.

Vánoční sen

11. ledna 2012 v 11:02 | Tanjushkaa |  Jednorázové FF

TATO POVÍDKA SE ZŮČASTNILA SOUTĚŽE Č.1 !!

Vánoční sen


"Miluju tě," brečela, když mě hladila po tváři a stírala tak slzy, které jsem nemohl zastavit...a ani nechtěl: Musel jsem dát najevo tu strašnou bolest, kterou jsem zažíval, když mě opouštěla. ,,Vždycky tě budu milovat, Adame." Tak proč mě opouštíš, chtěl jsem se zeptat, ale ona mi zacpala ústa posledním polibkem, ve kterém bylo tolik bolesti, tolik něhy a nepopsatelné lásky a já chtěl, aby tahle naše poslední společná chvíle nikdy neskončila...ale ona už byla pryč, ani se neotočila, abych mohl naposled vidět tu andělskou tvář. Zíral jsem na dveře a přál si, aby to nebyla pravda, abych neztratil tu slečnu, pro kterou bych byl schopen udělat cokoli na světě...
A takhle ironicky pro mě skončil První máj a první skutečná láska, stejně rychle, jako shořela kytice růží v plamenech krbu, kam jsem ji s bolestí v srdci zahodil.
Nemůžu uvěřit, že ten čas tak letí, protože dneska je den před Vánoci a já si zase vzpomněl na svého andílka (ne, že bych na ni snad dokázal zapomenout ... hledal jsem ji všude, chtěl jsem jen pár odpovědí, ale vypadá to, jako by nikdy ani neexistovala, jako by byla jen v mé fantazii). Ztrácel jsem pomalu naději a zkoušel to s jinými dívkami, které mě pustily k vodě vždycky po té, co přišly na to, že jim nedávám, a nejsem schopen dát, celé své srdce. Ale já nemohl za to, ze už bylo obsazené andělem, kterému se z něj nechtělo ven.
Ten večer jsem usnul při myšlenkách na loňské Vánoce, kdy jsme se spolu poprvé milovali. Pod vánočním stromem, který osvětloval celou místnost. Bylo to nádherné. Nikdy předtím jsem nic takového nezažil. Tehdy jsem se cítil absolutně šťastný a věděl, že dokud budu mít ji, nechci pod vánočním stromem nic jiného...
Probudilo mě zvonění zvonku. Šel jsem rozespale otevřít a za dveřmi stála ONA. Myslel jsem, že stále spím, ale když jsem ji objal, zdála se být tak skutečná.Vpletl jsem prsty do jejích nádherných blond vlasů. Pak jsem ji políbil. Bylo to, jako by nikdy neodešla. Mohli jsme tam stát minuty nebo hodiny. Vnímal jsem jen její přítomnost.To, po čem jsem nejvíc toužil se stalo skutečností. Odtáhla se ode mně a podívala se mi do očí, jako by chtěla něco říct.
Probudil se jsem. Nemohl jsem uvěřit, že to byl jen sen. Posadil jsem se a pátral po zdroji svého probuzení. Pak jsem to uslyšel znovu. Zvonek. Copak jsem se už úplně zbláznil? Vyskočil jsem z postele a letěl ke dveřím. A za dveřmi byla ... nebyla.Ta dívka byla nádherná, byla to téměř přesná kopie mého andílka. Ale něco chybělo. Maličkosti jako piha na tváři nebo modrá očka. "Je mi to tak líto," padla mi do náruče a rozplakala se. Nikdy jsem neslyšel tak zoufalý pláč. Vtáhl jsem ji dovnitř, posadil na pohovku a přinesl jí kapesník. Smutně se usmála. "Nevím, proč chtěla, aby ses to dozvěděl na Vánoce, ale plním její poslední přání. Zbystřil jsem. Poslední? Samovolně mi začaly stékat slzy. "Ona je mrtvá, Adame." Tomu jsem nevěřil. Jak by mohla být? Když jsme byli spolu, byla vždycky tak veselá a v pohodě. Její sestra jakoby četla mé myšlenky. "Leukémie," zašeptala, "tys byl to jediné, co ji dokázalo udržet při životě takhle dlouho. Bojovala jako nikdy předtím." "Ale prohrála," poznamenal jsem a už své emoce neudržel.
Leukémie. Leukémie. Bušilo mi v hlavě, když odešla. Proč mi to zatraceně neřekla? Mohli jsme si užít poslední chvíle. Nenáviděl jsem pocit bezmoci, který jsem v těch okamžicích cítil. Ani nevím, jak jsem dokázal usnout, ale když jsem se ráno probudil, nechápal jsem. Ocitl jsem se v prostorné, velice světlé místnosti . Nikde nic. Myslel jsem, že jsem oslepnul, ale to nedávalo žádný smysl. Rozhlédl jsem se. Když jsem se otočil, věděl jsem, že jsem v nebi. A za mnou stála ona. Prudce jsem ji objal a už ji nikdy nechtěl pustit.
Nikdy mě nezajímalo, jak jsem se do na to místo dostal, jak jsem zemřel.A bude to znít dost sobecky vůči lidem, kteří kvůli mně trpěli, ale já jsem vděčný. Děkuju Bohu, že splnil můj vánoční sen.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dom*C Dom*C | 11. ledna 2012 v 17:13 | Reagovat

povedený :))

2 Kisee Kisee | E-mail | 12. ledna 2012 v 17:17 | Reagovat

Nadherny. A desne smutny:-( ale rekla bych ze smutny povidky zanechavaj mnohem hlubsi dojem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama