.

14. kapitola - třetí část

27. listopadu 2011 v 15:17 | Kisee |  Bloodlines
Tak tady máme konec 14. kapitoly s překvapivým závěrem. Doufám, že se bude líbit. P. S. nejsem si jistá, jestli zítra stihnu přidat další kousek, tak se kdyžtak omlouvám předem.


Byty byly umístěné v třípatrové budově s broskvovým nátěrem. Na každém patře byly dva byty. Z Adrianových myšlenek si Jill pamatovala nejvyšší patro a odbočku vpravo. Šla jsem podle jejích instrukcí a objevila modré dveře s těžkým mosazným klepadlem. Zaťukala jsem. Když se po minutě neozvala žádná odpověď, zkusila jsem to hlasitěji. Už jsem to skoro chtěla zkusit potřetí, když jsem zaslechla cvaknutí zámku. Dveře se rozletěly a vykoukla dívka. Byla to určitě morojka podle postavy modelky a bledé kůže. Její perfektní pleť se dnes zdála obvzlášť podrážděná.

A tím víc jsem si uvědomovala pupínek, který mi v nejbližší době vyraší na čele.

Byla stará asi jako já, možná o něco starší. Měla hladké černé vlasy a tmavomodré oči. Vypadala jako nějaká nadpozemská panenka. Vypadala rozespale.

"Jo?" podívala se na mě. "Prodáváš něco?" vedle téhle vysoké, dokonalé morojky, jsem si náhle připadala rozpačitě a nevkusně v sukni a zapínací halence.

"Je tady Adrian?"

"Kdo?"

"Adrian. Vysoký, hnědé vlasy, zelené oči."

Zamračila se. "Myslíš Jeta?"

"Já... Nejsem si jistá. Kouří jako komín?"

Dívka rozvážně přikývla. "Jo. Musíš myslet Jeta." Otočila se a zařvala: "Hej, Jete! Máš tady nějakou prodavačku."

"Pošli ji," odvětil známý hlas.

Otevřela dveře a pokynula mi směrem dovnitř. "Je na balkoně."

Šla jsem do obývacího pokoje, který vypadal jako odstrašující případ toho, co by se stalo, kdybychom s Jill ztratily veškerý smysl pro domácnost a sebeúctu. Byla to katastrofa. Dívčí katastrofa. Haldy prádla a špinavé nádobí pokrývalo každý čtvereční centimetr, který nebyl obsazený prázdnými lahvemi od piva. Rozlitý lak na nehty udělal na koberci flek jak od růžové žvýkačky. Z gauče na mě vzhlédla blonďatá morojka zamotaná do peřin a pak zas usnula.

Všechno jsem obešla a zamířila skrze terasové dveře k Adrianovi. Stál na balkoně a opíral se o zábradlí, zády ke mně.

Ranní vzduch byl teplý a čistý, tak přirozený, a on se ho snažil zničit otravným kouřem z cigarety.

"Řekni mi, Sageová," začal, aniž by se ke mně otočil. "Proč někdo sakra postavil budovu na pláži a balkony dal směrem k nějakým kopcům? Jestli sousedi nezačnou dělat něco zajímavého, nahlásím tuhle konstrukci jako znečištěnou toxickým odpadem."

Zkřížila jsem ruce a zamračila se na jeho záda. "Jsem moc vděčná za tvůj cenný názor na věc. Určitě se ujistím, že bude tvoje stížnost na nedostatečný výhled na oceán oznámena městské radě."

Otočil se se rty pokroucenými známkou úsměvu. "Co tady děláš? Představoval jsem si tě v kostele, nebo tak někde."

"Co myslíš? Jsem tady kvůli patnáctileté holce, která si nezaslouží tímhle procházet."

Jakékoli stopy úsměvu se vytratily. "Ach. Řekla ti to." Otočil se zpět.

"Ano, a měla jsem se to dovědět už dávno! To je vážně... monumentální."

"A nepochybně něco, co by chtěli alchymisti studovat." Dokázala jsem si dokonale představit jeho úšklebek.

"Slíbila jsem jí, že to neřeknu. Ale pořád jste mě měli dávno zasvětit. Je to docela důležitá informace, když vám mám dělat chůvu."

"To je celkem extrémní termín, Sageová."

"Vzhledem k současný situaci? Ne, ani ne."

Adrian se omlčel a já ho rychle zhodnotila. Měl na sobě velmi kvalitní, tmavé džíny a červené bavlněné tričko, ve kterém musel spát, vzhledem k tomu, jak bylo pomačkané. Nohy měl bosé.

"Měl jsi kabát?" ptala jsem se.

"Ne."

Šla jsem dovnitř a hledala mezi nepořádkem. Blondýnka spala a ta druhá morojka, co mě pozvala dál, ležela v rozestlané posteli ve vedlejší místnosti. Konečně jsem našla Adrianovy ponožky a boty pohozené v koutě. S odporem jsem je popadla a hodila je vedle něj.

"Vem si to. Jsme na odchodu."

"Nejsi moje máma."

"Ne, ta si právě odpykává trest za křivou přísahu a odcizení, pokud mi paměť slouží správně."

Bylo to zlé a bylo zlé, že jsem to řekla, ale byla to pravda. A získala jsem si tím jeho pozornost. Otočil hlavu a v hloubi jeho zelených očí jsem zahlédla vztek. To bylo poprvé, co jsem ho takhle viděla.

"Už o ní nikdy nemluv. Nemáš ani ponětí, o čem mluvíš." Jeho vztek vypadal hrozivě, ale já si pokračovala podle svého.

"Ve skutečnosti jsem měla na starost pátrání po některých záznamech, co ukradla."

"Měla své důvody," řekl skrze zaťaté zuby.

"Jsi tak ochotný bránit někoho, kdo spáchal trestný čin a nemáš žádný ohled na Jill, která neudělala nic špatného."

"Beru na ní velké ohledy!" odmlčel se a třesoucíma rukama si zapálil cigaretu, aby se vzpamatoval. "Myslím na ni celou dobu. Jak bych nemohl? Je tady. Nemohu ji cítit, ale pořád je se mnou. Pořád poslouchá věci, co se mi honí hlavou, poslouchá věci, které nechci aby někdo slyšel. Cítí věci, které ani já sám nechci cítit." Natáhl z cigaraty a otočil se na výhled, ale pochybuji, že ho vůbec sledoval.

"Pokud si to uvědomuješ, proč děláš tohle včechno?" Rozmáchla jsem se kolem sebe. "Jak jsi mohl pít, když víš, že ji to taky ovlivňuje? Jak jsi mohl dělat," udělala jsem grimasu, "to, co jsi dělal s těma holkama, i když jsi věděl, že to může "vidět", co? Je jí patnáct."

"Já vím, já vím," řekl. "Nevěděl jsem o tom pití - nejprve. Hned jsem jak mi to řekla, přestal jsem. Ale pak.... když jste v pátek přijeli, řekla, abych si dal, když je víkend. Myslel jsem, že se nebojí, že jí bude špatně. Tak jsem si řekl, že si "pár dám." Jenže tuhle noc to přerostlo ve víc, než v pár. A pak se všechno trochu zbláznilo a já jsem skončil tady a - co to dělám? Nebudu ti ospravedlňovat své činy."

"Nemyslím, že bys je mohl ospravedlnit komukoli." Zuřila jsem, krev se ve mně jenom vařila.

"Ty ani nemluv, Sageová." Ukázal na mě prstem. "Aspoň něco dělám. A ty? Necháš všechno běžet aniž bys hnula prstem. Akorát stojíš, zatímco s tebou ten hajzl Keith zachází jak s hovnem a jen se usmíváš a přikyvuješ. Jsi bezpáteřní. Nebráníš se. Dokonce ani starýmu Abemu neodporuješ. Měla Rose pravdu v tom, že na tebe něco má? Je dalším z těch, kteří s tebou mohou zametat?" Dalo mi hodně zabrat, abych nedala najevo, jak moc se mě ta slova dotkla.

"Jedno o mě nevíš, Adriane Ivashkove. Já se bráním.

"Mě jsi nepřesvědčila."

Věnovala jsem mu pevný úsměv. "Jenom z toho nedělám divadlo. Tomu se říká být zodpovědný."

"Jistě. Cokoli ti pomůže líp spát."

Rozhodila jsem rukama. "No to je to. Nemůžu spát, protože tě zachraňuju před tvojí debilitou. Můžeme už laskavě jet? Prosím?"

Jako odpověď típl cigaretu a začal si nandavat ponožky a boty. Když se na mě podíval, byl jeho hněv úplně fuč. Jeho nálada se změnila, jako bych stiskla vypínač.

"Musíš mě odsud dostat. Od Clarence." Jeho hlas byl vážný. "Je to hodný chlap, ale zešílím, jestli tam zůstanu."

"A když tam nejsi, tak se nechováš šíleně?" podívala jsem se zpět do bytu. "Možná tu mají místo ty tvoje dvě fanynky."

"Hele, prokaž jim trochu úcty. Jsou to lidé a mají jména. Krissy a Carla." zamračil se. "Nebo to bylo Missy?"

Povzdechla jsem. "Říkala jsem ti, že s tímhle nic nezmůžu. Jak je pro tebe těžké získat si bydlení? Proč mě k tomu potřebuješ?"

"Protože jsem skoro bez peněz, Sageová. Starý pán mě odřízl. Dává mi příspěvky, které sotva stačí na cigarety."

Chtěla jsem navrhnout, aby přestal, ale to by asi nebyl vhodný obrat konverzace. "To je mi líto. Opravdu. Popřemýšlím o tom a dám ti vědět. Kromě toho, nechtěl Abe, abys tu zůstal?" Rozhodla jsem se přiznat barvu. "Poslouchala jsem vás. Jak chtěl, abys pro něj něco udělal."

Adrian se napřímil. "Jo. Nevím o co jde. Slyšela jsi jak byl neurčitý? Myslím, že se se mnou snaží vyjebat. Zabavit mě, protože cítí vinu za to, že je mi mizerně kvůli tomu, co se stalo s -"

Zmlkl, ale já mohla zaslechnout nevyřčené jméno. Rose. Smutek mu čišel z očí. Vypadal ztraceně. Vzpomněla jsem si, jak jsem jela s Jill a jak zmínila drama s Rose. O tom, jak se kvůli ní Adrian pořád trápí. To, co jsem teď viděla mi potvrdilo, že Jill zmínila jen zlomek jeho pocitů.

Při pohledu na něj jsem mohla jen ztěží pochopit rozsah jeho bolesti a ani jsem netušila, jak mu pomoci. Jen jsem najednou pochopila, proč utápí svůj žal, ač je to sebenezdravější.

"Adriane," začla jsem rozpačitě, "já -"

"Zapomeň na to," utnul mě. "Nevíš, jaký je milovat někoho takového. Někoho kdo ti tvojí lásku vrhne zpátky do obličeje,"

Náhle prořízl vzduch ohlušující křik. Adrian se lekl ještě víc než já, což ukázalo nevýhodu upířího sluchu: Otravné zvuky byly mnohem nepříjemnější.

Oba jsme se rozeběhli dovnitř. Blondýnka seděla na gauči, stejně překvapená jako my. Druhá dívka, ta co mě pustila, stála ve dveřích ložnice, bledá jako smrt. Svírala v ruce mobil.

"Co se stalo?" ptala jsem se.

Otevřela pusu, ale pak se na mě podívala a zdálo se, že si uvědomila, že jsem člověk.

"To je v pohodě, Carlo," řekl Adrian. "Ví o nás. Můžeš jí věřit." To bylo vše, co potřebovala slyšet. Vrhla se mu do náručí a začla nekontrolovatelně plakat. "Ach, Jete," řekla mezi vzlyky.

"Nemůžu uvěřit, co se jí stalo. Jak se to mohlo stát?"

"Co se stalo?" zeptala se ta druhá morojka s rostoucí nejistotou v nohou. Stejně jako Adrian vypadala, jakoby spala v oblečení. Odvážila jsem se doufat, že Jill nebyla vystavena neslušnostem tak moc, jak jsem si původně představovala.

"Řekni nám, co se stalo, Carlo," řekl Adrian jemným hlasem. Takovým, kterým rozmlouval pouze s Jill.

"Jsem Krissy," odfrkla se. "A naše přítelkyně - naše přítelkyně...." Utřela si oči, jak jí slzy vhrkly do očí. "Právě volali. Naše kamarádka - jedna morojka z koleje - je mrtvá."

Krissy se podívala na tu druhou, u které jsem hádala, že je tedy Carla. "Byla to Melody. Dnes v noci byla zavražděna strigoji."

Carla zalapala po dechu a začla křičet, což vyvolalo další Krissyiny slzy. S Adrianem jsme se setkali pohledem, oba zděšeni. I když jsme netušili, kdo je Melody, vražda strigoji je hrozná, tragická událost. Okamžitě mě nakoplo moje alchymistické uvažování. Potřebovala jsem se ujistit, že bylo zabezpečeno místo činu. A že bylo vše bylo utajeno.

"Kde?" ptala jsem se. "Kde se to stalo?"

"V západním Hollywoodu," odpověděla Carla. "Za nějakým klubem."

Trochu jsem se uklidnila, ale stále jsem byla otřesena tragédií toho všeho. Byla to oblast, která byla hustě obydlená a určitě byla pod radarem alchymistů. Pokud to někdo zjistil, určitě se o to už dávno postarali.

"Ještě že ji nepřeměnili," řekla Carla nešťastně. "Odpočívá v pokoji. Samozřejmě, že se ta monstra nemohla obejít bez zmrzačení jejího těla."

Zírala jsem s pocitem chladu po celém těle. "Co tím myslíš?"

Utřela si nos o Adrianovu košili. "Oni se z ní nejen napili. Prořízli jí hrdlo."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aori Anne Jeagerjaques Aori Anne Jeagerjaques | Web | 27. listopadu 2011 v 15:20 | Reagovat

XD

2 Kisee Kisee | E-mail | Web | 27. listopadu 2011 v 15:26 | Reagovat

[1]: copak je k smíchu?

3 lucia lucia | Web | 27. listopadu 2011 v 15:42 | Reagovat

super kapitola :) aj kes sa musim priznat ze sa mi nepaci ze ma Adrian puto s Jill :D a on je tiez blbec joooj :D tesim sa na pokracko :)

4 TerushQaH TerushQaH | 27. listopadu 2011 v 16:21 | Reagovat

zajímavý konec kapítoly :D už se těším na pokračování... ale řekla bych, že se Adrian až moc dlouho utápí v žalu z lásky k Rose.. nevím, jak to chápou ostaatní.. ale určitě by aspoň mohl přestat se pořád opíjet atd.. protože to ubližuje Jill.. a on to ví.. ale stejně v tom pokračuje

5 ssendy ssendy | 27. listopadu 2011 v 16:28 | Reagovat

wow, to byl teda konec. Jsem moc zvědavá na pokračování..... Děkuji za překlad.

6 trdklo trdklo | 27. listopadu 2011 v 17:22 | Reagovat

to je lama ten adrian, ale Rose za tohle mám ráda trochu míň, veděla, že má ráda Dimitrije a trápila ho

7 Terez :) Terez :) | 27. listopadu 2011 v 17:44 | Reagovat

Taky se mi nelíbí pouto Adriana a Jill :D Je to divný, oni se k sobě na pouto  prostě nehoděj :D :D
Jinak super kapitola, díky za překlad ! :)

8 Catrina Catrina | 27. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Souhlasím. Třeba se to pouti roztrhne a Adrian si vytvoří pouto se Sydney.

9 Daňa Daňa | 28. listopadu 2011 v 17:44 | Reagovat

Kedy približne bude ďalšia časť? :D
inak Ďakujem za preklad, veľmi si to cením ;)

10 Kisee Kisee | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 19:42 | Reagovat

není za co.. zítra by měla být další kapitola. a když ne, tak pozítří. ale dneska vypínám pc a jdu číst eragona:-)

11 lenkavysocinka lenkavysocinka | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

wau super.díííky .)

12 kika kika | 30. listopadu 2011 v 15:53 | Reagovat

Bude tedy dnes další kapitola?

13 Kisee Kisee | E-mail | Web | 30. listopadu 2011 v 18:16 | Reagovat

Vecer bude:-)ted jsem dorazila ze skoly, tak neco doms udelam a jdu na to

14 Kisee Kisee | E-mail | 30. listopadu 2011 v 21:41 | Reagovat

Holky uz mam kus hotovy, ale zaboha se nemuzu prihlasit na blog, nevim co s tim zas je:-( pisu adminovi a kdyz se do hodinky neozve, jdu si lehnout. A rano to zkusim znovu.. To je zas den

15 Peggy Peggy | E-mail | 1. prosince 2011 v 8:08 | Reagovat

[14]: Mě to taky včera nešlo , nevím co s tím bylo :) .. Dneska se to pokusíme dohnat ne ??:D

16 Paťuš Paťuš | 1. prosince 2011 v 16:23 | Reagovat

Takže ďalšia kapitola bude ešte dnes??
:D

17 Kisee Kisee | E-mail | Web | 2. prosince 2011 v 0:20 | Reagovat

áno:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama