.

14. kapitola - první část

26. listopadu 2011 v 0:03 | Kisee |  Bloodlines
13. kapitola měla fakt špatný konec a i když jsem usínala, nemohla jsem vás nechat tak moc napínat:-D Takže přidávám aspoň minikousíček, než přeložím další část. Což bude zítra. Ať se líbí.

"Od sebe samého?"

Nemohla jsem si pomoct, ten vtip vyletěl, než jsem ho stihla zastavit.

"Ne," seděla na kraji postele a kousala si ret.

"Možná, že "záchrana" není to pravé slovo. Ale musíme ho najít. Je v pasti. V Los Angels."

Protřela jsem si oči a na chvíli se posadila, jen pro případ, že by to všechno byl jenom sen. Ne. Nic se nezměnilo. Vzala jsem telefon z nočního stolku a zasténala, když jsem viděla čas.

"Jill, vždyť není ani šest hodin."

Začala jsem vyzvídat, jaktože je Adrian vzhůru tak brzo, ale pak jsem si vzpomněla, že měl pravděpodobně noční program.

"Já vím," řekla tiše. "Mrzí mě to. Neotravovala bych, kdyby to nebylo nutné. Právě se vracel, ale pak chtěl znovu vidět ty.. morojské holky. Lee tam měl být taky, tudíž Adrian počítal s jeho odvozem. Jenže se k němu nemůže dostat, takže se nemá jak dostat zpět. Je zmatený a má kocovinu."

Šla jsem si zase lehnout. "Pro tohle bohužel nemám moc pochopení. Třeba dostane lekci."

"Sydney, prosím."

Zakryla jsem si rukama oči. Možná by mě nechala být, kdybych vypadala jakože spím. Najednou mě něco napadlo a odkryla jsem oči.

"Jak to všechno víš? Volal ti?"

Neměla jsem zrovna lehký spánek, ale telefon bych zaslechla určitě.Jill se odvrátila. Když vstala, zamračila se.

"Jill? Jak to víš?"

"Prosím tě," zašeptala. "Nemůžeš ho prostě jenom dostat domů?"

"Ne, dokud se nedozvím, co se tady děje."

Naskočila mi husí kůže. Na chvíli jsem měla pocit, že mě chce vynechat z něčeho velkého a náhla mi došlo, co přede mnou tají.

"Nesmíš to nikomu říct," řekla nakonec a pohlédla mi do očí.

"Těžko bych někomu vyprávěla cokoli z tohohle." A zakroužila jsem po tetování.

"Ne, vůbec nikomu. Ani alchymistům, ani Keithovi. Ani žádnému jinému moroji, nebo dhampýrovi, který to ještě neví."

Neříct to alchymistům? To by mohl být problém. Bez ohledu na to, jak moc mě moje úkoly štvou, nebo kolik času trávím s upíry, bych se nikdy nerozmýšlela, komu náleží moje věrnost.

Kdyby se něco dělo s Jill nebo ostatními, musela bych jim to říct. Bylo to mou povinností. Povinností vůči lidstvu.

Samozřejmě, že součástí mých povinností je i starat se o Jill. A cokoli ji trápí vlastně souvisí s péčí o ni.

Půl vteřiny jsem zvažovala lhaní, ale okamžitě jsem ten nápad zamítla. Nemohla bych jí to udělat. Pokud mi hodlá svěřit tajemství, udržím ho. Pokud bych ho musela vyzradit, dám jí nejdřív vědět.

"Neřeknu to," řekla jsem.

Myslím, že mě ta slova překvapila stejně jako ji. V tom šeru mě chvíli studovala a pak konečně rozhodla, že říkám pravdu. Pomalu přikývla.

"Adrian a já máme pouto. Jakože jsem stínem políbená."

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Majda Majda | 26. listopadu 2011 v 0:53 | Reagovat

jupí, jsem si to myslela.........

2 Lunar Lunar | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 8:15 | Reagovat

Ja som nad tým už dlhšie uvažovala, ale nesedeli mi niektoré veci:-D  Ale dik za preklad :-)

3 Effy Effy | Web | 26. listopadu 2011 v 13:50 | Reagovat

No, tak je to nakonec pravda. Tybláho, to je drama :D

4 Catrina Catrina | 26. listopadu 2011 v 14:49 | Reagovat

Tak tohle mě překvapilo. A proto je Jill v pořádku. Páni. Těším se na pokračování.

5 Lis Lis | 26. listopadu 2011 v 14:57 | Reagovat

Dekuji za preklad. ;)
Kdy bude pokracko? :D

6 ssendy ssendy | 26. listopadu 2011 v 15:10 | Reagovat

děkuji za překlad, skvělé :-)

7 Nikki Nikki | 26. listopadu 2011 v 19:17 | Reagovat

uáááá! :D Takže sem si to myslela dobře!:D Nevím jestli mámbýt šťastná nebo ne:D

8 Terez :) Terez :) | 27. listopadu 2011 v 17:19 | Reagovat

No ty koky :D to je divnýý :D :D ale jinak díky za překlad ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama