.

7. kapitola - třetí část

7. listopadu 2011 v 17:21 | Christina/ AliPeli/ Niënor |  Bloodlines
7. kapitola - třetí část





Ušklíbla jsem se. "Potom definitivně nepomůžu, i kdybych mohla. Nemůžeš mě podplatit, abych obešla Abeho."
Mohla jsem vidět Adriana připravující ho se na další argument a rozhodla jsem se odejít. Otočila jsem se k němu zády a bez dalších protestů jsem zamířila ven z kuchyně a zpět do obývacího pokoje. Tam jsem našla Jill a Leeho povídající si a Jill měla na sobě první opravdový úsměv, který jsem na chvíli zahlédla.
Smála se nějaké připomínce a pak se podívala na můj vstup.
"Ahoj, Sydney," řekla.
"Ahoj,"řekla jsem. "Jsi připravená vyrazit?
"Je čas?" zeptala se. Ona i Lee vypadali zklamaně, ale pak odpověděla na vlastní otázku. "Hádám, že je. Ty máš nejspíš domácí úkoly a Eddie se už pravděpodobně bojí."
Adrian vstoupil do místnosti za mnou, vypadal nafučeně. Jil se na něj podívala a na okamžik se její pohled obrátil do sebe a stejně tak její mysl byla pryč. Potom se otočila ke mně. "Jo," řekla "Měly bychom jít. Doufám, že si budeme moci promluvit později, Lee."
"Já taky," řekl a vstal. "Tu a tam tu budu." Jill objala Adriana na rozloučenou, zjevně ho tak nechtěla opustit. S Leem vypadala smutně jako by měla opustit něco, co bylo velice zajímavé. S Adrianem tam bylo více smyslu jako by si nebyla jistá, jak si může vystačit. Její další naplánované jídlo bylo za dva dny a Adrian byl povzbuzující, a řekl jí, že je dost silná na další školní den. Přesto jak moc mi byl pořád nepříjemný, byla jsem dojata soucitem s mladší dívkou. Každý kdo byl milý k Jill nemůže být tak špatný. On byl pro mě začínající překvapení.
"Vypadáš lépe," řekla jsem jí, jak jsme jeli směrem k Vista Azul.
"Rozhovor s Adrianem… s oběma z nich… bylo to užitečné."
"Myslíš si, že budeš zítra v pořádku?"
"Jo." Jill si povzdechla a opřela se zády o sedadlo. "Byly to jenom nervy. To, a nejedla jsem skoro nik k snídani."
"Jill..." Kousla jsem se do rtu, váhavý skok dopředu. Konfrontace nebyla moje silná stránka a to zejména s nepříjemně osobním tématem.
"Ty a Adrian."
Jill mi věnovala ostražitý pohled. "Co je s námi?"
"Je tam něco... Myslím, jste vy lidi..?"
"No!" Koutkem oka jsem viděla Jill měnící se v jasně růžovou. To bylo nejvíce barvy, co jsem kdy ve vampýří tváři viděla. "Proč to říkáš?"
"No. Dneska ráno jsi byla nemocná. A pak jsi neústupně chtěla vidět Adriana. Jsi smutná pokaždé, když ho opouštíš.
Jill vytřeštila oči. "Myslíš, že jsem těhotná?"
"Ne tak docela,"řekla jsem, uvědomujíc si, že to byla tak trochu nesmyslná odpověď. "Chci říct, možná. Nevím. Já jen vzhledem k všem možnostem…"
"Dobře, nepovažuj to jedno! Nic se mezi námi neděje. Nic. Jsme kamarádi. On se o mě nikdy nebude zajímat." Řekla to se skličující jistotou a možná i trochu smutně.
"To není pravda," řekla jsem, tápajíc napravit škodu. "Myslím, že jsi mladší, jo, ale jsi roztomilá..." Ano, tohle byl strašný rozhovor. Jenom teď žvaním.
"Ne," řekla Jill. "Neříkej mi, že jsem milá a pěkná a mám co nabídnout. Nebo cokoliv jiného. Nic z toho. Ne, když stále visí na ní."
"Ní?" Oh. Rose."
Já bych skoro zapomněla. Cesta k soudu bylo poprvé, co jsem viděla Adriana osobně, ale opravdu jsem ho jednou viděla na bezpečnostním kamerovém záznamu, když byl v Kasinu s Rose. Dva z nich ze dne, i když jsem si nebyla úplně jistá, jak vážný vztah měli. Když jsem pomohla Rose a Dimitrijovi uniknout, chemie mezi těmito dvěma byly z grafů, i když to oba popírali. I já byla schopna rozpoznat, že na míle daleko nebyla žádná romantika. Vidět, jak Rose a Dimitrij byli teď oficiálně pár, musela jsem se domnívat, že s Adrianem to neskončilo dobře.
"Jo. Rose." Jill si povzdechla a dívala se nepřítomně před sebe. "Je to všechno, co vidí, když zavře oči. Blikající tmavé oči a tělo plné energie a ohně. Bez ohledu jak moc se snaží, aby na ní zapomněl, bez ohledu na to, jak moc pije... ona je vždycky tady. Nemůže jí uniknout."
z Jillina hlasu přímo odkapávala ohromující hořkost. Mohla bych to možná popsat jako žárlivost, kromě toho, že mluvila, jako by jí osobně Rose ukřivdila také.
"Jill? Jsi v pořádku?"
"Huh? Oh." Jill zavrtěla hlavou, jako kdyby chtěla setřást pavučiny snu. "Jo, dobrý. Promiň. Byl to divný den. Jsem trochu mimo. Neříkala jsem, že bychom mohly vyzvednout nějaké věci?" Značka pro další výjezd inzerovala obchodní centrum. Otočila jsem k změně tématu, radši se držíc od osobních záležitostí, i když jsem byla ještě trochu zmatená. "No, jo. Potřebujeme ochranu proti slunečnímu záření. A možná se můžeme vzít malou TV na pokoj."
"To by bylo skvělé," řekla Jill.
Nechala jsem to až na další výjezd. Ani jeden z nás nemluvil o Adrianovi po celý zbytek noci.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terez :) Terez :) | 8. listopadu 2011 v 17:23 | Reagovat

Skvělé :)
Absolutně dokonalé :) :)

2 cernykonicek cernykonicek | Web | 28. května 2012 v 20:48 | Reagovat

jill ma s adrianem pouto,ze?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama