.

Stmívání : Probuzení: 10. část

15. ledna 2012 v 14:22 | Bludimirka |  Stmívání Probuzení


Máme problém








"Dojdu ti do obchodu pro toaletní potřeby a ty se zatím zajdi osprchovat."kývl strýček Carlisle s naprostým klidem. "Víš, my tu nemáme ve zvyku přechovávat takové věci, jako jsou tampóny nebo vložky. Na návštěvu k nám žádný člověk nechodí, a tak nemusíme hrát žádné divadlo."usmál se a hned zvážněl. "Víš, popravdě, jediný další žijící tvého druhu,o kterém něco víme, je muž, takže jsme vlastně ani nevěděli, na co bychom se měli připravit. Možná.. možná jsem čekal všechno, co přišlo, ale tohle mě přinejmenším zaskočilo. Znamená to totiž, že jsi schopná zplodit potomka."

Při té představě se zasnil.

Věděla jsem o strýčkovi Carlisleovi hodně věcí a jednou z nich také bylo to, že se vyžívá v experimentálních věcech.

Odešel beze slov a já zůstala v pokoji sama.

Bylo mi jasné, že tu každou chvíli bude Jacob, a tak jsem největší rychlostí popadla župan a pádila do sprchy.

Potkala jsem se s ním u dveří.

"Nessie, zlatíčko, chtěl bych.."

Věděla jsem, že se mi chce omluvit, ale já ho zarazila prstem na jeho rtech. Nemohl za to, jak jsem dnes byla přecitlivělá, a tak jsem se rozhodla, že ho nenechám, aby se omlouval, když to nebylo potřeba.

"Hned jsem zpátky, Jaku, neboj. A neomlouvej se."vtiskla jsem mu polibek.

V teplé sprše se bolest v podbřišku uvolnila a já mohla začít uvažovat trochu klidněji.

Takže já byla schopná zplodit dítě?

Ne, potomka.

Dítě asi sotva, to je přeci mládě od člověka.

Co by to bylo? Co by vzniklo spojením vlka - člověka a upíra - člověka? Ani jsem si to raději nechtěla představit.

Ale bylo tu spoustu možností.

Tak zaprvé, plod, který by se ve mně vyvíjel by si ze mě vzal tu lidskou část, což ovšem neznamená, že by to byl člověk.

Stejně tak si mohl z Jacoba vzít část vlčí a stát se tak dokonalým obrazem svého otce.

Za druhé, mohla převládat ta upíří část, kterou v sobě mám.. A to by znamenalo..

Dost. Moc moc. Neuvažuj takhle, nakázala jsem svému hyperaktivnímu mozku.

Vypla jsem vodu a vystoupila ze sprchového koutu na rohožku.

U umyvadla stála teta Rose a prohlížela se v zrcadle.

Ale co tu dělala? Upíři přeci do koupelny nechodí. A jestli se chtěla tak moc prohlížet, zrcadla byla kdekoliv jinde.

Došlo mi, že to má zřejmě spojitost s mou přeměnou v ženu a ona už to věděla od strýčka Carlislea.

Kap, kap.

Fuj. Dvě kapky krve ze mě spadly na rohožku.

V tu ránu přede mnou stála teta Alice s rozpaženýma rukama a vrčela na Rose.

V tom rozrušení jsem si totiž vůbec nevšimla, že teta Rose zavětřila a s vyceněnými zuby se nahrbila ke skoku.

Ach bože. To ne. Moje pololidské tělo naznačujíc, že jsem se stala ženou, v ní probudilo ty zatracené upírské pudy.

Kap, kap.

"Carlisle!"křikla teta Alice směrem ven z koupelny. "Edwarde!"

Strýček s tátou tu byli dřív, než to vůbec stačila dokřičet.

Strýček mi podal to, co sliboval, že nakoupí, a pokynul směrem k záchodu.

Táta popadl tetu Rose zezadu kolem jejích paží a táhl ji pryč.

Přede dveřmi se teta Rose otočila na mě a vrhla po mně kajícný pohled.

Bylo jí to líto. Nikdo to nečekal.

Teta Alice tu zůstala se mnou.

Zalezla jsem si na WC a otevřela tu krabičku, o které jsem si myslela, že bude nevhodnější. Na tampóny se budu muset maminky optat později.

Jenže na tohle jsem potřebovala ještě něco.

"Ehmm..teto?"vystrčila jsem hlavu z korálkového závěsu.

"Už jsi hotová?"otočila se ke mně.

"Ne, nemůžu.." uchichtla jsem se. "Víš, vůbec mě to nenapadlo, ale já potřebuju kalhotky."

"Jasně, dojdu ti pro ně."přikývla s pochopením.

"Jaku, nechoď tam teď, prosím. Počkej na Nessie v pokoji." Zaslechla jsem ji, jak Jacobovi domlouvá před dveřmi koupelny.

"Co se stalo?! Ani Edward mě tam nenechal jít, odstrčil mě, vběhl dovnitř a hned byl venku. Proč vedli Rose společně s Carlislem pryč?"dožadovala se moje láska odpovědi.

"O Nessie se bát nemusíš, mazej zpátky do pokoje a počkej tam na ni. Vysvětlí ti to sama."uklidnila ho. Dál ale pokračovala trochu drsnějším tónem:

"Ale varuju tě. Řekne ti to jedině, když bude sama chtít, běda ti, jak bys jí do toho nutil."

Uběhly asi dvě vteřiny a korálkovým závěsem se protáhla něčí ruka s kouskem mého spodního prádla.

"Děkuju, teto."

Dokončila jsem všechny ty lidské záležitosti týkající se mého těla, oblékla si župan, který visel na háčku vedle mého ručníku a uvědomila si, že jsem se vlastně ani nestihla v tom zmatku utřít.

Všechny části těla jsem měla mokré. I ty kalhotky.

Odfrkla jsem si nad tou absurditou dnešního večera, rozloučila se s Alicí se slovy na hezkou noc a odkráčela opatrně do pokoje.

Šlo se mi těžko. Nebyla jsem zvyklá, aby mi kdy v chůzi něco překáželo.

Lehla jsem si do postele k Jakovi a přitulila se k němu.

"Mohl bys mě usušit, prosím? Nějak jsem to nestihla."vysvětlila jsem.

Objal mě trochu pevněji a přitiskl si mě na prsa. Ústy mi začal přejíždet po vlasech a svým horkým dechem mi nahrazoval fén.

Bylo to tak legrační. Nechávala jsem se od něj takhle sušit často, ale tentokrát to bylo jiné.

Jeho horký dech, který z mých vlasů zklouzával i na zbytek mého těla, nastartovával snad každou mou živou buňku.

Tak, konečně suchá.

To samé se dalo ovšem říci i o mých ústech. Za to však nemohl právě Jacobův horký dech.

Byla vyschlá. Prahla.

Zvedla jsem hlavu a bez rozmýšlení namočila rty do těch jeho a brala si od něj trochu vláhy.

Najednou té vláhy bylo víc, než dost a nejen v ústech.

Odtáhla jsem se od něj a zašeptala: "Počkej chviličku, hned jsem zpátky."

A utíkala jsem zase zpět do koupelny.

Ten kus buničité sající hmoty, který měl zachytit to, co ze mě vytékalo, byl nakřivo a celý rudý.

Fuj. Lidská krev. Moje krev. Dokonce jsem se otřásla při představě, že bych tohle měla pít.

Ble. Jak to zase přemýšlíš?! okřikla jsem se v duchu.

Zabalila jsem ten karmínově rudý kousek do toaletního papíru a vhodila do koše vedle mísy.

Nahradila jsem to novou čistou pomocnicí a spláchla tu spoušť, která po mě za tak krátkou chvíli v záchodě zůstala.

Fuj. Teď si myslíte, jak jsem neskutečně nechutná, když vám vyprávím až takovéhle detaily své proměny.

Ale pochybuji, že někdo z vás je napůl upír a dostatečně chápe, jak jsem se v tu chvíli asi cítila.

Vrátila jsem se do pokoje zpátky do Jacobovi náruče a povzdechla si.

"Chceš mi říct, co se děje?"zeptal se opatrně.

"Víš, miláčku, máme problém." začala jsem a podívala se na něj pobaveně. "Od teď už s tebou jednou za měsíc na pár dnů nebudu moct spát nahá."dusila jsem smích, jak vtipně jsem mu to podala.

"Co?"podíval se na mě nechápavě.

"Jsem napůl člověk. A navíc plodná."podívala jsem se na něj šibalsky. "Už chápeš, co to znamená?"

Na Jacobově tváři bylo vidět, jak horečně přemýšlí. Pak se najedou jeho výraz vyjasnil a smál se se mnou.

"Nevěděl jsem, že to u tebe bude možné, ale mám z toho radost. Jsme teď dva jediní v tomhle domě, kdo může pokračovat v rodu nás obou." Přikývl a pohladil mě po vlasech.

"A navíc, o ženách, u kterých tohle období začíná, se říká, že už jsou dospělé."zatetelil se. "Ty moje dospělačko."

Chytli mě pod bradou a věnoval mi dlouhý, něžný polibek.

Ani nevím, kdy jsme usnuli, ale byla jsem během chvíle vzhůru s tím novým pocitem vlhkosti.

Ach ne. Zase na záchod.

A tak to bylo několikrát za sebou.

Když jsem kráčela odevzdaně na WC už asi po osmé, v koupelně na mě před zrcadlem čekala máma.

"Zkusila jsi tampón?"zeptala se mě soucitně. Musela mě slyšet, jak jsem se neustále potichu vykrádala z pokoje, abych nevzbudila Jacoba.

"Ne, neznám to. Říkala jsem si, že počkám na tebe."zakroutila jsem hlavou.

A tak mi moje upíří maminka vysvětlila své někdejší lidské zkušenosti se všemi toaletními potřebami vztahujícími se k tomuto období.

Byla jsem jí neskutečně vděčná.

Po zbytek noci jsem se už ani jednou neprobudila.

Poradila mi totiž pro tento zvláštní případ dvojitou variantu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama