.

8. kapitola Succubus Blues

2. listopadu 2011 v 16:01 | speak-to-you.fantasy |  Succubus Blues
8. kapitola Succubus Blues





Když jsem druhý den přišla do práce, jako první jsem spatřila Paige, který vypadala vyloženě šťastně.
"Pěkná práce se Sethem Mortensonem," řekla mi a pohlédla na mě přes úhledně poskládané knihy na jejím stole. Můj stůl, který jsem sdílela s Dougem byl v zadní části obchodu a vypadal jako kdyby tam právě vybuchla bomba.
"Jak pěkná?"
"No v přesvědčení ho, aby psal tady."
Zamrkala jsem. Po procházce po univerzitní čtvrti a s dobrodružstvím v Krystal Starz, jsem neřekla ani slovo o tom, aby tady psal. "Ano?"
"Právě jsem ho viděla v kavárně. Říkal, že si to včera užil."
Odešla jsem z její kanceláře, bezradná. Zajímalo by mě, jestli jsem včera něco neprošvihla. Nevypadalo to nějak hvězdně, ale předpokládala jsem, že měl radost z nakoupených knih. Stalo se ještě něco pozoruhodného?
Najednou jsem si nečekaně vzpomněla na moment, kdy se Seth dotknul mé ruky. Jaký divný příval důvěrnosti mnou projel. Ne, rozhodla jsem. To nic nebylo. To jsem si jen představovala.
Když jsem si šla do kavárny pro moca kávu, pořád jsem byla trochu mimo. Samozřejmě, Seth seděl v rohu kavárny, před sebou měl rozprostřený laptop. Vypadal skoro stejně jako včera, akorát triko měl jiné. Jeho prsty se rychle pohybovaly po klávesnici.
"Ahoj." Řekla jsem mu.
"Ahoj."
Nic víc neřekl. Dokonce ani nevzhlédnul od počítače.
"Pracuješ?"
"Ano."
Čekala jsem na nějaké upřesnění, ale to vlastně nikdy neřekl. Takže jsem pokračovala já.
"Takže, hm, Paige mi řekla, že se sem stěhuješ."
Neodpověděl. Ani jsem nevěděla, jestli mě slyšel. Najednou na mě pohlédl a ostře mě probodl očima. "Byla jsi někdy v Texasu?"
Tohle mě překvapilo. "Jasně. Která část?"
"V Austinu. Potřebuji vědět, jaké tam je počasí."
"Kdy? V tomto ročním období?"
"Ne… spíš na jaře nebo v létě."
Zamyslela jsem se. "Vedro. Déšť a bouřky. Je tam vlhko. Tornáda, víš co myslím?"
"Aha." Seth se zamyšleně otočil, pak chytře pokývl hlavou a znovu věnoval pozornost počítači. "Cady to bude milovat. Díky."
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že myslí jednu z jeho postav. Nina Cady byla notoricky známá tím, že nesnášela špatné počasí. Můj žaludek ze mě najednou vyskočil a dopadnul na zem. Doufám, že to žuchnutí neslyšel.
"Ty… ty teď….. ty píše něco s Cady a O'Neillem? Právě TEĎ?"
"Ano." Mluvil normálně, jako kdybychom se bavili o počasí. "Další knihu. Vlastně, další další knihu. Ta příští je už ve frontě na vytištění u mého nakladatelství. V téhle, co teď píšu mám napsanou tak čtvrtku."
V úžasu jsem se dívala na laptop, jako kdyby to byl můj božský idol schopný zázraků. Nemohla jsem mluvit. Další mistrovské dílo bude stvořeno tady, přímo přede mnou. Takže jsem mohla říct něco, co by příběh mohlo jakkoli ovlivnit. Ztěžka jsem polkla a promnula si oči. Soustřeď se Georgino! Ke všemu, mohla jsem se těžko těšit na další knihu, když jsem ještě ani nedočetla tu aktuální.
"Další kniha o Cady a O'Neillovi. To je opravdu -"
"Hm, takže, jsem velice zaneprázdněný. Musím tohle dokončit. Promiň."
Tyto slova mě zarazily. "Cože?" Překážela jsem?
"Promluvíme si později?"
Překážela jsem. Poslal mě pryč a ani se na mě nepodíval. Horko se mi vrhlo do tváří.
"A co moje kniha?" Vyhrkla jsem protivně. Byla jsem rozzuřená.
"Cože?"
"The Glasgow Pact. Podepsal jsi to?"
"Aha. Tohle."
"Co tím myslíš?"
"Pošlu ti e-mail."
"Pošleš mi - ? Takže nemáš mojí knihu?"
Seth zavrtěl hlavou a pokračoval ve své práci.
"Aha. Dobře." Nepochopila jsem tu část s e-mailem, ale nehodlala jsem plýtvat časem na tom, abych upoutala jeho pozornost. "Dobře. Uvidíme se později. Dej nám vědět, kdybys cokoli potřeboval." Můj hlas byl tuhý a studený, ale pochybovala jsem, že si toho vůbec všiml.
Snažila jsem se nezbořit schody. Proč se ke mně tak choval? Hlavně potom, co jsem mu včera ukázala celé město. Slavný spisovatel nebo ne, pořád neměl právo chovat se ke mně hnusně. Cítila jsem se poníženě.
Ponížená proč? Protože mě ignoroval? Rozumný hlas mě v mé hlavě pokáral. Není to tak, že udělal nějakou scénu. Prostě měl moc práce. Kromě toho, ty jsi byla ta, která si stěžovala, že trvá věčnost, než vyjde nějaká jeho nová kniha.
Hlas jsem ignorovala a vrátila jsem se k práci. Pořád jsem se cítila pobouřená. Práce mi nedovolila utápět se ve svém zraněném egu moc dlouho. Každopádně, když přišlo odpoledne, projevil se náš nedostatek personálu, takže jsem zůstala v přízemí a pracovala jsem. Potom už jsem šla pouze do své kanceláře pro kabelku. Když jsem už chtěla jít, uviděla jsem na svém e-mailu, že mi přišla nová zpráva od Setha. Přesunula jsem se k počítači a začala číst:


Georgino,
věnovala jsi někdy pozornost zaměstnancům realitních kanceláří - způsob,
jakým se oblékají, typy aut, které vlastní? Pravda je podivnější než výmysl,
jak říkají. Včera jsem svému bratrovi řekl o svém zájmu, koupit si byt v
univerzitní oblasti a on zavolal jedné známé z opravdové realitní kanceláře.
Přijela asi o dvě minuty později, to si myslím, že není žádná maličkost, když
její kancelář je v západním Seattlu. Vystoupila z Jaguáru, jehož zářivá bělost
se mohla vyrovnat jedině jejím bílým zubům a úsměvem ala Miss Amerika.
Zatímco mě neustále ujišťovala, jak je vzrušující, že jsem si vybral právě
Seatlle, vytáhla počítač a začala hledat nějaké byty. Na počítači psala s tak
dlouhými nehty, že by se na ně klidně malé děti mohly napíchnout jako
na kůl (Vidíš? Pamatuji si, jak se ti líbí fráze "napíchnout na kůl".)

Pokaždé, když našla místo, které by se mi mohlo líbit, začala vřískat: "Ano!
Ano! Tohle! Tohle je ono! Ano! Ano!" Přiznávám se, že když to dělala, cítil
jsem se uboze a znuděně, jako kdybych jí možná měl hodit nějaké peníze na
polštář. I přes její divadelní vystoupení, našli jsme hezký nový byt nedaleko
kampusu. Bylo to předražené, stejně jak jsi říkala, ale přesně to, co jsem si
představoval. Mistee - ano, tak se jmenovala - a já se jdeme na byt dneska
podívat. Trochu se bojím její reakce, pokud si byt zamluvím. Pokud ho
rovnou koupím, bez pochyby jí to dovede k několikanásobnému orgasmu.
(A to jsem si myslel, že misionářská poloha je ta, která nejvíce ženy
uspokojí.)

Každopádně, chtěl jsem ti to dát vědět, protože ty jsi byla první, kdo mi to
místo ukázal. Promiň, že jsem s tebou předtím nemohl mluvit; rád bych
využil tvoje znalosti k poznání nějakých dobrých restaurací. Pořád okolí
moc neznám a můj bratr a švagrová jsou příliš zaměstnaní jejich před-
městským životem, že mi nemohou doporučit jinou restauraci, než tu
která podává pouze dětská jídla.

Takže, předpokládám, že bych se měl vrátit ke psaní, abych si mohl nové
bydlení vůbec dovolit. Cady a O'Neill jsou netrpěliví milenci - hmm,
netrpěliví pan a paní - jak jsi předtím sama řekla. Když o tom mluvím,
nezapomněl jsem na tvůj výtisk The Glasgow Pact. Rozhodl jsem se tam
včera napsat něco originálního po našem hezkém dni, ale ta ženská z
realitky mě zaskočila. Omlouvám se. Brzy ti jí přinesu.
Uvidíme se později, Seth

Přečetla jsem si to dvakrát. Cítila jsem se docela sebevědomě, že jsem Setha znala o kousíček lépe. Nikdy jsem ho neslyšela pronést nahlas tolik slov, kolik právě napsal. A nejenom to - působilo to nadlehčeně a vtipně. Zábavná slova. Jako malý román o Cady a O'Neillovi, adresovaný pouze mně. Dnes jsem z jeho odmítavého přístupu skoro brečela. Kdyby mi něco podobného, tím samým způsobem řekl ráno - nejspíš bych omdlela.
"Neuvěřitelné," zamumlala jsem. Pořád jsem hleděla do obrazovky.
Část mě se uklidnila, druhá byla pořád naštvaná, že se přece jenom mohl dopoledne chovat více taktně, zaneprázdněný anebo ne. Poslední část mi doporučovala terapii. Kromě toho, potřebovala jsem jít za Erik, abych se dozvěděla o lovci upírů. Rychle jsem mu poslala odpověď:

Děkuji za e-mail. Snad to další den bez té knihy vydržím. Hodně štěstí se ženou
z realitní kanceláře a nezapomeň si vzít kondom, až budeš podepisovat smlouvu.
Další dobré restaurace v okolí jsou: Han&Son, kavárna u Švestky, a další čínské restaurace.

Zatím, Georgina


Opustila jsem obchod, na Setha jsem hned zapomněla. Byla jsem šťastná, že v tuhle dobu nebude žádná dopravní zácpa. Když jsem dojela do Lake City, našla jsem místo jednodušeji, než mi včera dívka popisovala. Najít samotný obchod, to už byla větší výzva. Striptýzové kluby a podobné podniky obklopovali celé okolí. Snažila jsem se číst všechny billboardy a výlohy obchodů, abych našla něco slibného. Konečně jsem spatřila malý, tmavý obchod, který byl zastrčený v rohu. To musí být ono.
Zaparkovala jsem před vchodem. Doufala jsem, že mají otevřeno. Neměli na dveřích vyvěšené otevírací hodiny, ale když jsem zatlačila do dveří, bez odporu se otevřely. Když jsem vstoupila, okamžitě mě ovinula vůně dřevěného kadidla, v rohu bylo rádio, které momentálně přehrávalo jakousi pomalou melodii, znělo to jako zvuk harfy. Nikoho jsem neviděla, tak jsem se rozhodla podívat se kolem. Opravdové knihy mytologie a náboženství - ne ty bláboly, co se prodávaly v Krystal Starz - byly v regálech podél zdi, v pečlivě zabezpečených vitrínách visely ručně vyrobené šperky, které jsem už viděla v nějakých jiných podnicích. Různé rituální předměty - svíčky, kadidla a sochy - doplňovaly zákoutí a dodávaly tomuto místu takový neuspořádaný, ale příjemný pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama