.

Stmívání: Probuzení: 4. část

13. ledna 2012 v 23:00 | Bludimirka |  Stmívání Probuzení

Ale nestalo se. Došlo mi, že nemají tak rychlé myšlení jako tatínek.



Těkali očima ze mě na Jacoba, až to najednou přišlo.

Výbuch smíchu.

Nejvíc ze všech se ovšem opět chehtal strýček Emmett.

"Ty" ukázal na Jacoba v tom záchvatu. "Ty" vzlykal smíchem. "Měls jí nejdřív nechat najíst, než jí dáš pusu."

A znovu výbuch. Tentokrát ještě silnější.





Ticho





Asi tak po deseti minutách, kdy si každý opakoval Emmettova slova a spojil si je se mnoua Jacobem, kdy každý propadal v neutichující smích, se situace trochu uklidnila.

Vlastně tomu pomohlo hlavně to, že se mě se strachem v očích táta přes všechny křičíc zeptal:

"Na co myslíš, Nessie?"

Pohrdlivě jsem si odfrkla, že se mě na něco takového vůbec ptá. Copak mě chce ještě víc zesměšnit?!

"To snad musíš vědět sám. Teď se mi v hlavě honí spousta věcí, ale to ty víš." Poslední slovo jsem drze odsekla a propíchla ho pohledem.

Táta na mě koukal zamračeně až soustředěně a pak na ostatní. U každého zvlášť si oddechl, ale když se zase podíval na mě, ztuhl.

"Na co myslíš?!" zeptal se už s mírnou kapkou hysterie v hlase.

"Miláčku? Děje se něco?"zeptala se úzkostlivě máma.

"Neslyším její myšlenky."vyhrkl překvapeně.

Cože? Táta ztratil schopnost?

"Slyším vás všechny."otočil se dokola ."Samozřejmě kromě tvých, zlato." podíval se na maminku s konejšivým hlasem. Potom pokačoval:

"Ale tebe neslyším, zlatíčko." Vypadal ustrašeně.

No jasně. Přála jsem si přeci, když jsem tam u té řeky objímala Jacoba, abych byla jako máma, aby mi táta nemohl vidět do hlavy.

Ale tohle mě vyděsilo. Že by se moje přání splnilo? Nebo to byla automatická obrana lechtivých vzpomínek, co to nastartovalo?

"Carlisle?"žádal táta po strýčkovi jakékoliv vysvětlení

"No."začal Carlisle. "Mám jistou teorii, jako vždy. Vždycky, když se to týká vás tří, tak jde jen o teorie, protože nikdo z nás doposud nezašel tak daleko, jako vy." Pokynul směrem ke mně, k tátovi a k mámě.

"Uvědomte si, prosím, že jsme se nikdy nedostali do této situace, takže si nemůžeme být stoprocentně jisti, co to znamená, ale myslím si, že to má spojitost s Jacobem. Podle toho, co jsem tu teď zachytil, si Nessie vytvořila k Jacobovi nový vztah, romantický, což ovšem také obnáší svou lásku chránit."

"Jakože se brání proti cizímu vniknutí?"zeptala se nevěřícně maminka.

"Ano, chce si uchránit to, co je jen její, to, co je soukromé. A navíc je to tvoje dcera Bello."podíval se na mamku významně.

"Carlisle, ty si myslíš, že zdědila můj štít?"zatetelila se při představě, že bych mohla mít nějakou z jejích vlastností kromě očí, které měla, když byla ještě člověk.

"Je to možné, Bello"přikývl Carlisle. " Ovšem, jak říkám, je to jen teorie."

"Jenže to by ovšem vysvětlovalo, proč jí nemohu vidět do hlavy zrovna teď, chviličku potom, co se.." nedokončil větu a podíval se na mě a na Jacoba.

"Ale je to zbytečné, že?"smála jsem se nahlas své vnitřní úvaze. Moje vzpomínky týkající se Jacoba totiž nebyly jen mé.

"Co je zbytečné?"zeptal se udiveně táta.

"No, pochybuju, že Jacob má tu samou schopnost, takže jak říkám, je to zbytečné.."divila jsem se, že táta, ten, který vždycky všechno hned chápe, byl tentokrát otrochu pozadu za mnou.

"Tak to mě nenapadlo."přiznal strýček Carlisle. " Čekal bych, že když to bude mít příčinu, tak samozřejmě i výsledky."povzdechl si nad tím zjištěním.

"Každopádně mě stejně znervózňuje to ticho, které od tebe ke mně doléhá."připomenul táta celý nesvůj. "Jsem zvyklý slyšet tvoje myšlenky, u tvojí maminky jsem nemohl už od začátku, takže to není tak hrozné, ale u tebe mě to znepokojuje."

"Mami? Cítila jsi něco víc k tátovi, když jsi ho poprvé uviděla?"zeptala jsem se honem, abych nemusela snášet tátův vyčítavý pohled.

"No..když se nad tím zamyslím, tak vlastně ano. Už od začátku jsem nechtěla tomu protivnému klukovi, kterého jsem uviděla v jídelně, dát sebemenší důkaz o tom, že by se mi líbil."

Bylo vidět, že kdyby se mohla červenat, tak se červená.

"Lásko?"podivil se táta. "Myslíš že to je ten důvod, proč ti nedokážu číst myšlenky? To, že jsi chránila své city?"

"Já myslím, že to tak je."řekla jsem a věděla jsem najednou úplně jasně, že to tak je, jenom nám všem doteď nedocházely souvislosti.

"Pokud to má mít účinek, budu se vyhýbat bezprostřední blízkosti Edwarda."ozval se najednou Jake a štěkavě se zasmál.

To všechny samozřejmě rozveselilo také. I tátu.

"No, pokud to tak je, samozřejmě že budu respektovat vaše soukromí. A bude to mít i další výhody."smál se ještě hlasitěji než Jacob.

"A to jaké?"zeptal se nechápavě Jake.

"No.."smál se dál. " Víš, kdyby přišla Nessie a já to viděl v její hlavě a potom tě teprve uviděl, tak to nebude překvapení, nebude to tak zábavné."pochechtával se dál. "Ale až tě příště zase pokouše…" teď se všichni smáli s ním div jim netekly slzy, kdyby nějaké měli. " Budu se moct vysmát přímo tobě a přesně v tu chvíli, kdy se to dozvím."

Na to se nedalo nic říct. Samozřejmě. Podívala jsem se na Jacoba. Ústa už měl téměř uzdravená, což mě trochu znervózňovalo a v tu chvíli jsem byla neskutečně ráda, že mi už táta nevidí do hlavy.

Uzdravená ústa znamenala, že to budeme moci zkusit znovu. To bylo to, co mi tak rozhýbalo všechny vnitřnosti v těle a způsobovalo nervozitu..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama