.

6. kapitola Succubus Blues

2. listopadu 2011 v 15:56 | speak-to-you.fantasy |  Succubus Blues
6. kapitola Succubus Blues





Druhý den jsem se vzbudila rozhodnutá, že zajdu za Erikem, abych se dozvěděla pravdu o lovcích upírů. Když jsem si čistila zuby, vzpomněla jsem si na mojí včerejší krizi.
Seth Mortensen.
Zanadávala jsem a vyšla z koupelny. Aubrey po mně vrhla znepokojující pohled. Nikdo se ani slovem nezmínil, jak dlouho bude tahle vycházka po Seattlu trvat. Možná budu muset čekat do zítřka, než uvidím Erika. Do té doby by ovšem mohl lovec upírl zaútočit znovu.
Vydala jsem se do Emerald City, tentokrát jsem si vzala nejneatraktivnější oblečení, které jsem našla: džíny a rolák. Vlasy jsem si hodila do zadu, jinak jsem s nimi nic nedělala. Paige, celá rozzářená, se ke mně vydala hned jak mě spatřila. Na Setha jsem měla počkat v kavárně. "Měla bys mu ukázat knihkupectví u Fostera a Pugeta," řekla spiklenecky.
Pořád jsem nebyla stoprocentně probuzená, vzala jsem si moca, které mi Bruce udělal. Snažila jsem se přijít na to, co tím myslela. Knihkupectví u Fostera a Pugeta bylo podobné jako to naše. Byla to v podstatě konkurence. "Tyhle knihkupectví jsou na prd."
"Přesně." Usmála se na mě s jejími bílými zuby. "Ukaž jim je a on se sám přesvědčí, že u nás je to nejlepší místo, kde by psal."
Chvíli jsem jí nechápavě studovala. Nebo jsem možná byla stále mimo kvůli celé té záležitosti s Duanem. Zabití nesmrtelného nebyla zrovna věc, která se stávala každý den.
"Proč… proč by měl psát tady?"
"Protože chodí rád psát do kaváren."
"To ano, ale vždyť bydlí v Chicagu."
Paige zavrtěla hlavou. "Ne, už ne. Byla jsi tu včera? Stěhuje se sem, aby byl nablízku své rodině."
Vzpomněla jsem si, že jsem včera zaslechla o Sethově bratrovi, ale byla jsem tam moc uzavřená ve svém vlastním utrpení, že jsem skoro vůbec nedávala pozor. "Kdy?"
"Odteď. Proto byl Seatlle jeho poslední zastávkou na turné. Bydlí u svého bratra, ale
pokud vím, tak si hledá vlastní byt." Přiblížila se ke mně, její oči predátorsky zářily. "Georgino, kdyby se tu často objevoval celosvětově známý autor, bylo by to dobré pro tvojí image."
Upřímně, momentálně jsem se nestarala o to, kde bude Seth psát. Co mě děsilo bylo to, že ode mě nebude oddělený jakýmkoli časových rozdílem. Takovým rozdílem, ve kterém by na mě mohl zapomenout a nechat nás oba dva žít si své vlastní životy. Teď jsem ho mohla potkat každý den. A to doslovně, kdybych se řídila Paginým pravidlem.
"Nebude to pro něj rozptylující, když bude psát na místě, kde budou všichni o jeho přítomnosti vědět? Kvůli fanouškům a tak dále?"
"O to se postaráme. Uděláme to tak, aby respektovali jeho soukromí. Bacha, už jde."
Znovu jsem se napila svého moca a žasla jsem nad tím, jak skvěle to Paige myslelo. Měla tolik propagačních nápadů, které by mě v životě nenapadli. Warren byl možná ten, který do toho tady neustále investoval peníze, ale kvůli Paige se z toho všeho stal jeden veliký úspěch.
"Dobré ráno," pozdravil nás Seth a přisedl si ke stolu. Měl na sobě džíny, tričko s leopardími vzory a manšestrové sako. Jeho vlasy vypadaly jako kdyby se dnes ráno nečesal.
Paige se na mě významně podívala a povzdechla si. "Pojďme."
Seth mě tiše následoval ven. Oba dva jsme trapně mlčeli. On se nepodíval na mě. Já se nepodívala na něho. Když jsme stáli na Quenn Anne Avenue uvědomila jsem si, že jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, o čem bychom se bavili.
"Kde začít? Seattle není jako Galie rozdělen pouze do 3 částí."
Zavtipkovala jsem spíše jen pro sebe, ale Seth se najednou zasmál. "Seattle peninsula est," zareagoval na mojí poznámku.
"Ne tak přesně. Kromě toho, tohle je Bede, ne Ceasar."
"Já vím. Ale moc toho latinsky neumím." Věnoval mi rychlý pobavený úsměv. "Ty jo?"
"Docela ano." Zajímalo by mě, jak by zareagoval, kdybych zmínila mojí plynulou latinu, kterou jsem používala během několika různých fází římské říše. Moje neurčitá odpověď mu nejspíš stačila, protože se zadíval jinam. A zase mlčel. "Máš nějaké místo, kam se chceš podívat?"
"Ani ne."
Když jsme vyrazili, skoro jsem doufala, že bychom se mohli přirozeně o něčem rozpovídat, i přes náš včerejší špatný začátek. Jak jsme cestovali dál, poznala jsem, že Seth nemá vůbec žádný zájem o navázání jakékoli konverzace. Už jsem se zmínila o jeho nervozitě před davem lidí a dokonce i před členy personálu. Tenhle chlap měl vážné sociální fóbie. Při našem včerejším flirtování se je snažil potlačit. Možná kdybych přišla na nějaké téma, dokázal by to znovu. Rozhodla jsem se využít některé otázky, na které už jsem znala odpovědi.
"Takže tvůj bratr tady žije?"
"Ano."
"V jaké části?"
"Lake forest park."
"To je hezké místo. Budeš tam hledat byt?"
"Nejspíš ne."
"A už víš o nějakém místě?"
"Ne."
Ok, tohle nás nikam nedostalo. Byla jsem podrážděná, jak může být tenhle mistr psaného slova tak neschopný ve slově mluveném? Nakonec jsem vzdala všechny pokusy o navázání konverzace. Zapojit ho do nějaké stálo příliš mnoho úsilí. Místo toho, přívětivě jsem mu vykládala všechna zajímavá místa, kolem kterých jsme jeli: Pionýrské náměstí, Pike Market a tak dále. Dokonce jsem mu ukázala i naší chatrnou konkurenci, přesně tak, jak si Paige přála. Nebylo pochyb, že by to viděl i z oken Emerald City a také by si mohl zaplatit přemrštěné poplatky za průvodce, kdyby si to tu chtěl doopravdy z blízka prohlédnout.
Šli jsme na oběd. Bez protestů mě následoval do mé oblíbené vietnamské restaurace. Jedli jsme v tichosti naše nudle, já jsem si dala pauzu od povídání. Oba dva jsme se dívali z blízkého okna ven, kde jsme sledovali uspěchané studenty a auta.
"Tady to je hezké."
Byla to nejdelší Sethova slova, které řekl po dlouhé době. Skoro jsem nadskočila při zvuku jeho hlasu.
"Ano. Nevypadá to tu na to, ale dělají tu dobré nudle."
"Ale ne. Já jsem myslel tady to okolí."
Podívala jsem se, kam mi ukazoval - na Univerzitu. Nejdříve jsem neviděla nic víc, než samé studenty s narvanými taškami. Potom jsem spatřila malé restaurace, kavárny a knihkupectví s použitými knihami. Byla to směsice, od všeho trochu. Ale vypadalo to atraktivně pro nepředvídatelné, intelektuální typy - dokonce i pro slavného spisovatele.
Podívala jsem se na Setha, který mi pohled s očekáváním oplatil. Byl to nás první přímý oční kontakt za celý den.
"Jsou tu nějaké volné byty?"
"Jasně. Pokud chceš bydlet s osmnáctiletými." Na chvíli jsem zmlkla, když jsem si uvědomila, že tahle možnost by pro některé muže byla dokonce až moc atraktivní. "Pokud chceš v této oblasti něco jiného, bude tě to stát pěkný balík. Ale tak hádám, že Cady a O'Neill ti zajistili, že to pro tebe není problém, co? Můžeme jet kolem a porozhlédnout se tu, jestli chceš."
"Možná. Ale nejdřív bych se rád podíval tam." Ukázal na ulici před námi na jedno knihkupectví. Nejistě se na mě podíval. "Jestli ti to samozřejmě nevadí."
"Pojďme."
Milovala jsem knihkupectví s použitými knihami, ale vždy jsem se cítila tak trochu vinna, když jsem procházela mezi regály. Přece jenom, pracovala jsem s novými a neporušenými knihami. Mohla jsem jakoukoli knihu poslat na přečištění, když jsem chtěla a oni mi jí vrátili úplně novou. Bylo zvláštní procházet se tu a cítit se potěšeně kvůli všem těm starým knihám, vůni starého papíru, plísni a prachu. Taková sbírka vědomostí, některé opravdu staré, mi vždy připomněla doby v dávné minulosti. Místa, která jsem viděla - tohle vše mi teď přivodilo obrovskou vlnu nostalgie. Kvůli těmto emocím jsem se cítila jak staře, tak mladě. Knihy stárly, já ne.
Šedá mourovatá kočka se protáhla a zamrkala na nás, hned jak jsme vstoupili. Podrbala jsem jí na zádech a pozdravila starého pána blízko ní. Rychle se na nás podíval, zatímco třídil nějaké staré knihy. Usmál se a pokračoval ve své práci. Seth se rozhlédnul po regálech, které byly všude kolem nás. Na jeho obličeji se značila vlna blaha. Potom zmizel.
Přesunula jsem se ke kuchařkám, které jsem si rozhodla pročíst. Vyrostla jsem v době, kdy se jídlo dělalo bez použití mikrovlnek a různých pomůcek pro přípravu jídla a řekla jsem si, že to trvalo pěknou dobu, než to vůbec lidé vymysleli.
Nakonec jsem se posadila s řeckou kuchařkou s velkým množstvím barevných obrázků. O půl hodiny později jsem se vydala hledat Setha. Našla jsem ho v dětské sekci, jak se shýbá k jedné hromadě knih.
Klekla jsem si k němu. "Na co se díváš?"
Trhl sebou, překvapen mojí blízkostí a odvrátil pohled od knihy. Podíval se na mě. Když jsem se na něj dívala takhle zblízka, mohla jsem si všimnout, že jeho oči mají spíše zlato-hnědou barvu. Měl velice dlouhé řasy, takové, že každá dívka by mu je mohla závidět.
"Pohádky od Andrewa Langa." Držel obal knihy s názvem Modrá kniha pohádek. Blízko něj na vrcholu hromady byli další kniha s názvem Oranžová kniha pohádek. Mohla jsem si jen domyslet názvy zbylých knih. Seth vypadal, že je v nějaké literární extázi, takže zapomněl i na jeho nervozitu a zdrženlivost vůči mě. "Je to přetisk z šedesátých let minulého století. Ne tak cenné, jako řekněme třeba z roku 1800, ale tyhle, co držím ruce jsou od mého otce. Z nich nám předčítal. Ačkoli měl jenom nějaké; tady je celá sbírka. Koupím je a bude je předčítat mým neteřím."
Listovala jsem Červenou knihou pohádek , poznala jsem přitom názvy některých příběhů, některých o kterých jsem nevěděla, že ještě existují. Prohlédla jsem knihu ze všech stran, ale nenašla jsem žádnou cenu. "Kolik stojí?"
Seth ukázal na malou cedulku.
"Páni, myslíš, že je rozumné to kupovat?" Zeptala jsem se.
"Je to předražené, ale mně to za to stojí si je koupit všechny najednou."
"V žádném případě," sesbírala jsem pár knih a vstala, "usmlouváme ho."
"A jak?"
Usmála jsem se. "Slovy."
Na Sethovi byly vidět pochybnosti, ale prodavač byl snadný cíl. Opět jsem použila svůj půvab. Stále ve mně přetrvávala Martinova životní energie. Když jsem s prodavačem skončila, šťastně nám snížil cenu o 25% a mojí kuchařku mi dal jako bonus zdarma.
Šli jsme zpátky k autu. Ruce jsme měli plné knih. Seth na mě díval s ohromeným a obdivujícím výrazem. "Jak jsi to dokázala? Nikdy jsem nic takového neviděl."
"Léta praxe." odpověď hodné jedné z těch, kterými mě zásoboval celý den.
"Děkuji ti. Kéž bych ti to mohl nějak oplatit."
"To je v pořádku - vlastně můžeš! Nevadilo by to ještě se mnou někam zajet? Do jednoho knihkupectví, strašidelného knihkupectví."
"Jak to myslíš, strašidelného?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama