.

4. kapitola - 4. část

1. listopadu 2011 v 23:34 | Fiera |  Bloodlines
4. kapitola - 4. část






"Tím důvodem je zdvořilost. Mohl bys projevit snahu a seznámit se s Alchymisty."

"Oni se se mnou nechtějí seznámit. Zvláště ten kluk." V Adrianově hlase byl skrývaný smích. "Měl jsi vidět jeho obličej, když jsem se s nimi setkal u dveří. Přál jsem si, abych měl plášť. Ta holka byla, přinejmenším, nervózní."

"Nicméně hrají významnou roli při tvém a Jillině pobytu tady.Víš jak je důležité, aby zůstala v bezpečí."

"Jo, to vím. A chápu, proč je tady. To, co nechápu je, proč jsem tady já."

"Opravdu?" zeptal se Abe. "Předpokládal jsem, že je to oběma Jill i tobě jasné. Musíš zůstat blízko ní."

Nastala pauza. "To je to, co všichni říkají... ale já si stále nejsem jistý, že je to nutné. Nemyslím si, že mě potřebuje mít blízko sebe, ačkoliv to Rose a Lissa tvrdí."

"Máš něco lepšího na práci?"

"To není ono," Adrian zněl naštvaně. A já byla potěšena, že nejsem jediná na koho tak Abe působí.

"To je přesně ono," řekl Abe, "poflakoval ses po Dvoře, topící se v sebelítosti, kromě jiného. Tady máš šanci být užitečný."

"Tobě."

"Spíše sám sobě. Je to pro tebe možnost udělat něco se svým životem."

"Až na to, že ty mi neřekeneš, co bych měl dělat!" prskl podrážděně Adrian. "Kromě Jill, co je ten velký úkol, který pro mě máš?"

"Poslouchej. Poslouchej a sleduj." Mohla jsem si perfektně představit Abeho jak si hladí bradu, při své mistrovské myšlence, zatímco mluvil. "Sleduj všechny- Clarence, Leeho, Alchymisty, Jill a Eddieho. Věnuj pozornost každému detailu a potom mi o všem podávej zprávy. Všechno může být užitečné."

"Nemyslím si, že by to opravdu věci vyjasnilo."

"Ty máš potenciál Adriane. Tolik potenciálu k promarnění. Je mi líto, co se stalo s Rose, ale musíš se pohnout kupředu. Možná, že věci teď nedávají smysl, ale později budou. Věř mi."

Skoro jsem se kvůli Adrianovi cítila špatně. Abe mi jednou řekl, abych mu také věřila. A podívejme se jak to dopadlo.

Čekala jsem dokud se oba Morojové nevrátili dovnitř, a pak jsem je o chvíli později sama následovala. V obýváku, Keith měl stále namyšlený výraz, ale ulevilo se mu, že mě má zpět. Prodiskutovali jsme další detaily a vypracovali rozvrh krmení, ten kde mám na starosti dovézt Jill (a Eddieho dokud ji nebude chtít nechat bez svého dozoru) ke Clarencovi a zpátky.

"Jak se budeš krmit ty?" zeptala jsem se Adriana. Poté, co jsem slyšela jeho rozhovor s Abem, jsem byla ještě zvědavější na jeho zdejší úkol.

Adrian stál u zdi na protější straně pokoje. Ruce měl zkřížené v obraném postoji a jeho neústupnost kontrastovala s líným úsměvem, který nasadil. Nemohla jsem si být jistá, ale vypadal, že se záměrně drží od Rose tak daleko jak jen bylo možné. "Tak že sejdu dolů do haly."

Když Clarence viděl můj zmatený výraz vysvětlil: "Adrian zůstane tady se mnou. Bude pěkné mít u sebe někoho dalšího mezi těmito starými zdmi."

"Aha,"řekla jsem. A pro sebe jsem si zamumlala: "jako velmi Tajná zahrada."

"Hmmm?"zeptal se Adrian, s hlavou nakloněnou ke mě.

Trhla jsem sebou. Jejich sluch byl dobrý. "Nic, jen jsem si vzpomněla na jednu knihu." (pozn. překl.: narážka na knížku od Frances Hodgnsonové-Brunett The Secret Garden=Tajná zahrada. O osiřelé dívce, která se nastěhuje ke strýci do starého sídla a objeví tam tajnou zahradu, o kterou se starala strýcova manželka. Pobytem v této zahradě je potom vyléčen chlapec Colin. Kniha má několik filmových i divadelních adaptací.)

"Aha,"řekl Adrian pohrdavě a podíval se jinam. Způsob jakým pronesl to slovo jako by odsuzoval všechny knihy.

"Nezapomínej na mě," zakřenil se Lee na svého otce. "Říkal jsem ti, že tu budu víc."

"Možná, že tě pak tady mladý Adrian udrží mimo problémy," prohlásil Clarecne.

Nikdo na to nic neřekl, ale všimla jsem si jak si Adrianovi přátelé vyměnili pobavené pohledy.

Keith už nevypadal tak vystrašeně, jako když jsme přijeli, ale byla tu v něm nová vlna netrpělivosti a nedůtklivosti, kterým jsem jednoduše nerozumněla. "Fajn," odkašlal si a pokračoval, "potřebuju se dostat domů a postarat se o nějaké záležitosti. A protože jsi můj odvoz, Sydney..."

Nechal slova viset ve vzduchu, ale významně se na mě podíval. Z toho jsem byla víc než kdy předtím přesvědčena, že Palm Springs bylo vampýrsky nejméně aktivní oblastí. Upřímně jsem nemohla přijít na to, o jaké jiné "záležitosti" se Keith musel postarat, ale stejně jsme museli dřív nebo později odjet. Eddie a Jill si šli pro svá zavazadla a Rose využila možnosti a vzala si mě stranou.

"Jak ses měla?" zeptala se potichu. Její úsměv byl upřímný. "Děla jsem si o tebe starosti, od toho... však víš. Nikdo mi nebyl schopen říct, co se s tebou stalo." Naposledy, co jsem ji viděla, jsem byla vězněna strážci na hotelovém pokoji, zatímco se Morojové snažili zjistit jak velkou jsem sehrála v Rosině útěku.

"Ze začátku jsem měla trochu problémy," řekla jsem, "ale to už je minulost." Co byla malá lež mezi přáteli? Rose byla tak silná, že jsem nemohla před ní stát a vypadat slabě. Nechtěla jsem, aby věděla, že stále žiji ve strachu z Alchymistů, nucena udělat cokoli, abych se dostala zpátky do dobrého postavení.

"To jsem ráda," řekla, "původně mi řekli, že to bude tvoje sestra, kdo přijede."

Tato slova mi znovu připomněla, že mě Zoe může kdykoli zastoupit. "Změnilo se to."

Přikývla. "Dobře, cítím se trošku líp, že tu jsi, ale pořád je to těžké... stále cítím, že bych měla Jill chránit. Ale musím chránit taky Lissu. Oni si myslí, že Jill je snadnější terč, ale pořád jdou po Lisse." V očích jí zářil vnitřní zmatek, a já pocítila vlnu soucitu. Tohle bylo to, co bylo obtížné vysvětlit ostatním Alchymistům, to jak se mohou dhampýři a vampýři občas zdát lidskými. "Je to bláznivé, víš. Od té doby, co je Lissa na trůně. Myslím, že jsme si s Dimitrim zasloužíli trošku odpočinku." Její úsměv se rozšířil. "Měla jsem vědět, že s námi nebude nic jednoduché. Veškerý svůj čas jsme strávili Lissiným a Jilliným hlídáním."

"Jill bude vpořádku. Tak dlouho dokud nebudou disidenti vědět, že je tady, by to mělo být jednoduché. Možná spíš nudné."

Pořád se smála, ale její úsměv trošku zeslábl. "Tak trochu doufám. Kdybych jen věděla, co se stalo..." Její nálada se změnila, když se jí vybavila vzpomínka. Chtěla jsem se dožadovat vysvětlení co se stalo, ale než jsem to stihla, změnila téma. "Pracujeme na změně zákonu, toho, co říká, že Lissa musí mít dalšího člena rodiny, aby měla nárok být královnou. Až se tak stane, obě, ona i Jill budou mimo nebezpečí. Ale to jen znamená, že ti, co se chtějí zbavit Jill ještě víc šílí, protože ví, že hodiny tikají."

"Jak dlouho?" zeptala jsem se, "jak dlouho bude trvat než se změní zákon?"

"Nemám tušení. Několik měsíců, možná? Legální cestou... no, to není moje věc. Alespoň ne ty detaily." Zazubila se a potom začala nová bitva. Přehodila si své vlasy přes jedno rameno. "Blázni ti, kteří chtějí ublížit mým přátelům? To jemoje věc a věř mi, já vím jak se s tím vypořádat."

"Pamatuju si," řekla jsem. Bylo to divné. Pomýšlela jsem na Rose jako na jednu z nejsilnějších osobností, já vím, ale teď to vypadalo, že potřebuje moje ujištění. "Podívej, ty děláš co umíš a já budu také. Ujistím se, že Jill zapadne. Lidi, vy jste ji hodili přes palubu bez znalostí. Teď už není za mřížemi."

"V to doufám,"zopakovala Rose smutným hlasem. "Protože, pokud ne, vaše malá skupina tady nedostane proti těm bláznivým rebelům šanci."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama