.

One last dance

12. ledna 2012 v 18:22 | LonelyRebel |  Jednorázové FF

TATO POVÍDKA SE ZŮČASTNILA SOUTĚŽE Č.1 !!


ONE LAST DANCE





Únor.
Ano, chladivý únor. Období sněhu, brzkých západů slunce a pozdních východů. V tomto, pro někoho ponurém, období se ale děje i něco veselejšího. Něco, na co se celý rok netrpělivě čeká.
Teda aspoň na této škole je to jedna z největších událostí.
Školní ples, pořádaný třetím ročníkem.

Zástup téměř 30 děvčat v dlouhých bílých šatech se tísnil před vchodem do velkého sálu a očima přelétávala počet lidí, kteří letos přišli. A přicházeli noví.
Jako každý rok měli žáci třeťáku slavnostně zahájit ples polonézou. S příchodem každé nové osoby jimi prostupovalo napětí.
Vchodové dveře do budovy se na chvíli zavřely a potom znovu rozevřely. Nic neobvyklého. Ale jen jedna dívka od nich tentokrát nemohla odtrhnout oči.
Stál v nich ON, s úsměvem něco říkal svému kamarádovi a setřepal si z tmavých vlasů sněhové vločky, které se snášely na všechny, kteří se odvážili vyjít do ulic.
V tmavém saku kráčel směrem k nim.
Co tady dělal? Byl to její ples, její život… On ani netancuje, nesnáší obleky, plesy, všechny společenské akce…
"Děvčata! Nastoupit! Už to propukne!" Jejich hyperaktivní a věčně se usmívající choreografka, dáma středního věku, proletěla kolem nich jako vítr do velkého sálu. Za chvíli už ale byla zpět společně i s hochy, kteří děvčata doprovázeli a doteď se zdržovali u baru, což se jejich mentorce moc nezamlouvalo, a proto jim hubovala s tím, že až bude po všem, tak ať si ten bar klidně vypijí.
"Je to tady! Umíte to perfektně!" Ta žena dokázala zvládnout snad deset věcí najednou. Povzbuzovala je, stavěla do zástupu za sebe, stíhala děvčatům zasunout nějaký ten neposedný pramen vlasů zpátky do účesu nebo upravit šaty, případně uštědřit chlapcům ránu do zad, aby se narovnali. Ostatní se smáli, ale ona ne, i když normálně by se bavila s ostatními.
Ani si neuvědomila, že by se měla usmívat. Jen tam stála, jak jí bylo řečeno, se svým tanečním parketem a nevnímala svět okolo sebe.
Stála tu v těch nádherných bílých korzetových šatech, které padaly až k zemi. Byly to ty nejkrásnější šaty, které na sobě kdy měla. Vlastně si byla jistá, že je to naposled co na sobě má šaty podobného rázu. Původně si pro ně ani nechtěla jet. Nechtěla tancovat polonézu. Nechtěla dělat nic z tady toho šaškování, ale nakonec se kvůli odreagování nechala přesvědčit.
Dlouhé rovné blonďaté vlasy měla navlněné, ozdobnou stříbrnou čelenkou stažené dozadu, kde tvořily vodopád blonďatých loken padajících až do půlky zad, jen šikmá ofina jí spadala do obličeje, ale ta byla tak ztužená, že se ani nehnula.
Do přítomnosti ji vrátily až první tóny skladby, na kterou tančili. Její partner jí nastavil ruku a ona se ho váhavě chytla.
Povzbudivě se na ni usmál.
Dívka před ní udělala první kroky.
Hluboký nádech.
Nervozita.
Teď je řada na ní.
Vyšla dokonce správnou nohou.
Nezapomenout se usmívat.
Vkročili do velkého sálu, kde si je všichni fotili, rodiče natáčeli na kamery a dojatí prarodiče začali vytahovat kapesníčky. Přátelé, případně současní či bývalí studenti drželi palce a nižší ročníky bedlivě sledovali každý jejich krok.
Ano, nějak tak to každoročně vypadalo.
Přesně věděla, kde sedí její rodina, ale nehledala je.
Hledala někoho jiného.
I když si jí nevšiml u vchodu, věděla, že se dívá, cítila to. Cítila jeho pohled na sobě. Musela ho najít.
Úkrok vpravo.
Úklony.
Kde jen je?
Otočka.
Hlavně ať to neklouže. Na zkouškách se váleli po zemi v jednom kuse. Parket tady byl tak hladký, že některé prvky museli kvůli nebezpečí pádu vyřadit.
Stínové držení.
Pravá noha.
ON.
Našla ho.
Stál na levé straně sálu hned v první řadě zvědavců, kteří je pozorovali a jak cítila, díval se přímo na ni, a i když se teď i ona dívala do jeho očí, neuhnul pohledem, nestočil ho jinam, ale ani se neusmál ani nezamračil, zůstal stejně nečitelný.
Záklon.
Bouřlivý potlesk.
Moment.
To nemohl být konec.
Netušila co v poslední části dělala. Dotančila to jako v transu.
I přes ohlušující potlesk se sálem rozeznělo jejich sólo. Znovu začali tančit. Tentokrát už naštěstí každý pár sám za sebe.
Ke konci jejich sóla se k nim na parket, jak už bylo tradicí, přidali učitelé a na další písničku už byl přecpaný ostatními tanečními páry.
"Dokázali jsme to! Byli jsme perfektní! A teď vzhůru na bar!" Stejně rychle, jak se její kamarádka přiřítila, tak se i s ní řítila k baru, kde se i ve svým širokých šatech procpala přes zástup lidí přímo k barmanovi.
A nějak podobně to vypadalo celý večer. Bar, parket, bar, rodina, bar, přátelé, bar, parket, bar, přátelé, bar… a pořád dokola. Jeden začarovaný kruh. Dělo se toho tolik, že stíhala vnímat jen tento kolotoč a nemyslela na nic jiného.
Po půlnoci dechovou kapelu vystřídala kapela, ve které zpívala jedna slečna ze školy a byli vážně dobří. Hráli známé české i anglické písničky a dalo se na ně skvěle tancovat.
"Můžu prosit?"
S širokým úsměvem, se otočila za chlapeckým hlasem. Úsměv byl posilněný množstvím alkoholu, které už dívka vypila, ale ve chvíli, kdy zjistila, kdo za ní vlastně stojí, zmizel.
Jako mávnutím kouzelného proutku byl pryč.
Viděla, jak na ni její kamarádka kýve, aby si zatancovat šla. Na diskotéce by ho poslala do háje, ale tady nemohla. Všichni čekali co udělá.
Učitelé, její rodina, její přátelé, jeho přátelé… Věděli co se mezi nimi stalo a teď vyčkávali.
Přikývla a vyšla s ním k tanečnímu parketu.
Kapela akorát dohrála jednu z rychlejších písniček a začala hrát set pomalejších.
Přišlo Hallellujah, které bylo v jejich podání krásnější než originál.
"Vypadáš nádherně."
"Netancuješ."
"To mi ani nedovolíš složit ti kompliment?" zeptal se pobaveně.
"Co tady děláš?"
"Přišel jsem se bavit."
"Nebyl jsi ani na vlastním plese. Proč jsi tady?"
"Možná jsem tě chtěl vidět v těch šatech."
"Viděl jsi mě. Můžeš odejít."
"Není to tak snadné."
Chvíli mlčky tancovali.
Byli spolu na nespočtu diskoték, na různých slavnostech, dokonce stihli i jeden ples, ale on nikdy netancoval.
Nikdy.
A teď, když bylo po všem, tak si jen tak přišel požádat o tanec, jako by se nikdy nic nestalo.
"Promiň."
"Teď už se nemáš za co omlouvat!"
"Zkusit jsem to mohl."
"Možná jsi to měl zkusit tenkrát."
Znovu mlčeli.
Kapela přešla na její oblíbenou písničku od Christiny Perri - Jar of hearts.
"Bylo těžké. Tak těžké, nevíš jak…"
"Ale vím," přerušila ho rázně. "Vím, jak to bylo těžké!"
"Nechtěl jsem ti ublížit."
"Ale ublížils."
"Vím, že to nejde vrátit, ale…"
"Je konec."
Bylo jí jedno, že je to uprostřed písničky a taky jí bylo naprosto jedno, že je hodně lidí pozorovalo. Pustila se ho a pomalým krokem odešla z tanečního placu.
Nechala ho tam stát samotného.
A i když její srdce křičelo, ať se kouká okamžitě vrátit, a že dělá největší hloupost svého života, její hlava velela, aby utíkala pryč.
A doufala, že tentokrát udělala správně, když jednou neposlouchala srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 smutna smutna | Web | 12. ledna 2012 v 18:32 | Reagovat

Zjisti jestli te miluje, mrkni na muj webik !

2 Kisee Kisee | E-mail | 12. ledna 2012 v 18:35 | Reagovat

Mila Smutna, neustale te blokovat uz mi leze krkem. Tudiz bych te rada slusne poprosila, abys toho ze svy vlastni vule nechala, tady se totiz lidi snazej neco dokazat. Takze ty, ktera jsi asi lina a vydelavas si tak potupnym zpusobem(viz tvuj webik), je v klidu nech a nekaz dojem jejich skvelych povidek svymi stupidnimi komentari!!!!!!

3 Kisee Kisee | E-mail | 12. ledna 2012 v 18:39 | Reagovat

a uz jsem si zlepsila naladu tou uzasnou povidkou:-) bude pokracovani? Zajimalo by me co se mezi nimi stalo:-)

4 LonelyRebel LonelyRebel | 12. ledna 2012 v 18:42 | Reagovat

Ahoj, pokračování nebude. Teda aspoň není v plánu. :) a chtěla jsem se ještě zeptat jak to je s jednodílovýma povídkama a s vícedílovýma... Všechny jsou taky hodnocené stejně? :D Já vím, že je to strašný se furt ptát, ale nějak nevím, jak soudit společně vícedílovku a jednodílovku. O:)

5 Terez :) Terez :) | 12. ledna 2012 v 18:51 | Reagovat

Skvělá povídka! :)
Chtělo by to pokračování! :)

6 Kisee Kisee | E-mail | 12. ledna 2012 v 19:01 | Reagovat

Jsou hodnoceny stejne, zalezi hlavne na napadu:-) a zkus premyslet o pokracovani, pises moc hezky a ja myslim ze bys mohla mit spousty ctenaru:-)

7 sissa sissa | 19. dubna 2012 v 22:20 | Reagovat

mne sa to veľmi páči a chcela by som pokračovanie a ešte vedieť čo sa medzi nimi stalo... tiež pekne píšeš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama