.

Poslední zavytí - 5.kapitola

23. ledna 2012 v 20:57 | Lusyfika |  Poslední zavytí
Musím uznat, že je extrémně dlouhá :))





5. Kapitola


Vzbudila jsem se na ošetřovně. Postavila jsem se na nohy a snažila si utřídit myšlenky. Co se stalo? Chvilku jsem stála u postele a tupě zírala. Mí rodiče…..umřeli. Z očí se mi začaly řinout slzy. Zase. Vstala jsem z postele a pomalu cupitala po chodbě. Nikdo si mě ani nevšiml. Sestřička vzadu seděla u monitoru a něco cvakala na klávesnici. Proplížila jsem se kolem a zamířila směrem ke svému pokoji. Před dveřmi jsem se zastavila. Nechtěla jsem narazit na Ellu, je dost pravděpodobné, že bude touhle dobou v pokoji. Kdybych tak věděla, kde má pokoj Raven! Musím ven. Potřebuju se proběhnout.

Vyšla jsem ze dveří školy a proměnila se v bílého vlka s jantarovýma očima. Vlčí proměna trvá naštěstí pár sekund a nebolí. Taky se nemusím svléknout. Vážně bych nesnesla, kdybych měla někde lítat nahá. Vyběhla jsem k lesu jako posledně. V hlavě mi proběhlo, co se stalo minule, když jsem tu byla. Kdybych tu narazila na lovce, tentokrát bych ho zabila. Nejsem zlá, ale mám v sobě tolik nenávisti, že bych byla schopna zabít téměř kohokoli. Lesy na mě měly vždy uklidňující účinek. Cítím se zde v bezpečí. Ulovila jsem srnu a vrátila se ke škole. Byla jsem si sto procentně jistá, že mě už hledají.

Prošla jsem chodbou směrem k mému pokoji.

,, Ahoj Tesso!", ozvalo se za mnou ,, jsi v pořádku?". Otočila jsem se. Přede mnou stál Logan.

,, Jasně. Je mi fajn. Nehledají mě?", zeptala jsem se.

,, Jasně, že tě hledají. Všichni si o tebe dělají starosti. Zmizela si tak náhle. Když si přišla do mého pokoje byla jsi úplně mimo."

,, Počkej, já byla v tvém pokoji? Vůbec si nevzpomínám. Moc si toho nepamatuju. Vím, že jsem se dozvěděla o rodičích a pak…..to je celé zamlžené." Snažila jsem si něco vybavit, ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se ztrácely vzpomínky z mé paměti.

,, Jo. Jak říkám, byla jsi úplně mimo. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Měl jsem o tebe strach." Náhle mě objal. Ztuhla jsem, ale potom se uvolnila. Po tom, co se stalo, je obětí přesně to, co jsem potřebovala. Za chvíli jsem se odtáhla.

,, Díky.", zašeptala jsem.

,, Nemáš za co." Usmál se na mě. ,, Už musím jít." Chystal se k odhodu, ale já ho nenechala.

,, A pusa nebude?", zazubila jsem se na něj. Políbil mě. Byl to takový něžný a slušný polibek. Za chvíli se však proměnil v něco úplně jiného. Stal se intenzivnějším a vášnivějším. Cítila jsem teplo, které se mi rozlévalo snad po celém těle. Objal mě kolem pasu. Když mě konečně přestal líbat,zašeptal mi do ucha: ,, Děkuju".

,, Není zač." Řekla jsem a odešla na pokoj.

Ve dveřích jsem ,, naprosto nečekaně" potkala Ellu.

,, Slyšela jsem, co se stalo tvým rodičům. Musí to být pro tebe hrozné! Já osobně bych to…"

,, Sklapni!", přerušila jsem ji. Nechtěla jsem být zlá, ale neměla jsem na její kecy náladu. Zmlkla a naštvaně odpochodovala z pokoje.

Chtěla jsem si dopřát chvilku klidu, ale musela jsem na hodinu.

Vběhla jsem do laboratoře. Další hodina má být tam. Rozhlédla jsem se a hledala nějaké volné místo. Už z dálky na mě zamávala Raven. Šla jsem za ní.

,, Je mi líto, co se stalo tvým rodičům." Řekla soucitně.

,, Díky." Odpověděla jsem.

Začala hodina. Profesor něco vysvětloval, ale já ho příliš neposlouchala. Cítila jsem v zádech pohled ostatních žáků. Nemám ráda řeči, jak je jim to líto. Nesnáším, když mě někdo lituje. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Chtěla jsem se uklidnit, když mi náhle něco došlo. Dokud nezemřou ti, co mi zabili rodiče, nikdy nebudu v klidu. Musím zjistit, kdo to udělal. Napadá mě jeden způsob, jak se dozvědět víc. Škola musí mít nějaké záznamy, ne? Mám dvě možnosti. Mohla bych se zeptat ředitelky, nebo se prostě vloupat do její kanceláře. Vybrala jsem si to druhé.

Počkala jsem na noc. Pak jsem se vyplížila z pokoje a pomalu šla ke kanceláři. Sáhla jsem na kliku. Bylo zamčeno. Sakra. Náhle mě něco napadlo. Vyšla jsem ze školy a podívala se na jedno okno, které vedlo do kanceláře. Bylo relativně nízko. Člověku by se zde lezlo špatně, ale mému vlčímu já to nevadilo. Udělala jsem jeden velký skok a stála za oknem. Teď ho ještě musím nějak otevřít. Zhodnotila jsem situaci. Pak jsem jediným úderem to okno rozbila a vlezla dovnitř. Začíná to být komplikovanější, než jsem myslela. S povzdechem jsem zamířila ke skříni a začala otevírat šuplíky jeden za druhým. V každém byla tak nejméně tuna různých papírů a dokumentů. Zamířila jsem ke kartotéce. Tady je vše alespoň trochu uspořádané. Celé jsem to tu prohrabala a našla složku se svým jménem. Vytáhla jsem ji. Jestli tady nebude nic o rodičích, tak už nikde. Byly zde moje studijní výsledky a pak také něco zajímavějšího- krevní rozbory. Podívala jsem se na ně. Moc jsem tomu nerozuměla, ale věděla jsem, že je to nebezpečné. Když jsem byla na ošetřovně, tak mi je asi udělali. To není dobré znamení. Vlkodlačí krev má různé vlastnosti. Například umí dobře léčit. Nemůžu tu už moc dlouho zůstat. Prohledávala jsem složku dál. A našla jsem to. Byly zde i fotky jejich úmrtí. Na jedné fotce bylo mámino tělo. Ležela na zádech s prázdným výrazem ve tváři. V hrudi měla zabodnutý šíp. Zřejmě jí zasáhl srdce, protože jinak by se sama od sebe vyléčila. Ale ten šíp…přišel mi povědomý. Už jsem ho někde viděla. Najednou mě zamrazilo. Vzpomněla jsem si na ten les. Poprvé a pak podruhé. Ti lovci! To oni měli přesně takové šípy! Tak teď už zašli moc daleko. Musíš je zabít. Pro své rodiče a pro všechny vlkodlaky. Nezapomeň na základní pravidlo: Zabij, nebo budeš zabit. Zhluboka jsem se nadechla a začala uvažovat. Okamžitě mi došlo, že škola ví o mně příliš. Sáhla jsem si do kapsy a vytáhla zápalky. Vždycky je nosím u sebe, ale poprvé v životě se mi doopravdy hodí. Celá tahle kancelář musí shořet. Škrtla jsem zápalkou a hodila ji do kartotéky. Jelikož je tu dost papírů, není problém založit oheň. Další jsem hodila do kartotéky a sledovala, jak vše hoří. Svou složku jsem taky zapálila, protože o ni mi především šlo. Sledovala jsem jak se složka rozplývá a s ní i moje minulost. Když už tak nějak hořela celá kancelář, vyskočila jsem oknem a zamířila zpátky na pokoj. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že Ella spí. Kdyby byla vzhůru, byl by malér. Lehla jsem si do postele a nemohla usnout.


Vzbudila mě siréna. Vstala jsem a vyšla na chodbu. Viděla jsem ostatní žáky, jak zděšeně pobíhali po chodbě a snažili se zjistit, co se děje. Zahlédla jsem několik profesorů snažících se uklidnit stále vyděšenější studenty. Je na první pohled jasné, že se jedná o kancelář, kterou jsem mimochodem SAMA ZAPÁLILA. Profesoři nás rychle nahnali do tříd. Slyšela jsem klepání vysokých podpatků. Ředitelka.

Postavila se před katedru a přísným pohledem se na nás zadívala. Pak promluvila.

,, Studenti, musím vám oznámit něco důležitého. V mé kanceláři došlo k požáru. Podle vyšetřování, které zde policisté.." rozmáchla rukama ,, ..vedou, se jedná o žhářství!"

Všichni zmlkli. Zahlédla jsem šokující obličeje žáků. Očima jsem vyhledala Raven. Usmívala se. Měla jsem pocit, že si tuhle situaci užívá. Pak jsem se ohlédla po Loganovi. Seděl v lavici a se zájmem poslouchal to, co říká ředitelka. Snažila jsem si zachovat chladnou tvář a nepanikařit.

,, ….a věřte, že toho žháře najdeme. Pokud jste někdo něco viděli, dejte vědět mě, nebo tady pánům policistům."

Odmlčela se a opustila třídu. Ostatní studenti si začali spolu šeptat a bez pochyby rozebírali, kdo by za to mohl být zodpovědný. Já se jen nervózně ošívala okolo. Musím odtud zmizet. Je otázkou času, než mě odhalí. A jestli mě chytnou, tak už své rodiče nikdy nepomstím. Najednou se přede mnou objevil stín. Vzhlédla jsem. Nade mnou stál Logan.

,, Ahoj Logane." Pozdravila jsem ho ,, Je hrozné, co se stalo. Ředitelka nejspíš přišla o hodně cenných dokumentů." Jo to určitě. Nerada lžu, obzvláště klukům, co se mi líbí, ale někdy musím udělat to, co je nutné. Jako například ochránit svou vlkodlačí rasu.

,, Máš pravdu, ale nejhorší je to, že třeba v té kanceláři někdo mohl být a zemřít." Řekl mi. Musím se přiznat, že mě tohle vůbec nenapadlo. Je dobře, že se nikomu nic nestalo. S Loganem jsme si povídali ještě nějakou tu chvíli, dokud nezazvonilo na hodinu. Celý den jsem se nemohla soustředit a stále víc si uvědomovala, že musím odtud zmizet. Jenom tak dosáhnu svého cíle. Věděla jsem, že když uteču, tak se pravděpodobně stanu vyníkem, ale to není důležité, když mě ani nechytnou. No uznejte, kdo by podezříval obyčejného bílého vlka?

Proměnila jsem se a vyplížila se ze školy do lesů. Bude se mi sice po Raven a Loganovi stýskat, vždyť jsem mu nedala žádnou šanci. Ale vím, co musím udělat. Prostě jsem si zvolila cestu pomsty a té se hodlám držet.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 síma síma | 24. ledna 2012 v 10:03 | Reagovat

začíná mě to pěkně napínat :D díky že pokračuješ :) máš to fakt dobrý :)

2 gigi gigi | 24. ledna 2012 v 17:52 | Reagovat

Píšeš úžasně!!Kdy bude další kapitolka??? Už se nemůžu dočkat!!! :D :D

3 lucia-night lucia-night | Web | 24. ledna 2012 v 21:55 | Reagovat

dufam ze dalsiu kapitolu sem das co najsok lebo uz sa nemozem dockat :D :D je to velmi pekne napisane... len tak dalej :))

4 Terez :) Terez :) | 25. ledna 2012 v 15:27 | Reagovat

Je to úžasný! :)
Rychle další kapitolu, prosím! :) :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama