.

9. kapitola Matched - třetí část

16. listopadu 2011 v 13:09 | Kisee |  Matched
A víte co? Já vám to sem nemůžu nedat, když už to mám přeložené:-D a řekla bych že zítra, než pojedu do kina na Rozbřesk:-), stihnu možná ještě kousek:-)



"Ne," odpověděla jsem, ale ve skutečnosti, v některých ohledech bylo. Nečekala jsem, že bude říkat věci co říkal. Ale čekala jsem přece jeho smrt. "Ne," zopakovala jsem. "Byly to osmdesáté narozeniny."
"To je pravda," řekl zamyšleně, skoro sám pro sebe.
"Lidé tu umírají na osmdesáté narozeniny."
"Ano. Není to jako tam odkud jsi přišel?" divila jsem se, že mi ta slova unikla ani ne dvě minuty potom, co mi řekl, abych se neptala na jeho minulost. Tentokrát mi však odpověděl.
"Osmdesátka se... tam dožívá těžce," pravil.
Doufala jsem, že překvapení nebylo poznat. Je snad několik věkových hranic na různých místech? Lidé volají a objevují se na pokraji lesa. Kroky úředníka se objevují znovu z keře a ptá se lidí na jména, když si dávají oddych na mýtině.
Změnila jsem svoji pozici, abych se zvedla a přísahám, že jsem slyšela kompakt v kapse jak se tře proti nádobě na tablety. Ky se na mě otočil a já zadržela dech. Byla jsem zvědavá, jestli věděl, na co myslím, na slova v mé hlavě, která se snažím mít v paměti. Protože vím, že nikdy nemohu znovu otevřít ten dokument. Musím se ho zbavit. Sedím tu vedle Kye, slunce se vpíjí do mé kůže, moje mysl je čistá-a potom jsem si dovolila uvědomit si, co se stalo. Někdo mě viděl. Ky se nadechl, naklonil se blíž. "Viděl jsem tě," říkal jeho měkkým a hlubokým hlasem, jako voda padající z dálky. Dávala jsem pozor, co říkal, mluvil tak, aby ho nikdo neslyšel. "V lesích." A potom. Potom se mě poprvé co jsem si pamatovala dotkl. Jeho ruka na mé paži se objevila rychle a teple a zmizela, než jsem ji stihla zaregistrovat. "Musíš být opatrná. Něco jako tohle-"
"Já vím." Chtěla jsem se ho taky dotknout, položit svoji ruku na jeho, ale neudělala jsem to. "Chystám se to zničit." Jeho obličej zůstal klidný, ale slyšela jsem naléhavost v jeho hlase. "Můžeš to udělat, aniž by na to někdo přišel?"
"Myslím, že ano."
"Mohl bych pomoci." podíval se na úředníka, když to říkal, mimochodem a já zaregistrovala něco, čeho jsem si doteď nevšimla, protože to dobře skrýval. Vždycky působil jakoby ho někdo sledoval. A najednou se podíval zpět.
"Jak jsi mě porazil?" zeptala jsem se náhle. "když jsi mě viděl v lese?"
Ky vypadal překvapený touto otázkou. "Bežel jsem."
"Já ale taky," argumentovala jsem.
"Tak to musím být rychlejší," říkal a já viděla náznak škádlení, téměř s úsměvem. Pak byl pryč a vrátila se naléhavost. "Chceš, abych ti pomohl?"
"Ne. Ne, udělám to." Hlavně protože nechci, aby si myslel, že jsem idiot, nechtěla jsem aby riskoval, a řekla jsem víc, než bych měla. "Dědeček mi to dal. Neměla jsem to skrývat tak dlouho. Ale.. ta slova jsou tak nádherná."
"Pamatuješ si je?"
"Teď ano." Potom, mám trénovanou mysl. "Ale vím, že je neudržím věčně."
"A to chceš?"
Myslí si, že jsem blbá. "Jsou tak krásná," opakovala jsem nepřesvědčivě. Úředník volal, víc lidí se objevovalo mezi stromy, někdo volal Kye a někdo zas mě. Rozdělili jsme se, rozloučili a odešli každý jinou cestou na vrchol kopce. Každý jsme pozorovali něco v dáli. Ky a jeho přátelé kopuli City Hall(městské haly), o něčem se bavili, úředník se rozhlížel po kopci.
Skupina, kde jsem stála se dívala na jídelní halu Arboreta a řešila oběd, cestu do školy, jestli vlaky budou nebo nebudou včasné. Někdo se usmál, protože vlaky vždycky jezdí včas. Řádek básně mi přišel na mysl" Tam ve smutné výši.
Naklonila jsem hlavu zpět a dívala se na slunce skrz zavřená víčka. Je to silnější než já, hoří tam červená a černá barva.
Otázky v mé mysli hučely, jako les před chvílí. Co se dělo ve Vnější provincii? Co dělal Kyův otec, abys kvůli tomu byl vyřazený? Myslíš že jsem blázen, když si chci nechat ty básně? Co to máš za hlas, že ho chci pořád slyšet? Měl bys být můj snoubenec? Později jsem si uvědomila, že otázka která je z těch všech nejhlavnější je tato: Udržíš mé tajemství?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 worrier worrier | Web | 16. listopadu 2011 v 16:31 | Reagovat

Moc děkuju za pochvalu, horozně moc potěšila :) svým způsobem tíhnu ke čtení dlouho a jestliže umím i psát, jsem ráda :D Mladinká sice jsem, ale snad to na tom psaní tak poznat nejde :D :D Měj se hezky :)))

2 Kisee Kisee | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 16:59 | Reagovat

Prave ze to vubec poznat neni:-) a rada budu od tebe cist cokoli co napises:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama