.

Stmívání : Probuzení: 21. část

19. ledna 2012 v 14:33 | Bludimirka |  Stmívání Probuzení

Potíže




"Zabijte mě! Prosím!"bylo slyšet až do horního patra Peterovo křik.

Sarah se otřásala vzlyky a co chvíli se zvedla, aby šla za svým bratrem.

"Ne, miláčku, zůstaň tady. Nechci, abys to viděla."držel jí za obě ruce a díval se na její žal.

"Vždyť si to prožiju taky, tak proč bych to nemohla vidět?"snažila se mu vymanit z náruče.

"Ne takhle. Peter už měl v sobě jed, takže už mu nemohli dát morfium. Ale ty ho dostaneš."pohladil ji po tváři.

"Takže on opravdu trpí? A víc, než budu já?"rozbrečela se a schovala si obličej do dlaní. "Bratříčku, chudáčku, kdo ti to udělal…" a vzlykala dál.

"Až ji najdu, zabiju ji. Měla to promyšlené, mrcha jedna. Určitě."procedil Benjamin skrz zuby.

"Opravdu to byla Tia?"zeptala jsem se táty, který tu se mnou ještě stále seděl na mojí posteli.

"Slyšel jsem to v jeho hlavě. Poznal ji před měsícem a půl, sešli se náhodou. On si myslel, že na něj chtěla zaútočit, ale rozmyslela si to, protože se jí líbil. Jenže to byla její verze. Až teď zjistil, že to tak není. Že jí celou dobu šlo o tenhle dům a o Benjamina."kývl směrem k Benovi.

"Chce mi ublížit tak, že bych měl sledovat bolest někoho, koho miluju. Věděla, že tím zabije hned tři mouchy jednou ranou."kývl Benjamin. "Peter trpí, Sarah s ním a já nesnesu pohled na její žal. Ta proradná pijavice. Jen ať se netěší, až se mi dostane pod ruku."vrčel.

"Jak dlouho to takhle bude pokračovat?"zeptala se Sarah přidušeně. "Myslím s Peterem."

"Zhruba tři dny. Plus, mínus."odpověděl jí táta. "Budeme muset vymyslet, co řekneme vašim."zamračil se.

"Na to jsem vůbec nepomyslela."hlesla Sára.

"Carlisle je doktor,"začal otec. "Mohl by jim říct to samé, co tenkrát Charliemu ohledně Belly."

"Myslíš říct jim, že je něčím nakažený a oni za ním nemohou?"zeptala jsem se. "Uvěří tomu?"

Nenapadal mě ale žádný jiný způsob, jak třídenní absenci Petera omluvit jeho rodičům, takže jsem se musela spokojit s touhle variantou.

"Půjdu Carlisleovi říct, aby jim zavolal. Pro každé případy, ty Sarah budeš muset domů a být s nimi, abychom tak budili co nejmenší podezření a nikdo nesmí vycházet z domu. Povíme jim, že jsme Petera vzali na jeho žádost na výlet do Amazonie a že tam chytil nakažlivou horečku. Pár dní si poleží v tamní nemocnici v karanténě, dokud se to nezlepší. Pak se na něj budou moci jet podívat. To ho tam samozřejmě budeme muset dopravit."dovyprávěl tatínek naši variantu.

Když odcházel, potkal se ve dveřích s Jacobem.

"Nemůžeš za to, Jacobe. Jen jsi prostě držel slovo."odpověděl mu táta na nevyslovené sebeobviňování a odešel dolů.

"Jak to vypadá?"pípla Sarah.

"Má horečky. Bude si to muset bohužel vytrpět, když mu Carlisle nemůže už nic dát. Morfium by nezabralo."podíval se na ni soucitně. "Až tu hnusnou pijavici najdu, vlastnoručně jí zakroutím krkem."naježil se.

Sedl si ke mně a začal mě třesoucí se rukou hladit po vlasech.

Říkala jsem si v duchu, co všechno nás ještě potká, než budeme moct být šťastní a všichni spolu, když přišel další problém.

"Sarah?"zvolal táta ode dveří. "Mohla bys jít se mnou?"

Sára pohladila Benjamina nepřítomně po ruce a odkráčela ven. Chvíli na to, co utichly kroky ze schodů, ozval se jiný zvuk. Dutá rána.

Seběhla jsem s Jacobem dolů a hlas v mojí hlavě mi říkal, že už je toho na jeden den moc. Sarah ležela v bezvědomí na zemi, odkud ji tatínek zvedal, a ve dveřích stála nějaká žena, kterou jsem nikdy neviděla.

"Kde je Peter?"zeptala se nepřítomně ta žena a opřela se o rám dveří.

"To snad není možný. Jakoby toho už nebylo dost."hlesl táta.

Odvyprávěl jí naučenou historku a žena se začala popadat za hrudník.

"Ne, chudinka malá, co s ní bude…"vzlykala.

Nechápala jsem ten výjev, který se mi naskýtal, a ani jsem o to neměla zájem. Ale hříčka toho krutějšího osudu si zřejmě řekla, že toho ještě dost není, když se na mě ta žena obrátila jako na osobu, které to potřebuje vysvětlit, a spustila :

"Přijela jsem před pár hodinami před město. Vjela jsem do bouračky… ach můj bratr…" vzlykala mezi slovy. " Můj bratr a jeho žena… to ne… nechali tu děti… a teď ještě Peter…to je moc na tak slabou dušinku, jako je tohle ubohé dítě…"plakala a ukazovala na Sarah.

"Mluvíte o Sářiných rodičích?"zašeptala jsem bojácně. "Co se jim stalo?"

"Oni…oni to nepřežili, zlatíčko… bylo to tak děsivé…" a dál se jí ronily slzy.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Ne, to přeci nemůže být pravda. Tolik špatného se v jeden den nemůže stát.

"Nejhorší na tom je, že Peter by asi tolik netruchlil."podotkla.

"Proč? Copak je nemá - tedy neměl rád?"podivil se Jacob.

"Oni byli adoptovaní, chlapče. Asi v jedenácti letech. Peter se s tím nikdy nesmířil. Nikdy neříkal mému bratrovi otče a jeho manželce matko. A Sarah…ta s tím byla jaksi smířená, navykla si říkat jim tak. Další rána v jejím životě. Jejich praví rodiče zemřeli zrovna tak."

Uvědomila jsem si pravost jejích slov, když jsem si vzpomněla, jak uštěpačně Peter tenkrát před Vánoci prohlásil to v naší rodině, a že jsem ho nikdy neslyšela říci paní Lendryové mami a panu Lendrymu tati.

Sarah se probouzela. Oči měla napuchlé od dosavadního pláče a ještě se k tomu přidal náznak apatie.

"Teto."začala opatrně. "Půjdu s tebou domů a sbalím si věci. Sbalím je i Peterovi, budu tu na něj čekat, až se vrátí."řekla naprosto klidně.

"Ale holčičko, nejsi asi úplně v pořádku… Neříkej takové věci.."vzlykala Sářina teta.

"Nevrátím se tam. Už mám těch vzpomínek dost. Všechno by se mi vracelo. Budeš mě nenávidět, ale jejich smrt mě nemohla zasáhnout víc, než vzpomínka na to, jak se to samé stalo našim pravým rodičům. Nemyslela jsem na to, snažila se zapomenout. A teď už to nepůjde. Dostihlo by mě to."kroutila hlavou a dívala se na svou nevlastní tetu omluvně.

"Když je to tak, Sárinko, nechoď tam, přinesu ti věci sama…"pohladila ji po vlasech a obrátila se na tátu. "Jestli vám nebude vadit, že tu Sarah zůstane, nebudu jí v tom nijak bránit. Je už plnoletá a snad sama dokáže posoudit, co je pro ni nejlepší. Ach bože… vzpomínám si, jak na tom tenkrát byla špatně, že museli Petera přeřadit ve škole o rok níž, aby nebyla sama…"zahleděla se do nicoty.

"My se o ni postaráme. Bude v těch nejlepších rukách."přikývl otec a podíval se na sestru pana Lendryho chápajícně.

Najednou se ale jeho výraz změnil z klidného na vyděšený. Nevěřícně zíral na tu ženu, když si ho zkoumavě prohlížela.

"Benjamin je tu také, mám pravdu?"

Opravdu Sářina teta pronesla tuhle větu? Skutečně se ptala na Benjamina?

"Kdo jste?"zeptal se najednou podrážděně Jacob, když si všiml změny nálady.

"Ona je měnič."odpověděl za ni udiveně tatínek. "Zběhlý."

Sářina teta přikývla.

"Teto?"

"Myslela sis snad, že jsi byla v pořádku při schůzkách s tou pijavicí jen proto, že tě nechal být? Myslela sis snad, že tu jiní nejsou?"obrátila se k otci a pokračovala : "Nevěděla jsem, zda vám mohu věřit, ale když tu vidím jednoho ze svých bratrů, vidím, že jste opravdu jiní…I ty oči tomu napovídají…

Nevěřila jsem tomu, co jsem slyšela, než jsem se na vlastní oči přesvědčila sama." a kývla směrem ke mně a k Jacobovi. "Vy dva. Máte problém. Na svých toulkách lesem jsem zaslechla skupinu pijavic, jak se domlouvají na další lov neukázněných upírů. Jedna z nich se jmenovala Tia. Znám Benjamina a znám jeho příběh, který ji zahrnuje, proto jsem se rozhodla dávat pozor na to, co dělá.

Ale neusledovala jsem ji. Ach bože, kdybych jen věděla…

Za nějakou dobu jsem je vystopovala znovu a čekala v úkrytu. Dnes přitancovala s děsivou radostí a mluvila o měniči a poloupírce. Že by to Volturiovi zajímalo. Zjistila prý z nějakého důvěrného zdroje, že můžeš mít děti."kývla na mě významně a zamračila se.

"Ten zdroj byl Peter."hlesla jsem potichu.

"Cože jsi to řekla, zlatíčko? Peter má něco s tou hajtrou společného?!"vyděsila se žena - měnička a zavrčela.

"Obelhala ho. Stýkala se s ním poslední 2 měsíce. A dnes ho kousla."vysvětlil jí stručně táta.

"Ale to nepřežije!"křičela už skoro zběsile a už už to vypadalo, že se promění a rozcupuje nás, když promluvila Sarah:

"Vybrali jsme si to jako dárek k Vánocům. Stalo by se to tak i tak. Jen teď víc trpí, protože nemohl dostat morfium." Zdálo se, že už si na to všechno zvyká a mluvila skoro stejně klidně jako můj táta.

"Chudáčci malí, vy jste tak hloupí. Nesmrtelnost nemá jen výhody."zatřepala hlavou, jako když odhání nějakou hloupou myšlenku. "Ale vy jste měli čas si to promyslet. A jelikož jsem to, co jsem, nemohu vám to ani v nejmenším vyčítat."

"Každopádně."otočila se teď už znatelně klidnější ke mně a k Jacobovi. "Vy dva si dávejte pozor. Bůh ví, co ta zrádkyně a mrcha ještě těm Italanům nakecá."

Bylo na ní znát, že je už více ve své kůži, když byla v přítomnosti dalšího polovlka.

"Bude je to zajímat? Moje plodnost a možnost, že bych měla děti s Jacobem?"zvedla jsem hlavu k tatínkovi.

Chvilku je mlčky hleděl z okna, potom pohlížel do tváře té zvláštní osoby, kterou Sarah považovala za svou normální lidskou tetu, a pak se zamračil :

"Obávám se, že ano." a pohladil mě po vlasech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama