.

Stmívání : Probuzení : 24. část

20. ledna 2012 v 14:36 | Bludimirka |  Stmívání Probuzení

Lži




Na místě, které mi Nessie napsala na lístek, jsem nečekal tak dlouho, jak jsem se bál. Viděl jsem už z dálky, jak se blíží její Alfa, a nesmírně se mi ulevilo.

Zastavila, Peter si přesedl dozadu, aby mi tak udělal místo, a já jsem nasedl vedle Ness.

"Přesně, jak jsem si myslela."kroutila hlavou. "Snažila jsem se na ně zahrát, žes odešel, abys nás chránil, ale neskočili na to. Oznámili nám, že Aro se svou gardou dorazí do měsíce a bude očekávat naše rozhodnutí, co se týče svatby a tak. Pokud prý budeme dál trvat na tom, že budeme spolu, jeden z nás bude muset zemřít. A jak neochvějně řekli, našinec to nebude."podívala se na mě varovně.

"Pak by stačilo, abych odešel já, ne?"napadlo mě.

"Nedali by si pokoj. Celou naší dlouhou existenci by nás sledovali a my bychom neměli klidný život. Nechci se pořád schovávat. A už mě nudí ty jejich nesmyslné příkazy." Byla tak přesvědčivá, až jsem z ní měl pocit, jako by z nich neměla strach.

"Kam teda jedeme?"zeptal jsem se raději.

"Za Zafrinou. Opravdu chci trénovat."mrkla na mě spiklenecky a dál sledovala cestu.

"Za hodinu zavolám tátovi."oznámila nám.

"Proč? Vždyť ví, kam jedeme."namítl Peter.

"Něco jsem ti totiž neřekla, Petere."kroutila Ness hlavou a dívala se na Petera do zpětného zrcátka omluvně.

Odvyprávěla mu tedy své varianty, které mu nemohla říci dřív, než budeme pryč, aby to Edward neslyšel v jeho hlavě.

"Takže Sarah si bude myslet, že se nevrátím?"rozčílil se.

"Ano, ale jen myslet. Musíš doufat ve větší důvody. Brzy se vrátíme, neboj."uklidňovala ho Ness a ještě jednou mu vysvětlovala, jak to všechno myslí.

Edwardovi nakonec zavolala až za dvě hodiny, těsně na to, co řekla, že bude volat o trochu později, než chtěla.

Z telefonu téměř vyskakoval ten jeho naštvaný a burácející hlas. Ness byla klidná, postupně mu vylíčila svou naučenou historku, jak to pro ně bude lepší, a že až Volturiovi odejdou, že se vrátí i s Peterem. O mně se nezmínila. Sice se jí Edward ptal, proč jsem zmizel, ale ona najednou nahodila naprosto přesvědčivý výraz někoho ublíženého a odpověděla mu, že jsem měl ty samé úmysly, jen jsem se ani nerozloučil.

"Moc mě mrzí, že takhle musím lhát tátovi…"zamračila se, když jsme se rozjeli dál. "Ale musí mě držet to, že je to tak lepší."oklepala se.

Nevěděl jsem, co si mám o téhle nové Renesmee myslet, když jsem tak pozoroval její rozhodnutý obličej. Miloval jsem jí ještě víc, než kdy jindy, ale zároveň jsem se o ni bál snad úplně nejvíc ve svém životě. Tvářila se tak nebojácně, až mi to nahánělo husí kůži. A to mi věčně bylo horko.



Naposledy?





Do dneška mi vůbec není jasné, jak jsem mohl přežít skoro celý měsíc nevědomosti, co to skutečně Ness provádí a proč.

Neustále odcházela se Zafrinou a Peterem daleko od bydliště, kde, jak jsem věděl, trénovali.

Jednoho dne jsem dokonce zahlédl její triumfální úsměv a Zafrina měla také radost. Takže se jim to podařilo? Ale k čemu to bylo?

Byli jsme právě už na cestě na místo setkání Cullenových a Volturiových, když jsem to nevydržel a zastavil. Ness mě totiž nechala řídit, aby si chvilku odpočinula. Několikrát se pozastavila nad tím problémem, že nemůže trénovat jako Peter, když musí spát, stejně tak byla unavená i teď.

"Nemůžu. Mám o tebe strach."řekl jsem přidušeně, když otevřela oči a koukla se na mě tázavě, proč že jsem to zastavil.

Pohladila mě po ruce a vystoupila z auta. Řekl jsem Peterovi, ať chviličku počká, že se hned vrátíme. Odešli jsme spolu ruku v ruce do lesa, kde mě Ness chytila za bradu a podívala se mi hluboce do očí. Tenhle pohled jsem neznal. Znamenal snad opravdové rozloučení?

A dříve, než jsem se stačil zeptat, už mě líbala tak vášnivě, jako by to byl náš první a zároveň i poslední polibek. Držela se mého krku tak křečovitě, až se mi z toho zamotala hlava. Klepala se, ale já moc dobře věděl, že to není zimou.

Odpojila svá ústa od mých, pokračovala na krku, až se dostala k lemu mého trika. Vsunula své napůl studené prsty, které mi v tu chvíli ale připadaly jako hořící plamínky, pod můj svršek a začala mě svlékat. Nemohl jsem se bránit, ačkoliv jsem chtěl. Pokud to mají být poslední chvíle mého života, raději se nechám zabít od Edwarda, než od Volturiů, přesvědčoval jsem sám sebe.

Oplatil jsem jí její gesto a sundal jí opatrně halenku. Za chvíli už jsme leželi na zemi, oba tak, jak nás pánbůh stvořil (nebo možná ďábel), a hladili se všude, kde to jen bylo možné. Cítil jsem její zrychlený tep a odpovídal jí ještě vroucnějšími polibky a důvěrnějšími dotyky. Neváhala ani na chvíli, když přejížděla svým jazykem po mých zubech. Odtáhla jednu nohu na stranu, poté i druhou, vzala můj obličej do svých jemných rukou a zahleděla se na mě tak lačně, jako by říkala : Prosím…

A já neodolal…



Když jsme se v objetí vraceli k autu, kde na nás čekal Peter, zděšeně jsem si uvědomil, co jsem to právě provedl.

"Miláčku…co… co když budeš…"začal jsem nervózně.

"Těhotná?"usmála se Ness naprosto klidně. Teď vypadala jako opravdová žena. Nebo jsem si jí tak spíš uvědomoval. "Nemyslím si."pohladila mě po tváři a věnovala mi polibek, který mě div nevtáhl do toho lesa zpátky.

"Hej vy dva!"křikl na nás Peter z okýnka. "Musíme jet…"

Cesta byla krutě krátká, jak jsem se bál, co se mnou udělá Edward. Jestli mě nechá žít, aby mě skolila ta hnusná královská rodina, nebo jestli mě zabije sám za porušení podmínky. Nemohl jsem si ale pomoct, když jsem si vzpomněl na tu krátkou a vášnivou chvilku v lese s mojí láskou. Stálo to za to. I kdybych měl zemřít rukou otce své vyvolené.



Čekali jsme teď schovaní dost daleko na to, aby Edward neslyšel naše myšlenky, ale dost blízko na to, abychom viděli na louku, kde se mělo setkání konat.

Peter seděl strnule v podřepu a Ness byla schoulená u mě. Bála se, teď to na ní bylo vidět. Celou dobu si to nepřipouštěla a neochvějně tvrdila, že vyhrajeme, přesto zřejmě doufala v to, že k něčemu takovému nebude muset dojít.

V dálce jsme viděli přicházet celou rodinu Cullenových a po jejich boku i Benjamina. Amelie se Sarah tam nebyli, zřejmě zůstaly doma. To mě trochu uklidnilo. Alespoň někdo přežije, ozval se sarkastický hlas v mé hlavě.

Nedlouho poté, co Cullenovi zastavili, uviděl jsem v dálce asi dvacet postav v černých pláštích, jak ladně kráčí směrem k nim. Zastavili se tak na vzdálenosti čtyřiceti metrů a nejednou všechno ztichlo.

"Rád vás všechny vidím."začal přeslazeně Aro. Stál jako první v tom podivném simetrickém trojúhelníku. "Ale nejste tu všichni."

"Dovol, Aro, abych k tobě přistoupil a dal ti svoje myšlenky. Abys věděl, že nelžu."řekl Edward opatrně.

Aro kývnul na souhlas a čekal, až k němu Edward dojde.

Vzal si jeho ruce do svých a poslouchal. Když skončil, tvářil se velice nespokojeně.

"To mi chcete říct, že jsem se sem táhnul naprosto zbytečně?!"zavrčel na zbytek rodiny.

"No…nepůjde to ovšem jinak, než že se poradíme."zamračil se na Edwarda a otočil se na patě.

Se svými bratry sklonili hlavy k sobě a nad něčím zaujatě diskutovali.

"Vezmeme je jako rukojmí. Oni budou muset přijít, aby je zachránili."bylo slyšet Caiuse, jak potichu přesvědčuje svého bratra.

Když tohle Ness uslyšela, zatřásla se.

"To je to, na co jsem čekala. Jdeme."zavelela a všichni tři jsme se zvedli a vykročili ze svých úkrytů. "Je to proradnej hajzlík, nechce nic jinýho, než získat tátu a tetu Alici, jako samozřejmě vždy."procedila skrz zuby.

Vyšli jsme na louku, kde naproti sobě stály ty dvě skupiny a pohledy všech se otočily k nám.

"Ness!"křikl Edward na svou dceru. "Co tu děláte?!"

"To ti vysvětlím později, táto."kývla směrem k němu a dál šla tam, kam měla namířeno. Otočila svou hlavu mírně k Peterovi a pověděla mu :

"Půjdeš těsně za mnou, jak jsme se domluvili, ano?"

Peter přikývl a napřímil se. Já zůstal stát v polovině, jak bylo domluveno.

Nessie došla až k rodině Volturiů. Dostal jsem neuvěřitelný strach, ale dál jsem důvěřoval své lásce, že ví, co dělá. Držel jsem se zuby nehty té myšlenky, abych nevyskočil a nerozsápal ty pijavice na kusy.

"Dobrý večer, Aro. Tvá návštěva je zbytečná."řekla mírně pobaveně k veliteli gardy.

"Oh, naše malá kráska. Jakpak to myslíš, že je zbytečná? Mohu?"zeptal se a pomalu skláněl svou ruku k její.

"Raději bych ti to ukázala, zda dovolíš. Od jisté doby mám totiž podobný dar jako maminka…"odtáhla od něj ruku, na které se zaleskl prstýnek od mě.

"Tak to je velice zajímavé…"škrábal se na bradě Aro. "Dobrá tedy. Ukaž mi to."

Nessie položila svou ruku na jeho tvář a ukazovala mu, co chtěla. Své vzpomínky a své city. Chtěla ho snad přesvědčit, že mě vážně miluje?

"Ale…jak je to možné?!"vyděsil se Aro, když Ness odtáhla svou ruku. " Máme z důvěryhodných zdrojů, že je to naopak."a díval se na Ness, očekávajíce vysvětlení.

"Ten důvěryhodný zdroj totiž nevzal v úvahu, že se můj vývoj ještě nezastavil."přikývla Ness. Vůbec jsem ale nevěděl, o čem to mluví.

"Takže už se nic nezmění?"chtěl vědět Aro.

"Ne. Jednoho dne během tohoto měsíce jsem ucítila mrazení, ačkoliv mi nikdy zima není a uvědomila si, že už je to dlouho, co jsem naposledy…no byla plodná…"

Cože? Její vývoj se zamrazil? Ona tedy nemůže mít děti?

"To je velice zajímavé…"povídal Aro za chůze, ale přitom se mračil. "Nemám rád, když někam musím chodit zbytečně. Pročpak jsi nepřijela a nepověděla mi to sama?"obviňoval ji.

Naježil jsem se a připravil se ke skoku, kdyby to bylo nutné.

"Je to asi 14 dní, co jsem si to uvědomila, to už jste podle Aliciných vizí byli na cestě a já bych nevěděla, kde vás hledat."

No jistě… ten den, kdy se tvářila tak triumfálně… To bude ono… A proto neměla strach z toho, co se stalo v lese… Při vzpomínce na les jsem za sebou uslyšel Edwardovo vrčení. Podíval jsem se na něj a naštvaně si v hlavě myslel, že by on v takové situaci udělal to samé. Nadechl se a nechal spadnout ramena dolů. Jeho pohled naznačoval, že to mírně vzdává, ale že si o tom ještě promluvíme. Pokud přežijeme.

"Tak to se vše vysvětluje."kývl Aro.

"Můžu mít jednu upřímnou otázku?"zeptala se Ness Ara. Ten jí pokynul rukou naznamení, aby se ptala. "Opravdu byste nepřišli, kdybyste se dověděli, že už děti mít nemůžu?"

Byla to otázka, na kterou chtěla znát odpověď, nebo na kterou už odpověď znala? A jak ta odpověď vlastně zněla? Obdivoval jsem kuráž své milované ještě víc, pokud to v tu chvíli vůbec šlo.

Na Arovi bylo zřetelně vidět, že kdyby mohl mít vrásky, vyskákaly by mu na celém jeho čele. Usilovně přemýšlel, co na to má říct, a co tím vlastně ta holka myslí, když se ho takhle ptá. Nakonec usoudil, že se ptá naprosto nezištně, a tak jí odpověděl:

"Pokud bychom se to dověděli včas, nebyl by důvod sem chodit."

Edward zavrčel.

Přišel jsem k němu blíž, abych se ho zeptal, co ho to znepokojilo.

"Nemůžu Arovi vidět do hlavy. Ani Peterovi ne. Vůbec nevím, co se bude dít."tvářil se vyděšeně.

"Klid, Ness trénovala štít."řekl jsem mu s potěšením, že vím konečně víc než někdo, kdo stojí vedle mě.

"Cože? Ona trénovala štít? Takže vy jste opravdu celou dobu byli u Zafriny?"podivil se nad mými myšlenkami. "Máme chytřejší dceru, než jsme si mysleli, miláčku."otočil hlavu k Bells.

Mezitím, co jsme si vyměňovali uznalé pohledy ohledně mojí lásky, stalo se hned několik věcí. Jane vztekle zakřičela na Ara, ať se stáhne zpět a Aro najednou visel ve vzduchu, neschopen cokoliv udělat.

Ness couvala dozadu směrem k nám a sní i Peter s polétávajícím Arem a křičela na celou gardu:

"Vy si myslíte, že jsem hloupá?! Že nevím, proč jste přišli?! Všechno to byla jen další záminka. Chcete mého tátu a tetu Alici do svých řad!"sypala ze sebe obvinění. "Mami! Štít kolem vás, hned!"zvolala za záda a Bella se vedle nás napřímila. Bylo to jen tak tak. Nad neviditelnou kopulí kolem nás se táhla téměř nepostřehnutelná mlha. Alec útočil.

Ness stála na svém místě a pokračovala.

"Neohrozím svou rodinu! A vy taky ne! Jakmile kdokoliv z vás překročí hranici mého štítu, stane se s ním to samé, co s Arem! A podotýkám, že telekineze není jen o tom, že někoho držíte ve vzduchu, dokáže rozdělit jednu část na několik menších! Slibte, že mou rodinu necháte už navždycky nepokoji, a už se nikdy nesetkáme!"dýchala přerývavě, jak se snažila udržet svůj štít kolem sebe a Petera s Arem.

Na gardě bylo vidět, že má z jejích slov strach a že silně uvažuje nad tím, že jí uposlechnou. Caius a Alec se k sobě sklonili, o něčem se pár vteřin dohadovali a nakonec se oba napřímili. Caius promluvil:

"Nikdo si ještě nikdy nedovolil se nám takhle postavit a přesto neublížit. Nemělas to v úmyslu že ne?"

"Pokud mě k tomu nedonutíte. Nechci ublížit nikomu. Jen chci slib, že nás necháte být."přikývla Ness.

"Dobrá tedy. Jak tak koukám, máte v rodině ty nejlepší schopnosti. O takových se nám může jen zdát. Samozřejmě, že by se nám mnoho z nich hodilo, ale nestojí nám to za ty ztráty. Odejdeme a už se nikdy úmyslně nesetkáme." promluvil levitující Aro a jeho bratři přikývli.

"Víte přeci, že nás nemůžete překvapit. Alice uvidí, když k nám budete chtít přijít, a my budeme připraveni."řekla Nessie výhružně. Vpíjel jsem se do jejích zad obdivným pohledem a v duchu jí líbal po celé její neskutečné a statečné duši. Ona nás zachránila, všechny. A napořád. Ještě nikomu se nikdy nepovedlo takhle dostat na lopatky královskou gardu z Itálie.

"Ano, víme. Nebudeme se vystavovat konfliktům, ne zbytečně."řekl Aro.

"Vy víte, že jsme nikdy neměli v úmyslu porušovat nějaké zákony. Nikdy jsme nechtěli ohrozit nikoho z nás. Je nás hodně, budeme si dávat pozor a slíbíme vám, že pokud bude nějaké nebezpečí blízko nás, postaráme se o to za vás." ozval se najednou Edward vedle mě.

"Berete na sebe částečně povinnosti naší gardy?"zeptala se udiveně Jane.

"Ano, přesně tak. Jak Ness řekla, bude lepší, když se budeme sobě navzájem vyhýbat, tudíž, co bude blízko nás, vyřešíme my, aby vás to zbytečně nelákalo se s námi setkat."přikývl.

"Dobře. Myslím, že jsme tu tedy skončili. Můžeme jít."pohlédl Alec na Ness. "Myslíš, že by tvůj přítel mohl Ara pustit s námi?"zeptal se posměšně.

Ness opatrně kývla na Petera, Aro se chvíli vznášel směrem k Volturiovým a tam lehce dopadl na nohy bez jakékoliv újmy.

"Sbohem, přátelé."řekl Aro a všichni rychlostí blesku odkráčeli bez dalších průtahů pryč.

Chtěl jsem křičet radostí a mačkat svou Nessie v náručí, jakou jsem cítil úlevu. Všichni včetně mě se vydali jejím směrem a sotva jsme zahlédli její odevzdaný úsměv, padla k zemi.

"Je jen v bezvědomí."uklidňoval nás Carlisle. "Muselo to pro ni být vyčerpávající."

Edward mě nechal vzít Nessie do náručí a odkráčeli jsme domů. Nesl jsem ji jako poklad, jako něco, co se nikdy nesmí rozbít. Nikdy jsem jí neviděl takhle zranitelnou, jako se jevila v mých rukách právě dnes.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 PAFFY PAFFY | E-mail | Web | 20. ledna 2012 v 15:26 | Reagovat

Ahojky hodila sem ti uz vcera na mejla dalsi kapci Thálie...přidáš je sem ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama