.

Prokletí 2.

27. ledna 2012 v 21:12 | Michaela |  Soutež Krásní mrtví Jonas
,,Jsem William. Klidně mi můžeš říkat Wille. Jo a prosím tě...nevykej mi."




,,Eh, dobře. Já jsem Grace. Těší mě." Bože, zas ten úsměv.

,,Zrovna jsem tě zahlédl v okně, nechceš se projít?"

,,Moc ráda."

Takže kam teď? A co mám říkat? Alespoň, že se nemůžu potit. No nad tou myšlenkou nešlo se neusmát.

,,Co je?" zeptala se.

Usmál jsem se na ní svým nejodolatelnějším úsměvem ,,Nic."

,,Kolik ti je Grace?"

Svraštila čelo. Vůbec jsem nevěděl, co to znamená,a tak jsem se ji vloudil do myšlenek. Skvělé, další kluk, kterému jde nejspíš jen o to, aby mě dostal do postele.

Aha. ,,Promiň, jestli se tě to dotklo."

,,Je mi sedmnáct. Tobě?"

,,Mě je osmnáct."

Zavedl jsem ji k témuž jezírku, kde jsem byl před hodinou.

Najednou prolomila příjemné a okouzlující ticho.

,,Vím to."

,,Co?" Vůbec jsem nechápal co má na mysli a nechtěl jsem jí číst myšlenky jen proto, že ji miluji. Usmála se na mě takovým zvláštním úsměvem. Hřál mě u srdce.

,,Jsi upír. Vím to."

Cože? Nezmohl jsem se na slovo, jen jsem měl pusu otevřenou dokořán a oči vyvalené na ty její. Myslí to vážně nebo si ze mě jen střílí?

,,C-C-Co-že?" Vykoktal jsem na konec.

,,Vím, že jsi upír." A znovu se na mě usmála.

,,Jak?"

,,Cítím tě."

Sakra! Na to jsem úplně zapomněl. Každémučlověku voní upír vůní, která ho přitahuje. Sakra! Měl jsem se nastříkat deodorantem.

,,Aha...jo tohle to."

,,A mám sestru. Je to čarodějka a je zlá. Řekla mi, že přijde upír, který se do mězamiluje."

,,Aha." odpověděl jsem.



Čas běžel a my se sbližovali víc a víc, nakonec jsme myslely i na společnou budoucnost. Jednou jsme leželi v mém pokoji na posteli. Mou rakev jsem vyměnil za postel, protože u mě byla skoro každou noc.

,,Musím ti něco říct." Začala a já už věděl, že se mi to nebude líbit.

,,Mluvila jsem se sestrou a požádala ji, aby provedla jednoduché kouzlo," Odmlčela se, nadechla se a pokračovala.

,,Které ti umožní pohybovat se i ve dne na slunci."

Nic jsem na to neřekl. Bylo mi jasné, že chtěla něco za něco. Čekal jsem, jestli náhodou bude pokračovat, ale čekala, až nějak zareaguji.

,,Hm, co za to chtěla?"

Zčervenala. To není dobré. Kruci!

,,Co za to chtěla?" Zeptal jsem se znovu.

,,Nic. Byla to laskavost, něco jako omluva za zlo, které kde komu napáchala."

,,A proč se tím omlouvala tobě a ne lidem kterým něco provedla?"

,,Nevím." Z jejího hlasu jsem poznal, že diskuse byla ukončena. Vše se vrátilo do starých kolejí, s vyjímkou toho, že jsem žil jako člověk. Jedl jsem a spal jsem jen v noci a ve dne jsem žil svůj nový život. Grace mě seznámila s její rodinou...tedy kromě její sestry, tu od toho kouzla nikdo neviděl. Dny šly dál a dál a moje láska ke Grace mě opouštěla. To co k ní cítím, jsem si uvědomil jednoho dne, když jsem přišel za ní jí říct, že ji mám rád, ale že to k naší lásce nestačí. Zaťukal jsem na dveře, ale nikdo mi neotevřel. Věděl jsem, že její rodina odjela na víkend k moři, někam na Floridu nebo co, ale ona zůstala ve městě kvůli mně. Ještě nikdy se mi nestalo, že mi neotevřela. Muselo se jí něco stát. Vyskočil jsem do chodby ve druhém patře. Grace měla zavřené okno i dveře. Zaťukal jsem, ale žádná odpověď. Otevřel jsem dveře a vstoupil.

,,Grace!" Hrůzou se mi zježily vlasy i chlupy. Ležela na své posteli. Měla bílé vlasy, vrásky a její oči byly zavřené. Byl jsem u ní za pouhou vteřinu. Chytil jsem ji za ruku a ona otevřela své oči. Vypadala příšerně. Vypadala na osmdesátiletouženu.

,,Wille...umírám." To co právě řekla, pro mě bylo jako nějaká noční můra.

,,Cože? Jak to? Proč?" Zeptal jsem se nervózně.

,,Moje sestra na tebe to kouzlo neseslala jen tak. Uzavřela jsem s ní dohodu."

Jediné co jsem ze sebe dokázal dostat, bylo zašeptané slovo.

,,Jakou?"

Nadechla se.,,Dohoda zněla tak, že ti pomůže od slunce, ale když jen jednou zaváháš nad láskou ke mně tak zemřu." Na to se nedalo říct nic. Po těchto pár slovech vypadala jako by zestárla zase o pár let. Viděl jsem, jak po její tváři stékají slzy.

,,Ale já těmiluju." řekl jsem jí se slzami v očích.

,,Ano, ale zaváhal si." Věděl jsem, že už mám jen pár vteřin na to, abych se s ní rozloučil. Políbil jsem jí na její plné rty.

,,Páni." To bylo jediné, co jsem ze sebe vypravil. Najednou vypadala jako dřív. Jakoby její zjev staré ženy byl jen sen.

,,Miluju tě." Řekla mi však stejně nemocným hlasem jako semnou mluvila před chvílí.

,,Já tebe víc." Cítil jsem, jak mi stékají slzy a dopadají do mého klína. Vzal jsem jí za ruce, ale stisk už mi neopětovala.

Její sestru jsem hledal a stále hledám, protože pro mne je sebevražda nemožná kvůli kouzlu, které stále střeží mou kůži před sluncem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama