.

2.kapitola - Skrývání

25. prosince 2011 v 22:36 | Peggy |  Konečně spolu


Původně jsme si myslela ,že jí zveřejním až tak po týdnu,ale díky vašim komentářům jí přidávám už teď :-)) Bude to takový lážo plážo na konci vás ale čeká zvrat :D .. Prosím o další horu komentářů :D .. Lidi něco se tam vytknout musí ne ?:D



Pokoj vypadal tak, jak jsem si ho pamatovala. Dimitrij ležel na posteli a zhluboka oddechoval.
,,Asi budeme muset přijít později." Zašeptala lissa.
,,Ne, zůstanu tu s ním." Prohlásila jsem a vykročila k posteli.
Liss jen přikývla a vydala se svou cestou. Zůstali jsme sami. Sedla jsem si na kraj postele, abych mu byla blíž. Vypadal naprosto zdravě, jen kruhy pod očima hyzdily jeho dokonalou tvář. Byl skutečně vyčerpaný, proto nedokázal být ve střehu tak, jako býval vždy i ve spánku. Nyní mu nezbyly síly ani na to, aby vnímal cokoli. Ani to, že jsem se k němu posadila a pozorovala ho, jak nerušeně odpočívá.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, a prohlížela si ho, ale dokázala bych to hodiny. Jenže jsem musela odejít na večeři. Měla jsem šílený hlad. Přijdu ještě po večeři. Pomyslela jsem si a vydala se ke dveřím.
,,Rose?" Zeptal se Dimitrij ,sotva slyšitelně.
Okamžitě jsem se vrátila k posteli a začala ho hladit po tváři. ,,Jsem tady. Neboj se." Uklidňovala jsem ho se slzami v očích.
,,Rose." Otevřel pomalu oči a pousmál se. ,,Jsi živá."
,,Ano, samozřejmě. Proč se tomu každý tak diví?" Usmála sem se na něj.
,, Cítím se hrozně.." Nevím, co chtěl říct, protože jsem mu skočila do řeči, jak jsem měla zvykem.
,,Pššt. Nenamáhej se. Musíš odpočívat. Povíme si to jindy."
Zůstala jsem u něj i přes svůj protestující žaludek. Počkala jsem, až usne a odešla k sobě do pokoje. Naštěstí jsem nikoho nepotkala, nerada bych se s někým vybavovala. Navíc už bylo po večerce, tak je dost možné, že by mě to stálo nejedno napomenutí.

O týden později

Měla jsem ve svém pokoji odpočívat ještě dva dny. Dodržela jsem to, ale ne sama. Nabírala jsem síly společně s Dimitrijem i přes jeho mnohé protesty. Moje matka už odjela ,a tak jediný ,kdo tam chodil se mnou, byla Liss,aby ho kontrolovala. Měl nařízený naprostý klid a tak ho nikdo nevyrušoval.
Stalo se to mou každodenní rutinou. Jít do školy a pak hned za ním. Tréninky s ním mi odpadly a tak jsem stejně neměla nic jiného na práci. Povídali jsme si hodiny. V objetí a s rukama propletenýma v sobě.
Dnes, když jsem za ním jako obvykle přišla, to bylo ale jiné. Stál oblečený u své postele, zřejmě připravený někam odejít.
,,Hej! Nemáš jen tak náhodou ležet v posteli?"
,,Ahoj" pozdravil mě s úsměvem. Objal mě a políbil na čelo.
,,Tím to nezamluvíš," napomenula jsem ho a zmocnila se jeho rtů.
,,Dneska půjdeme ven. Chtěl bych se po dlouhé době projít."
,,No, a to můžeš?"
,,Rose, ležel jsem celý týden v posteli a to jen kvůli tobě. Nebýt tvé neustálé kontroly, dávno dělám něco užitečnějšího. Dnes půjdeme na vzduch a zítra nastupuji do práce. Jsem naprosto v pořádku."
,,Jsi si jistý?" Nelíbilo se mi to. Měla jsem o něj strach.
,,Ano. Řekla to Lissa."
,,V tom případě je to pravda." Zazubila jsem se na něj. ,,Dobrá tedy, já se půjdu podívat za ní a ty se můžeš jít projít." Obrátila jsem se k odchodu, když mě zastavil.
,,Rozo." Smál se. ,,Myslel jsem ,že půjdeme spolu."
Jen jsem vyvalila oči. ,, Jako my dva?"
,,Ano."
,,Spolu?"
,,Ano."
,,Ven? To myslíš vážně?"
,,Ano," a rozesmál se na celý pokoj. ,,Co je na tom tak divného? Půjdeme se projít jako učitel a studentka ,co bojovali bok po boku a málem oba zahynuli."
,,Tak fajn."
Vyšli jsme ven a byli jsme cílem všech zvědavých očí.
,,Přesně jak jsem říkala," špitla jsem směrem k němu aby mě nikdo jiný neslyšel.
,,Belikove, dobrý den," zastavil nás Alberta.
,,Dobrý den."
,,Zase ve formě?"
,,Ano, zítra už nastupuji."
,,Bylo na čase. Hathawayovou neměl kdo krotit," poškádlila mě.
,,No tak, přece jsem tenhle týden nic neprovedla!" hájila jsem se.
,,No, to znamená, že určitě vymýšlíš něco většího, když jsi nás nechala týden v klidu." Oba se začali smát a já jen dala ruce v bok. Všechno se zase vrátilo k normálu.
,,Rose je silná osobnost," prohlásil Dimitrij a nenápadně na mě mrkl.
,,To tedy je. Nechám vás jít. Máte určitě ,co probírat." Naznačila jakoby vševědoucně a já uvažovala, jestli není možné, že něco tuší.
,,To je fakt. Musíme probrat nové bojové taktiky," vyhrkla jsem možná až moc rychle. Oba to ponechali bez připomínek. S pohledy několika dalších očí jsme pokračovali v cestě.
,,Něco tuší," řekl Dimitrij, když jsme leželi na posteli v chatce a upíjeli horkou čokoládu.
,,Mmm?"
,, Alberta."
,,Myslíš? Jak by mohla," prohlásila jsem navzdory vlastním pochybnostem.
,,Nevím, dívá se na nás jinak než ostatní. Chápavě, ne se zvědavostí, nebo něčím podobným."
,,Nic netuší," snažila jsem se utišit jeho i svoje obavy. Věnovala jsem mu krátký úsměv a pěkně dlouhý polibek.
,,Neboj se."

O měsíc později

,,Rose!" vběhla Lissa do pokoje. ,, Zaspala jsi! Vstávej!"
,,Cože?" hnala jsem se v polospánku do koupelny. ,,Jakto ,že ty nejsi na hodině?" hulákala jsem odtamtud.
,,Dimitrij mi volal ,že nejsi na tréninku . A jestli nevím, co s tebou je."
,,Prosím?" vykoukla jsem nechápavě. ,,Vy si jako voláte?"
,, Jo! Dělej, čeká tě v tělocvičně!"
Vběhla jsem tam a nikde nikdo. To si ze mě někdo udělal srandu?
,,Soudruhu?"
Zezadu mě popadly Dimitrijovy silné paže.
,,Dobré ráno, Růženko," Přivítal mě
,,Hej, za to můžeš ty! Zdržel si mě přes večerku," poškádlila jsem ho. Trávili jsme spolu nádhernou noc.
,,To je pravda. Zmeškala jsi přínosný trénink. Mason přemohl Eddieho."
,,Wááu. Tak to jsem přišla o moc. My si můžeme dát trénink odpoledne ne?"
,,Samozřejmě. A teď už jdi," pobídl mě.
,,Počkat. Myslela jsem ,že jde o něco důležitého."To mě jako budili zbytečně?
,,Chtěl jsem jen ti dát pusu na dobré ráno," usmál se a jen tak odešel.
Nechal mě tam jen tak stát s pusou dokořán. Ale svůj účel to splnilo. Ještě dlouho jsem oplývala a mohla dobrou náladu rozdávat. Vydala jsem se rovnou na hodinu, na kterou jsem šla už tak pozdě. Měli jsme zemák, což znamenalo nehoráznou nudu. A tak jsem radši vnímala jen Lissu ,která pro změnu vnímala Christiana. Byla jím tak poblázněná.
Jim bych to asi nepřiznala ,ale jsou krásný pár a hlavně spolu mohou být na veřejnosti. Já s Dimitrijem se budeme vždycky jen skrývat. Svým způsobem jsem jim to i záviděla, samozřejmě jen v dobrém smyslu. Byla přeci jako moje sestra.
Na obědě jsem vyhlížela Dimitrije ,ale nikdy jsem ho nespatřila. Dělala jsem křena Lisse a Chrisovi, který se mimochodem nedávno dozvěděl o mě a mém vztahu s učitelem.
,,Kde máš miláčka?" vyprskl smíchy.
Zpražila jsem ho pohledem. Měla jsem na jazyku pěkně kousavou poznámku,ale zastavila mě Liss. Nech to na mě. Ozvalo se mi v hlavě.
,,Chrisi ,lásko. Nedělej si z ní pořád srandu. Mají to těžké. Jen si představ, jaké by bylo, kdybychom se my dva museli až doteď skrývat kvůli tomu, co si o nás budou ostatní povídat." mile se na něj usmála a pohladila ho.
,,Vlastně máš pravdu," vtiskl jí něžný polibek. To už jsem nevydržela. Zvedla jsem se od stolu a beze slova utekla. Nechápala jsem, proč mě to tolik irituje.
,,Rose!" zvolala Lissa ,ale já jí ignorovala. Měla jsem pěkný vztek. Vyběhla jsem z jídelny plné lidí a do někoho jsem nechtěně vrazila.
,,Ou pardon. Já.." zarazila sem se. ,,A do prdele!" uletělo mi.
,,Malá dhampýrko," pronesl s úsměvem kdo jiný než Adrian Ivashkov.
Neviděla jsem ho od .. no dlouho. A netoužila jsem po tom ho znovu spatřit. Po jeho boku byly vždycky jen problémy. Byl přitažlivý a párkrát jsem s ním něco měla, ale... Teď už mě nikdy nedostane. I přes jeho tajemnou osobnost a vzhled jsem navždy oddaná svému bojovníkovi.
,,Nazdar, co ty tady?"
,,Udělal jsem si prázdniny a přijel tě navštívit," zamrkal na mě.
,,Adriane, ty máš prázdniny neustále. A vsadím se, že jsi tady kvůli Lisse."
Šibalsky se usmál. ,,Ale kvůli tobě taky," chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž, aby mě pořádně pozdravil.
,,Chyběla jsi mi."
,,Adriane pusť mě, nebo tě praštím," zabručela jsem otráveně. Jeho objetí se mnou dávno nic nedělalo. Zvlášť po usínání v silných pažích Dimitrije.
,,Nemůžeš mě uhodit," vysmál se mi.
,,Chceš to vidět?!" Můj vztek se stupňoval . Lissa a Christian. Adrian. Co mě ještě potká.
,,Ivashkove, pusť jí! Hned!" Dimitrij se přiřítil rychlostí blesku. Z ničeho nic byl u nás. Strčil si mě za záda a málem popadl Adriana pod krkem.
,,Co si o sobě myslíš ,hm?!"
,,No tak! Pustil jsem jí. Nic se neděje, jasný?"
,,Na akademii jsou takové styky zakázané! Měl byste znát pravidla ,když ji navštěvujete," řval nepříčetně Dimitrij. Kolem nás se začlo shromažďovat publikum. Morojové i dhampýři udiveně pozorovali drama před jídelnou. Cítila jsem Lissinu paniku. Byla tu taky a sledovala to. Měla strach ,že se provalí to ,co tajíme. Zatahala jsem ho za rukáv,ale nedokázala jsem cokoliv říct, unešena jeho žárlivostí. Na jednu stranu mě to velice potěšilo.
,,Jen jsem jí objal, na to mám přece právo!"
,,Na ní ne!"
,,Chodíme spolu," usmál se a mrkl na mě.
,,To snad nemyslíš vážně! To si usoudil kdy?!" vybouchla jsem okamžitě.
,,Tenkrát, když jste byly s Lissou u dvora. Zahrady, fontánka,.. Už si vzpomínáš?"
Vrazila jsem mu facku. Nevnímaje ,že kolem už není jen kolem deseti lidí ,ale pořádná skupina včetně Lissy. "Můj bože Rose!" zaslechla jsem její zděšené zvolání v myšlenkách.
No do hajzlu. On to vážně řekl! Bylo to v době, co mě Dimitrij odmítal. Znovu a pořád. Řekla jsem si, že to zkusím s někým jiným a chtěla jsem Dimitrije vytočit. Byli jsme s Adrianem v zahradách a málem jsme se tam spolu vyspali. Naštěstí jenom málem.
,,O co jde?!" Podíval se na mě Dimitrij.
,,O nic, co by říkalo Ivashkovi, že jsem jeho!" řvala jsem .
Otáčela jsem se k odchodu.
,,Rozpusťte to tady!" ozval se zpoza rohu jekot Kirové.
,,A vy dva ke mně. Okamžitě. Pane Ivashkove, vy prosím taky," oslnila ho úsměvem, jakoby spatřila něco vzácného. Udělalo se mi z toho na nic.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 effy effy | 25. prosince 2011 v 23:23 | Reagovat

a doprcic : D dekuju za dalsi kapitolu  ; )

2 Rendy Rendy | 26. prosince 2011 v 0:47 | Reagovat

Pěknej zvrat :D A pěkná kapitola... rychle další :D

3 gigi gigi | 26. prosince 2011 v 7:58 | Reagovat

Tak to bylo úžasný.Prosím,prosím další. :D

4 lili lili | 26. prosince 2011 v 8:28 | Reagovat

hm, zajímavé

5 Lusyfika Lusyfika | 26. prosince 2011 v 8:44 | Reagovat

Nádhera :)))

6 Terez :) Terez :) | 26. prosince 2011 v 9:43 | Reagovat

Supéééér ! :)
Další, další, další ! :D :D

7 lena lena | 26. prosince 2011 v 10:14 | Reagovat

rychle další, já to nevydržím:D

8 terushqah terushqah | 26. prosince 2011 v 10:29 | Reagovat

skvělý... prej "Ivaskove, pusť ji!" prostě skvělý.. už se těším na další kapitolku

9 Verča Verča | 26. prosince 2011 v 10:35 | Reagovat

mam jen dotaz takze Mason nezemrel?

10 domča domča | 26. prosince 2011 v 10:35 | Reagovat

rychle další prosím, vydržím to tak dva dny...... pak nastanou abstinenční příznaky.

11 tina tina | 26. prosince 2011 v 10:53 | Reagovat

je to úžasné .... možná nevím Dimitrij mi přišel vždycky takový opatrný ve všem, ale je to příjemná změna :D Jen tak dál.

12 Dia Dia | 26. prosince 2011 v 12:01 | Reagovat

Je to úplne úžasné. Len tak ďalej. Super :)

13 RoRO RoRO | 26. prosince 2011 v 13:23 | Reagovat

Jooooooooo
Adrian je Borec na konec!!!! :D :D :D

14 Lunar Lunar | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 13:23 | Reagovat

My chceme ďalšiu! My chceme ďalšiu! ;D

15 terushka terushka | E-mail | 26. prosince 2011 v 16:26 | Reagovat

Ani ne neopovažuj myslet na to, že další kapitola bude třeba za týden nebo tak nějak! :D Ani na to nemysli! Potřebuju další kapitolu! Ihned! :DDDD

16 Peggy Peggy | 26. prosince 2011 v 18:15 | Reagovat

[9]: nezemřel :-)))

17 andy andy | 27. prosince 2011 v 1:54 | Reagovat

Žádné výtky nemám. :D Líbí se mi to :D

18 LussyNda LussyNda | Web | 30. prosince 2011 v 18:02 | Reagovat

noc pekna kapitolka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama