.

4. kapitola - 3. část

1. listopadu 2011 v 23:33 | Fiera |  Bloodlines
4. kapitola - 3. část








Moje mysl se vrátila zpátky k rozhovoru, který jsem vedla s Keithem v autě. Podívala jsem se na Clerence pohledem, o kterém jsem si myslela, že je uklidňující. "Tamara byla vaše neteř, správně? Co se jí stalo, pane?"

"Byla zavražděna," řekl. Nastala dramatická pauza. "Lovcem upírů."

"Promiňtě, kým?" zeptala jsem se, přesvědčená, že jsem špatně slyšela.

"Lovcem upírů,"zopakoval Clarence. Všichni v místnosti se na něj dívali tak překvapeně jako já, což byla malá úleva. Ačkoliv Roseina a Eddiho divokost se zmírnila. "Ó, nikde ho nenajdete- nikde ve svých záznamech. Žili jsme v Los Angeles, když ji dostali. Podal jsem o tom zprávu strážcům, ve které jsem požadoval dopadení viníka. Víte, co řekli?" Přejel pohledem všechny osoby v místnosti. "Víte?"

"Ne," řekla Jill mírně, "co řekli?" Lee si povzdechl a vypadal bídně.

Clarence si odfrkl: "Řekli, že nic takového neexistuje. Že tu nejsou žádné důkazy, které by podpořily moje tvzení. Prohlásili, že to byl vražedný útok Strigojů a nic nemohou dělat. A prý mám být vděčný, že nebyla přeměněna."

Podívala jsem se na Keitha, který vypadal vystrašený, opět, tímto příběhem. Očividně neznal Clarence tak dobře, jak tvrdil. Keith věděl, že starý muž měl potíže související s neteří, ale nic víc. Keith mírně pokrčil rameny až to vypadalo jako by řekl: Vidíš? Co jsem ti říkal. Šílenost.

"Strážci, byli důkladní," řekl Eddie. Jeho tón a slova, obojí pečlivě vybral, aby nikoho neurazil. Sedl si zpátky vedle Jill. "Jsem si jistý, že měli své důvody."

"Důvody?" zeptal se Clarence. "Pokud za ně považuješ popírání a život plný bludů, pak předpokládám, že ano. Oni prostě nechtějí přijmout fakt, že tu někde jsou lovci upírů. Ale řekni mi tohle. Pokud Tamaru zabili Strigojové, proč jí podřízli hrdlo? Byl to čistý řez nožem." Naznačil gesto podříznutí krku. Jill sebou trhla a zhroutila se do své židle. Rose, Eddie a Abe také vypadali vyvedeni z míry, což mě překvapilo, protože jsem si nemyslela, že by cokoliv mohlo celou skupinu tak vzít. "Proč nepoužili tesáky? Je to jednoduší k pití. Upozornil jsem na to strážce, ale oni řekli, že polovina její krve byla vypita. Očividně to byli Strigojové. Ale já říkám, že to byl lovec upírů, kdo to udělal a narafičil to tak, aby to vypadlo, že jí vypili krev. Strigojové nemají dost rozumu na to, aby použili nůž."

Rose otevřela pusu, zavřela ji a znovu otevřela jak promluvila. "Je to divné," řekla klidně. Cítila jsem, že nejspíš vybuchne nad směšností této konspirační teorie, ale byla lepší, "ale jsem si jistá, že je tu i jiné vysvětlení, pane Donahue."

Zajímalo mě, jestli by zmíňka o tom, že Alchymisté nemají o lovcích upírů žádné záznamy- alespoň v několika zemích- by bylo nápomocné nebo ne. Náhle Keith otočil rozhovor nečekaným směrem. Podíval se Clarencovi zpříma do očí.

"Může se to zdát divné pro Strigoje, ale oni všichni dělají tyhle násilné věci bez jakéhokoliv důvodu. To vím z vlastní zkušenosti."

Žaludek se mi protočil. A sakra.Všechny oči se stočily ke Keithovi.

"Hmm?" zeptal se Abe a hladil si svoji černou kozí bradku. "Co se stalo?"

Keith ukázal na své skleněné oko. "Útok Strigojů před rokem. Zmlátili mě a vydrápli mi oko. A pak mě nechali."

Eddie se zamračil: "Bez pití nebo zabití? To je opravdu divné. To nezní jako obvyklé Strigojí chování."

"Nejsem si jistý, že můžeš opravdu očekávat, že Strigoj udělá něco 'normálního',"poukázal Abe. Pevně jsem stiskla zuby a přála si, aby v tom Keitha nepodporoval. Prosím, neptej se ho na oko, pomyslela jsem si. Nech to být. To bylo je zbožné přání, samozřejmě, protože Abeho další otázka byla. "Oni si vzali jen jedno oko? Nepokoušeli se vzít i druhé?"

"Omluvte mě,"zvedla jsem se dřív, než Keith mohl odpovědět. Behěm tohoto rozhovu jsem tu nemohla sedět a poslouchat jak Abe škádlí Keitha, jednoduše pro zábavu, jež mě mučila. Musela jsem utéct. "Já... já se necítím dobře. Musím na vzduch."

"Samozřejmě, samozřejmě," řekl Clarence, díval se jako by si chtěl stoupnout. "Mám požádat svou hospodyni, aby vám přinesla trochu vody? Můžu zazvonit na zvonek-"

"Ne, ne," řekla jsem a přesunula se ke dveřím, "jenom... jenom potřebuju chvilku."

Pospíšila jsem si pryč a slyšela jak Abe říká: "Jak úžasná vnímavost. Člověk by nemyslel, že bude tak přecitlivělá, vzhledem k její profesi. Ale ty, mladý muži, vypadáš, že se umíš vypořádat s mluvením o krvi..."

Abeho uhlazené ego pracovalo a Keith začal vypravovat příběh, který jsem s definitivní platností nechtěla slyšet. Vrátila jsem se zpátky dolů do tmavé haly a vyšla ven. Uvítala jsem čerstvý vzduch, i když tu bylo o 12 stupňů tepleji než uvnitř. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Všechno bude v pořádku. Abe brzy odjede. Keith se vrátí do svého bytu. Já se vrátím na Amberwood s Jill a Eddiem, kteří opravdu nevypadají na špatnou společnost, když vezmu v úvahu s kým jsem mohla skončit.

Bez jakéhokoli cíle jsem se rozhodla procházet okolo Clarencova domova- ve skutečnosti spíš obytného komplexu. Náhodně jsem si vybrala jednu stranu domu, kolem které jsem šla a obdivovala jsem detaily na sochách, které tvořily exteriér domu. Ačkoliv to bylo absolutně jiné než okolní krajina jižní Californie, stále to bylo působivé. Vždycky jsem ráda studovala architekturu- předmět o kterém si otec myslel, že je nesmyslný- a byla jsem ohromena svým okolím. Rozlížela jsem se okolo, všimla jsem si, že země tady se liší od zbytku, kterým jsme při cestě sem projížděli. Většina krajiny v téhle oblasti byla zhnědlá létem a nedostatkem deště, ale Clarence očividně strávil spoustu času udržením svých rozsáhlých pozemků svěžích a zelených. Stromy, které tu nebyly původní- krásné a v plném květu- byly šikově rozmístěny tak, aby vytvořily alej a nádvoříčko.

Poněkolika minutách procházky přírodou jsem se otočila a zamířila zpět k přední části domu. Zastavila jsem, když jsem někoho uslyšela.

"Kde jsi?" zeptal se hlas. Abe. Skvělé. Hledal mě.

"Tady," zaslechla jsem stěží Adrianův hlas. Ten přicházel ze vzdálené strany domu, opačné strany, než jsem byla já. Slyšela jsem jít někoho přes štěrkovou příjezdovou cestou, kroky se blížily a zastavily v místech, kde jsem očekávala zadní dveře, u kterých stál Abe.

Sevřela jsem rty a zůstala tam, kde jsem byla, skrytá ve stínu domu. Téměř jsem se bála dýchat. Se svým sluchem mohou Morojové slyšet i ty nejmenší detaily.

"Vrátíš se někdy zpět?" zeptal se Abe pobaveně.

"Nevidím důvod," zněla Adrianova lakonická odpověď.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama