpomínkách jedinečnou, neopakovatelnou hodnotu (vlčák Holan, krásný králičí samec Michael, buštěhradský dům čp. 54, louka Brtva, hospůdka Anamo),
  • poetické vidění běžných, všedních událostí a jevů.
  • symbiózou dokumentárních a fantazijních prvků
  • jazykový projev využívající obecné češtiny místy i v plánu vypravěče a občas těžící z hantýrky českožidovských obchodníků

Kompoziční plán

  • jednoduché kompozice příběhů i větné stavby, často autor sahá po významové zkratce, jež vyprávění nejen dynamizuje, ale posiluje také emotivnost textu (např. o tragických skutečnostech autor informuje jakoby mimochodem, stručnou poznámkou na okraj vyprávění: "Po válce nebylo dobré zboží, samý póvl, fujtajfl - řekla by naše babička Popprová z Buštěhradu, kterou Němci zplynovali v Osvětimi.")
  • pásmo autora - ich - forma
  • autor občas vnímá a hodnotí události nejen z pozice vypravěče již dospělého a vzpomínajícího, ale také jakoby z někdejšího klukovského stanoviska (dětský aspekt vyprávění pomáhají dotvářet i výběr slov a styl)




  • Jednoduché epické situace vypovídaji o životním postoji autora, jenž opřel svou křehkou jistotu o takové hodnoty, jakými jsou domov a rodina, láskyplný vztah k rodné zemi a přírodě, houževnatost při uskutečňování snů, ať jsou jakkoli veliké.
  • Sepětí člověka s domovským prostředím a rodovou tradicí, jeho zakotvení v životním řádu, se projevuje častými odkazy na lidovou slovesnost, které pomáhají obestřít příběhy poetickou atmosférou: "a pak jednoho dne (zní to skoro jako v pohádce)"; "spal jako v pohádce"; "rybník vypadal jak v pohádce" apod.







CITÁT Z KNIHY

"Co jste vyváděl?"
"Karle, kde je Holan? Je tam kapitální kus, srnec jako tele."
"Já bych to, pane, nedělal. Odpoledne tady šli Němci někam na hájovny. Celá skupina. Měli na krku malé kulomety."
"Říkal jsi, že mi půjčíš toho svýho psa."
"Když s vámi půjde. Holane!"
Holan vylezl zpod dříví. Stoupl si a díval se na Proška.
"Půjdeš s ním a budeš dělat, co ti řekne! Rozumíš?" A k tatínkovi:
"Nakonec mu vezmete hlavu do dlaní a řeknete: Holane, běž! O víc se už starat nemusíte."
Prošek šel k chalupě a zavřel za sebou dveře, aby Holan pochopil, že má teď jiného pána.
Holan si sedl a prohlížel si tatínka obaleného bahnem, ve svém životě takové strašidlo neviděl. Pak ho poznal, zavrtěl ocasem, vstal a tatínek myslel, že má vyhráno. Ale mýlil se. Holan si zase sedl a čekal, že mu tatínek hodí jako obvykle pár pražských buřtů.
"Holane, pojď se mnou. Ty se přece pamatuješ na buřtíky, co jsem Ti vozil. Pojď, kamaráde."
Holan seděl, jenom mrkal očima a prohlížel si dál mého tátu. Bylo jasný, že s ním nepůjde, nešel nikdy s nikým. Můj tatínek ho znovu prosil, jako neprosil nikdy nikoho, ale marně. Říkal mu Holane, Holanečku, ale bylo to zbytečný. Pak už začínal být zoufalý a byl na pokraji toho stavu, kterému se říká šílenství. Vyndal z kapsy

tu malou plátěnou hvězdu Jude a ukazoval ji Holanovi a křičel:
"Já jsem teďka žid a žádný buřty nemám. Sám bych nějaký potřeboval. Jsem žid a potřebuju pro mý báječný kluky maso a ty mi ho musíš opatřit!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama