.

Potomek nestvůry

12. ledna 2012 v 19:42 | Šelfík |  Jednorázové FF
TATO POVÍDKA SE ZŮČASTNILA SOUTĚŽE Č.1 !!

Dívala jsem se, jak kolem všichni výskají, objímají se, křičí jeden přes druhého a já tam jen tak stojím a myslím si, že jsem vetřelec. Mám na hlavě kapuci, aby mi nikdo neviděl do tváře. Někdo mi položil lehkou ruku na rameno. Věděla jsem, že je to moje matka, ale neotočila jsem se. V rukou jsem uklidňovala svojí kočku Nallu.




"Nemusíš se bát, nikdo o tom neví!" přikývla jsem, ale neodpověděla. I když byla moje matka drobná, měla hodně síly a díky tomu si mě otočila tváří v tvář. Její oči byly křišťálově modré, ale bohužel jsem zdědila oči po otci, černé jako noc bez měsíce. Matka mě ještě jednou objala a nechala mě jít. Nallu jsem si schovala do kapuci, byla tak malá. Když jsem jí viděla v krámě, samotnou v kleci, hned jsem si jí zamilovala a musela jí mít. Doteďka je to můj strážníček andělíček, který je se mnou, když je mi nejhůř. Jako třeba právě teď, hned jak se za mnou dveře vlaku zavřeli a rozjeli jsme se, se na mě pár oči otočily a propalovali mě pohledy. Pomalu jsem se vydala chodbičkou do zadního vagonu. Byla jsem zrovna ve vagonu Nebelvíru. Teda to je pech. Zakryla jsem si ještě víc kapucí obličej a šla. Jenže co se nestalo, do cesty mi spadla holčička. Měla krásně zrzavé vlasy a roztomilí obličej. Chytla jsem dřív, než si mohla ublížit. Holčička se na mě podívala, ale úsměv, který měla na rtech, jí v tu ránu zmizel.
"Děkuji" špitla, možná se mě i bála, ale já to neřešila. Postavila jsem jí a pohladila jí po vlasech.
"Příště buď opatrná." Řekla jsem. I tak se na mě holčička usmála. Což mě trochu vykolejilo.
"Budu, a ještě jednou děkuji" řekla už normálním hlasem. Její hlas byl tak sametově jemný, že mě pohladil a usmála jsem se taky. Vydala jsem se dál dozadu vlaku. Když jsem se ještě jednou otočila, holčička mi mávala. Musela jsem se pousmát. Když jsem otevřela posuvný dveře do vagonu Zmijozelu smích mě přešel. Jakmile jsem otevřela. Všichni přítomní se na mě otočili. Neváhala jsem a vlezla jsem do první koje, která byla volná. Sedla jsem si k oknu a přitiskla si tvář na sklo. Pořád jsem myslela na tu holčičku, někoho mi připomínala, někoho koho znal můj otec, ale nemohla jsem přijít na jméno. Z přemýšlení mě vytrhl dívčí smích a chlapecké křičení. Pak se otevřely dveře kóje a dovnitř vešla dívka. Měla krátké, teda spíš na mikádo vlasy a tmavou pleť a chlapec vedle měl křídově bílou pleť a k tomu úplně bílé vlasy, teda to je kombinace.
"Já to nechápu…vždyť tvůj otec tady byl hvězda, tak proč…!" zmlkla, když mě uviděla. Pořád jsem měla kapuci a Nalla mi za krkem prskala. Ten chlapec se na mě podíval a usmál se.
"Ty budeš Natalii, viď?" To mě trochu zarazilo. On zná moje jméno.
"Jo…Jo to jsem."
"Otec mi o tobě řekl…můj otec je Draco Malfoy" Aha , tak víme proč mě zná. Ta dívka si sedla vedle mě, vlastně doslova skočila vedle mě.
"Já jsem Amanda…Amanda Belick a tohle je zákeřný Scorpius Malfoy, ale to sis jistě domyslela" přikývla jsem
"Já jsem Natalii Ri…Natalii Parksová" Scorpius si sedl naproti nám a složil si ruce mezi kolena. Vytáhla jsem Nallu z kapuci a položila si jí na klín.
"A tohle je moje Nalla" Amandě začali jiskřit oči.
"Ta je nádherná!" Položila jsem Nallu Amandě do klína a líbilo se jí tam.
"Líbíš se jí." Řekla jsem, bála jsem se sundat si kapuci, ale neměla jsem na vybranou.
"A proč máš tu kapuci?" Zeptal se mě Scorpius, dřív než jsem si jí mohla sundat.
"No vlastně, kvůli tomuhle…" Opatrně jsem sundala kapuci. Amanda zavýskla a Scorpiusovi poskočil dech.
"Pane bože kdo…"
"ti to, udělal!?" dořekla za Scorpiuse Amanda. Přejela jsem si po jizvě, která se táhla levé strany čela, přes oko, okolo nosu, přes pusu, až k pravé části brady.
"Můj otec!" Scorpius se sípavě nadechl. Amanda začala Nallu ještě rychleji hladit.
"A to nešlo uzdravit?" zavrtěla jsem hlavou.
"Ne nešlo, je to Černou Magii a rány, které dostaneš Černou magii, nejdou vyléčit"
"Tak proto, to schováváš pod kapucí?"
"Jo" Přejela jsem si znovu po jizvě. Nalla přešla ke mně a začala se otírat o moje břicho. Pak se uvelebila a usnula. Amanda se na mě povzbudivě usmála.
"A proč si vlastně přišla do školy, až teď!! Vždyť jdeš do 5. Ročníku a nic neumíš, a navíc jsou zkoušky NKU!"
"To je možná pravda, ale já jsem na to, abych byla v 5. Ročníku cítím a zkoušky NKU budou pro mě brnkačka. Byla jsem učena doma svojí matkou a různými učiteli, dokonce i jedním učitelem, který je na škole v Bradavicích."
"Páne jo!! Tak to je hustý!!" Řekla Amanda. Scorpius celou dobu mlčel, ale věděla jsem, že mu hlavou honí myšlenky. Amanda si sedla vedle Scorpiuse a začali si tlumeně povídat, já se opřela o sklo a zavřela oči.
Začal se mnou někdo lomcovat, tak silně, že jsem cítila mále odrážení svého čela o sklo.
"Natalii, vstávej!! Musíš se obléct, jsme tu." Zamrkala jsem a viděla Amandu už ve školní uniformě.
"Co se děje?"
"Vstávej a oblékni se…Jsme tu!" Hodila po mě uniformu a vyšla ven za Scorpiusem, který se opíral o okno a něco si pro sebe mumlal. Já jsem na sebe rychle všechno hodila a přes to si hodila hábit s kapucí. Hodila jsem Nallu za krk. Ta se mi obtočila kolem krku a hodila jsem si přes hlavu kapuci, aby mi nebyla vidět jizva. Vylezla jsem z kóje a šla jsem společně s Amandou a Scorpiusem ven z vlaku. Byla už tma a za to jsem byla ráda. Cítila jsem Nally spokojené oddychování a to mě uklidnilo. Amanda se mi zavěsila za ruku.
"Neboj, bude to fajn!"
"Jo…snad jo." Došli jsme do části lesa, kde stáli vozy, které táhly, ani nevím jak to pojmenovat, něco mezi koněm a drakem.
"Ty vozy něco táhne??" zeptala jsem se Scorpiuse.
"Ne ty jezdí sami, už dlouho!" Tak, že by to byl jenom klam. Ale to se mi nezdálo, byly tam, dýchali, roztahovali křídla. Zavřela jsem oči a pak je znovu otevřela, ale pořád tam stáli. Amanda si mě stáhla k sobě.
"Taky je vidíš, co!? Vidí je jenom ten, co viděl někoho umírat. A mě zabili matku, takže je vidím." Aha, takže když jsem viděla někoho umřít, tak je vidím, to je dost chytrý. Postavila jsem se a v zorném poli, jsem měla tu holčičku, ale zakopla o vyčnívající kořen a začala padat k zemi. Neváhala jsem a chytla jí, aby si nenabila. Postavila jsem jí.
"Neslíbila si mi, že už si dáš pozor!?"
"Je promiň, nekoukala jsem na cestu!"
"To vidím!" usmála jsem se. Holčička na mě vykulila svoje oči a zapátrala mi pod kapuci.
"Nevidím ti oči, jaké je máš?"
"Černé." Řekla jsem rychle a vrátila se k Amandě a Scorpiusovi. Amanda měla pusu dokořán a Scorpius měl taky překvapiví výraz.
"Nechápu, jak si mohla být tak rychlá. Nejdřív si stála vedle mě a najednou byla u ní, tak to je fakt hustý!" Musela jsem se pousmát.
"No, mám trochu rychlejší reflexi, toť vše."
"Teda docela mě zaujalo, že si pomohla malé Potterové." Ozval se Scorpius. Malé Potterové, to příjmení už jsem někde slyšela. Tím, že jsem byla odtrhnutá od světa, jsem se o to moc nestarala, ale jakmile to příjmení vyslovil, něco se ve mně pohnulo.
"Povězte mi něco o támhleté skupince, prosím!" Ukázala jsem na skupinku, kam běžela malá Potterová.
"To jsou Potterovi a Wesleyovi, nejznámější rodiny společně s Malfoyovými a ukázala na otráveného Scorpiuse.
"Takže ta malá, teda tu co si zachránila je Lili Potterová, to vedle ní, je Hugo Wesley. Za nimi je Albus Severus Potter s Rose Wesleyovou a za nimi je asi nejhezčí a nejchytřejší Potter a to je James Sirius."
"A ta co je vedle Jamese, je kdo?"
"Aaa, to je Emma Tomsová, snaží se ho balit, už od druhého ročníku. Hrozná kráva alias Barbína!" To už i Scorpius vyprskl smíchy. Emma měla dlouhé blonďaté vlasy a opravdu vypadala, jak barbína. Scorpius se vzchopil jako první.
"Myslím, že kdyby měl Potter vybírat mezi Emmou a třeba Natalii, vybral by si rozho tebe Natalii!" To Amanda vyprskla v další záchvatu smíchu. Nevěděla jsem co je na tom tak vtipného, ale nedalo mi to a smála jsem se taky. S nimi bude opravdu prča a bude to hodně dlouhý rok.
Potterovi a Wesleyovi odjeli i s madam Bárbie a mi nastoupily do vlastního vozu. Vůz se pomalu rozjel a mi seděli v tichosti. Začala mi být zima i v tom hábitu a tak jsem si začala třít ruce o sebe.
"Je tady zima, protože to je hlavní ohnisko ochranných kouzel" řekl Scorpius a vypustil páru. Amanda jen mávla rukou.
"Za chvíli to přestane!" A měla pravdu, po pár metrech zase bylo stálých 22 stupňů. Byla jsem za to ráda. Nalla mi na krku spala, takže jsem se nemusela starat. Jakmile jsme byly z lesa venku, světla hradu mě dokonale uchvátila. Amanda mě musela spatřit, jak se zaujatě dívám na hrad.
"Co tě tak zaujalo?" zeptala se.
"Matka mi to ukazovala jen na obrázkách, takže jsem nevěděla, že je to tak úžasné" řekla jsem. Amanda mi chytla ruce.
"Víš, jsem ráda, že si tady."
"Proč!?"
"Jseš jiná!" řekla a odtáhla se. Nechtěla jsem být jiná, chtěla jsem zapadnout, ale to bude asi těžký sousto. Vůz zastavil na prostranství a my vystoupili. Amanda mě vedla do velké síně. Když se řeklo velká síň, byla to ohromná síň a na stropě létali svíčky a svítily hvězdy. Ach bože, jak já miluju kouzla. Amanda mě zavedla do leva ke stolům a sedli, jsem si přímo doprostřed ke krbu. Viděla jsem do celého sálu. Viděla jsem Havraspárský stůl, pak Nebelvírský stůl a pak Mrzimorský. Už chápu proč jsem sedají. Naproti, přímo v mém zorném poli seděl James Sirius Potter. Díval se na podium a vyčkával. Podívala jsem se stejným směrem, na podiu s moudrým kloboukem seděla na židličce Lili. Nevěděla jsem, co jí tam Moudrý klobouk říká, ale pak na celou místnost zakřičel
"NEBELVÍR!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 smutna smutna | Web | 12. ledna 2012 v 19:52 | Reagovat

Zjisti jestli te miluje, mrkni na muj webik !

2 "Šefík" "Šefík" | 12. ledna 2012 v 19:58 | Reagovat

[1]: Jdi s tím už doprdele...(pardon za neslušnost :D)

3 Kisee Kisee | E-mail | 12. ledna 2012 v 20:12 | Reagovat

Diky boze, ze jsi to napsala za me. Podle me se sem nejak nabourala, aby ten komentar byl na kazdym novym clanku, nebo uz fakt nevim. Furt to blokuju a jsem bezradna

4 Peggy Peggy | 12. ledna 2012 v 20:50 | Reagovat

[1]: Tady někdo nepochopil ,že UŽ TO STAČILO !! .. hele na neašem blogu je každej vítán ,ale tímhle si každýho akorát zhnusíš a nikdo ten tvůj WEBÍK nenavštíví !!! Dej si pohov !!:D

5 Peggy Peggy | 12. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

[1]: Jde vidět ,že jsi doopravdy smutná a zoufalá :D

6 "Šefík" "Šefík" | 12. ledna 2012 v 20:56 | Reagovat

[5]: Teď si na to kápla Peggy....;D

7 Kisee Kisee | E-mail | 12. ledna 2012 v 20:56 | Reagovat

:-D:-D:-D jo no:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama