.

16.kapitola – Přepadovka

7. února 2012 v 17:00 | Peggy |  Konečně spolu
V této kapitole se pro naše posavy dějí samé nečekané věci :

DALŠÍ KAPITOLA VE ČTVRTEK 17:00 :))





,,Vážně si myslíš, že by tě Rose podvedla?" vyptával se mě Christian. Vytáhl mě ven na zahradu bojovat, abych se odreagoval, ale teď jsme si dali pauzu a ticho bylo neúnosné.
,,Já nevím," řekl jsem sklesle.
,,Nevím sice, jak je to možné, ale jsem si stoprocentně jistý, že to dítě je tvoje," řekl zamyšleně Christian.
,,Vy se tu jen tak flákáte?!" z toho hlasu mi naskočila husí kůže.
,,Pane Mazure," vydechl jsem zaskočeně a postavil jsem se. Neřekl, že přijede, jen že pošle posily, ale stejnak tu byl nějak rychle. U něj se ničemu nedivím.
,,Proč nehledáš mojí dceru! Myslel jsem si, že budeš schopnější!"
Šel z něj strach a věděl jsem, že všechny urážky, co vyřkne, budou pravdivé a oprávněné.
,,Nemáme se čeho chytit čekáme, až bude pracovat éter," snažil jsem se se obhájit.
,,Jděte čekat dovnitř, máme nový plán," rozkázal. Pohlédl na mě výhružným pohledem. ,,My si promluvíme později."

Lissa

Christian šel po obědě s Dimitrijem trénovat na zahradu. Byla jsem strašně slabá, moc jsem z toho stresu nejedla. Ani krev ani normální jídlo. Jen tak jsem ležela na posteli a uvažovala, když se ozvalo zaklepání na dveře.
,,Dále," řekla jsem.
,,Vasilisso, ahoj," nakoukl Abe Mazur. Čekala bych kohokoliv, ale ne jeho.
,,Dobrý den," posadila jsem se. ,,Co tu děláte?" tázala jsem se zaskočeně.
,,Máme nový plán na záchranu mé dcery. Za pět minut se sejdeme v obývacím pokoji."
Jen jsem přikývla a víc jsem se nevyptávala. Stejnak pro záchranu Rose udělám cokoliv. Ona by udělala totéž. Převlíkla jsem se a sešla dolů, kam přicházel i Christian s Dimitrijem.
,,Nechápu, jak mohla moje dcera zmizet a nikdo z vás tomu nezabránil. Asi jste si mysleli, stejně jako já, že je dostatečně silná."
,,Kam tím míříte?" zeptal se Chris.
,,Takže nemáme stopy a pouto nefunguje," pohlédl na mě, aby se ujistil.
,,No já ho občas cítím, ale prostě se s ní nedokážu spojit. Vím, že tam někde je, ale ona nejspíš neví, že já se o to pokouším. Jako by byla mentálně mimo, nebo tak něco. Neumím si to vysvětlit."
,,A zkoušeli jste spojit všechny síly a využití éteru?" díval se na mě vítězně Abe. ,,Měla by ses jít posilnit k Oksaně. Obě byste se měly posilnit. Dnes večer se s vámi ve snu spojí Adrian a společně se pokusíte dostat k Rose. Spojíte všechny 3 síly a zkusíte všechny formy využití éteru."
Jen jsem vydechla překvapením.
,,Hotová éterová show," odfrkl si Christian.
,,Něco proti, Ozero?" zaútočil na něj Abe.
,,Co když se někomu z nich něco stane?"
Měl na mysli, co když se stane něco mě. Ale to jsme nevěděli. Ani Mazur to nevěděl. Spoléhal na to, že pro Rose udělám cokoliv a taky že ano.
,,Jdu do toho." prohlásila jsem a zvedla se k odchodu, abych to probrala s Oksanou. Chris na mě jen v šoku zíral a Mazur se vítězně usmíval.
,,Janine se strážcem Michailem je na cestě a půjde s námi pro Rose, až ji najdeme," dodal Mazur.
,,Jakou roli tom hraju já?" zeptal se Dimitrij. Promluvil poprvé za celou dobu.
,,Ty už jsi svůj boj prohrál."

Dimitrij

,,Nemůžete mě z toho odstranit. Musím jí najít. Já vím, že je to převážně moje chyba. A musím jí odčinit," naléhal jsem.
,,Nehodlám se o tom s tebou teď bavit, Belikove. Myslel jsem si, že jsi pro mojí dceru to nejlepší a zklamal jsi. Nyní soustředím všechnu energii na nalezení Rose. My dva to vyřešíme jako chlap s chlapem, ale až ji najdu." Vyhrožoval mi snad? Ano. A měl na to právo. Bez dalších slov odešel. Všichni začali hýbat s plánem, jen já jsem stále neměl co na práci.
,,Dal by sis něco?" ptala se mě máma.
,,Mm?" nevnímal jsem.
,,Najdete jí," usmála se na mě povzbudivě.
,,A co bude pak?" zeptal jsem se s nadějí v hlase, že mi na tu otázku konečně někdo odpoví.
,,Měli byste si promluvit. I s jejími rodiči," pohlédla na mě významně. Věděl jsem, kam tím míří. Na Rosino těhotenství. ,,Stále pochybuješ?" zeptala se mě.
,,Nejsem si jistý. Je tu tvrzení historie a tvrzení babičky. Ale ať už je to dítě kohokoliv, postarám se o něj i o Rose." řekl jsem pevně. A věděl jsem, že to splním, i kdybychom se měli s Rose rozejít. Přijmu ho za své, dokud nebude uznán pravý otec.

Lissa

Ležela jsem v posteli vedle Christiana a připravovala se ke spánku. Nebo spíše k akci. Nebyla jsem si jistá, jestli to vyjde, ale doufala jsem, že ano a měla jsem naději.
,,Vážně to chceš udělat?" zeptal se mě Christan po několikáté.
,,Ona mi zachraňuje a střeží život neustále. Teď je to na mně. Nerozmyslím si to, miláčku," usmála jsem se a políbila ho. Blížil se čas, vypila jsem lahvičku, která mi má přivodit spánek a po chvilce jsem doopravdy usnula.
Objevila jsem se v prostorách Akademie. Uvědomila jsem si, že se mi po ní docela stýská. U starého dubu jsem uviděla postavu. Rozeznala jsem Adriana a vydala se za ním.
,,Ahoj sestřenko," řekl smutně.
,,Jdeme na to?" zeptala jsem se odhodlaně.
,,Neznám se s tou Oksanou a tak mi musíš pomoct přivést jí sem k nám. Jen na ní mysli a já ti ji pomůžu přivést sem."
Začala jsem vzpomínat na Oksanu. Na to, jak jsme zkoumali auru Rose. Ucítila jsem, jak do mě proudí éter, ale nebyl můj, to byl ten Adrianův. Po chvilce to přestalo a já otevřela oči.
,,Jsi tu," usmála jsem se na Oksanu. Seznámila jsem Adriana s Oksanou, ale ještě jsme tu měli jednu záležitost k vyřešení, než se pokusíme spojit s Rose. Adrian se musel dozvědět o Rosině těhotenství. Celé jsem mu to převyprávěla velmi zrychleně a Oksana občas dodala nějaké detaily.
,,Páni," vydechl. ,,No moje to určitě není," zasmál se.
,,My víme, ale Dimitrij si tak jistý není," posmutněla jsem.
,,Tím bychom jsme se teď neměli zabývat," usmál se. ,,Jdeme si pro ní," řekl odhodlaně.
Všichni jsme si sedli do tureckého sedu a spojili jsme ruce. Začneme nejdříve u Adriana. Posílíme jeho sílu a budeme se snažit k Rose dostat pomocí snu. Zrovna spala, takže by to neměl být problém, ale z nějakého důvodu byl a my se na ní nedokázali napojit.
,,Já ji prostě cítím, ale žádná odezva," zakroutil hlavou. ,,Ještě se mi nestalo, abych někoho nepřivedl do snu. Většinou člověku hodím "provaz" a on přijde sám, ale ona si toho provazu ani nevšimla."
,,Někdy mě to budeš muset naučit," pousmála se na něj Oksana.
,,Pokračujeme. Zkusím se na Rose napojit přes pouto a vy se ho pokuste nějak posílit. Natáhnout až k ní."
Doufala jsem, že alespoň můj plán vyjde, ale po nějaké době snažení opět nic. Byla jsem víc a víc zoufalá. Na řadě byla Oksana, ta nejlépe ovládala dostávání se lidem "do těla" .
Všichni najednou jsme mysleli na Rose a zároveň posilňovali Oksaninu moc. Dostala se k ní, ale takovým způsobem, že usnula spolu s Rosen a museli jsme jí probudit.
,,Jsme ztraceni," začaly mi téct slzy.
,,Ale nejsme!" prohlásila odhodlaně Oksana. ,,To dítě má taky moc éteru ne?"
,,No a?" vybídl jí Adrian nezaujatě.
,,To dítě je přímo v ní. Má s ní mnohem větší pouto než ty, Liss. A jestliže s ní Jeva byla schopná mluvit, tak to můžeme zkusit i my," řekla nadšeně.
Bylo to složité, ale stálo to za pokus. Oksana znova navštíví Rose, ale sama. Až bude v ní a možná zase usne, navštíví jí Adrian, ale bude volat do snu to dítě. A pokud to vyjde, dítko přivede i Rose. Já můžu pomoci pouze jako podpora energie.

Rose

Objevila jsem se na známé louce. Chodila jsem po trávě a cítila, jak mě šimrá mezi prsty. Věděla jsem koho očekávat. Mou dcerku. Dnes na nás celý den dělali pokusy. Většinou jsem byla pod narkózou, abych se nemohla bránit, ale vždy jsem se vše dozvěděla. Alespoň mám zaručeno, že se ani mně, ani jí nic nestane. Viktor jí potřebuje.
Má dcera vznikla díky éteru, který bude využívat. Bude mít magickou moc, ale bude dhampýrka. V těch technologiích, co tu mají, se moc nevyznám, ale je mi jasné, že je to všechno pořádně drahé. Jenže Viktor má peněz dost.
Už od začátku ten prcek oplývá magií, ale teď, když je větší a to i její moc - proudí to i skrze mě přes pupeční šňůru. Zkoušela jsem to nějak využít, ale já samotná jsem nezmohla nic. Nevím nic o magii a jak jí ovládat. Ta maličká skrze mě vidí nebezpečí a pak už se o všechno postará sama. Je to neuvěřitelné.
Jak jsem čekala, objevila se má dcerka, ale ne sama. Z jedné strany s ní přicházel Adrian a z druhé Oksana. Mířili ke mně. Nevydržela jsem to a samou radostí jsem se k nim rozeběhla. Skočila jsem Adrianovi kolem krku.
,,Adriane!" vykřikla jsem a začala plakat.
,,Pšššt, Rose všechno už bude dobré," utěšoval mě.
Utřela jsem si slzy a pozdravila se i s Oksanou. ,,Ale jak jste se ke mně dostali? Blokují můj mozek."
,,Jsme tu díky té malé," usmál se a kývl na moji dceru. ,,Zkoušeli jsme hodně věcí, tohle napadlo až Oksanu."
,,A Liss?" ptala jsem se. ,,Je v pořádku?"
,,Rose. To tebe unesli a staráš se o Liss? Ta je v pořádku."
,,Ne, není. Rozdělili nás úmyslně. Někdo jí chce. Chce se jí za něco pomstít. Musíte jí ochránit," naléhala jsem.
,,Dobře, ale teď se musíme postarat o tebe," pohlédla na mě důležitě Oksana. ,,Řekni nám všechno."
Seděli jsme na trávě a já jim v rychlosti všechno přetlumočila. O tom jak mě napadli. O co jde Viktorovi se mnou a Liss a hlavně o pokusech, které na mě pořádají. Má dcera si nás prohlížela se zájmem a s takovou pýchou, až to nebylo možné.
,,Jak může být někdo tak necitlivý?" nechápala Oksana a hladila mou dceru po vlasech.
,,Nechápu to, ale držím se," posmutněla jsem. ,,Co Dimitrij?"
,,Je to idiot. On si vážně myslí, že je moje?" podíval se na mou dceru. ,,Zacpi si uši maličká," řekl jí. A ona ho uposlechla. ,,Je jakoby vám z prdele vypadla."
S Oksanou jsme se obě zasmály. ,,Na to jsem se neptala," zvážněla jsem.
,,Je zoufalý, Rose. Neříkám, že si uvědomil, že je to jeho dítě. Stále pochybuje. Ale je zoufalý z toho, jak se zachoval a že tě neochránil," řekla smutně. A váhala, jestli pokračovat.
,,Co se děje?" vybídla jsem jí.
,,No víš, tohle všechno zorganizoval tvůj otec. My spoléhali jen na Liss a vaše pouto, ale tvůj otec přijel s nápadem spojit síly ve snu. Do toho má dorazit zítra tvá matka. Myslím, že to bude ještě dost ostré."
,,To se dalo čekat," řekla jsem nabručeně a na něco si vzpomněla. ,,Počkat!" řekla jsem nadšeně.
,,Co?" vybídl mě Adrian nadějně.
,,Ve Viktorovo pracovně ten první den jsem si všimla velkých francouzských oken. Byly tam dlouhé tmavé závěsy, ale jsem si jistá, že tam ty okna jsou. Měl tam na stěně totiž obraz s nějakým sídlem, které mělo ta okna. A stálo naprosto opuštěné v lesích."
,,Myslíš, že je to místo, kde tě schovávají?" ptala se Oksana.
,,Můžu jen doufat, že ano. Spojte se se Sydney. Miluje architekturu, a pokud tu něco takového v okolí je, bude o tom vědět."







 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 elrin elrin | 7. února 2012 v 17:12 | Reagovat

ty nás pořád napínáš, už aby bylo pokračování, jinak moc pěkné

2 Illyria Illyria | 7. února 2012 v 17:12 | Reagovat

Absolutně dokonalý. Už se nemůžu dočkat další. I když já se nemůžu dočkat každý. Třeba dneska už jsem tady od 16:45 a nedočkavě čekám. Doufám, že příště už zachrání Rose. Jo a chtěla jsem se ještě zeptat: Měl Dimitrij něco s tou bejvalkou, když se u ní schoval.

3 Illyria Illyria | 7. února 2012 v 17:13 | Reagovat

[2]:zapomněla jsem dát na konec věti ?.

4 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 7. února 2012 v 17:14 | Reagovat

NÁDHERA !!!!!!!!

5 LussyNda LussyNda | Web | 7. února 2012 v 17:15 | Reagovat

skvěla kapitolka :D už aby byl tedy čtvrtek:D

6 Mags Mags | 7. února 2012 v 17:27 | Reagovat

Naprosto perfektní!!!! nemůžu se dočkat další kapitoly!!!! :DDD

7 Terez :) Terez :) | 7. února 2012 v 17:40 | Reagovat

Úžasnééé! :) :)
VELICE se těším na další! :) :)

8 Peggy Peggy | 7. února 2012 v 17:53 | Reagovat

[1]: To je účel:D Jinak děkuji :)

[2]: Zachrání :) A nic s ní neměl:)

9 Peggy Peggy | 7. února 2012 v 17:54 | Reagovat

DĚKUJU ZA POCHVALY !!! :-))

10 LussyNda LussyNda | Web | 7. února 2012 v 18:09 | Reagovat

[9]: a nešlo  by tu další kapitolku třeba už zítra? :-)

jestli to bude dál takhle napínave tak spoustu znas to nevydrží :D

11 Peggy Peggy | 7. února 2012 v 18:11 | Reagovat

[10]: Nešlo :)) :D .. Mám napsáno jen do kapitoly 19. a musím máknout :)

12 terushka terushka | E-mail | 7. února 2012 v 18:44 | Reagovat

Božínku, chcípám smíchy z věty "Jakoby vám z prdele vypadla". :DDDDDDDDDDDDD Adrian je prostě Adrian. Zbožňuju ho.
Jo, Abe, jeď! Takovýho tátu bych si nechala líbit :D A Dimitrijovi to dost nandaval teda :DDD
Sice ho miuju, ale dobře mu tak. Po tom všem si to zasloužil..

13 Effy Effy | Web | 7. února 2012 v 19:15 | Reagovat

Čtvretk je moc daleko, ale pokud to znamená, že naopak víc napíšeš, tak to se moc těším :)))

14 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 7. února 2012 v 19:28 | Reagovat

[13]: jooooo

15 Lunar Lunar | E-mail | Web | 7. února 2012 v 19:35 | Reagovat

Pokračovanie bude až v štvrtok? Si sa zbláznila nie? :D dokonalá kapitola:* a adrianove hlášky... Proste nemáš chybu :D

16 Peggy Peggy | 7. února 2012 v 19:49 | Reagovat

[13]: Dneskaani včera jsem nenapsala ani řádek :-// trápí mě migréna :(( Snad zítra :)

17 viki viki | 7. února 2012 v 22:07 | Reagovat

Bylo to nádherné ! Opravdu píšeš úžasně, jsi dobrá ! Těším se na pokračování

18 Kisee Kisee | E-mail | 9. února 2012 v 11:36 | Reagovat

[12]: Ne asi:-D to je muj nejoblibenejsi vyrok z tyhle kapitoly:-D:-)

19 Annabells Annabells | 9. února 2012 v 16:58 | Reagovat

nevím, ale Rose mi prostě v téhle povídce nepřipadá jako Rose...... nuraz se, ale fakt mi tohle už ani nepřipomíná VA

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama