.

17.kapitola – Jde se na věc!

9. února 2012 v 17:00 | Peggy |  Konečně spolu
Další kapitola o záchraně Rose :)) .. Jak se vám líbí ?:))

DALŠÍ KAPITOLA V SOBOTU V 15:00






Lissa

Oba dva byli úplně mimo a já se jen modlila k tomu, aby se s Rose dokázali spojit. Byla jsem nervózní. Trvalo to dlouho, takže se jim to asi podařilo. Nezbývalo mi nic, než čekat. Místo toho, aby se oba znovu probrali ve snu, tak jsem se probudila já, ve svém pokoji.
Nevěděla jsem, co se stalo, ale musela jsem to zjistit. Seběhla jsem dolu do obývacího pokoje. V celém bytě bylo ticho. Zvedla jsem telefon a volala Oksaně. Ještě, že číslo bylo napsané v adresáři vedle. Telefon zvonil, ale nikdo to nezvedal. Byla jsem do toho tak zabraná, že mě naprosto vylekalo, když někdo zaklepal na dveře. V tuhle hodinu? Přešla jsem ke dveřím a vycítila uživatele éteru. Oksana vešla do dveří s vážným výrazem.
,,Co se stalo? Čekala jsem na vás, ale najednou jsem se probrala."
,,Vyšlo to! Mluvili jsme s ní Liss a je v pořádku, ale ty jsi v nebezpečí, musíš se vrátit ke dvoru, tam budeš v největším bezpečí. Rose už dostali, ale teď půjdou po tobě. Musíme mluvit s Mazurem." Vychrlila na mě.
,,Ale já nemůžu odjet! Musím vám pomoct jí zachránit. Já sem v bezpečí tady. Nic mi nehrozí." Naléhala jsem.
,,Rose ví, co dělá a pokud tě máme dostat do bezpečí, uděláme to. Odjedeš ke dvoru a Rose tam dorazí hned, jak ji najdeme."
,,A kde je?" ptala jsem se zoufale.
,,Nevíme přesně, musíme se poradit s Mazurem a tou alchymistkou Sydney. Rose říkala, že je odborník přes architekturu. A páni." Rozzářila se najednou. ,,Viděli jsme tu maličkou a víme, co je zač. bohužel na nich dělají pokusy a.." nedořekla to, protože jí do řeči skočil Dimitrij.
,,Pokusy?" řekl zoufale.
,,No tak, jsou v pořádku objala jsem ho. Už nám zbývá jen málo a najdeme je." Řekla jsem šťastně.

Během hodiny jsme vzbudili celý dům a všichni jsme se sešli v obývacím pokoji u brzké snídaně. Čekalo se už jen na Sydney. Volal i Adrian, aby se ujistil, že už se ke mně všechno dostalo a popřál nám štěstí.
Když dorazila Sydney, tak nám Oksana přetlumočila naprosto všechno a my jí nevyrušovali. Rose i dítě jsou v pořádku, protože jim nechtějí ublížit. Mají s nimi plány, ale dělají na nich nepříjemné pokusy. Což vytáčelo Mazura i Dimitrije. Když jsme mluvili o tom obraze a budově Sydney začala pátrat v záznamech alchymistů i ve svých architektských poznámkách. Vše šlo najednou tak rychle. Šlo to dobře, když už jsme měli alespoň nějaké informace.
Mezi všemi v místnosti vládlo ticho a nervozita. Já odpočívala v Christianově náruči a vstřebávala nějaké informace. Olena a ostatní dělali domácí práce. Mazur s Dimitrijem se zase hádali a Sydney stále koukala do notebooku. Do toho všeho zmatku by každou chvíli měla dorazit Janine.
,,Mám to!" vykřikla Sydney. ,,Mělo by se jednat o zimní sídlo císařů z dávného století. Už se rozpadalo a mělo být zbouráno, ale nestalo se tak. Mělo se to stát, když jsem odjížděla do států, takže už jsem to nijak neřešila. Myslela jsem, že ho vážně zbourali. Proto mě ani nenapadlo, že by to mohlo být ono. Někdo ho odkoupil a zrekonstruoval. Žena jménem Emily Mastrano, která je morojkou."
,,Mastranová, to jako máma Jill?" ptala jsem se zaskočeně.
,,Takže ona stojí za tím vším. Zrovna je u dvora a pomáhala nám, ale to ona je ta koho jsme hledali a ví úplně všechno." Mazur začal dávat dohromady souvislosti. Zavolal Adrianovi, aby si dávala pozor a aby sledoval její kroky.

Všechno se událo tak rychle, ale proč nás zradila zrovna ona? Nechala jsem to teď plavat a poslouchala, jaký je plán na záchranu. Janine s Michailem už dorazila a přidali se i další. Pomáhat nám budou Abeho strážci a nezaslíbení z Baji.
Vyjeli jsme čtyřmi vozy. Byla jsem strašně nervózní a vyloženě jsem drtila Christianovu ruku.
,,Lásko, dopadne to dobře." Podíval se na mě pohledem plným lásky, ale i strachu. Bál se, že se mi něco stane. ,,Ať už se stane cokoliv.."
,,Ne!" položila jsem mu prst na ústa, abych ho umlčela. ,,Nic se nestane. Prostě zachráníme Rose a vrátíme se domů." Věřila jsem v pravdivost svých slov a políbila ho. Uklidnilo mě to. Jeho blízkost mě uklidňovala.
Jeli jsme zhruba půl hodiny. A stále kolem nás byli jen lesy. Zahnuli jsme na lesní cestičku a po chvilce se před námi začal rýsovat obrys nějaké budovy. Na sídlo to bylo malé, ale na dům moc velké. Vypadalo to strašně starodávně, ale mělo to své kouzlo.
Vyskákali jsme z auta, naposledy si prošli plán a rozdělili se do skupin. Byla jsem ve skupině s Michailem nějakým nezaslíbeným a Chrisem. Chtěli nás rozdělit, ale my jsme to nedovolili. Bály bychom se jeden o druhého a nesoustředili se na náš úkol.
Během pěti minut jsme obklíčili budovu a všechny skupinky byly na svém místě. Vysílačkou jsme obdrželi povolení k napadení. Rose jdeme pro tebe.

Rose

Stále jsem byla strašně zmatená z toho snu a naštvaná, že mě ti pitomý strigojové vzbudili, aby mi dali jídlo. Dostávala jsem, to co mám ráda. Ze začátku jsem nejedla vůbec, ale došlo mi, že budu potřebovat sílu a neprospěje to mě ani dítěti, takže teď už jsem jedla normálně.


Vedli mě k Viktorovi do pracovny. Byla to docela změna. Většinu času sem trávila na něčem jako je nemocniční lůžko v nějaké laboratoři.
,,Spala jsi dlouho." Usmíval se Viktor.
,,To sou ty tvoje svinstva, co mi dáváš." Neobtěžovala jsem se s ním mluvit slušně. Jen tak jak si zasloužil. Bez vyzvání jsem si sedla do křesla a uvelebila jsem se.
,,Dnes vyzkoušíme vaše schopnosti." Usmíval se stále. ,,Chci to vidět na vlastní oči."
,,Ale já to neovládám!"
,,A proto, tě donutíme. Vzejde to vždy, když vycítíš nebezpečí. To děcko tě začne chránit." Vypadal, že mi tady umře před očima, ale vítězný smích ho nepřecházel.
Docela jsem litovala toho, že z něj strach nemám. Moje dcera by mi dala určitě, co proto.
Ta představa mě pobavila a začala jsem se smát.
,,Co je tu k smíchu?" vyprskla Natálie.
,,Ale nic. Škoda, že z vás nebezpečí necítím a nemám ani strach. To by to pak bylo mnohem zábavnější setkání." Viktor nestihl ani nic namítat, protože přišel nějaký strigoj. Mluvil rusky a já rozuměla jen problém.
,,Jaký?" vyprskl Viktor.
,,Našli jí!" ukázal na mě. Přece jen se jim to podařilo. Vítězně jsem se usmála nyní já.
,,Říkal jsem, že máme odjet dřív." Řekl ten Robert.
,,Přece jen tu bude dneska zábava." Zasmála jsem se.

Všechno se seběhlo rychle. Viktor i s Robertem se začali stahovat do úkrytu a o mě se měli postarat strigojové spolu s Natálií.
,,Jdeš s náma." Vrčela na mě mezi údery.
Slyšela jsme zvuky boje z venku, ale já tu byla sama s pěti strigoji a Natálií. Ještě, že tu bylo tolik předmětů, které jsem mohla využít jako zbraně. Vrhli se na mě všichni a já se bránila. Hned se dal do mě adrenalin a bylo to příjemné zase po dlouhé době opravdu a pořádně bojovat.
,,Pozor na dítě!" poručila Natálie. Zrovna, když se rozrazili dveře a vstoupila má matka spolu s Dimitrijem, který vypadal jako naprostý bůh. Bůh pomsty. Střetli jsme se pohledem. On se nenechal vyvést z míry, ale mě to psychicky zlomilo a nějaký kretén mě kopl do břicha. Slyšela jsem svůj výkřik a ucítila jsem stěnu za sebou, do které jsme narazila.
,,Říkala jsem pozor na dítě idioti!" prskala Natálie.
,,Dítě?" slyšela jsem podivit se matku.
Nedokázala jsem se zvednout. Cítila jsme strašnou křeč a těsno v mém břiše. Instinktivně jsme se za něj držela a prosila, aby má dcera byla v pořádku.
Dimitrij se probojoval až ke mně a bylo vidět, jak se jeho emoce perou. Byl už jen kousek ode mě a pral se s přímo obrovským strigojem. Nevěděl, co říci jako první. Nedokázala jsem se na něj dívat. Zatínala jsem zuby i oči bolestí. ,,To bolí." Dostala jsem ze sebe.
,,Rose!" Uslyšela jsem křik mojí kamarádky.
Co ta tu kruci dělá? Jak jí mohli vzít sebou až sem? Jsou to snad úplný idioti? Jak se do mě vléval vztek ustupovala bolest. To je dobré maličká. Ucítila jsem zase malé zatřepotání. Už bylo hotovo. Zvládla se uzdravit.
Vyškrábala jsem se na nohy a uviděla, jak Liss čapnul nějaký strigoj. Christian zrovna přiběhl a podpálil mu hlavu. Ukončíme to tu ne?
Cítila jsem strach o Liss a o svou dceru. Věděla jsem, že na to zareaguje a vyšle mi moc. Rozpřáhla jsem ruce a doslova jsem viděla. Jak se z nich řinula žlutá záře. Všichni strigojové najednou ochrnuly a všichni strážci byli zaskočeni.
,,Kurva zabijte je! Nevydržím to!" dostala jsem ze sebe. Byla jsem celá olepená od potu, který se ze mě vyloženě řinul. Tahle moc není nic pro mě. Pomyslela jsem si.
Ucítila jsem něčí chladnou ruku na čele. Byla to Liss celá promrzlá. ,,Nech toho. Tolik magie tě zničí." Používala na mě trošičku nátlaku. Cítila jsem, jak ustupuje temnota i magie a skácela jsem se vyčerpáním na zem. Liss mě vzala do náručí a ukolébala mě ke spánku.
Byla jsem při smyslech, ale nebyla jsem schopná otevřít oči, nebo promluvit. Zavládlo ticho a já usoudila, že je po boji. Najednou bylo plno hlasů jen kolem mě. Cítila jsem mou matku, jak mě začala také objímat a vzlykala spolu s Liss.
,,Musíme zmizet." Naléhal můj otec.
,,Vezmu jí." Poznala jsem Dimitrijův sklíčený a hlas a rozhodně jsme nechtěla, aby mě nesl zrovna on. Všechna zášť se teď otočila proti jemu. Nevím, jak jsem to dokázala, ale dokázala sem otevřít oči a odporovat.
,,Ty mě rozhodně nevezmeš!" řekla jsem s takovým odporem, až to zaskočilo i mě samotnou a nejen celé publikum.
,,Pojď holčičko." Uchopil se mě můj otec a vynesl mě ven.
Usínala jsem vyčerpáním a už jsem moc nevnímala, vím jen to, že jsem byla na zadním sedadle s Liss, která mě neustále hladila i přesto, že byla také vysílená. Použili všichni hodně magie. Ztratili pár nezaslíbených. Nikomu z těch, co miluji se naštěstí nic nestalo.
Pamatuji si ještě to, že jsme měli jet společně v autě, které řídí Dimitrij, ale já to odmítla. Chci se mu prozatím vyhýbat co nejvíce.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Illyria Illyria | 9. února 2012 v 17:10 | Reagovat

Senzační. Už se těším na další.

2 Terez :) Terez :) | 9. února 2012 v 17:14 | Reagovat

Naprosto úúúúúžasnééé! :) :)
Strašně se těším na dalšííí! :)

3 LussyNda LussyNda | Web | 9. února 2012 v 17:23 | Reagovat

skvela kapitolka :D už aby byla sobota :D

4 Majda Majda | 9. února 2012 v 17:28 | Reagovat

Ty jo. To je něco. Prosím nešlo by to zítra?

5 terushka terushka | E-mail | 9. února 2012 v 17:41 | Reagovat

Kruťárna! Týjo... A vypadá to, že Rose vážně jen tak Dimitrijovi neodpustí...:D
Těším se na sobotu..

6 LidkaH LidkaH | 9. února 2012 v 18:06 | Reagovat

naprosto bozi kapitolka, uz aby byla sobota!!! :D

7 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 9. února 2012 v 18:13 | Reagovat

tak ta mu dává zahul :D

8 Peggy Peggy | 9. února 2012 v 18:20 | Reagovat

děkuju za pochvalu !!:))) ... Vy to prostě nevzdáte :D .. Nebude kapitola dřív!! :D

9 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 9. února 2012 v 18:22 | Reagovat

a v kolikaty kapitolce se tak nejak Dimka s Rose usmiri?

10 LussyNda LussyNda | Web | 9. února 2012 v 18:36 | Reagovat

[9]: jj to by mě taky zajímalo :-)

dobře zaslouzí si aby mu dala pořadně zabrat, ale nemusela by ho trapit moc :D

docela mě překvapilo ze by to byla Jillina matka :-) napadla by mě ze všech poslední ... ale dáva to smysl

11 Peggy Peggy | 9. února 2012 v 18:52 | Reagovat

[9]: Za hodně dlouho :D ..tak 23 kapitola možná :D

12 LussyNda LussyNda | Web | 9. února 2012 v 18:53 | Reagovat

[11]: jaj už ted ho lituju :-)

13 terushka terushka | E-mail | 9. února 2012 v 19:01 | Reagovat

[11]: Um? 23? Pááááni, Rose ho pěkně mučí :) No co,aspoň bude do příště vědět, že jí nemá tohle dělat.

14 Peggy Peggy | 9. února 2012 v 19:22 | Reagovat

Musím říct , že ho mučí dost :D.. Kdybyste viděli ,co vymýšlím :D .. A to je ještě slabý mi přijde :D

15 LussyNda LussyNda | Web | 9. února 2012 v 19:40 | Reagovat

[14]: aby to sním pak nezamavalo ... doufam ze mu neodpustí až v den kdy bude rodit :D

16 Peggy Peggy | 9. února 2012 v 19:59 | Reagovat

[15]: To jsem měla původně v plánu !! :D Ale pak sem si to rozmyslela ,rptože porod už bude tak dramatickej podle toho, kde se bude odehrávat :D

17 LussyNda LussyNda | Web | 9. února 2012 v 20:06 | Reagovat

[16]: juj :D to zní zajimavě :-)

18 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 9. února 2012 v 20:21 | Reagovat

ty jooo to budeee

19 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 9. února 2012 v 20:21 | Reagovat

aby z toho nebylo krimi

20 Peggy Peggy | 9. února 2012 v 20:27 | Reagovat

[19]: To ne :) :D

21 LussyNda LussyNda | Web | 9. února 2012 v 20:29 | Reagovat

[19]: no jen aby nemuseli všichni utikat kvuli ochraně lissy a nerodila někde uplně mimo ... to by bylo asi zajimavy :D

22 Peggy Peggy | 9. února 2012 v 20:37 | Reagovat

[21]:Ne to ne :D

23 TerushQaH TerushQaH | E-mail | Web | 9. února 2012 v 20:43 | Reagovat

jsem zvědavá kdy se ti dva konečně usmíří a jestli mu Abe odpustí.. a jsem zvědavá na reakci Janine, co bude říkat na dítě.. :D

24 LussyNda LussyNda | Web | 9. února 2012 v 21:30 | Reagovat

a vubec už si přemýšlela o jmeně pro jejich dceru??:D

25 viki viki | 10. února 2012 v 3:20 | Reagovat

Skvělé !

26 Effy Effy | Web | 10. února 2012 v 13:33 | Reagovat

Sem nemocná a mám teplotu 38°C. Po přečtení 17.kapitoly se mi zvedla tak na 50°C. Je to super :)

27 Peggy Peggy | 10. února 2012 v 14:56 | Reagovat

Uvidíte sami :))) .. Jméno furt nevím :D Asi udělám anketu a vyberu si to nejhezčí :D

28 Lunar Lunar | E-mail | Web | 11. února 2012 v 17:46 | Reagovat

Bože tá Rose je taká krava! :D najradčej by som vošla do príbehu a ukázala by som Dimkovi, že Rose nie je jediná dokonalá- som tu ešte ja! (no čo už, snívať môžem :D)
no ale patrí Ti pochvala;) krásna kapča :)

29 Peggy Peggy | 11. února 2012 v 21:52 | Reagovat

[28]: :D:D:D To je dobrý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama