.

Stmívání : Probuzení : 16. část

17. ledna 2012 v 14:27 | Bludimirka |  Stmívání Probuzení




Známý příběh






Když se konečně všichni uklidnili a nechali si to hezky všechno vysvětlit, každému se ulevilo.

Samozřejmě kromě Petera. Ten byl naštvaný ještě víc.

"Ty patříš mezi ně?"zeptal se mě vztekle. Nevypadal, že by upíry pohrdal, ale něco ho na nich zřejmě štvalo. Nedokázala jsem si říci, co jiného by mohlo na upírech člověka štvát, než strach, který z nich šel. A odpor, který někteří cítili.

"Ano, ale jen napůl."přikývla jsem.

"Jak to myslíš napůl?"zeptala se Sarah nechápavě.

"Vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěl o jedné zvláštní dívce, která je napůl upírem? Která každého uchvátí a dokáže ukázat myšlenky pouhým dotekem?"Pohladil Benjamin Sarah po vlasech.

"Nedotýkej se jí!"zasyčel Peter.

"Ano, vzpomínám."vpíjela se Peterova sestra do očí svého upíra.

"To je ona."ukázal na mě posunkem hlavou. "Renesmee Cullenová."

"Ach.."pochopila Sarah. "Moje kamarádka je napůl upírka."usmála se, jako by jí došlo ještě něco dalšího.

"Mohla bych s tebou mluvit osamotě?"zeptala se mě.

Kývla jsem na souhlas, položila ruku Jacobovi na rameno, aby byl klidný, a zašly jsme se Sarah za roh.

"Víš, proč mě Benjamin opustil?"začala.

Zakroutila jsem hlavou.

"Jeho bývalá družka, Tia, mě začala pronásledovat. Neřekl mi, proč se vlastně spolu rozešli, ani jak moc ji ranilo, když ji opustil."zahleděla se do neznáma zasněně. "Každopádně, chtěla jsem po Benjaminovi slib nesmrtelnosti. Místo toho mi za pár dní řekl, že se mnou nemůže být a že mě opouští, že už ho nikdy neuvidím. Když jsem se zeptala, proč to dělá, řekl mi, že ze mě nemůže udělat to, co je on, že nechce. Že nechce mě."vzlykla. "Je to půl roku, co jsme se neviděli, dostala jsem se z toho asi za měsíc natolik, že jsem mohla komunikovat s lidmi a nemyslet na něj pořád, ale když jsem si na něj vzpomněla, bylo to, jako by.. Jako by jedna část mě odešla a já jí nevěřila, že opravdu odejít chtěla. Chápeš, jak to myslím?"podívala se na mě.

"Zvláštní."přikývla jsem. "Přesně tohle se stalo mojí mamince a mému tatínkovi. Opustil ji se lží, že jí nechce, aby ji chránil. Jenže jí rozpůlil. Nešlo to jinak, než že musel splnit její přání. Ale tenkrát tomu předcházelo ještě něco, co ho k tomu vlastně donutilo."

"Znám ten příběh."zarazila mě Sarah. "Benjamin mi ho vyprávěl. Nezmiňoval jména, ale vyprávěl. Říkal něco o Itálii. O jedné rodině. Královské rodině."

"Volturiovi."kývla jsem.

"Děkuju."vtiskla mi Sarah pusu na tvář.

"Co - cože?"nechápala jsem.

"Vím, kde je hledat a teď už dokonce znám i jejich jméno."usmála se šibalsky.

"Cože?"zopakovala jsem.

"Je to jediná možnost."hlesla.

"Ty chceš, aby tě Volturiovi přeměnili? !"došla mi její slova. "Ale to ne, to oni neudělají. Zabijí tě!"zděsila jsem se.

"Pak mi pomoz."vzlykala už zase Sarah. "Přeměň mě ty. Prosím."

Uf. Tohle ne. Nikdy bych nečekala, že se potkám s člověkem, který by po mně tohle chtěl. Ještěže nemůžu.

"Víš, ráda bych ti pomohla,"začala jsem a uvědomila si, že vlastně nelžu, že to myslím smrtelně vážně. "Ale já nemůžu."

"Jak to myslíš, že nemůžeš?"podívala se na mě naštvaně. "Nezačínej mi tu laskavě opakovat Benjaminova slova, že by to pro mě nebylo dobré a podobné žvásty!"teď už byla opravdu rozčilená.

"Ne, ty to nechápeš. Je nás pár, ale jen jeden z nás to dokáže. Myslím z nás poloupírů. A to je muž. Ženy to nedokáží. Nikdo neví, proč."vysvětlila jsem jí mou "nemohoucnost".

"Aha."řekla Sarah zklesle. "Pak tedy musím za Volturiovými."

"Nemusíš nikam. Jen si to rozmysli.."začala jsem.

"Jsi nesmrtelná?"opáčila.

"Jestli myslíš délku života, tak ano.. jsem."přikývla jsem na její otázku.

"A jak se cítíš? Myslím, jako nesmrtelná.."sypala otázky dál.

"Ještě jsem to nepocítila. Teprve letos 10. září jsem oslavila sedmé narozeniny a to ještě není jisté, zda malinko nevyrostu. No..vlastně, když říkám oslavila..skoro to ani oslava nebyla..Byli jsme v plných přípravách na stěhování, takže jsem jen od každého dostala dáreček a přáníčko. Řekla jsem i tetě Alici, která je blázen do oslav, že ne, a kupodivu poslechla. Největší dárek jsem totiž dostala týden před tím."a zvedla jsem levou ruku, aby si Sarah všimla zásnubního prstýnku.

"Teda.."kývla uznale. "Všimla jsem si ho samozřejmě už poprvé, ale říkala jsem si, že je to asi jen prstýnek..Nenapadlo mě, že bys.."opět se zahleděla do dáli a po tváři jí stékaly slzy.

"Chci být taky nesmrtelná. Chci být jednou z vás, abych mohla být věčně s Benjaminem a nemuset se strachovat, že by si mě Tia našla. Našla bych si ji já a zabila ji za to, co udělala Benjaminovi, ať je to cokoliv. Zlomilo ho to. Vím to. I když to on nikdy nepřizná."vzlykala dál, teď už ale i s mírným náznakem smíchu. "Nejsem sama, kdo chce být jednou z vás. Peter vždycky hledal každou příležitost, jak Bena naštvat, aby ho kousl. Závidí upírům jejich bystrost. Závidí jim rychlost. Zkrátka jim závidí všechno. Nenávidí Benjamina za jeho klid, za jeho nesmlouvavost a lhostejnost k jeho přání. Ale bojí se jít za jinými. Ví, že všichni nejsou jako Benjamin. Nebo jako vaše rodina, o které nám Ben mnohokrát vyprávěl."

Nikdy bych nevěřila, že se někdy s tou černovlasou dívkou, kterou jsem poprvé spatřila v obchodě, budu vybavovat o nesmrtelnosti. Ani teď jsem tomu částečně nemohla uvěřit.

"A ty bys nechtěla mít děti?"zkusila jsem to.

"Samozřejmě, že chtěla. S Benjaminem."vrhla po mně nevěřícný pohled, jak se na něco takového můžu vůbec ptát.

"A vysvětlil ti někdy Ben, jak to chodí? Že upíří ženy nemohou zplodit dítě?"nechápala jsem, jak může být tak klidná.

"Ale u tvojí maminky a tvého tatínka .."začala.

"Počkej, zastav. Poslouchala jsi pořádně ten příběh?"zeptala jsem se jí pomalu.

"Tvoje maminka je upírka ne? Tak není co řešit."usmála se sebevědomě.

"Ale je, Sarah. Moje maminka sice je upírka, ale stala se jí až po mém narození. Vlastně kvůli mému narození. Porod ji už téměř zabil, když jí otec vstříkl svůj vlastní jed přímo do srdce injekcí."

Nevěděla to. Chudinka. Po téhle zprávě se jí opět řinuly slzy z očí a třásl hlas.

"Nevadí."vzlykala. "Budu s ním i bez dětí." a napřímila se. "Pokud by tedy nechtěl risknout zkusit zplodit dítě, ještě když budu člověk."

Chudinka malá. Byla si tak jistá, že chce být upírem, že by jí v tom nic nezabránilo. Ani tucet vlků.

Cítila se podobně kdysi i maminka? Chtěla být s tatínkem stejně šťastná?

Ano, chtěla. A proto jsem nemohla Sarah nijak vyčítat, že chce být s tím, koho miluje a kdo očividně miluje ji.

"Neboj, nějak se to vyřeší. Budu nápomocna, jak jen to půjde."slíbila jsem jí a s paží kolem jejích ramen jsme se vrátily ke zbytku skupinky.

Peter si tam potichu něco vyříkával s Jacobem a Benjamin celou dobu stál na místě, kde jsme ho před tím viděly naposledy, a hleděl do země.

Na něco jsem si vzpomněla.

"Benjamine?"vzhlédl ke mně. "Říkají ti král deště?"

"Ano,"přikývl. "Ale odkud to víš?"

"Ale to nic. To je jen má trhlá představivost promítající se do mých snů. Nech to být."poplácala jsem ho po zádech.

"Myslím, že naše rodina ráda uvítá návštěvu vás všech."



Po těchto slovech jsem se ohnula pro pár tašek s nákupy a pokynula hlavou směrem k autu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama