.

5. kapitola - 2. část

1. listopadu 2011 v 23:37 | Fiera |  Bloodlines
5. kapitola - 2. část





Když přišlo ráno, nemohla jsem si pomoct a musela se pohledem do zrcadla ujistit, že nemám žádné známky kousnutí nebo jiného zranění od vampýra. Hned jak jsem skončila, připadala jsem si pošetilá. Jill teď jen stěží vstávala, nedávalo žádný smysl představovat si, že se ke mně v noci plíží. A v tomhle stavu jsem ji s obtížemi budila a dostávala ven na včas k "zaškolení". Byla absolutně grogy, s očima podbarvenýma krví a stěžovala si na bolest hlavy. Hádala jsem, že jsem si nemusela v noci dělat žádné obavy kvůli napadení svou spolubydlící.
Přesto nakonec vstala. Opustily jsme ložnici a našly Eddieho stojícího v hloučku s dalšími novými studenty u fontány v Centrálním kampusu. Jak to tak vypadalo, většina z nich byli prváci, stejně jako Jill. Pouze několik z nich bylo stejně starých jako já a Eddie. Byla jsem překvapena jak snadno Eddie s lidmi okolo konverzuje. Se vší tou jeho stražitostí z předešlého dne, jsem očekávala, že bude více strážčem a méně schopný se společensky zapojit- ale úplně zapadl. Ale jak jsme šli, všimla jsem si jeho nenápadných pohledů do okolí. Mohl si hrát na studenta stejně jako já, ale pořád to byl dhampýr.
Právě nám říkal jak se stále ještě nesetkal se vým spolubydlícím, když k nám přistoupil usmívající se kluk s jasně modrýma očima a nazrzlými vlasy.
"Ahoj," řekl. Z této blízkosti jsem mohla vidět několik pih na jeho obličeji. "Ty jsi Eddie Melrose?"
"Ano, jsem-" otočil se Eddie vzad se strážcovským reflexem- vypořádat se s jakoukoliv potenciální hrozbou. Když uviděl nově příchozího, úplně ztuhl. Jeho oči se mírně rozšířily a cokoli chtěl předtím dodat bylo pryč.
"Já jsem Micah Vallence. Jsem tvůj spolubydlící a také vaše 'živá navigace'." Kývl směrem k ostatním štěbetajícím studentům a zazubil se. "Ale chtěl jsem se s vámi nejprve pozdravit, přijel jsem teprve dneska ráno. Máma nám trošku prodloužila prázdniny."
Eddie stále na Micaha koukal, jako by viděl ducha. Prohlížela jsem si Micaha a zajímalo mě, co mi uniká. Připadal mi normální. Ať se stalo cokoliv Jill na tom byla stejně, protože si prohlížela Micaha s úplně všedním výrazem bez znepokojení nebo překvapení.
"Rád tě poznávám," řekl nakonec Eddie, "tohle jsou moje, heh, moje sestry- Jill a Sydney."
Micah se na kažnou z nás usmál. Něco na jeho chování mě nutilo cítit se uvolněně a mně bylo jasné, proč byl zvolen jako "živá navigace". Zajímalo mě proč Eddie reagoval tak podivně.
"Jaký jste ročník?"zeptal se nás.
"Maturanti," řekla jsem. Vzpomněla jsem si na naši krycí historku a dodala: "Já a Eddie jsme dvojčata."
"Já jsem prvačka," řekla Jill.
Pohledem na naši "Rodinu" jsem si uvědomila, že Eddie a já bychom pravděpodobně jako sourozenci lehce prošli. Naše barva byla podobná a samozřejmě, byla tu ta skutečnost, že jsme oba vypadali jako lidé. Zatímco lidé se nemuseli podívat na Jill a hned říct "vampýr!", stále byla obdařená jistými znaky, které jí dávaly status- neobvyklá. Její postava a bledost jasně kontrastovaly se mnou a Eddiem.
Pokud si Micah všiml nedostatku rodinné podobnosti, nechal to být. "Nervózní ze začátku na střední?" zeptal se Jill.
Potřásla hlavou a usmála se zpátky: "Jsem připravena na jakoukoli výzvu."
"Super, pokud budete něco potřebovat, dejte mi vědět," řekl, "teď musím zahájit tuhle párty. Promluvíme si později."
Z toho jak svoji pozornost zamměřil pouze na ni, bylo očividné že "pokud budete něco potřebovat" bylo směřováno k ní, její zrudlé tváře dokazovaly, že to ví také. Usmála se, na chvíli se mu zahleděla do očí, a pak se plaše podívala jinam. Shledávala bych to sladkým, kdyby to neznamenalo znepokojující vyhlídky. Jill byla ve škole plné lidí. Bylo absolutně nepřípustné, aby randila a kluci jako Micah by ji mohli k tomu povzbuzovat. Eddie nevypadal, že by se nějak tím komentářem zabýval, ale zdálo se že je to proto, že je stále znepokojený Micahem.
Micah svolal naši skupinu a začal s orientací na škole. První část z toho byla jen cesta přes pozemky. Následovali jsem ho okolo, dovnitř a ven z klimatizoveného prostoru jak nám ukazoval zajímavé budovy a místa. Vysvětlil nám kyvadlovou dopravy a sjeli jsme do Západního kampusu, který byl doslova zrcadlovým odrazem Východního. Chlapci i dívky mohli být společně na kolejích, ale s omezeními, a tak nám vysvětlil všechna pravidla, která zapříčinila mumlání. Vybavila se mi impozantní paní Weathersová, a cítila jsem se provinile za jakéhokoli kluka, který se znažil porušit její kolejní pravidla.
Obě koleje, měly svou vlastní kavárnu, kde byli všichni studenti vítání, aby se najedli. A během pobytu v západním kapusu tu naše skupinka poobědvala. Micah se připojil ke mně a mým "sourozencům" a s každým z nás si svým osobitým způsobem popovídal. Eddie zdvořile odpovídal, pokyvoval a pokládal otázky, ale jeho oči stále vypadaly neodůvodnitelně ztrápené. Jill se ze začátku styděla, ale když Micah začal v její přítomnosti vtipkovat,nakonec pookřála.
Přilo mi vtipné, že pro Eddieho a Jill bylo jednodušší přizpůsobit se situaci než to bylo pro mě. Byli v jiném prostředí s jinou rasou, ale stále kolem povědomých věcí jako kavárny a šatny. Zcela zapadli do svých rolí bez větších obtíží. Zatímco já jsem se navzdory cestování a žití po celém světě cítila ztracená na místě, kde se všichni ostatní cítili obyčejně.
Přesto mi netrvalo dlouho zjistit jak to ve škole chodí. Alchymisti byli trénovaní k pozorování a přizpůsobení se, i když jsem si myslela, že škola je pro mě naprosto španělskou vesnicí, rychle jsem zapadla do rutiny. Taky jsem se nebála mluvit s lidmi- navazovala jsem konverzaci s neznámými lidmi a vysvětlovala problémy. Jedna z věcí, o které jsem věděla, že jsem ji vylepšila.
***
"Slyšela jsem, že její rodina se možná přestěhuje do Anchorage." Byli jsme na "záškolovacím" obědě a pár prvaček sedících blízko nás diskutovalo o své kamarádce, která se dnes neukázala.
Druhé dívce se rozšířily oči: "Opravdu? Já bych umřela, kdybych se tam musela přestěhovat."
"Nevím,"přemítala jsem a hrála si s jídlem na svém talíři. "Se vším tím sluncem a UV paprsky tady to vypadá, že Anchorage by mohl prodloužit délku života. Nepotřebuješ tolik krému proti slunci, takže je to mnohem ekonomičtější volba."
Myslela jsem si, že můj komentář byl nápomocný. Ale když jsem vzhlédla, setkala jsem se s rozšířenými pohledy. Z toho bylo očividné, že můj komentář neměl být tak rozsáhlý.
"Hádám, že jsem neměla říct všechno, co mi přišlo na mysl," zamumla jsem Eddiemu. Většinou jsem bývala přímá, ale bylo mi jasné, že jednoduché "Jé, absolutně!" by pravděpodobně bylo správnou odpovědí. Měla jsem jen pár přátel své věkové kategorie a byla jsem ze cviku.
Eddie se na mě zazubil: "Já nevím ségra. Jsi celkem zábavná taková, jaká jsi. Neměň to."
Po obědě se naše skupina vrátila do Centrlního kampusu, kde jsme se rozdělili, abychom se setkali s akademickými poradci a dostali rozvrhy. Když jsem si sedla se svou poradkyní, veselou mladou ženou jménem Molly, nebyla jsem překvapená, že Alchymisté poslali také falešné studijní záznamy ze školy v Jižní Dakotě. Dokonce i celkem odpovídaly tomu, co jsem studovala doma.
"Tvé známky a testy tě zařadily do nejpokročilejších tříd angličtiny a matematiky," řekla Molly, "pokud si v nich povedeš dobře můžeš získat body na vysokou." Taková škoda,že tu není žádná šance, abych mohla jít na vysokou, pomyslela jsem si s povzdechem. Prolistovala pár stránek v mé složce. "Ale teď, nevidím tu žádné záznamy o cizích jazycích. Amberwoodským požedavkem je, že se každý musí učit alespoň jeden jazyk."
Hups. Alchymisté museli trošku zazmatkovat ve falešných záznamech. Ve skutečnosti jsem studovala několik jazyků. Můj otec se ujistil, že jsem dostávala lekce už v raném věku, protože Alchymisté nikdny nevěděli, kde můžeme nakonec skončit. Prohlédla jsem si Amberwoodský seznam nabízených jazyků, zaváhala jsem jestli bude vadit, když zalžu. Pak jsem se rozhodla, že si opravdu nechci znovu procházet časování a věty, které jsem už uměla.
"Já už vlastně všechny tyhle umím," řekla jsem Molly.
Pochybovačně se na mě podívala. "Všechny z nich? Je tu pět jazyků."
Přikývla jsem a přidala vysvětlení: "Ale japonštinu jsem se učila jen dva roky. Myslím, že bych se mohla naučit víc."
Molly nevypadala, že by mi to věřila. "Nebude ti vadit, když si napíšeš test znalostí?"
***
A tak jsem skončila u toho, že jsem si zbytek odpoledne opakovala cizí jazyky. Nebyl to přesně ten způsob, kterým jsem chtěla trávit svůj den, ale předpokládlala jsem, že se mi to později vyplatí- testy budou hračka.
Když jsem konečně po třech hodinách skončila se všemi pěti jazyky Molly mě rychle popohnala na zkoušku mé uniformy. Většina ostatních nových studentů ji měla už dávno za sebou a ona se obávala, že bych nezastihla ženu, které měla zkoušky na starosti. Šla jsem, tak rychle jak jen bylo bez běhu možné, dolů halou a skoro vrazila do dvou dívek zahýbajících za roh.
"Oh!" vykřikla jsem a cítila se jako idiot. "Omlouvám se, jdu pozdě na svou zkoušku-"
Jedna znich se dobromysleně zasmála. Byla tmavé pleti, atletické postavy a s vlnitými černými vlasy. "S tím si nedělej starosti," řekla, "jen jsem procházely, stále tam je."
Druhá dívka měla blonďaté vlasy, o odstín světlejší než moje, které měla stažené do culíku. Obě si byly prostě jisté svojí rolí v tomto světě. Nebyly tu nové.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama