.

5.kapitola

1. listopadu 2011 v 23:35 | Fiera |  Bloodlines
5.kapitola






A s těmito slovy ode mně odešla, aby se rozloučila s ostatními.
Po jejích slovech mi přeběhl mráz po zádech. Na půl sekundy jsem byla rozhodnuta, že chci odůvodnění této mise s Jill. Chtěla jsem trvat na tom, aby v případě dalšího útoku, sem k Jill poslali více než tucet strážců. Brzy jsem tu myšlenku ale zavrhla. Jednou z klíčových součástí toho, že plán bude fungovat byla jednoduše tato- nestrhávat pozornost. Tak dlouho jak bude místo jejího pobytu tajemství, bude Jill v bezpečí, pokud zapadne mezi lidi. Eskorda strážců by se jen stěží udržela v tajnosti a mohla by přilákat pozornot i vzdálenější Morojské komunity. Děláme správnou věc. Dokud nebude nikdo vědět, že tu jsme, bude vše v pořádku.
Přece když si to budu dost často opakovat, mohla by to být pravda.
Přesto, proč ta Rosena zlověstná poznámka? Proč Eddieho přítomnost? Opravdu se z mise "nevhodná" stala "životu nebezpečná"?
Protože jsem věděla, jak blízké si Jill a Rose byly, očekávala jsem plačtivější loučení. Místo ní to však byl Adrian s kým se Jill obtížněji loučila. Vyřítila se na něj, sevřela ho v medvědím objetí s prsty přilepenými na jeho košili. Mladá Morojská dívka byla zticha téměř po celou návštěvu, jen se zvědavě dívala na zbytek z nás, svým nervózním způsobem. Nejvíc, co jsem ji slyšela mluvit bylo, když se jí před chvílí Lee snažil vyzvednout. Její rozloučení, jak se zdálo překvapilo také Adriana. Jeho ledabylý úsměv změkl do něčeho, co by se dalo považovat za náklonost, když ji neohrabaně poplácal po rameni.
"Tady, tady, Jailbait. Brzy se uvidíme."
"Přála bych si abys šel s námi," řekla slabým hlasem. Pokřiveně se na ni usmál. "Ne, nepřála. Možná zbytku z nich nevadí celá ta věc "zpátky do školy". Ale mě by vykopli hned první den. Tady, přinejmenším nebudu nikoho pohoršovat... pokud se nepočítá Clarence a jeho bar."
"Budeme v kontaktu,"slíbila Jill. Koutky mu zacukaly v úsměvu a on jí věnoval vědoucí pohled, ve kterém bylo jak pobavení tak i žal: "Takže já taky."
Ten malý moment mezi nimi byl zvláštní. S jeho lehkomyslnou a arogantní povahou a její sladkou plachostí, vypadali jako velmi nepravděpodobný pár přátel. A ještě tu mezi nimi byla očividná náklonost. Nezdála se romantická, ale měla zřetelnou intenzitu, které jsem nerozumněla. Vybavila jsem si rozhovor mezi Abem a Adrianem, kde Abe řekl, že je nesmírně důležité, aby Adrian zůstal v Jillině blízkosti. Něco mi říkalo, že je tu spojitost mezi tím a tím, čeho jsem teď byla svědkem. Ale neměla jsem dosttek informací, abych to všechno poskládala dohromady. Odložila jsem tuhle záhadu na později.
Byla jsem smutná z Rosena odchodu, ale zároveň potěšena naším odchodem, protože to znamenalo, že se naše cesty s Abem a Keithem rozdělí. Abe odcházel se svými typickými záhadnými poznámkami a věnoval mi vědoucí pohled, který jsem neocenila. Před cestou do Amberwoodu jsem vysadila Keitha u něj a on mi řekl, že mi sděli novinky. Zajímalo mě jaké novinky mi chce říct, protože jsem tu dělala většinu jeho práce. To, co jsem mohla o ní říct bylo, že kromě povalování se ve svém bytě v centru města neměl nic na práci. Pořád stálo za to se ho zbavit. Nikdy jsem si nemyslela, že budu tak šťastná z jízdy s vampýrem a dhampýrem.
Jill se zdála během cesty do školy utrápená. Eddie to vycítil a snažil se ji uklidnit. Díval se na ni dozadu ze sedadla spolujezdce.
"Brzy Adriana uvidíme."
"Já vím," řekla s rozšířeným pohledem.
"A nic dalšího špatného se nestane. Jsi v bezpečí, tady tě nemůžou najít."
"To také vím," řekla.
"Jak špatné to bylo?" zeptala jsem se, "myslím ten útok. Nikdo nezabíhal do detailů." Koutkem oka jsem viděla jak Eddie znovu mrkl na Jill.
"Dost špatné," řekl vážne. "Ale teď už jsou všichni vpořádku, to je to, co se stalo."
Nikdo z nich už víc neřekl a mně rychle došlo, že víc podrobností se nedozvím. Chovali se, abych si myslela, že ten útok nebyl žádná velká událost, a tak s tím skončili. Ale byli přílišvyhýbaví. Stalo se něco a já nevěděla co- o čem Alchymisté raději neměli vědět- něco, co se snažili udržet v tajnosti. Hádala jsem, že to bude mít něco společného s přítomností Adriana. Zmínil "očividné důvody" pro to, přijít do Palm Springs, a pak Abe narážel na nějaké vedlejší motivy, o kterých ani sám Adrian nevěděl. To bylo celkově znepokojující, vidět jak tu riskuji svůj život. Jak mohli ode mě očekávat, že budu vykonávat svou práci dostatečně, když mě nezasvětili do této spleti tajemství?
Alchymisté měli spoustu tajemství a i přes moji svízelnou minulost jsem stále byla Alchymistkou dost na to, abych nelibě nesla to, že jsou mi odmítnuty odpovědi. Naštěstí, jsem byla taky dost Alchymistkou na to, abych si tyto odpovědi vypátrala sama.
Samozřejmě jsem věděla, že tlačit na Jill, když tu bude Eddie, mi nijak nepomůže. Potřebovala jsem hrát přátelskou a nechat je, aby se v mé společnosti uvolnili. Možná si nemysleli, že lidé jsou noční zrůdy, ale to neznamenalo, že by mi věřili. Neobviňovala jsem je pro to. Ani já jsem jim po tom všem úplně nevěřila.
Už byl večer, když jsme přijeli do Amberwoodu. Keith a já jsme se ve škole už předtím zastavili, ale Eddie a Jill na ni zůstali zírat s rošířenýma očima. Pokud se Clarencův dům zdál staromódní, pak škola zářila moderností. Tvořená štukovanými budovami, které byly pro Californskou a jihozápadní architekturu typické. Palmové stromy obklopovaly svěže zelené trávníky. I v tuto pokročilou dobu se tu po četných cestičkách potulovali studenti, v párech či ve skupinkách.
Po cestě jsme se stavili ve Fast foodu, ale pozdní hodiny znamenely, že se Jill a já budeme muset s Eddiem rozdělit. V osmnácti a s "rodičovským svolením" jsem měla hodně svobody na příchody a odchody, ale musela jsem respektovat večerku, jako každý jiný, když nastala noc. Eddie s obtížemi odcházel od Jill, zejména, když si uvědomil jak daleko od ní bude.
Rozlehlé pozemky Amberwoodské přípravky byly rozděleny do tří kampusů: Východního, Západního a Středního. Ve Východním kampusu byly dívčí koleje, zatímco chlapecké byly v Západním. Centrální, největší z těch tří, byla tu administrativní, studijní a oddechová místa. Kampusy byly mezi sebou vzdáleny asi míli a během dne mezi nimi jezdily autobusy kyvadlové dopravy. Chodit mezi nimi bylo jen pro ty, kteří snesli zdejší horké počasí.
Eddie musel vědět, že nemůže zůstat na dívčích kolejích, ale předpokládala jsem, že pokud by nebylo zbytí, byl odhodlaný spát v nohou Jilliny postele jako věrný psíček. Sledovat ty dva bylo tak trochu úžasné. Nikdy předtím jsem nepozorovala dvojici strážce- Moroj. Když jsem byla s Rose a Dimitrijem- prostě se snažili udržet se naživu- plus, oba byli dhampýři. Nyní jsem konečně měla možnost vidět systém v akci a pochopit proč jsou dhampýři tak tvrdě trénovaní. Museli být stále bdělí. Dokonce i v té nejvšednější a nejnudnější chvíli Eddie sledoval naše okolí. Jeho pozornosti nic neuniklo.
"Jak dobrý je zdejší bezpečnostní systém?" chtěl vědět jakmile jsme vstoupili do dívčích kolejí. Traval na tom, že se na to chce mrknout, než si půjde po svých. Ve vestibulu bylo touto dobou ticho, potulovalo se tu jen pár studentů s krabicemi a kufry, kteří na poslední chvíli dokončovali nastěhování se. Když nás míjeli věnovali nám zvědavé pohledy a já jsem musela potlačit zrnko úzkosti, které ve mně klíčilo. S ohledem na všechno, co jsem prožila by mě středoškolská společnost neměla děsit, jenže děsila. Hodiny pro Alchymisty toto nezahrnovaly.
"Bezpečnost je dost dobrá," řekla jsem, snažila jsem se udržet tichý hlas a otočila se k Eddiemu, "nemají obavy z vampýrských teroristů, ale chtějí udržet své studenty v bezpečí. Vím, že tu jsou sekuriťáci, kteří v noci hlídají pozemky."
Eddie se podíval na matronu, obézní šedovlasou ženu, která zpoza svého stolu pozorovala vestibul. "Myslíš, že má nějaký bojový výcvik? Myslíš, že by mohla zneškodnit případného vetřelce?"
"Myslím, že by mohla knokautovat kluka, plížícího se do dívčích ložnic," zavtipkovala Jill. Položila mu svou ruku na rameno až vyskočil. "Uvolni se, tohle místo je bezpečné."
V některých ohledech Eddieho soustředěnost byla povzbuzující a dodávala mi pocit bezpečí. Nemohla jsem si pomoct, ale ve stejnou chvíli jsem si říkala, proč je tak obezřetný. Byl tu kvůli útoku, o kterém mi nikdo nechtěl nic povědět. Znal všechny hrozby, protože je viděl z první ruky. Pokud to bylo na hraně, dokonce i teď, v jak velkém nebezpečí stále jsme? Alchymisté mě nechali věřit, že pokud jednou budeme skryti zde v Amberwoodu, bude vše v pořádku, bude to jen hra na čekanou. O tom stejném jsem se snažila přisvědčit i Rose při našem rozhovoru. Eddieho přístup však byl znepokojující.
Pokoj, který jsem s Jill sdílela byl malý i na mé poměry. Když jsem vyrůstala, vždycky jsem měla vlastní pokoj a nikdy jsem si nemusela dělat starosti se sdílením prostoru nebo skříní. Během svého pobytu v Sankt Petěrburgu jsem dokonce měla vlastní byt. Přesto naše jediné okno mělo široký výhled na zadní dvorek kolejí. Vevnitř bylo všechno vzdušné a světlé s nábytkem odstínu javorového dřeva, který vypadal nově: postele, pracovní stoly a prádelníky. S pokoji na kolejích jsem neměla zkušenosti, ale podle Jillina postavení jsem předpokládala, že jsme dostaly dost dobrý. Jill přísahala, že náš pokoj je větší než ten, který měla na Morojské škole- Akademii sv. Vladimíra a byla prostě šťastná.
Trochu mě zajímalo jestli si nemyslela, že náš pokoj je velký jednoduše proto, že jsme neměly moc věcí k vybalení. Ani jedna z nás neměla příliš mnoho času na sbalení při tak rychlém odjezdu. Nábytek dával všemu teplý a zlatavý nádech, ale bez osobních věcí a zásahů, mohl pokoj klidně pocházet přímo z katalogu. Kolejní matrona, paní Weathersová, se divila, když viděla nás a naše minizavazadla. Dívka, kterou jsem předtím sledovala jak se stěhuje, přijela s autem nacpaným k prasknutí. Doufala jsem, že nevypadáme podezřele.
Jill přestala zírat z okna a připravily jsme se do spostele. "Je tu tak sucho," mumlala si spíš pro sebe než pro mě, "sice udržují trávník zelený, ale je to tak zvláštní necítit ve vzduchu vlhkost." Zaraženě se na mě podívala: "Jsem uživatelkou vody."
"Já vím," řekla jsem a nabyla si jistá, co víc říct. Zmínila magické schopnosti, kterými byli obdařeni všichni Morojové. Každý moroj se specializoval na jeden z elementů, jeden ze čtyř fyzických- země, vzduch, voda a oheň- nebo spíše nehmotný a fyzický element- éter. Jen několik z nich využívalo poslední jmenovaný, myslím, že jsem slyšela, že Adrian byl jedním z těch několika. Pokud Jill nebude moci snadno používat magii, nebudu zklamaná. Magie byla jedna z těch věcí, stejně jako pití krve, která sloužilila jako rána pěstí do obličeje, aby mi připomněla, že tito lidé, se kterými se směji a jím nesjou lidé.
Pokud bych nebyla pořád ještě vyčerpaná z jízdy s Keithem, pravděbodobně bych ležela bdělá a mučená faktem, že spím v blízkosti vampýra. Když jsem poprvé potkala Rose, dokonce jsem nebyla schopna s ní být v jedné místnosti. Náš společný hektický útěk to trochu změnil a nakonec jsem trošku povolila svoji ostražitost. Nyní se v temnotě některé ze starých strachů vrátily. Vampýři, vampýři. Přísně jsem si řekla, že je to jenom Jill, není nic, čeho bych se musela bát. Nakonec únava přebyla strach a já usnula.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amber Amber | 20. července 2014 v 13:59 | Reagovat

Už jsem viděla pár překladů této knihy a doufala jsem, že tento bude jiný, ale vidím tu stejný problém, který mi neskutečně dráždí nervy. Omlouvám se, ale opravdu se mi nelíbí, když někdo překládá a pravděpodobně neví pravý význam dané věty.
Překlad "Tady, tady, Jailbait. Brzy se uvidíme." opravdu nechápu.
Originál je: “There, there, Jailbait. I’ll see you again soon.”
Nejsem žádná překladatelka, ale význam věty chápu a kdybych ho měla podat v češtině, bude to něco, jako "Ale no tak,  Nezletilá. Brzy se zase uvidíme."
taky by stačilo napsat jen "No tak, Nezletilá, brzy se zase uvidíme." Ale slova jako Tady, tady jsou opravdu nesmyslná... -.- Nic proti..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama