.

9.Kapitola – Krásné Rusko

22. ledna 2012 v 0:00 | Peggy |  Konečně spolu
Užijte si další kapitolu :)) .. Nevím,kdy bude další ,ale nečekejte ji brzo .. Mám toho moc ve škole ,ale záleží to taky na vašich komentářích :D :))





Sotva jsme se usadili v letadle, Liss s Christianem usnuli vyčerpáním. Opřela jsem se o Dimitrije a chtěla si také zdřímnout, ale než jsem k tomu došla, přepadla mě náhlá bolest hlavy. Tepala mi na spáncích a brněly mi ruce. Dimitrij si toho všiml a začal se strachovat.
,,Rose, co se děje," ptal se ustaraně.
,,To nic, jen vedlejší účinky éteru," ulehčovala jsem situaci, ale myslela jsem, že mi hlava vybouchne jak bomba. Co to sakra má znamenat? Takovou bolest jsem snad ještě nezažila.
,,Chceš vodu?" zeptal se mě a já jen přikývla stále se držíc za spánky. Jemně mě posunul a odešel. Čert aby to vzal, pomyslela jsem si. A najednou bolest ustala a měla jsem pouze černo před očima.

,,Pojď," prohlásila zvonivým hláskem malá holčička a natahovala ke mně jemnou maličkatou ruku. Vedla mě nějakými temnými, smradlavými chodbami. Ucítila jsem známou nevolnost a začala hledat kůl, ale neměla jsem ho. ,,Neboj se, nevidí nás," usmála se holčička.
Prošly jsme kolem strigojů jako duchové a vešly do tmavé pracovny. Na gauči tam ležel Viktor Daškov. Vypadal starší, než jsem si jej pamatovala. Jakoby se čas zrychlil. Vypadal, jako by měl každou chvíli umřít. Jeho dcera Natálie stála po jeho boku jako strigojka s dalším mužem. Najednou se ale obraz změnil.
Dívala jsem se na svou matku, jak bojuje s nějakým strigojem. Neviděla jsem mu do tváře a chtěla jsem se jít vydat matce na pomoc, ale nebyla jsem toho schopna. Moje nohy se zdály těžké. Jako by byly ochrnuté. Mé ruce byly od krve. Od Lissiny krve a moje matka bojovala s Christianem. Strigojem.
Objevila se další scéna a byla tam zase ta holčička. Byly jsme spolu na louce, kde byly rozkvetlé květiny. ,,Nesmíš dovolit, aby se něco z toho stalo," usmála se a podala mi pampelišku.
,,Co to bylo?" zeptala jsem se naprosto zmatená.
,,Události, které se můžou stát. Ale nemusí."
Vypadala tak na dva roky, ale způsobem, jakým vystupovala, vypadala na víc.
,,Kdo .." probudila jsem se zpátky v letadle, nyní už bez bolesti hlavy. Ležela jsem na nějaké pohovce přikrytá dekou. Bylo mi zle.
,,Rose," vydechla Liss a objala mě.
,,Ty teda víš jak upoutat pozornost," žertoval Christian.
,,Co se stalo?" Tázala jsem se.
,,Šel jsem ti pro vodu a když jsem se vrátil, ležela jsi na sedadle v bezvědomí. Nemohli jsme tě probrat. Zaspala jsi celý let už jsme v Rusku," pousmál se Dimitrij a zase zvážněl. ,,Jak je ti?"
,,No.. Hlava mě nebolí," ale že by mi bylo líp říct nemůžu, chtěla jsem dodat, ale potom to zavrhla. Zvedla jsem se a v tom se mi zamotala hlava. Bylo to asi tím tlakem. Dimitrij mě zachytil a poručil mi, abych si ještě sedla než odnesou zavazadla.
Byl den a tak nebylo žádným nebezpečím, abychom se prošli po Petrohradě. Procházeli jsme se jak dva zamilované páry po všech těch památkách.
Nic takového jsem nečekala. Rozhodně jsme nečekala teplo, ale zimu. I když mi Dimitrij stále říkal, že v Rusku není taková zima, jak se říká, tak jsem mu nevěřila. Ale teď tu byl jen malý rozdíl mezi počasím v Americe.
Stavby vypadaly jako ze starých pohádek. Starodávné, propracované do každičkého detailu, masivní. Byla to zkrátka nádhera. Přišlo mi to jako sen. Dimitrij mi to všechno vyprávěl, ale ani zdaleka jsem si to tak nepředstavovala. Předčilo to veškeré mé představy a myšlení o Rusku. Bylo nádherné.
Nechápu, jak Dimitrij mohl dokázat opustit tak krásnou zemi. Bylo tu všude tak uklizeno na to ,kolik bylo v ulicích lidí. Tolik lidí a přesto jsem neslyšela žádný rachot, jen šum. Žádný zmatek. Všechno bylo naprosto klidné, perfektní. Nemohla jsem se toho nabažit a byla jsem smutná, když už jsme museli vyrazit.
Jeli jsme do Baji autem. Bude nám to trvat tak den a půl možná dva. Dimitrij a Christian se budpu střídat v řízení. Ani jsem nevěděla ,že Chritian umí řídit auto. Byla jsem z toho na nervy sedět takovou dobu v autě. Zastavili jsme ještě na benzínce pro nějaké jídlo. V autě jsem zůstala jen já a Liss.
,,Je tu krásně, že ano," usmála se na mě Liss.
,,Nechápu, jak se toho mohl Dimitrij vzdát," zakroutila jsem hlavou v nesouhlasu.
,,Asi mu nic jiného nezbývalo."
Jakmile se vrátili do auta, vyjeli jsme. Usrkávala jsem svou horkou čokoládu a ládovala se gumovými medvídky Haribo, zatímco jsem odpočítávala minuty do přeladění rádia.
,,Rusko je vážně krásné" řekla jsem Dimitrijovi.
,,Jak jsem říkal."
,,Proč si odjel? Já bych to asi nedokázala opustit."
,,Bylo to těžké," začal. ,, Ale přicházely lepší a lepší nabídky. Nejdříve jsem odmítal. Nechtěl jsem odejít,ale nakonec jsem se rozhodl, že se chci dostat v mé práci i někam dál a v Rusku už jsem toho více dokázat nemohl."
Pohladila jsem ho po ruce a políbila na tvář. ,,Co myslíš, že na mě řekne tvá rodina?" mluvily ze mě obavy a on to poznal.
,,Rozo, budou z tebe nadšení," uklidnil mě.
,,Jak to můžeš vědět. Neulehčuješ to jenom?"
,,Jsem s tebou šťastný a oni budou šťastní také. Budou tě milovat tak jako tě miluji já." Odtáhl mi pramen vlasů z obličeje, aby na mě mohl pohlédnout. Uklidnilo mě to. Věděla jsem, že spolu dohromady zvládneme cokoliv.
Usnula jsem asi v půlce písničky od Britney Spears - Criminal. Vlastně jsem si připadala trochu jako kriminálník na útěku.
Probudila jsem se, když auto zastavilo. Byla čená noc a my byli u nějakého krámku. Divila jsem se, že byl v tuhle hodinu otevřený. Asi další z mnoha výhod Ruska.
,,Co se děje?" zeptala jsem se.
,,Musím si dát kafe. Zůstan s nimi v autě." Lissa s Christianem stále spali. Byli unavení ze slunce. To, jak jsme se procházeli po Petrohradu je vyčerpalo. A hlavně potřebovali krev. Uvědomila jsem si, že ani nevím, jak to bude s krví v Baje.
Uslyšela jsem nějaký rachot. Znělo to jako rozbité sklo. Někdo nám rozbil zadní okýnko. Automaticky jsem si šáhla pro kůl, protože jsem cítila známou bolest. Vystoupila jsem z auta a můj instinkt mě nezklamal.
Dimitrij vylezl z krámku téměř ve stejnou chvíli jako já z auta. Venku bylo šest Strigojů. Začala jsem hned bojovat a držela jsem se u dvěří, aby se nedostali do auta k Lisse a Chrisovi.
Nějaká strigojka ke mně stála zády. Trhla jsem jí za rameno a zasadila rychlý úder kůlem. Vtom se na mě vrhli další dva, byli to chlapi. Viděla jsem Dimitrije, jak bojoval s ženou a dvěma muži. Jednoho se mu právě podařilo zabít, ale proletěl výlohou, když ho tam odhodil ten druhý strigoj. Naštvala jsem se a zlikvidovala dalšího ze "svých" strigojů, když vylezl Christian z auta.
,,Christiane, zalezte zpátky!" vyprskla jsem na něj a schytala jsem pořádnou ránu od toho strigoje. Matně jsem uviděla, jak žena šla po morojích ten chlap šel po Dimitrijovi. ,,To je náš konec," pomyslela jsem, když se scéna změnila a všem vzplály hlavy.
Využila jsem toho a okamžitě probodla strigoje, tak jako to udělal Dimitrij. Oba jsme se rozeběhli ke svým přátelů a zneškodnili ženu.
,,Co vás to popadlo?!" začala jsem na ně řvát. "Měli jste zůstat v autě. Mohli vás zabít!"
,,Měla bys nám poděkovat, mohli jste být mrtví," opáčil mi Christian.
,,To je fakt," uznal dimitrij, prohlédl si mě od hlavy k patě. Nijak nevyšiloval, takže jsem asi byla v pořádku.
,,Kontrola provedena?" rýpla jsem si a on se jen usmál. ,,Měl bys prohlédnout sebe, krvácíš."
Měl na ruce širokou ránu a v ní sklo, kterým prolétl.
,,Uzdravím tě," vydala se k němu odhodlaně Liss.
,,Ne, musíš se šetřit a musíme zavolat Alchymisty."
Naše auto bylo úplně na šrot. Čekali jsme na Alchymisty až přijedou "uklidit." Přijelo větší auto a z něj vylezla drobná blondýnka. Byla tak v mém věku. Alchymistku sem viděla poprvé. Na obličeji měla tetování ve tvaru zlaté lilie. Vypadalo nádherně, každý se za ním musel otáčet.
Jmenovala se Sydney. Díky nějaké zázračné vodičce se strigojové úplně vypařili a my mohli jet dál. Domluvili jsme se, že nás do Baji odveze, když nemáme auto. To její bylo dost velké pro nás všechny. Řídila a já seděla na místě spolujezdce. Chtěl tam sedět Dimitrij, ale poručila jsem mu ať se prospí. Díky tomu ,že máme nového řidiče neuvidím Christiana řídit,ale ta Sydney alespon poslouchala moderní muziku.
K ránu jsme zastavili na benzínce a koupili si nějaké jídlo k snídani. Já si dala samozřejmě horkou čokoládu a pět koblih. Po tom boji sem měla pořádný hlad. Pořád jsem měla pořádný hlad. Tohle moje přejídání musí přestat.
Přes den jsme si v autě vyprávěli historky, když jsem byla s Liss na útěku ze školy. Jak jsme se museli skrývat. Jak se Liss krmila. Že mě její zvířata nesnášela. A jak katastrofálně jsem řídila auto. Celkem jsme se nasmáli, ale ta Sydney byla dost odtažitá a moc do hovoru jí s námi nebylo. To si asi vybrala dost mizernej job. Nemít rád upíry a přitom se s nimi muset vídat? Na co myslela?
Navečer se Dimitrij se Sydney vyměnili. K ránu bychom měli dorazit do Baji. Snad tahle noc bude klidnější než předešlá. A taky ,že byla. Celou jsem ji prospala.
Baja byla malinká, útulná vesnička schovaná mezi kopci. Po cestě byly vidět nějaké krámky a malé náměstíčko. Zastavili jsme před rodiným starodávným domem. Nebyl to takový ten veliký rodiný dům, ale spíš veětší chaloupka.
Vystoupila jsem z auta s ostatními a jen se dívala. Zpívali tu ptáci a pofukoval větřík. Dimitrij ke mně přišel zezadu a objal mě.
,,Jsme tady," vydechl.
,,Tak na co čekáme. Jdeme dovnitř, ne?" zvolal vesele Christian. To se mu kecá, on se nemusí zalíbit rodině své vyvolené. Já bych klidně ještě hodinku počkala a pokusila se uklidnit svůj zběsilý tep.
Vydali jsme se společně ke dveřím. Já a Dimitrij jsme byli vepředu. Začalo mi být horko a zároveň zima. Bylo mi na omdlení a ztěžka se mi dýchalo. Dostávala sem strach. Co se mnou bude, když mě odsoudí. Postaví se Dimitrij za mě? Nebo poslechne svou rodinu. Měla jsem obavy. Strach, že něco pohnojím, jak to mívám ve zvyku a zpackám si celý svůj život.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jitush jitush | E-mail | 22. ledna 2012 v 0:43 | Reagovat

zase skvela kapitola:-) doufam, ze co nejdriv pridas dalsi, protoze pro me je tohle cteni jedina kvalitni pauza od uceni:-)

2 LussyNda LussyNda | Web | 22. ledna 2012 v 13:23 | Reagovat

uzasna kapitolka :-)

3 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 22. ledna 2012 v 13:54 | Reagovat

moc pekna kapitolka :D

4 "Šefík" "Šefík" | 22. ledna 2012 v 14:08 | Reagovat

Joooo :D :D Dost dobrá Kapitola :D

5 Alexis Alexis | 22. ledna 2012 v 14:22 | Reagovat

Já tuhle povídku naprosto zbožňuji, je naprosto úchvatná

6 Peggy Peggy | 22. ledna 2012 v 15:04 | Reagovat

Děkuju vám všem :)

7 lucia-night lucia-night | Web | 22. ledna 2012 v 16:50 | Reagovat

výnikajúca kapitola... dúfam že tu bude čo najskôr ďalšia :))

8 Bubblinka Bubblinka | 22. ledna 2012 v 20:12 | Reagovat

Perfektní!!! Vím, že je to asi náročné, ale nemohla bys prosííím dávat kapitoly častěji? PROSÍÍÍM! Je to strašně napínavé!

9 andy andy | 22. ledna 2012 v 23:26 | Reagovat

skvělá kapitola ! :D

10 viki viki | 22. ledna 2012 v 23:37 | Reagovat

Úžasné, úžasné a úžasné !!!

11 speak-to-you-fantasy speak-to-you-fantasy | 23. ledna 2012 v 17:19 | Reagovat

[8]: Já se pokusím ,ale tenhle týden s tím rozhodně nezačnu :) :D Mám důležité zkoušky :)

12 lena lena | 23. ledna 2012 v 19:08 | Reagovat

bezvááááááááááááááá:-D

13 Terez :) Terez :) | 23. ledna 2012 v 20:04 | Reagovat

Úžasnéé! :) vážně skvělé! :)

14 Lunar Lunar | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 17:10 | Reagovat

Úplne a maximálne super ! Strááááááááááááááááááááááášne sa teším na ďalšiu kapču :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama