.

Stmívání : Probuzení : 17. část

18. ledna 2012 v 14:28 | Bludimirka |  Stmívání Probuzení

Tia?




Celou cestu až na jednu vyjímku všichni mlčeli. Peter naštvaně, Benjamin soucitně, Sarah zamilovaně, Jacob hledíc na mě.

Jen mně se to mlčení nelíbilo. Pustila jsem muziku, ale hned jí zase vypla, dodávajíc si kuráž položit Benjaminovi tu důležitou otázku.

Nepřemýšlela jsem a vyhrkla tedy:

"Benjamine..kde je vlastně Tia?" a předem se bála odpovědi.

"Loví někde upíry."řekl bez dechu.

S Jacobem jsme se na sebe poplašeně podívali.

"Cože?"otočil se Jacob na Bena. "Proč by lovila někoho ze svých?"nechápal stejně jako já.

"Přidala se k Volturiům. Hledá ty, co porušují pravidla. Chtěla, abych k nim šel s ní, ale to jsem nemohl. Ne po tom, co se tenkrát vydali na tvou zkázu." kývl na mě do zpětného zrcátka.

"Aha."hlesla jsem. "Můžu mít ještě jednu otázku?"

"Ptej se, jak chceš."řekl klidně.

"Myslel jsi na mě někdy poslední dobou?"nebyla jsem si jistá, ale přišlo mi, že to byla hloupě formulovaná otázka.

Naštěstí Ben pochopil.

"Několikrát."odpověděl. "Vlastně spíš na Alici, potřeboval jsem ji vidět. Jel jsem za vámi, ale už jste byli pryč. Nevěděl jsem ani, kam jste se přestěhovali."

"To je zvláštní."kroutila jsem hlavou.

"Co je zvláštní?"podivil se Benjamin a najednou bylo znát, že se probouzí z klidu.

"Už jsi někdy slyšel o tom, že by se někomu zdálo o někom, kdo na něj myslel? Myslím jako třeba to, že se někomu o někom zdá a pak zjistí, že je to všechno vlastně pravda? A strašlivě se mu uleví, protože zjistí, že si ten sen špatně vyložil?"vychrlila jsem ze sebe své úvahy.

"Tobě se o mně zdálo? Co jsem ti v tom snu říkal?"podivil se Ben.

"Že ti říkají král deště, že v Londýně a kolem něj prší, protože jsi tam ty, že Tia loví upíry. V podstatě vše, co je pravda. Jenom sen skončil dřív, než jsem se tě stačila zeptat, proč Tia loví upíry a proč nejsi s ní."odříkala jsem mu.

"No..Volturiovi vlastně nejsou ten pravý důvod našeho rozloučení."povzdychl si Ben, ale to už jsme byli skoro u domu.

"To je snad nějaký vtip?!"vykřikl zděšeně Benjamin. "Zastav."

Udělala jsem, jak říká, a on vystoupil ven. Zastavil se na chodníku před naším domem a nevěřícně zíral.

Rychle jsem zajela s autem do garáže, zavřela vrata a všichni jsme pospíchali k Benovi zeptat se ho, co se děje.

Stál jako opařený strnuleji, než jak by kdy mohl vůbec upír stát, a s ústy dokořán hleděl na náš dům. V očích se mu zračila směsice pocitů, jako byl strach, nenávist, lítost a trochu i stesk.

"B- Bene?"vykoktala Sarah a chytla ho za jeho studenou ruku, kterou měl ledabyle povislou u pasu. "Co se děje, lásko?"

"Tohle!"ukázal na dům. "Tohle je ten důvod mojí nenávisti k Tie!" a propichoval ve vzduchu nové bydliště upíří rodiny.

Mojí upíří rodiny.

"Pojď, prosím, dovnitř, tam nám to vysvětlíš, pokud budeš chtít."položila jsem mu ruku na rameno a on sebou trhnul.

Váhavě, ale plynule, dokráčel až ke dveřím a společně s námi všemi vešel dovnitř.

Sesypal se na nás celý dav. Jako první padla kolem krku Benovi Alice, poté ho přivítal Carlisle a následně pak ostatní.

Jen táta s mamkou tu nebyli.

Při všem tom vítání a otázkách, jak si Ben po tak dlouho dobu vedl, jsem nemohla nepostřehnout, jak si prohlíží vnitřek domu a jak jeho oči utíkají směrem ke kuchyni.

Alice už ovšem ostatním řekla, co viděla, dokonce i rozšířenou část svého vidění, takže pro nikoho nebyla přítomnost Sarah a Petera překvapením.

Jediné překvapení bylo v Benjaminových očích. Nevěřícně se pořád otáček ke kuchyni, až ho zvědavost donutila vstát, a už stál u odklápěcí desky v rohu kuchyňské linky.

Zíral na zavřené dveře.

"Nikdy jsem nevěděl, proč jsem vlastně od svého znovuzrození právě s Tiou."hlesl a svěsil ramena jako někdo, kdo se cítí poražený. Podobný výraz jsem spatřila jedinkrát v životě, a to u tety Alice, když si tenkrát při mých zásnubách vzpomněla na svůj život a během chvíle se s těmi vzpomínkami smířila.

"Dokud jsem si nevzpomněl."pokračoval Ben.

"Jasně si vzpomínám, jak jsem se tenkrát probouzel z dětství a počínal cítit, že se měním v muže. Bylo mi čtrnáct."

Došli jsme zpět do obývacího pokoje a všichni mlčeli, čekajíc na Benjaminův příběh.

A on vyprávěl dál:



"Věděl jsem o svém otci, že za ní často chodívá, že si s ní užívá.. Tiše jsem mu záviděl. Nikdy jsem ovšem matce nic neřekl. Na to jsem byl srab a příliš velký sobec. Chtěl jsem ji pro sebe. Chtěla jsem ochutnat to, co na ní otce tak lákalo.

Trvalo mi dlouho, než jsem k tomu sebral odvahu.

Tu noc jsem se pokradmu vkradl do kuchyně a zaklepal na její dveře.

Otevřela. Stála ve dveřích, nahá a krásná, jako anděl.

Pokynula mi, abych šel dál.

Sváděla mě a já se nebránil. Když jsem chtěl ale postoupit dál, zarazila mě a řekla mi, že to nejde. Že se nejdřív budu muset změnit.

Nasliboval jsem jí hory doly, jak budu hodný a jak budu mužem přesně pro ni.

Zakroutila hlavou a zeptala se mě, jestli jsem ochotný se pro svou lásku stát nesmrtelným. Upírem.

Bezmyšlenkovitě jsem přikývl a byl konec. Odtáhla mě pryč, daleko do lesů, kde jsem neskutečně trpěl bolestí přeměny. Konejšila mě, že to bude dobré, že to brzy přejde.

Přešlo. Když jsem se probral, ležel jsem vedle cizí ženy, o které jsem si myslel, že jsem ji nikdy neviděl.

Ale byla to ona.

Když zjistila, že si nic nepamatuji - ach bože, vědět to tenkrát, zabil bych ji - napovídala mi něco o tom, že jeden muž nedaleko odsud za to všechno může a že jediný způsob, jak ho potrestat, je zabít jeho děti.

Cvičila mě v dokonalosti zabíjení dobrý půlrok. Hned na začátku pro mě našla chlapce přibližně v mém věku a nechala mě, abych se nasytil jeho krví.

Nevěděl jsem proč, ale tělo zakopala poblíž chatrče, kde jsme přebývali.

Po půl roce jsem se dozvěděl, proč vlastně to tělo zakopala.

"Budeme ho potřebovat jako návnadu."vysvětlovala mi a divoce se smála.

Děsně se mi tenkrát líbil její smysl pro humor, nechápu proč. Fuj.

"Vezmeš tělo toho kluka a zakopeš ho na zahradě toho chlapa."

A tak jsem udělal.

Když na zahradu vyšla ta žena, nepoznal jsem ji ani náhodou.. Ikdyž dnes jasně vidím její tvář.."zatvářil se umučeně, ale pokračoval:

"Stačila zahlédnout jen cíp mého pláště, ale i tak si mě nevšímala. Její pozornost samozřejmě upoutala rozhrabaná hlína na jejím záhonku.

Mezitím co vykopávala tělo půl roku mrtvého chlapce, já jsem si došel pro svou kořist.

Jednoho z jejích synů jsem jako zběsilý vysál hned na místě a o druhého jsem se rozhodl šlechetně podělit s ní.

Vzal jsem je ale s sebou oba, aby nepadlo podezření právě na upíry.

Byli jsme spolu schovaní v lese a sledovali celý výjev z bezpečné vzdálenosti.

Agónii radosti, jakou projevila, když viděla toho muže, jak sám sebe těsně po své ženě věší na strom, jsem nikdy u nikoho neviděl.

Když jsem si začal pomalu ale jistě vzpomínat na některé části svého lidského života - jsou to dva roky -, utekla do Itálie k Volturiům, o kterých v posledních chvílích často mluvila jako o bozích.

Má neskutečné štěstí! Kdyby to nebyli Volturiovi, našel bych si ji a zabil!

Ona mě poslala na vlastní bratry!!"

Pomalu mi začaly docházet souvislosti.

I Sarah stála jako opařená a těkala očima ode mě k Benjaminovi.

"Ma - Marie?"vykoktala ze sebe.

"Jo."odpověděl stroze Ben. "Takhle obalamutila všechny. I mě na osmdesát let."

Kdyby upír mohl brečet, pak by Benjamin stoprocentně ronil slzy.

"Využila mě. Udělala ze mě nástroj své vlastní pomsty. Nejspíš si ani na chvilku nepřipustila, že bych si vzpomněl na svůj život v tomhle domě."naříkal.

Sarah se obrátila ke všem zády a běžela pryč. Utíkala jsem za ní a našla ji v malém kamrlíku schovaném za kuchyňskou linkou, jak brečíc a chrlíc neslušná slova směrovaná k Tie - Marii rozkopává postel a mlátí židlí o zeď.

Nemohla jsem si pomoct. Nemohla jsem jí zastavit. Nechtěla jsem jí zastavit.

Cítila jsem k téhle zrůdě tak obrovskou nenávist, že jsem jí přála všechno nejhorší, co kdy upíra může potkat.

V duchu se některá má slova až přespříliš blížila těm Sářiným.

Žijeme v domě, ve kterém se stalo tolik špatného.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama