.

Stmívání : Probuzení : 20. část

19. ledna 2012 v 14:32 | Bludimirka |  Stmívání Probuzení


Nebezpečná známost






Po novém roce přišly opět starosti všedních dnů. Často jsme s Jakem sedávali u učebnic a snažili jsme se společně připravit na maturitu, která nás za pár měsíců čekala.

S našimi lidskými přáteli jsme neměli už tolik příležitostí se vídat, jelikož Sarah trávila spoustu času hlavně s Benjaminem a Peter nám nechtěl dělat křena, jak několikrát nadhazoval. Navíc on doučovat nepotřeboval, takže se všemožně našim sezením vyhýbal.

Zato Jacob si to náramně užíval. Zaprvé mě měl jen pro sebe, což se nestalo už docela dlouho, za druhé se mu líbilo, jak jsem se rozčilovala, když ani poněkolikáté nechápal, co mu říkám. Někdy to dokonce vypadalo, že to dělá naschvál, jen abych to všechno hezky zopakovala, a on mě mohl poslouchat a hltat každé mé slovo.

Opravdu mě to rozčilovalo. Jednou jsem ho dokonce obvinila, že ze sebe úmyslně dělá hlupáka, abych se já cítila chytřejší. Samozřejmě, že jsem měla mnohem více vědomostí, než on, díky učení od svého otce, ale on byl přeci jen na světě déle a měl by mít více zkušeností. Zjevně mu ale škola nic neříkala.

Od těch zvláštních Vánoc uběhly zhruba dva měsíce, když jsem, jednoho dne opět míříc za Jacobem do zahrady, ruce naplněné knihami, uslyšela ty rozčilené hlasy.

"Petere, sakra, říkám ti, pověz to někomu."vrčel Jacob na našeho kamaráda.

Zarazila jsem se těsně za zadními dveřmi a potajmu poslouchala.

"Ne, Jacobe. Chci si to nechat pro sebe. A tys mi slíbil, že to nikomu, ale opravdu nikomu neřekneš."napomínal ho Peter.

"Tak tu aspoň zůstaň na večeři, všichni tě rádi po takové době uvidí."zašeptal Jake.

"Ty si myslíš, že jsem hloupý, že jo, Jacobe Blacku. Tak to mě mrzí."vyštěkl Peter. "Myslíš si, že nevím, proč chceš, abych tu zůstal? Schválně jsem čekal, až Nessin táta zmizí pryč, rozhodně tu nechci být, až se vrátí. Chceš, aby to věděl a všem to pak řekl."procedil skrz zuby.

"Ne, Edward by to nikomu neřekl, pokud by se mu to nezdálo nebezpečné. Jen bych byl rád, kdyby ses o tom s někým poradil."oponoval mu Jacob.

"A nemám snad taky právo na soukromí?"ročílil se Peter.

Jacob si odfrkl a odpověděl:

"Pche… tak to sis měl rozmyslet dřív, než jsi se mermomocí chtěl dostat do téhle rodiny."

"Jak to myslíš?"podivil se Peter.

"Tobě to ještě nedošlo? Tady se nic neutají. Jediní, kdo tu mají soukromí co se týče myšlenek, jsou Ness a její máma, Bella. A donedávna viděl Edward do hlavy i Nessie."bylo slyšet jak vrčí nad přítelovou nevědomostí.

Dupla jsem párkrát na podlahu, aby bylo slyšet, že jako přicházím, a vyšla jsem na verandu.

"Jé, Petere. No to je taky dost, že jsi přišel."usmála jsem se na něj a hrála překvapenou.

"Jo, ale omlouvám, se protože budu muset zase jít."pokrčil rameny. "Ale slibuju, že se co nejdříve zastavím."

Řekla jsem si, že budu hrát úplně hloupou a culíc se od ucha k uchu jsem po něm střelila otázkou:

"Ty máš rande viď?" Ale to jsem neměla dělat.

Zatvářil se, jako kdyby ho někdo udeřil do obličeje a díval se na mě vyděšeně.

"Slíbil jsi to!"vykřikl na Jacoba.

"Já jsem jí nic neřekl."zabručel Jake.

"Petere, tak to je bomba… ale já jsem si jenom tipla. Ovšem docela mě mrzí, že mi nevěříš a žes mi to neřekl."samozřejmě jsem se při tom podívala na oba dva. Věděla jsem sice, že mu to Jacob slíbil, ale i tak mě to mírně zraňovalo. Nemívali jsme před sebou tajemství.

"Ehm… dobře, tak je to venku… Zaplaťbůh, že jsi to ty a ne někdo jiný. Nechci, aby se to někdo dozvěděl. A tobě aspoň táta nemůže přečíst myšlenky."řekl sklesle Peter. "Ale podrobnosti si nechám pro sebe. Jacob o tom něco ví, ale nezlob se na mě, nechci i tak, aby to něco dalšího vykládal. Slíbil mi to." a otočil hlavu na Jakea propichujíc ho pohledem, který jasně naznačoval, že by ho zklamal, kdyby mi něco řekl.

"Dobře, jak chceš. Nech si to. Nezajímá mě to."to už jsem byla naštvaná. "Myslela jsem, že jsme přátelé a ti před sebou nemají tajnosti a taky jsem myslela, že chceš do naší rodiny. Ale takhle tam zrovna nezapadneš. Abys věděl, slyšela jsem vás. Sice jsem z toho skoro nic nepochopila, ale mohu říci, že souhlasím s Jacobem. Měl sis to rozmyslet dřív, než ses vehnal jako zájemce do naší rodiny."nadechla jsem se, abych mohla pokračovat a spustila dál. "Takže, jestli dovolíš, máme s Jacobem hodně učení, abychom vůbec odmaturovali, můžeš si tedy jít za tou svojí tajnou láskou a povědět jí, že my tě rozhodně nebudeme zdržovat. A pokus se, prosím, spolknout tu hořkost, kterou teď cítíš, mohl bys totiž říci něco, co by tě potom pekelně mrzelo."zavrčela jsem a tím mu dala najevo, že moje řeč skončila a že si nepřeji na toto téma už nic víc slyšet.

Peter se otočil na patě a odkráčel za roh domu, kudy vedla cestička až k brance.

"Proč jsi se takhle rozčílila?"podíval se na mě Jake zmateně.

"Protože nejsem hloupá a moje intuice mi říká, že si Peter myslí, že bychom ji nepřijali mezi sebe. A to mě pěkně uráží. Myslí si, jak jsme všichni hluboce předpojatí."vychrlila jsem ze sebe.

"Zlatíčko. Je to trochu složitější. A opravdu mě mrzí, že ti nemohu víc říct."pohladil mě po tváři a políbil mě na čelo.

"Dneska nemám náladu na učení, pojď si zalovit."řekla jsem mu, abych ho uchránila před dalšími rozpaky, že přede mnou musí mlčet.

Ani lov mě neuklidnil natolik, jak jsem očekávala. Neustále jsem si přehrávala náš rozhovor s Peterem a přemýšlela, čeho jsem si nevšimla. Nějaké maličkosti.

Když jsme se ale pomalu vraceli domů, přeci jen mě něco napadlo. Co když si Peter myslel oprávněně, že bychom tu dotyčnou nepřijali?

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Vycházeli jsme zrovna z lesa do naší zahrady, když jsme do někoho vrazili. Ne, on vrazil do nás. Peter. Motal se, jako by byl opilý a volal o pomoc.

"Petere!"vykřikl Jacob. "Co ti udělala?!" a vzal ho do náruče, aby ho odnesl do domu.

Ani jsme nemuseli nikoho volat, ve dveřích už stál Carlisle.

"Položte ho na zem. Prohlídnu ho."

Jacob udělal, jak strýček nakázal a položil Petera opatrně na zem.

"Sakara Petere! Jak je to dlouho?"lomcoval Carlisle s naším kamarádem.

"Petere!"Ze schodů upalovala dolů i Sarah a zděšeně přitom těkala z jednoho na druhého v naději, že dostane odpověď na nevyslovenou otázku.

"Co se to sakra dě…" začala jsem křičet, když jsem si všimla ošklivé rány na Peterovo ruce. Byl to otisk zubů. Upířích zubů.

"Jak dlouho to je, co tě kousla, Petere?!"ptal se znovu strýček Carlisle.

"Nevím…asi hodinu…nemohl jsem… chodit… nevím…"blábolil. "Nevěděl jsem… ona přeci nemůže… ne… ona mě má ráda…" a svíjel se bolestí.

"Hodina je moc."podíval se Carlisle na Sarah. "Jed už nevysajeme, ani nemá cenu to zkoušet. Nesmíme ztrácet čas, pokud o něj nechceme přijít."Tuhle větu směřoval k Benjaminovi.

"Udělej to."přikývl. Políbil Sarah na čelo, přitiskl si její obličej k hrudi a zacpal jí svými velkými dlaněmi uši. Sára se otřásala vzlyky.

"Carlisle, já ho podržím."vyhrkl Emmett.

"A my se přidáme."kývl Jasper na Jacoba.

Peter sebou opravdu dost škubal, dva by ho asi neudrželi.

"Carlisle."to už tu stál i táta. Očividně slyšel myšlenky všech uvnitř už po cestě, takže nevypadal vůbec překvapeně. Vypadalo to, že spíš reaguje na strýčkovy vnitřní pocity. "Ještě můžeš použít injekci, pokud to nezvládneš."

Carlisle se bez odpovědi a rozmýšlení sklonil k Peterovi a začal ho kousat.

Otočila jsem se k tomu všemu zády a skončila v tátovo náručí.

"Byla to Tia."řekl přidušeně. "Obelhala ho."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama