.

16. kapitola - třetí část

11. prosince 2011 v 16:36 | Kisee |  Bloodlines
Chyby budou opravené večer, nebo zítra, teď už musím letět. Od 17. kapitoly do konce to máme nafocené od úžasné Kačenky, které tímto moc děkuji:-).

http://www.ulozto.cz/11702456/bloodlines-od-17-rar
Kdyby nastal nějaký problém, napište a já to zkusím pořešit jinak.



Clarence byl moc rád, že nás vidí. Stejně jako Dorothy. Není až tak nechutné, že ze sebe lidé nechávají dobrovolně pít. Ale ta závislost, která z toho vyústí je otřesná. Upíří sliny uvolňují endorfiny, které vytváří pocit extáze. Lidské krevní banky, které žijí s moroji tráví v extázi většinu života a jsou zcela závislí. Někdo jako Dorothy, která žije jen s Clarencem, nemá tolik zkušeností, aby se stala skutečně závislou. Nyní s Jill a Adrianem kolem, se stále zvyšuje její množství endorfinů. Jakmile zahlédla Jill, oči se jí rozzářily nedočkavostí, což ukázalo, jak touží po dalším krmení.

"Hele, Sageová," řekl Adrian. "Nechci žádné poučování, ale myslíš, že bys mě mohla zavézt pro nějaké cigarety?"

Vystartovala jsem na něj s tím, že se mu opravdu nechystám pomáhat s tak odporným návykem a on významně pohlédl na Dorothy. Snažil se mě odsud odlákat? Byla jsem zvědavá. Dával mi záminku, abych nemusela být u krmení? Z toho, co jsem zatím pochytila, se morojové nesnažili vzájemně skrývat při krmení. Jill a Dorothy obvykle opouštěly místnost jen kvůli mému pohodlí a tušila jsem, že by to nejspíš udělaly zas, ale rozhodla jsem se využít příležitosti k úniku. Samozřejmě, že jsem nejdříve pohlédla na Keitha aby to odsouhlasil a očekávala jsem protest. Ten jen pokrčil rameny. Vypadalo to, že jsem byla poslední věcí, o kterou se zajímal.

"Dobře," řekla jsem a vstala. "Jdeme."

V autě se na mě otočil.

"Změnil jsem názor," řekl mi. "Dám na tebe v hledání práce."

Skoro jsem to nabořila do protijedoucího vozidla. Pár věcí by mě od něj překvapilo - a teď řekl jednu pořádně překvapující věc.

"To bylo rychlé. Jsi si jistý?"

"Jako nikdy. Chceš mi pořád pomoct?"

"Předpokládám, že ano, i když je málo, co mohu udělat. Nemůžu tě nikam dotlačit."

Proběhla jsem si seznam toho, co jsem o něm doposud věděla.

"Nepředpokládám, že bys měl nějakou představu o tom, co bys chtěl dělat?"

"Chci něco zábavného," řekl. Pak popřemýšlel. "A chci co nejvíc peněz za co nejméně práce."

"Nádhera," zamručela jsem. "Tím se zužuje výběr."

Dorazili jsme do města a já předvedla dokonalé parkování, které na něj zdaleka neudělalo takový dojem, jaký by mělo.

Byli jsme přímo před samoobsluhou, a já jsem na něj čekala venku, když vlezl dovnitř. Zahaloval nás stín večera. Pořád jsem byla mimo kampus, ale ne tak daleko. Maximálně u Clarence, na golfu a nebo v rychlém občerstvení s Adrianem. A teď se ukázalo, že je Palm Springs opravdu pěkné město.

Butiky a restaurace lemovaly ulice a já trávila věky pozorováním lidí. Důchodci s holemi kráčeli po boku mladých atraktivních lidí. Poznala jsem spusty celebrit, ale jelikož jsem se nezabývala tímto druhem zábavy, nebylo mi jasné, kdo je kdo.

"Člověče," začal Adrian, vycházející z obchodu. "Oni zvedli cenu mojí běžné značky. Musel jsem si koupit jinou, pěkně mizernou.."

"Víš," řekla jsem. "Nejlepším způsobem, jak ušetřit, by bylo seknout s tím úplně."

Dotáhla jsem ho k tetovacímu salonu a zasvětila ho do situace. Na okamžik se zdálo, že má velký zájem o to tetování, co navozuje pocit extáze. Vypadalo to dokonce, jako by si ho přál. Když jsem mu ale řekla o Kristin, jeho nadšení povadlo.

"I když to není alchymistická technologie, stejně je na tom něco nebezpečného," vysvětlovala jsem. "Ne jen to s Kristin. To co dělá Slade a další - tetování se steroidy - je stejně tak špatné. Stále někomu ubližují." najednou jsem si vzpomněla na Treyovy modřiny a škrábance. Malá ulička oddělovala tetovací salon od restaurace a jeden muž zrovna vystoupil a zapálil si cigaretu. Udělal asi dva kroky, když další muž vystrčil hlavu ze dveří a zvolal: "Jak dlouho budeš pryč?" za ním jsem spatřila police a stoly.

"Jen zaběhnu do obchodu," odpověděl ten s cigaretou. "Vrátím se za deset minut."

Ten druhý se vrátil dovnitř a zavřel dveře. O několik sekund později jsme ho viděli skrze okno, jak uklízí něco na pultu.

"Musím se tam podívat," řekla jsem Adrianovi. "Do těch dveří." Stáhl obočí.

"Cože? Jako tajně? To je od tebe velmi nečekané. A no, víš - nebezpečné a hloupé."

"Já vím," řekla jsem. Překvapená jak klidně zním a neodporuji.

"Ale musím něco zjistit a tohle může být jediná šance."

"Potom půjdu tedy s tebou, v případě, že by se ten chlap vrátil," řekl s povzdechem. "Adrian Ivashkov nikdy nenechá dámu na holičkách. Kromě toho - viděla jsi ho? Vypadal jako šílenej motorkář. Vlastně oba tak vypadali."

"Nechci abys to - počkej." Inspirace udeřila. "Promluv s tím chlapem uvnitř.."

"Co?"

"Vrať se do přední části. Odveď jeho pozornost a já se porozhlídnu. Promluv si s ním o... nevím. Něco vymyslíš."

Rychle jsme se chytli plánu. Poslala jsem Adriana vstříc jeho úkolu a vklouzla jsem do uličky směrem ke dveřím. Zatáhla jsem kliku a - Zamčeno.

"Samozřejmě," zamumlala jsem. Jaký obchodník by nechal tak vzdálené dveře odemčené? Můj geniální plán se začínal hroutit, když jsem si zrovna vzpomněla na alchymistické "Esence" v kabelce. Tohle jsem s sebou nosila zřídkakdy, kromě středoškolských krizí s akném, většinou jsem to nechávala doma. Alchymisté byli ale neustále v pohotovosti, bez ohledu na to, kde byli. A tak jsme s sebou nosili vždy aspoň pár věcí, kterými můžeme rozpustit tělo strigoje méně než za minutu. Což bylo téměř stejně efektivní při rozpouštění kovu. Jednalo se o druh kyseliny, a já měla jednu lahvičku pořádně ukrytou v kabelce. Rychle jsem ji vybalila a odšroubovala víčko. Hořká vůně mě praštila do nosu. Namočila jsem skleněné kapátko v kyselině, velmi opatrně se sklonila a nalila několik kapek přímo na centrum zámku. Okamžitě jsem ustoupila, abych se vyhnula bílé mlze. Do třiceti vteřin se rozptýlila a objevila se díra uprostřed kliky. Jednou z pěkných věcí na tomto ohni, který jsme nazvali Rychlooheň bylo to, že k reakci došlo velmi rychle a nepředstavovalo to žádné nebezpečí pro pokožku. Zatlačila jsem na kliku a byla uvnitř. Zjišťovala jsem, jestli tu není nikdo další. Ne. Prázdno. Plížila jsem se dovnitř a tiše zavřela dveře. Upevnila jsem šrouby, abych se ujistila, že zůstaly zavřené. Jak jsem mohla vidět už zvenku, bylo to něco jako skladiště plné tetovacích přístrojů. Napočítala jsem tři uličky. Jedna vedla do koupelny, další do zatemněné místnosti a další do obchodu. Z těch dveří se rozlilo světlo a zaslechla jsem Adriana.

"Můj přítel jedno má," říkal. "Viděl jsem to. A on říkal, že tohle je místo, odkud ho má. No tak, nehrajte si se mnou."

"Promiňte," ozvala se strohá odpověď. "Nemám ponětí, o čem to mluvíte."

Pomalu jsem začla sjíždět skříně a šuplíky, četla etikety a hledala něco podezřelého. Byla tam spousta zásob a málo času.

"Jde o peníze co?" ptal se Adrian. "Těch mám dost. Jen mi řekněte, kolik to stojí." nastala dlouhá pauza a já doufala, že Adriana nevyzve, aby peníze ukázal, protože jeho poslední drobné šly na podporu léčby rakoviny.

"Já nevím." řekl ten chlap nakonec. "Pokud bych mohl udělat toto měděné tetování o kterém mluvíš - neříkám že ano - pravděpodobně by sis ho nemohl dovolit."

"Říkám vám," řekl Adrian. "stačí říct částku."

"A co vás na tom tak láká?" ptal se pomalu. "Jen ta barva?"

"Myslím, že oba víme co," řekl šikovně. "Chci barvu a taky "bonusové" účinky. A chci vypadat drsně. Pravpděpodobně byste ani nezvládl ten obrázek, co chci."

"To je nejmenší problém," řekl muž. "dělám to roky. Dokážu cokoli, co si budete přát."

"Jo? Můžete nakreslit kostru na motorce s vycházejícími plameny? Chtěl bych aby ta kostra měla pirátský klobouk. A papouška na rameni. Nebo možná kostru ninja papouška? Ne, to by bylo takové.. zbytečné. Ale bylo by skvělé, kdyby ta kostra měla nějaké vrhací hvězdice, které by byly zrovna v plamenech." Zatím jsem ještě neviděla nic z toho, co jsem potřebovala, ale bylo tu milion dalších zákoutí k průzkumu. Začala ve mně stoupat panika. Měla jsem málo času. Vtom jsem zahlédla zatemněnou místnost a spěchala jsem k ní. Při letmém pohledu směrem k obchodu se mi zatajil dech. Nikdo si ničeho nevšiml, rozhovor pokračoval dál.

"To je nejsměšnější věc, o které jsem kdy slyšel," řekl tatér.

"Takhle nebudou dámy reagovat," řekl Adrian.

"Podívej hochu," začal muž. "Nejde ani tak o peníze, jako o dostupnost. Mluvíme o velkém množství inkoustu a já nemám tak velké zásoby."

"No, a kdy dostanete další zásoby?" ptal se Adrian a já zůstávala v úžasu nad tím, co jsem našla. Byla jsem v tetovací místnosti. Byly tam gauče, mnohem pohodlnější než ty, kde tetovali mě, a malý stolek pokrytý něčím, co vypadalo jako čerstvě použité nářadí.

"Několik lidí je na čekací listině před vámi. Nevím, kdy by to mohlo být."

"Můžete mi dát vědět, až budete vědět víc?" ptal se Adrian. "Dám vám svoji vizitku. Jmenuji se Jet Steele."

Kdybych se nenacházela v této situaci, asi bych zasténala. Jet Steele? To jako fakt? Než jsem se o tom mohla zamyslet déle, našla jsem to, co jsem hledala. Tetovací pistole na stole měla vlastní inkoustovou náplň a byla v blízkosti malých lahviček. Všechny byly prázdné, ale u některých jsem spatřila zbytky kovu. Bez přemýšlení jsem začla uchovávat vzorky jednotlivých nádobek. Nedaleko jsem si všimla jedné zapečetěné lahvičky s tmavou tekutinou. Na chvíli jsem zamrzla na místě. Opatrně jsem ji vzala a očichala. To je to, čeho jsem se bála.

Zašroubovala jsem víčko a dala lahvičku do kabelky. V tu chvíli jsem zaslechla chrastění. Někdo se snažil otevřít zadní dveře. Nicméně to znamenalo konec špehování. Zapla jsem kabelku a zaslechla přední dveře obchodu.

"Joey, proč jsou zamčené zadní dveře?" dožadoval se rozzlobeně.

"Vždycky jsou zamčené."

"Ne. Bylo otevřeno. Zevnitř. Než jsem odešel, nebylo to tak." zhasla jsem světlo a spěchala zpět do skladu.

"Počkej!" prohlásil Adrian. V jeho hlase jsem zaslechla naléhavost, jakoby se snažil upoutat jejich pozornost. Měla jsem nepříjemný pocit, že se ti chlapi vydali za pult, aby prověřili situaci.

"Potřebuju vědět ještě něco. Může papoušek mít taky pirátský klobouk? Jako miniaturní?"

"Za minutu. Musíme něco zkontrolovat." Hlas byl hlasitější než předtím.

Bližší. Ruce se mi klepaly, jak jsem se potýkala se šroubem. Podařilo se mi to a otevřela jsem dveře. Spěchala jsem ještě víc, když jsem za sebou zaslechla hlas. Bez ohlížení jsem zaklapla dveře a vyběhla z uličky zpět k místu, kde jsme parkovali. Byla jsem si docela jistá, že mě nezahlédli. Přesto jsem byla vděčná za davy lidí pobíhající po ulici. Vmísila jsem se a zaměřila svou pozornost k autu. Odemkla jsem dveře. Ruce se mi zpotily a klepaly když jsem zápasila s klíčky. Chtěla jsem se podívat za sebe, ale bála jsem se, že bych přilákala pozornost těch dvou, kdyby mě hledali na ulici. Pokud by neměli sebemenší důvod mě podezírat - náhle mě něco popadlo za paži a táhlo pryč. Zděsila jsem se.

"To jsem já," ozvalo se.

Adrian. Vydechla jsem úlevou.

"Neohlížej se," řekl klidně. " Prostě se dostaň do auta. Jakmile jsme byli bezpečně uvnitř, nadechla jsem se. Strach a adrenalin ve mně bušil tak silně, až to bolelo. Zavřela jsem oči a opřela se.

"Bylo to tak blízko," řekla jsem. "A ty jsi dost dobrý, jen tak mimochodem."

"já vím," řekl pyšně. "Našla jsi co jsi hledala?"

Otevřela jsem oči a povzdechla si. "Jo. A mnohem víc."

"To je co? V těch tetováních jsou drogy?"

"Něco horšího," řekla jse. "Používají upíří krev."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | E-mail | 11. prosince 2011 v 17:35 | Reagovat

Holky, mohl by mi někdo poradit, kde v emailu najdu Bloodlines, prolezla jsem to myslím všechno a ne a ne to najít, jsem slepá... :D Díky moc.

2 Blair Blair | 11. prosince 2011 v 17:36 | Reagovat

Já to právě taky nemůžu najít =(

3 gig gig | 11. prosince 2011 v 17:57 | Reagovat

Mám stejný problém!!!!Taky to nemůžu najít!!!!! :D

4 Terez :) Terez :) | 11. prosince 2011 v 18:09 | Reagovat

Skvělé, díky za překlad !:)

5 Lola Lola | 11. prosince 2011 v 18:27 | Reagovat

Ani ja to nemôžem najsť ://

6 Iveta Iveta | E-mail | 11. prosince 2011 v 19:07 | Reagovat

Ahoj holky, nevíte náhodou někdo to heslo na ten mail? Můžete mi ho prosím poslat na můj mail : iwetinecka@seznam.cz
Díky moc :)

7 Nikol Nikol | 11. prosince 2011 v 19:09 | Reagovat

Ani já ho nevím :(

8 Denus Denus | 11. prosince 2011 v 19:27 | Reagovat

mohli by ste to heslo poslať aj mne? prosím :)
môj mail: DenusQaA...x_x@azet.sk
Ďakujem ;)

9 Kisee Kisee | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 19:33 | Reagovat

už jsem to nahoře vysvětlila:-D jsem pako:-D

10 Effy Effy | Web | 11. prosince 2011 v 19:47 | Reagovat

Také prosím zaslat heslo na email prosím :))
Můj: Evinaa03@seznam.cz

11 Effy Effy | Web | 11. prosince 2011 v 20:01 | Reagovat

Nevim, asi se pitomá:D ale je to ofocený asi do 18 kapitoly...ale spíš to nemůžu najít:D

12 Effy Effy | Web | 11. prosince 2011 v 20:02 | Reagovat

Je to dobrý, sem pitomá:D

13 ela ela | 11. prosince 2011 v 20:56 | Reagovat

mohla bych poprosit o heslo na mail? díky... email: klarapel12@seznam.cz

14 noo-name noo-name | Web | 11. prosince 2011 v 20:59 | Reagovat

Je to bezva překlad a je super, že už je zbytek nafocený... Ale mám otázku -  v jakym programu to zobrazujete?! Já v Adobe Readeru a nezobrazuje se mi to, jelikož je to prý nepodporovaný nebo poškozený soubor... Nevíte co s tim... :D

15 speak-to-you-fantasy speak-to-you-fantasy | E-mail | 11. prosince 2011 v 21:23 | Reagovat

Jsou to fotky, neni to oskenovany. Vubec nevim proc se ti to nezobrazuje:-( ale je to zazipovany kvuli velikosti tak mozna zkus winrar a rozzipovat to:-D nebo tak neco:-D nevim, promin, na takovy veci jsem strevo

16 Majda Majda | 11. prosince 2011 v 21:33 | Reagovat

Ahoj mě to nechce pustit, prý zbývá 0 stažení, takže nemám nárok...........

17 speak-to-you-fantasy speak-to-you-fantasy | E-mail | 11. prosince 2011 v 21:41 | Reagovat

No do prcic ja uz netusim co s tim nesmyslem mam delat lidicky:-D ja to jdu nahrat na ulozto

18 Majda Majda | 11. prosince 2011 v 21:48 | Reagovat

Prosím, prosím........nedočkavostí tančím čardáš

19 speak-to-you-fantasy speak-to-you-fantasy | E-mail | 12. prosince 2011 v 6:56 | Reagovat

Uz je to na ulozto, nahore je odkaz:-)

20 ela ela | 12. prosince 2011 v 11:21 | Reagovat

díky za odkaz na ulozto, bohužel to je v rar a to já neotevřu, nemohl by mi to někdo poslat zazipované? díky, email: klarapel12@seznam.cz

21 paja paja | E-mail | 12. prosince 2011 v 13:17 | Reagovat

chyběj stránky a to 251-253 a je to přesně 21part2....v tý složce tohle chybí, je tam 21part1 a part3

22 TerushQaH TerushQaH | Web | 12. prosince 2011 v 13:26 | Reagovat

a můžu se zeptat jestli bude pokračovaat bloodlines i tady na blogu??

23 Pavla Pavla | 12. prosince 2011 v 13:37 | Reagovat

[21]: jo, to je pravda... mohla bys tu holčinu poprosit, jestli by ty zbývající tři stránky ještě nenafotila a ty bys to sem pak jenom hodila? Moc děkuji :)

24 speak-to-you-fantasy speak-to-you-fantasy | E-mail | 12. prosince 2011 v 13:56 | Reagovat

Urcite ji pisnu a hned jak to bude, prihodim to:-) pokracovani
. No uvidime, rada bych na tom delala, ale chce to delat i Denny, tak to zalezi na dohode s ni:-)

25 anežka anežka | 12. prosince 2011 v 19:18 | Reagovat

jsem moc ráda že to někdo překládá protože já nikde tu knížku nemohla sehnat..:DD a byla bych mc ráda kdyby tu pokračování i pokračovalo...

26 anonymka anonymka | 13. prosince 2011 v 15:39 | Reagovat

mě to taky v rar nejde otevřít..takže kdyby to nevadilo a šlo by to ...mohl by mi to někdo napsat zazipovaná na email : havrankova.anezka@gmail.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama