.

7.kapitola – Nevím co je horší!

15. ledna 2012 v 11:26 | Peggy |  Konečně spolu

Užijte si další kapitolku :)) Sem zvědavá na vaše reakce :)) Jsou tam čtyři takové vyčnívající pasáže :D .. Mimochodem tahle kapitolka je radši nad 15 let :D:D .. Ti ,co to budou číst ,tak dýchejte z hluboka :D
P.S klidně v komentářích TIPujte ,co bude dál apod.. Budu s vámi více komunikovat o povídce :D





,,Strigojové," vydechla jsem. Všichni strážci se okamžitě rozmístili k oknům a dveřím. Jsme připravení i na nečekané. Z venku přicházely zvuky boje.
,,Rose, drž se za mnou," řekl mi Dimitrij.
,,Prosím?!" vykulila jsem na něj oči.
,,Jsem strážkyně, nehodlám se držet vzadu. Jdu dopředu!"
,,Rozo." Uviděla jsem v jeho očích strach. Bál se o mě.
Políbila jsem ho. ,,Neboj se. Učil mě ten nejlepší."
Většina strážců ,co byla uvnitř se k boji pořádně ani nedostalo. Mě ale povolali ven ještě s dalšími, byl mezi nimi i Dimitrij.
Jak můžou být tak blbí a vydat se na takovou sebevražednou misi? Věnovali jsme si s Dimitrijem poslední pohled a pustili jsme se do boje. Byli v převaze ,ale přesto naše skupina vítězila. Vytáhla jsem svůj kůl z pod šatů a bodla prvního strigoje ,který se na mě vrhl. Hajzle! pomyslela jsem si.
Někdo se mnou škubl za rameno. Byla to Natálie! Strigojka! Lissina sestřenice. Byla jsem v šoku ,ale bránila jsem se.
,,Kde je Lissa?" zasyčela. Neodpověděla jsem. Měla jsem v hlavě zmatek. ,,Proč nejsi s ní?!" Vyprskla.
,,Co chceš?!"
,,Přišli jsme si pro ní a Dimitrije." Usmála se škodolibě a podařilo se jí zasáhnout mě. Byla to pořádná rána. Odletěla jsem tak pět metrů daleko a praštila se o strom.
,,Rose!" zařval Dimitrij na bojoval dál . Zvedla jsem se zpět na nohy a šla hledat Natálii,která se někam vypařila.
Do cesty mi vběhlo několik strigojů ,které jsem během vteřiny zabila. Měla jsem vztek,tak to šlo jednoduše,ale bylo nebezpečné mísit boj s emocemi.Srovnávala jsem si to v hlavě. Lissina sestřenice je strigojka a chce jí unést. To bylo jasné,ale proč? Uviděla jsem jí ,jak se s dalšími rvala dovnitř do sálu.
,,Nedostaneš se za ní!" Zařvala sem na ní. Jen se otočila a smála se mi do obličeje. ,,Moc se nesměj ty mrcho!"
,,Tebe zvládnu." Odfrkla si.
Boj mezi námi začal nanovo. Nyní už sem byla silnější a mysl mi pracovala lépe. Už jsem nebyla zaskočená. Byla to Lissina sestřenice,ale je Strigojka, a tak představuje pro Liss nebezpečí.Musím jí zabít. Obě jsme si zasadili pár úderů , několikrát jsem jí skolila ,ale dokázala si uchránit srdce. Škrábla sjem jí kůlem a ona zařvala bolestí.
,,Svině dha.." v tom okamžiku jí přerušila píštalka ,nebo něco takového. Pár zbylých strigojů se najednou dalo na útěk.
Dimitrij vyšiloval ještě dlouho. Říkal, že mě už nikdy do žádného boje nepustí, prý nebude riskovat to nejcennější, co má. To je hezké, ale já sem se narodila pro boj a byla jsem k němu vedena a vycvičena pro něj. Sice mě to na jednu stranu těší, ale taky si říkám, že zrovna on by to měl chápat. Myslela jsem, že právě pro tohle mě miluje.
Já sem vyšilovala kvůli Liss a Dimitrijovi, protože je chtějí unést strigojové, mezi kterými je mimochodem i Natálie. Zapoměla sem dodat, že nevíme důvod. Neustále jsem se snažila přijít na to, proč by chtěli dostat zrovna jeho?
Po všem tom zmatku ze sčítání škod, vyslýchání a dalších pakáren jsme se konečně vydali všichni čtyři společně domů. Unaveni, ale štastni, že máme jeden druhého a nikomu se nic nestalo. Zatím. Pro teď už jsme si to nechtěli ani připomínat. Dnes večer bylo tohle téma tabu.
Kráčeli jsme ruku v ruce, oba páry naprosto štastné i přes dnešní události.
,,Co mamka, Rose?" zeptala se Lissa
,,Už to překousla. Popravdě jsem to čekala horší."
,,Viděla jsem aury tvých rodičů Rose," řekla a odmlčela se. Nechápala jsem, co mi tím chtěla říct. ,,Víš, oni se stále milují."
Co prosím? Má matka a otec? Neustále na sebe jen štěkají, skoro spolu nevydrží v místnosti, ale milujou se? Zdálo se mi to ...odpudivé. Ano, to je asi to správné slovo. Radši jsem najela na jiné téma.
,,Tak jako ty s Christianem," usmála jsem se. ,,Kdy bude svatba?"
Christian se zasmál. ,,Rose, moc spěcháš, musí se to vše probrat." Podíval se láskyplně na Lissu a políbil jí.
,,Doufám, že půjdu za družičku," zažertovala jsem.
,,Ne, ty budeš svědek," usmála se na mě Lissa a já byla naprosto zaskočená. ,,Pokud chceš," dodala s úsměvem.
,,Ale jasně, Liss," nadšením jsme jí objala.
,,A ty můžeš být můj svědek, pokud chceš kámo," zasmál se Christian a udělal gesto, kterému jsem nerozuměla.
,,Ovšem," odpověděl formálně Dimitrij. Vlastně jsem o tom už uvažovala. Christian neměl moc přátel a jeho přátelství s Dimitrijem poslední dobou rostlo.
Po zbytek cesty jsme šli mlčky. V domě jsme si popřáli dobrou noc a šli do svých ložnic. Měli jsme toho plné kecky.
Plácla jsem sebou na naší obrovskou postel a jen civěla do stropu.
,,Adrian snad s Miou chodí nebo co."konstatovala jsem otráveně.
,,Hádal bych, že spolu jen spí," mrkl na mě.
,,Ale vy s tátou si rozumíte i bez postele," rozchechtala jsem se.
,,Měla bys být ráda," mrkl na mě. ,,Chceš pomoct se svlékáním?"
Okamžitě jsem vyskočila na nohy a přešla k němu. ,,S tím počítám, miláčku."
Stoupla jsem si na špičky a nejprve ho jemně políbila. Náš polibek pak začal nabírat na intenzitě. Dimitrij si mě vyzvedl a já mu obmotala nohy kolem pasu, abych nemusela pořád být na špičkách. Přenesl mě k posteli a položil zase na zem. Svlékla jsme mu jeho sako a on mi zajel rukou po délce stehna pod šaty. Trochu to zalechtalo.
Knoflíčky u jeho košile jsem se ani neobtěžovala rozepínat. Prostě jsem je rozdělila roztržením a v tu samou chvíli skončily mé šaty na zemi a postupně všechno naše oblečení. Skončili jsme úplně nazí v posteli a jen se mazlili a tiskli se k sobě.
Užívala jsem si každý jeho dotek a věděla jsem, že i on si užívá ty moje. Někdy jsme na to vlítli i rychle, ale dnes ne. Zrovna dnes byl správný čas pro toto tempo a tento postup. Některé naše doteky nás i polechtali a my se při tom dokázali smát, ale netrvalo dlouho a zase nás přemohla vášeň.
Když už nás dostihl chtíč, Dimitrij do mě vnikl. Měli jsme sex už několikrát. Několikrát za den mě políbil, nebo se mě dotkl, ale elektrické jiskření mezi námi bylo pořád. Vzájemná přitažlivost a nutnost být tomu druhému nablízku se rovnala velikosti vesmíru. Nebo ne? Jak velký je vůbec vesmír?
Nevěděla jsem, kde začínám a já a kde končí on. Věděla jsem jen, že nechci, aby to mezi námi někdy přestalo. Chtěla jsem ho a chtít ho budu. Převalila jsem ho na záda, abychom si vyměnili pozice.
,,Miluji tě," zašeptala jsem mu do ucha udýchaně.
,,I já tebe Rozo," odpověděl se stejným zápalem jako já.
Milovali jsme se dlouho, bylo to snad naše nejdelší milování. Nemohu říct jestli i nejlepší, protože každé je báječné. Vyčerpáním jsme usnuli, propletení nohama i rukama do sebe.

Ráno jsem se probudila a Dimitrij nikde. Uslyšela jsem vodu z koupelny a tak jsem tam šla. S jasnými úmysly. Cítila jsem každý svůj sval po včerejší/dnešní noci, ale bylo to příjemné.
,,Lásko?" nakoukla jsem do koupelny.
,,Dobré ráno," usmál se a poslal mi polibek.
,,Můžu k tobě?" vešla jsem a zabouchla dveře.
,,Rose, za chvíli musím být v práci a to bych to těžko stihl."
,,Jen se vymlouváš, přiznej, že jsem tě včera pořádně unavila," mrkla jsme na něj a začala si čistit zuby.
Vylezl ze sprchy a přešel ke mně ještě s mokrými vlasy a tělem. Pouze si uvázal ručník ve spodní části. Podlamovala se mi z toho kolena. Objal mě a zašeptal mi do ucha. ,,Bylo to krásné." A s tímhle odešel. Nechal mě tam jen tak stát a čichat ve vzduchu jeho vodu po holení.
Když jsem byla se sebou spokojená, vydala jsem se v uniformě do práce. Ale práce už na mě čekala v pokoji. Na posteli tam seděla Liss s mojí matkou a obě se smály.
,,Dobré ráno," zvolaly jednohlasně.
,,Páni. Dobré. Co tu děláte?"
,,Přinesli jsme koblihy," ukázala Liss na pytlíček s koblihami.
,,A horkou čokoládu," kterou mi podávala máma.
,,Čím jsem si to zasloužila?" ptala jsem se po cestě k autu, zatímco jsem usrkávala čokoládu a okusovala koblihu.
,,Musíš se posilnit. Dnes nás čeká nakupování," pronesla Lissa nadšeně.
,,Liss. Vážně musíš nakupovat zrovna dneska?"
,,Musíme si nakoupit nové věci na naše cesty, Rose," řekla přísně.
,,Bude to zábava," mrkla na mě má matka. Pokud to tedy je vůbec ona. ,,Financuje to Liss a tvůj otec, který bude řídit."
,,Ahoj Rose," vystoupil z auta. Zírala jsme naprosto neschopná slova.
,,No to si ze mě děláte prdel, ne?! Máme jet nakupovat jako nějaká štastná rodinka? Přestaňte ze mě dělat idiota a řekněte mi na rovinu, že spolu zase chodíte!" vybuchla jsem. Byla jsem vytočená. Měla jsem sto chutí dát jim oboum na holou nebo domácí vězení. Tohle přeci nemůžou!
Rodiče už se nadechovali, že něco řeknou, ale Liss je zastavila. ,,Ne," otočila se a promluvila ke mně.
,, Rose." Tahala mě za rukáv košile. ,,No tak, podívej se na mě, ano?"
Koukla jsem se na ní. ,,Co?!" vyjekla jsem zoufale.
,,Rose, ovládá tě éter. Tvá aura úplně zčernala," pohlédla na mě smutně. Absolutně jsem jí nechápala, moje smysly byly zastřené. Ovládal mě vztek.
Probraly mě hlasy. ,,Nemůžete pokračovat v cestě! Může jí to potkat znovu," kázal Dimitrij.
,,Bude v pořádku. Nemůže jí to dostat znovu po tom, co jsem to z ní teď vytáhla," uklidňovala ho Liss. ,,Věř mi, nedovolím, aby se jí něco stalo."
,,Přesně tak. A my jedeme taky, jsme její rodiče," zaslechla jsem matku.
,,Bude v pořádku," ujišťoval ho Abe.
,,Pojedu s vámi!" vyhrkl Dimitrij.
,,Hej lidi. Už jsem dávno vzhůru. Nemluvte o mě jako bych tu nebyla," vylezla jsem z auta a dala si ruce vbok. Nesnáším, když o mě někdo mluví a rozhoduje za mě. Jako bych to nemohla dělat já.
,,Rose, jsi v pořádku?" přiběhl ke mě Dimitrij a hned za ním ostatní.
,,Ano, jsem. Vrať se do práce a my vyrazíme. Ať jsme zpět co nejdříve." Ještě nějakou tu chvilku jsme se dohadovali. Nakonec jsem ho ale umluvila, políbila a vyjeli jsme.

V autě

,,Rose?" otočila se na mě má matka s tázavým pohledem z místa spolujezdce.
,,Hm?" byla jsem pořád naštvaná.
,,Já.." odmlčela se. ,,Totiž my. Chtěli jsme ti to s otcem říct, ale nevěděli jsme přesně jak. Čekali jsme přesně takovou reakci a chtěli jsme se jí vyhnout."
,,Hele. Zkrátíme to. Dělejte si, co chcete. Jsme přece dospělím, ne? Neříkám, že jsem z toho nadšená, ale vy jste taky ze mě a Dimitrije taky nebyli. Přežiju to."
Matka se na mě usmála a otec pokýval do zrcátka. Chytili se za ruce a mně se zvedl žaludek. Tohle bude dlouhá cesta. Liss celou cestu spala. Byla trošku unavená po tom, co ze mě tahala temnotu.
Ty nákupy nebyly zase tak špatné. Dalo se to přežít a byla i sranda. S Liss jsme si nakoupily spoustu krásného oblečení. Máma si koupila boty a Abe nový zlatý řetízek, nebo spíš řetěz. Nechápu jak mu matka tenhle nevkus může trpět.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LussyNda LussyNda | Web | 15. ledna 2012 v 11:53 | Reagovat

užasna kapitolka :-) už se těším na pokračování

2 Rendy Rendy | 15. ledna 2012 v 11:55 | Reagovat

Pěkná kapitola :D prosííím další :)

3 LidkaH LidkaH | 15. ledna 2012 v 12:10 | Reagovat

Prostě nádhera, bylo tam vse co ma byt, akce romantika nová zápletka i sranda :D

4 Peggy Peggy | 15. ledna 2012 v 12:25 | Reagovat

Další bude asi až ke konci týdne ,neudu ted vůbec stíhat:))

[3]: Co tě pobavilo ?? :) :D

5 Terez :) Terez :) | 15. ledna 2012 v 14:36 | Reagovat

Skvěláá kapitola! :) :)
Těším se na další! :) :)

6 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 15. ledna 2012 v 14:58 | Reagovat

moc pekna kapitolka. Prosím te nemohla by takhle kapitolka byt tady casteji?? je to moc pekna povidka :D

7 viki viki | 15. ledna 2012 v 22:26 | Reagovat

Moc pěkné !

8 Lucia-night Lucia-night | Web | 17. ledna 2012 v 16:26 | Reagovat

uzasna kapitola, iz sa tesim na dalsiu  :)

9 Kittinka Kittinka | 18. ledna 2012 v 17:45 | Reagovat

Prostě nádhera, těším se na další!!!!!
Snad takových scének bude víc!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
:) :D :) :-*

10 Peggy Peggy | 18. ledna 2012 v 18:26 | Reagovat

[6]: Pokusím se ,ale poslední dobounemám moc čas.. Mám důležité zkoušky ve škole :)

[9]: určitě se objeví další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama