.

Stmívání : Probuzení : 22. část

19. ledna 2012 v 14:34 | Bludimirka |  Stmívání Probuzení


Možnosti





Carlisle nabídl Amelii (jak se nám Sářina teta představila), aby zůstala alespoň do Peterovy přeměny, takže Sarah měla možnost si s ní popovídat o všem, o čem do teď neměla sebemenší tušení.

Bylo celkem uklidňující Ameliin příběh poslouchat, přivádělo nás to na jiné myšlenky.

Jak se tak zdálo, měla nějaké krevní pouto s Jacobovými předky. Nejmenovala se Blacková, to ne, ale příbuzná s nimi byla. Jenže problém byl prý v tom, že tenkrát byla jedinou ženou ve smečce, což ji přinejmenším znervózňovalo, a tak od nich utekla. Vzpomněla jsem si na Leah a uvědomila si, že jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, jak musí být statečná. Navíc to měla ještě těžší než Amelie, musela totiž trpět v přítomnosti Sama do té doby, než se sama otiskla.

Podle toho, co vyprávěla, až do nynějška nevěděla o žádném jiném svého druhu, který by se dokázal odpojit od své smečky, neuposlechnout Alfu. Když jí ale Jacob vysvětlil, jak se to u nich ve smečce s Alfou mělo, zjistila, že toho spolu asi budou mít mnohem víc společného než jen to, že jsou napůl člověk a napůl vlk. Amelie koneckonců byla také potomkem Blacků. Svým způsobem se jí ulevilo, když přišla na to, že vlastně není až takový vyvrhel. Ona měla být podle dědičného práva Alfou, tak jako Jacob, ale nestala se jí. Tím se samozřejmě vysvětlilo, jak snadno mohla opustit svou smečku a jejího vůdce.

Čekala bych, že se tři dny, po které Peter měl procházet svou proměnou v nesmrtelného, budou nelítostně táhnout, ale bylo tomu přesně naopak. Zřejmě za to mohla hrozba, která se na nás blížila. Hrozba v podobě rodiny Volturiů.

"Vše je u konce. Peter se probírá."oznámil nám Jasper, když právě Sarah s Amelií a Jacobem třetího dne večeřeli.

Sarah se okamžitě zvedla a nakročila. Benjamin ji ale zastavil.

"Drahoušku, ještě bys tam neměla chodit."pověděl jí měkce. "Není to bezpečné. Teď právě bude mít žízeň a mohl by ti ublížit, aniž by chtěl."

"A co mně?"zeptala jsem se Bena. "Mohu tam jít já?"

"Ty jsi napůl člověk, Ness, taky to nebude bezpečné."zakroutil hlavou táta, který právě přišel do kuchyně.

"CHCI VIDĚT SVOU SESTRU A TO OKAMŽITĚ!" ozval se hromový křik z horního patra. "NECHTE MĚ ZA NÍ JÍT!"

"Co se probudil, chce vidět jen Sarah a nic jiného ho nezajímá."vysvětloval strýček Jasper. "Nechápu to. Jako by se priority novorozených v naší přítomnosti změnily."a odkráčel zpět nahoru, aby Petera nedržel Emmett sám.

Věděla jsem, na co přesně poukazuje. Maminka tenkrát těsně po své proměně také neměla hned žízeň, předností pro ni jsem byla já a tatínek.

"Možná, že láska tomu napomáhá."nadhodila jsem jednu variantu.

"Anebo je to trik, aby si jí sám vychutnal."zavrčel Benjamin.

"Ne, není."oponoval táta. "Opravdu ji chce vidět. A víš, že mně věřit můžeš, viděl jsem mu to v hlavě. Není tam nic, než Sarah. Žádná žízeň, žádná chuť zabíjet. Taky mě to udivuje."

Prásk. Jedna rána. Druhá rána. Na schodech bylo slyšet pravidelné dupání a ve dveřích kuchyně se objevil Peter. Jeho oči se rozzářily, když spatřil svou sestru a jednou nohou váhavě nakročil směrem k ní.

Benjamin se postavil před něj.

"Cos udělal Emmettovi a Jasperovi?!"zavrčel výhružně.

"Ani se nás nedotknul."už stál Jasper tady a nevěřícně zíral na Petera.

"Tak co se stalo?"chtěl vědět strýček Carlisle.

"Já…"začal pomalu Peter. "Chtěl jsem, aby mě pustili za Sarah. Neměl jsem v úmyslu jim nějak ublížit… prostě jsem jen chtěl, aby mě pustili… no a oni… nalítli na zeď."pokrčil rameny.

"Cítil jsem, jako by do mě narazila neviditelná síla."přikývl strýček Emmett, který už tu také stál.

Jasper pořád nevěřícně kroutil hlavou a chodil kolem Petera, aby zachytil jeho náladu.

"Vysvětli mi, jakto, že jsi teď tak klidný."sykl na něj.

"No… vidím svou sestru…je v pořádku… víc jsem nechtěl."odpověděl Peter a střelil po všech vyčítavým pohledem, že mu nevěřili.

"Víc jsi nechtěl? Jak je to možné?"druhou otázku Benjamin směřoval ke Carlisleovi.

Z obývacího pokoje se ozval hlas tety Esme:

"Myslím, že je to jasné. Ness má pravdu." a už tu stála a usmívala se na mě.

"Taky si to myslím."přikývla teta Rose, která během setiny sekundy byla vedle ní.

"Láska? Že by city upírovi zabraňovaly chtít někomu ublížit?"podivil se strýček Jasper.

"No, až zas tak nesmyslné to není."poškrábala se maminka na bradě. "Tys mi taky nechtěl ublížit."usmála se na tátu.

"To bylo něco jiného. Já už jsem byl vytrénovaný, když jsem tě poznal."odpověděl nesmlouvavě.

"Ale neříkal jsi snad, že jsi nikdy víc netoužil po lidské krvi, když jsi mě poprvé uviděl? A navíc… když ty jsi se přeměnil, nikoho jsi nemiloval. Vlastně máme zkušenost jen s jedním novorozeným upírem, který si s sebou ze svého lidského života přinesl lásku k druhému, protože ostatní neměli na výběr, byli sami, nebo zapomněli. Já jsem měla prioritu tebe a svou dceru. Ani Charliemu jsem nedokázala ublížit. Pro všechnu lásku."vysvětlovala maminka teď už vlastně všem.

"Na tom něco je."přiznal strýček Carlisle uznale. Takovéhle novinky pro něj byly jako hnojivo na kytky. Experimenty. Něco, co ještě neviděl, nezažil.

Sarah ani na chvíli po těchto slovech neváhala a vrhla se Peterovi kolem krku.

Benjamin ztuhnul a všichni společně pozorovali, co se bude dít.

Opravdu se nic nestalo. Peter jen hladil svou sestru po hlavě a omlouval se jí, že takhle zklamal. Že měl být s ní a ne s tou zrůdou.

"No… jsi na tom asi ještě líp, než byla Bella."zamračil se táta při tomhle přiznání. "Něco jako předurčený k tomu být upírem." a usmál se.

Všem se samozřejmě ulevilo, až na strýčka Emmetta.

"Jak jsi nás odhodil?"vystřelil po Peterovi otázku.

"Jak jsem řekl. Prostě jsem chtěl, abyste mě pustili."zopakoval Peter.

"Neuvěřitelné."rozšířily se Carlisleovi oči. "Máš schopnost hýbat věcmi. Tomuhle se říká telekineze." a dál se obdivně díval na Petera.

"Alice!"křikl na jednou táta směrem k další osobě v našem kruhu, která do teď mlčela. "Tos neudělala!"

"Ale mně to přišlo správné. Viděla jsem, jak je Aro rozzlobený, že jsme mu nedali vědět, tak jsem mu poslala oznámení."přikrčila se teta Alice.

"Co se stalo, lásko?"zeptala se maminka udiveně.

"Alice poslala Volturiům oznámení o svatbě Ness s Jacobem. Teď už není ani malinkatá možnost, že by Tie nevěřili."hlesl táta.

"A kdy?"zeptala jsem se svojí jasnovidecké tety.

"Asi před týdnem."povzdechla si. "Měla jsem vidění, jak se Aro zlobí, že jsme si dovolili neříct mu to, tak jsem to chtěla předem napravit. Nenapsala jsem přesné datum, protože ho ještě nevíme, ale oznámila jsem mu to alespoň. Rozhodně jsem nepočítala s Tiou. Tedy alespoň moje vidění ne."

"Co se děje s tou hajtrou?"zvedl napjatě hlavu Peter.

"Běžela za Volturiovými povědět jim, že je Ness plodná a že si bude brát Jacoba."odpověděla Amelie.

"Teto? Co ty o tom víš, sakra?!"vytřeštil Peter oči na Amelii.

"Počkej, nemusíš to vyprávět znovu."zastavila jsem ji. Dotkla jsem se Peterovi studené tváře a ukázala mu vzpomínky na její vyprávění.

"Bože můj."hlesl Peter. "Nebylo toho už na jeden život dost?" zřejmě mluvil právě o té autonehodě, která se stala jeho adoptivním rodičům.

"To záleží na tom, jak dlouhý ten život je."zašklebil se Benjamin, čímž Peterovi jasně naznačoval, že se toho opravdu může stát hodně, když jste upírem.

"Počkejte."zarazila se teta Alice. "Neříkali jste před právě před chvílí, že má Peter ty zvláštní schopnosti telekineze? Není to pro nás tak náhodou plus? Kdyby se naučil je využívat, tak ani Volturiovi nemají šanci… S Belliným štítem a jeho schopnostmi máme jistou výhodu."a podívala se významně na tátu.

"Mělas vidění, kdy asi přijdou?"zeptal se Carlisle.

"No… jo…ale ne všichni. Jen pár, aby si to ověřili… Asi za 14 dní…"kývla Alice.

"Takže Tie neuvěří tak slepě. Svatba je jedna věc, ale plodnost naší dcery druhá… Nemohou si být jisti, že by to šlo…"zaradovala se mírně maminka nad touto možností.

"Ano. Ale hned jak zjistí, že je to možné, nebude to dlouho trvat a buď si nás pozvou, nebo nám dají ultimátum. Budou chtít těm dvěma zakázat být spolu."řekla naštvaně teta Rose.

"Ale co když spolu nechceme mít děti?"ozval se najednou Jacob. "Co když i my chápeme, jaké je to riziko? Dovedete si představit, jak by to asi vypadalo, kdyby se spojily ty horší věci z nás v jednu?"

Až moc jasně mi docházela Jakova slova. To totiž byla jedna z těch mnoha možností, co bychom spolu zplodili.

"Co když jim slíbíme, že se postaráme o to, abychom spolu děti neměli?"navrhla jsem.

"Volturiovi nevěří slibům. Vědí, že i tak je možnost, že by se vám to vymklo z rukou."zakroutil hlavou Jasper.

"Tak si nechám podvázat vaječníky, nebo co to lidé dělají, aby ženy nemohly mít děti."řekla jsem najednou přesvědčeně.

"Nebudeme si od Volturiů nechávat ničit životy, to mě ani nenapadne."pohladila mě po tváři maminka. "Já věřím jako jedna z mála, že vy dva spolu můžete mít potomky… a že nebudou zlí… Podívej se na sebe. Jak tě každý odsuzoval, když jsi ještě byla ve mně, jak tě chtěli odstranit, jako bys byla jen čisté zlo, démon, který se nesmí zrodit…"

"To je ale něco jiného, Bello…Ty jsi byla čistě člověk a Edward upír. Ness je napůl upír a Jacob napůl vlk."vysvětloval Carlisle.

"A nepřevládá snad při jeho lidské podobě právě ta lidská část?"snažila se všechny maminka přesvědčit.

"No… měl bych takový nápad… Pokud by ani to Volturiovi nepřesvědčilo…"přemýšlel nahlas strýček. "Můžeme to zkusit uměle, znám jednu laboratoř, kde bych mohl zjistit, jak by se plod choval, i bez matčina těla. Jestli by to byl jen obyčejný člověk například, bylo by to znát podle studií růstu lidského plodu. Pokud by to mělo být něco jiného, hned by to bylo vidět."

Nedokázala jsem si dost jasně vybavit, jak by to asi strýček Carlisle chtěl udělat, a ani jsem to nechtěla vědět. Copak by byl schopný toho chuděru pak zabít?

Jacob se na Carlislea díval s úplně stejným výrazem ve tváři jako já, ale na tátovi bylo vidět, že nad tím opravdu uvažuje.

"Ness? Jacobe?"otočil se k nám. "Souhlasili byste s tím?"

"Pokud by to nevyšlo, budeme se muset připravit na nejhorší."řekl Carlisle.

"Pokud by to nevyšlo, nechám se vykastrovat."odsekla jsem.

"Proč proboha?"zeptala se maminka vyděšeně.

"Proč? Ty se ptáš proč? Ani si nedokážeš představit, jak je pro mě otravné tolik každý měsíc krvácet. Je to zbytečnost. Pokud se zjistí, že nemůžeme zplodit něco normálního, proč bych to dál takhle trpěla? K čemu by to bylo?"vyhrkla jsem a dívala se na ostatní nasupeně, aby pochopili, jaké mi to dělá problémy.

"A není tu nějaká možnost, že by to pokaždé mohli být jinak?"zeptala se maminka strýčka Carlislea.

"No, možnost tu je, ale já si spíš myslím, že zplodí poloupíra.. Kdyby měl mít něco s Jacoba, musel by Jacob při procesu být přeměněný…"

"A co když se spojí jen naše lidské části? To máme vychovávat dítě?"vyděsila jsem se nad tou představou… "A od jeho narození čekat, než dospěje, abychom ho přeměnili? Nebo ho máme nechat prostě umřít?" zřejmě asi nikomu tady nedocházely všechny ty podrobnosti.

"Kdys naposledy měla periodu?"zeptal se strýček Carlisle.

"Před měsícem. Ale zapomeň, že to podstoupím. Nebudeš do mě řezat, abys experimentoval. Já nechci vědět, co by bylo… My prostě děti mít nebudeme."řekla jsem rozhodně. A také jsem to tak myslela.

"Ale Volturiovi přijdou. Nevezmou v úvahu, že jim to slíbíte."kroutil otec hlavou.

"To je mi jedno. Ať si přijdou. My máme na své straně výhodu."a kývla jsem na maminku a Petera.

Ani si nedokážete představit, jak moc jsem si přála, aby to byla pravda.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama