.

TVD Nový příběh - 5.Nemoc

14. ledna 2012 v 14:00 | Helga |  TVD Nový příběh

5.Nemoc





V pondělí jsem měla plný nos,hlavu ztěžklou,nemohla jsem mluvit,byla mi zima a bolelo mě v krku.Většinou jsem nemocná,Ale já si to nikdy nepřiznám,vždy to na mě hned poznala teta.Ale já nemůžu být nemocná.To nic nebude.Snažila jsem se tvářit jak nejlépe jsem dokázala,když jsem šla do školy.Je mi blbě,ale nic to nebude.Já jsem v pohodě.Stefan na mě ještě doma houkl"Elena je nemocná,zůstanu u ní." pak se koukl ještě jednou "Nechceš radši taky zůstat doma.Vypadáš děsně" "Ne já jsem v pohodě.Jenom rýma.Včera jsem šla pozdě spát tím to bude" zalhala jsem.Nejspíš mi to sežral,protože už tam nebyl.Do školy jsem jela s Caroline a Tylerem."Kde jsou všichni?" zakoukala jsem se do skoro prázdné školy."Asi chřipková epidemie ,všichni lehly.Ta většinou trvá dlouho" informovala mě Caroline o stavu "No my s Tylerem si uděláme volno,aby nevypadalo divně,že nejsme nemocní." "Ahoj lidi"Matt a Anna kdo jiný.Volala jsem Bonnie."Promiň Mer.Jsem mrtvá.Jeremy taky nevypadá nejlíp." "Pozdravuj ho" "Budu.Pa" "Pa".V práci jsem byla jako jediná,jelikož všichni onemocněli. Šéf sice viděl,že vypadám hrozně,ale byl zoufalý,takže mě domů neposlal.Domů jsem musela jít zase pěšky.Bylo mi hrozně.Chvilku jsem si sedla na lavičku.Nebo jenom na chvilku zavřela oči.Venku nikde nikdo nebyl ,byla zima. Domů jsem se dostala s deseti přestávkami.Stefan byl u Eleny .Otevřela jsem dveře rozsvítila.Nechtělo se mi chodit,až k židli.Tak jsem se uvelebila na zemi.Brr..Je mi zima.Že bych byla opravdu nemocná?To ne přesvědčovala jsem sama sebe.Nevyspala jsem se celou noc jsem se budila něco jsem na sebe hodila.S těží pročísla vlasy.Vyčistila si zuby.Měla jsem pocit,že za chvilku padnu.Těžko se mi dýchalo,skoro jsem nevnímala okolí.Se scházením schodů jsem měla velký problém.Damon byl v kuchyni,kam jsem já ale nemířila.Neměla jsme hlad,chuť prostě nic.Na posledním schodu jsem si musela sednout.Na chvilku si lehnu škola počká."Co to tu blbneš?" Zeptal se Damon "Jdu do školy" snažila jsem se zvednout.Sáhl mi na čelo."Vždyť ty úplně hoříš" "Ne já se jenom špatně vyspala" tentokrát to ale lež nebyla."Nikam nejdeš." Ignorovala jsem ho a soukala jsem se do skoro prázdné školy.Ze školy jsme šla domů,na práci kašlu.Je mi fakt zle.Jenže v půlce cesty jsem vyčerpáním ztratila vědomí."Pořád seš v pohohě?" skláněl se nade mnou Damon. Neodpovídala jsem,neměla jsme sílu se s nim hádat.Vzal mě do náruče a já se bez protestů nechala odnést do postele.Přinesl mi čaj,teploměr a teplé pyžamo abych se do něj oblékla.No s těžka ,ale zvládla jsem to.Ale to ze mě vysálo poslední moje síly.Už ani hlavu jsem skoro nemohla zvednout.Když se Damon kouknul teploměr "Tak holka máš 40 uděláme si výlet do nemocnice." Ne, ne ,ne ,kde je nemocnice,tam jsou doktoři a kde jsou doktoři ,tam jsou jehly."Né," zašeptala jsem."Já se tě,ale na nic neptal." prosila jsem ho ať nikam nejezdíme,že zítra to bude určitě lepší.Sice nerad,ale souhlasil.Horečka mě nenechala spát.Damona jsem poslala pryč.Ráno byl naštvaný ,že jsem nic nevypila a že teplota neklesla.Jenže kdybych musela vylézt z postele ,asi bych umrzla,tak zavolal doktora k nám.Víte jak on umí skvěle přemlouvat lidi."No slečno Mowatová,máte zápal plic." nechtěla jsem ho poslouchat,chtěla jsem spát.Zaslechla jsem jen "zítra ji přivezte" pak jsem nejspíš vyčerpáním usnula.


Spánek mi moje tělo moc dlouho nedopřálo.Damon do mě lil pořád čaj.Bylo mi zle,snad se to ještě víc zhoršilo.Nechtěla jsem být sama.Když jsem viděla,že se zvedá chytla jsem ho za ruku,možná už blouzním "zůstaň tady prosím.Neopouštěj mě." oddychovala jsem rychle a hlasitě.Damon si lehl ke mě,odběhl vždycky buď pro kapesníky nebo uvařit čaj.Ráno mě zabalil do deky ,vzal do náruče a odnesl mě do auta."Kam ?" vyhrkla jsem ze sebe."Do nemocnine" Nebudu protestoval,jelikož už i já přiznávám- jsem nemocná.Damon mě položil na lehátko,já se jeho ruky držela jako klíště,takže ho doktor nemohl ani vyhodit.Po rentgenu a nějakých dalších vyšetřeních,udělal doktor závěr"Slečno Mowatová dám vám antibiotika a ty budete brát..."dál jsem neposlouchala,ale zbystřila jsem,když řekl "Takže si vás tu necháme na pozorování".No já tady nezůstanu."Damone" zaskučela jsem.Domlouval něco s doktorem,pak se ke mě naklonil a pošeptal mi "Zítra pro tebe přijedu" a odešel.Zrádče,srabe,chtěla jsem zakřičet,ale rozmyslela jsme si to.Zavřela jsem radši oči ,kdo ví ,co se mnou budou dělat.Probudila jsem se byla jedna v noci,bylo mi stejně blbě,ale jedno jsme věděla ,že odsud musím vypadnout,oblékla jsem si svoje věci a proplížila se přes sesternu,až otevřeným vchodem ven.Mám to ,ale štěstí,nějaký hlupák nezamknul.Jak se teď dostanu domů?Zavolám Damonovi nebo Stefanovi nebo Caroline.Vytočila jsem Damona ,protože Stefan by mě dotáhnul zpátky a Caroline bych zbudila."Meredith?Co se děje?" "Potřebuju odvoz" "Kde seš?"Před nemocnicí,teda spíš za ní." "Za chvilku jsem u tebe."

Po 5 MINUTÁCH

"Co to tu blbneš?" "Já tam nezůstanu" zasmál se mojí tvrdohlavosti,potom víc nečekal,když viděl jak se klepu a odnesl mě do auta,pak zašel do nemocnice a za 3 minuty byl zpátky. V ruce držel nejspíč antibiotika.Cestou domů jsem usnula,to způsobilo to,že jsem se probudila zase ve své posteli.Damon mi asi povlíknul nově postel,jelikož jsem měla jiný prostěradla.Zbudil mě a přinutil mě spolknout prášek.Neustále mi doplňoval tekutiny.Když mi bylo blbě,tak coca colou a jinak čajem.Po dvou dnech přišla Caroline "Jaj Mer, co si zas blbla." Napustila mi vanu a pomohla mi do koupelny.Cítila jsme se jako idiot.Vyprávěla mi nějaké novinky,i když jich moc nebylo,ostatní skolila nemoc stejně jako mě.Nevěnovala jsem jí pozornost,ani jsem si nevšimla ,že odešla."Tak je dvanáct.Prášek!" probudil mě Damon.Pomohl mi si sednou.Teplota se mi snížila na 39,ale i tak jsem byla nerada sama.Hlavně,když se mi dělalo špatně.Damon kolem mě skákal,dával mi obklady,nutil mě pít a brát prášky.Přinesl jídlo ,ach ne."Už si asi čtyři dny nic nejedla" podal přede mě krupicovou kaši s kakaem." "Já nemám hlad" "Ale jasně ,že máš" a začal mě i na můj protest krmit,jak malý dítě."A jede další letadýlko" To letadýlko mu za chvíli narvu do zadku.Druhý den už mi bylo o moc líp teplota klesla,až na 37 a zvýšila se už jenom tak na 38.

Další den mě Damon vzal do nemocnine na kontrolu,tentokrát mě tam nechal a já vnímala doktorova slova "Tak slečno Monatowá,obdivuhodně se rychle zotavujete.Den o dne je to lepší doberte antibiotika ,a potom přijďte znovu." "Děkuju" opustila jsem ordinaci a Damon,už na mě čekal,vypadala jsem pořád strašně.Akorát teď jsem to vnímala.Doma Damon uvařil kuřecí vývar s nudličkami.Byl chutný.Teplotu jsem neměla,ale za to pořád chuť na něco a Damon mi udělal ,co jsem chtěla.Byla středa - 10 dní jsem byla nemocná. "Čau marode" vnutil se ke mě do pokoje Stefan."Co Elena?" "Je tady,leží u mě v posteli." "A ty ses přišel kouknout ,jak mi je nebo jestli mě Damon nesežral?" "Obojí.Hlavně Elena potřebovala mít jistotu.A taky jsem slyšeli o tvých nápadech a protestech." "Hmm..To je fajn" "No a zítra příjde Bonnie s Jeremym,byste marodi byli všichni pohromadě." "Co dělá Elena? " "Leží." "Tak jí sem dones,kouknem se na nějaký film." Stefan se na mě váhavě podíval.Nasadila jsem milý úsměv a za chvilku nesl Elenu ke mě."Ahoj Mer,budeme marodit spolu jo?" ":-)" "No tak když vy dvě teď budete spolu.Já půjdu na lov." "Jo jen jdi.My to tu spolu zvládneme." Stefan se,ale i přes moje slova podíval na Elenu."Řeknu Damonovi" "Slyšel jsem svoje jméno"přihlásil se Damov a vtírl se mezi mě a Elenu do postele."Jen jdi bratře.Já se o ně vzorně postarám.Pustím jim medvídka Pů a udělám jim mléko s medem." Usmál se šibalsky Damon. "A co ty?Kdy ses naposledy krmil.A nechci vědět jak,jenom kdy." "Bratře oba víme kdo z nás má větší vůli.Tak se nestarej a běž."Stefan nerad,ale šel."Tak co budeme dělat" S Elenou jsme se na sebe podívali,vzali polštář a pokoušeli se Damona umlčet."Dáme trojku?" "S tebou ne." začali jsme se s Elenou smát.Ale nebuď naštvaný můžeme si zahrát jednu super hru." nabídla jsem mu. "A jakou." smál se na mě.Vzala jsem do ruky polštář "Damon drží hubu" a mrskla jsem ho po něm."Tahle hra mě nebaví." "Ale nás jo." bránila nás Elena.Když jsme si pustili na laptopu romantickou komedii vzal roha.Stejně jsme s Elenou usnuli.Znovu jsem cítila horečku,ztěžkla mi hlava a bylo mi špatně.Elena zřejmě neměla tak vysokou teplotu ,jako já."Bože Meredith vstávej.Jseš jak kamna." Zabalila jsem si do deky hlavu,abych nebyla vidět."Mer.Koukni se na mě!"Stahovala ze mě peřinu."Meredith!" "Co se děje?" uslyšela jsme Damonův hlas."Damone, co je s ní?" "V pohodě já se o ní postarám.Pojď vezmu tě ke Stefanovi" pak bylo chvíli ticho."Meredith.Na čele jsem měla zase studený obklad." otevřela jsme oči na Damona "Jak se cítíš?" "Dobře." "Jo jasně.Ale fakt!" "Mizerně." Dal mi teploměr a po chvíli ho zase vyndal."Zase 40." Proč já? "Jak je jí?" zaslechla jsem Stefana.Damon mu ukázal teploměr.Stefan mi šáhnul na čelo.Připadala jsem si zase jako malá.Chvíli si tam něco mumlali.Pak mě vzal Damon do rukou a Stefan házel moje věci do tašky.Auto řídil Stefan a Damon byl se mnou vzádu.Věděla jsem kam jedeme.Zase.Ta samá ordinace,to samé lehátko.Dnes měla službu starší doktorka.Prohlížela si moje minulé výsledky."Uděláme odběr krve." Co? Ne to radši umřu.Škubla jsem sebou.Stáli tam oba Damon i Stefan,koukali se na mě každý tím svým pohledem ."Ne já jsme v pořádku.Odběr krve nebude nutný".Damon ke mě přišel a donutil mě zase si lehnout."Damone.Já to nesnáším.Radši umřu."slzy se mi začali kutálet po tvářích.Vzpomněla jsem si ,když mi jednou jedinkrát odebírali krev.Dělala jsem scény.A taky jsem měla strach ,jak na to ti dva budou reagovat.Na mojí krev.Brečela jsem ,až mi bylo trapně.Teď jsem byla srab já."Stefane."podívala jsme se na něj."Promiň Mer,musíme zjistit co ti je."radši odešel do čekárny."Damone." "pšš." chytil mě za ruku.Pomohl mi si sednout.Podala jsem sestřičce svojí pravou ruku.Když mi vlhčila ruku,rozbrečela jsem se."Koukejte se třeba vedle." řekla vlídně.Byla jsme zoufalá.Opřela jsme si hlavu o Damonovo rameno a vyplakávala si tam oči.On mě zatím hladil po zádech a jednou rukou držel sestřičce ruku mou."Povolte".Brečela jsme a cítila jak mi krev tahá něco z těla.Kroutila jsem se ,ale Damon mě krotil.Myslela jsem si že to neskončí.Nesnáším jehly.Mohla mi třeba rozříznout ruku a nechat nakapat do kádinky.Konečně to vytáhla ,zalepila mi jí.Už jsem se chtěla zvednout a zdrhnout odtud. Ale jenom sem si stoupla zbledla jsem snad na barvu zdi a zakymácela se.Damon mě vzal do náruče."Zítra ráno přijďte ,budou výsledky.Ty antibiotika ,ať dobere a hlavně ,ať hodně pije." Damon mě nesl zpátky do auta.Radši jsem měla zavřené oči.O půlnoci mě vzbudil Damon"je dvanáct tady máš prášek"Musel jsme vypít celý hrníček,no to nebyl hrníček byla to zvětšenina hrníčku čaje na Damonův povel.Po té jsem zase upadla do toho polospánku.Ráno mě pro změnu vzbudil Stefan."Jak ti je" "Lepší otázku tam nemáš" zamumlala jsme."Damon šel nakoupit." Až přijede pojedeme do nemocnice?" "My" "No ty a Elena taky." "Aha.Jak jí je?" "Má zvýšenou teplotu a škrábe jí v krku.Má antibiotika,ale už skoro dobraný." "Dobře" Bylo asi půl devatý ,když mě Damon nesl z postele.V čekárně byla i Bonnie s Jeremym.Jeremy jí objímal.Bylo vidět,že jí je zle.Půjdeme všechny tři dovnitř?"namítla Elena.S Bonnie jsme přikývli.Doktorka se na nás divně dívala,když se jí tam nastřádali do ordinace 3 pacienti i s doprovodem.Sestřička Damona,Stefana a Jeremyho požádala ,aby počkali veku.My jsme tam vedle sebe seděli na lehátku,v rukách jsme měli kapesníky.No byla na nás strašná podívaná."Takže slečno Gillbertová.Vy zůstaňte ještě dva týdny pro jistotu doma a pak se mi příjdete ukázat.Slečno Bennetová vy totéž." Koukla na ně přísným pohledem."Slečno Mowatová výsledky ukázaly,že jsem prodělala zápal plic a na to vám navazuje i chřipka,doberte antibiotika a potom berte tyto prášky,vyzvedněte si je z lékárny a přijďte se mi za dva týdny všechny ukázat.".Sestra zavolala naše doprovody a naznačila jim ať si nás odvedou.Stefan skočil do lékárny a my jsem s Damonem čekali v autě.S Bonnie jsme se dohodli,že ke mě do pokoje nastěhujeme ještě jednu postel,kterou spojíme s tou mou a budeme marodit doma dva týdny my tři spolu.No když se to dozvěděla Caroline,nemohla přijít o všechnu srandu,takže se přidala.Anna si užívala volno s Mattem."Mrzí mě to holky.Snad někdy jindy" vymlouvala se.Stefan s Damonem na naše přání připravili můj pokoj na dvou týdenní noclehárnu.Uvelebyla jsem se ve prostřed,Elena u dvěří a u okna Bonnie.Střídali se u nás Stefan,Jermy,Damon.Na náštěvu přišla i teta Jenna s Alaricem.Po dvou týdnech jsme byli všechny fit.Na kontrole nám to lékařpa pouze potvrdila."V pondělí,už můžete jít do školy."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama