.

14. kapitola - druhá část

26. listopadu 2011 v 15:44 | Kisee |  Bloodlines
Přidávám další část Bloodlines. Kdy bude další, netuším, zase mi nějak začal protestovat internet, tak jsem přihlášená přes kamarádku. A taky budu dělat na Matched, tak kdyžtak omluvte zpoždění a krátké části:-)

Cítila jsem, jak se mi oči rozšířily údivem. "Jakto, že -" A pak najednou zapadly poslední dílky skládanky. "Ten útok. Ty - ty jsi-"

"Zemřela," řekla Jill bez obalu.

"Když přišli morojští vrahové, všude nastal hrozný zmatek. Všichni si mysleli, že jdou po Lisse, takže se většina strážců shromáždila u ní. Eddie byl jediný, kdo chránil mě, ale to ani zdaleka nestačilo. "Jeden muž, on..." Sáhla si doprostřed hrudi a otřásla se. "Bodl mě... On... Mě zabil.. A v tu chvíli se objevil Adrian. Pomocí éteru mě přivedl zpět a teď máme pouto. Všechno se seběhlo hrozně rychle. Nikdo si ani neuvědomil, co se stalo."

Byla jsem otřesena. Pouto. Éter byl pro alchymisty znepokojující živel kvůli nedostatku záznamů o nem. A každá mezera ve znalostech byla naší slabinou. První záznamy o éteru se objevily už během staletí, ale nikdo si ve skutečnosti neuvědomil, že to je prvek sám o sobě. Tyto události byly vysvětleny jako náhodné magické jevy. K odhalení došlo teprve nedávno, když se Vasilisa Dragomirová prozradila. Tím byl éter se svými psychickými účinky objeven. Ona a Rose měly pouto, v přítomnosti jediné, které jsme měli zdokumentované..

Léčení pomocí ducha, což bylo nejpozoruhodnější vlastností, napomohlo Lisse zachránit Rose při autonehodě. To mezi nimi vytvořilo psychické pouto, které se zlomilo při Rosině druhém setkání se smrtí.

"Vidíš mu do hlavy," povzdechla jsem. "Jeho myšlenky. Pocity." Tolik toho sdíleli. Proto toho o něm věděla tolik, aniž by cokoli říkal.

Přikývla. "Nechci to, věř mi. Ale nemůžu si pomoct. Rose mi říkala, že přijde čas, kdy se to naučím ovládat. Ale ten ještě nepřišel. A on, Sydney,... Je toho tolik. Cítí všechno tak silně. Lásku, smutek, hněv. Jeho emoce lítají nahoru a dolů, všude možně. A co se stalo mezi ním a Rose. Uvnitř ho to dohání k slzám. Když se v něm odehrává všechno tohle, těžko se mohu soustředit na sebe. Ale stává se to jen někdy. Opravdu nemohu ovládat, kdy to přijde."

Neřekla jsem to nahlas, ale byla jsem zvědavá, jestli některé tyto pocity byly součástí šílenství, které nastává u uživatelů ducha. Nebo to možná byla jen součást Adrianovy osobnosti. Všechno tohle ale bylo nyní nepodstatné.

"Ale on tebe necítí, že ne? Je to jen jednosměrné?" ptala jsem se. Rose byla schopna číst Vasilisiny myšlenky a její každodenní zážitky, ale ne naopak. Předpokládala jsem, že to tak fungovalo i u nich, ale nemohla jsem nic brát jako samozřejmost, když šlo o éter..

"Přesně tak," souhlasila.

"To je důvod proč.. jsi o něm vždycky všechno věděla. O mé navštěvě. A o tom, že chce pizzu. To je důvod, proč ho tady Abe chce.."

Jill se zamračila. "Abe? Ne, ten nebyl z těch, co volili, aby jel se mnou.

Rose a Lissa si myslely, že by bylo lepší, kdybychom byli spolu, abychom si zvykli na pouto. A já ho chci taky poblíž. Proč myslíš, že se na tom Abe podílel?"

"Ale to je jedno," řekla jsem. Adrianovi pokyny od Abeho pro pobyt u Clarence by Jill neměla znát."

"Můžeme už jet?" Prosila. "Odpověděla jsem ti na tvoje otázky."

"Jenom mi nejdřív něco vysvětli," řekla jsem.

"Vysvětli mi, jak skončil v Los Angeles a proč se nemůže dostat pryč."

Sepjala ruce a odvrátila se, jakoby tušila, že tu informaci nepřijmu dobře.

"Ehm, no.. včera odešel od Clarence. Protože se nudil. Jel stopem do města - do Palm Springs - skončil na párty s nějakými lidmi, kteří potom pokračovali do LA. A tak jel s nimi. Když byl v klubu, potkal ty holky - nějaké morojky - a šel s nimi domů. A strávil tam noc a trochu odpadl - až doteď. Teď je vzhůru a chce se vrátit domů. Ke Clarencovi.

Při zmínce o holkách a party napadaly samé zneklidňující myšlenky.

"Jill, kolik toho vlastně prožíváš s ním?" Nenápadně se vyhla mému pohledu. "To není důležité."

"Pro mě ano," řekla jsem. V noci, když se Jill probudila se slzami v očích, byl Adrian taky s těma holkama. To prožívá svůj sexuální život? "Přemýšlí vůbec? Ví, že tam jsi, prožíváš vše, co on a stejně to nedokáže zastavit - panebože. První den ve škole měla paní Changová pravdu, že jo? Měla jsi kocovinu. Zprostředkovaně, tedy."

A téměř každý den se budila s nevolností - protože měl kocovinu. Jill přikývla.

"Nebylo na tom nic fyzického, když to testovali - jako v krvi, nebo tak - když mi to chtěli dokázat, ale jo, je to tak. Asi jsem měla kocovinu. Taky jsem se tak cítila. Bylo to hrozné."

Než jsem odpověděla, obrátila jsem její tvář tak, aby se na mě musela dívat. "A teď taky, že." Jak slunce stoupalo, bylo v místnosti víc světla a mohla jsem vidět znovu příznaky. Bledost a oči podlité krví. Nepřekvapilo by mě, kdyby jí bolela taky hlava a žaludek. Otřásla jsem se znechucením a zavrtěla hlavou. "Může tam zůstat."

"Sydney!"

"Zaslouží si to. Já vím... že.. k němu něco cítíš." Ať už jde o sourozeneckou lásku, nebo romantické city, na tom nezáleží.

"Ale nemůžeš mu dělat chůvu a přiběhnout pokaždé, když ti vyšle nějaký požadavek."

"On mě o to nežádá, tedy ne tak úplně," řekla. "Já mám jen pocit, že to chce."

"No, na to měl myslet předtím, než se dostal do téhle šlamastyky. Však on přijde na jiný způsob dopravy."

"Umřel mu mobil."

"Může si ho půjčit od některé z jeho nových "kamarádek."

"Trpí," argumentovala.

"No, to je život," odpověděla jsem.

"Já trpím."

Povzdechla jsem. "Jill."

"Ne, myslím to vážně. Není to jen kocovinou. Teda, ano, je to součást kocoviny. A tak dlouho jak bude trpět on, když si něco nedá, budu trpět i já. Plus... Jeho myšlenky. Fuj." Jill si položila hlavu do dlaní.

"Nemůžu se zbavit toho, jak je nešťastný. Je to jako... jakoby mě někdo mlátil kladivem do hlavy. Nemůžu od toho utéct. Nemůžu dělat nic jiného, než myslet na to, jak hrozně mu je. Nebo myslet na to, jak jsem z toho nešťastná. Nevím co s tím." Povzdechla si.

"Prosím, Sydney. Můžeme jet?"

"Víš, kde je?" ptala jsem se.

"Ano."

"Dobře. Zajedu pro něj." Posunula jsem se ke kraji postele. Jill se zvedla.

"Jedu s tebou."

"Ne," řekla jsem. "Jdi zpátky do postele. Dej si aspirin a uvidíme, jestli se ti udělá líp." Taky jsem měla něco, co jsem chtěla Adrianovi říct v soukromí. Je pravda, že to Jill stejně "uslyší," ale bylo to snadnější bez pohledu jejich velkých očí.

"Ale jak to.."

"Nechci aby se ti udělalo špatně v autě. Kdyby se něco změnilo, dej mi vědět. Kdyby odešel, nebo tak něco."

Její další protesty byly vlažnější a to buď proto, že se opravdu necítila dobře, nebo protože chtěla prokázat vděčnost za "záchranu" Adriana. Neměla přesnou adresu, ale celkem dostatečný popis bytu, který byl hned vedle pozoruhodného hotelu. Když jsem to viděla, zjistila jsem, že hotel byl vlastně v Long Beach, což znamená, že musím jet přes LA. Měla jsem před sebou dvě hodiny jízdy. Takže jsem potřebovala kafe.

Když to tak vezmu, byl celkem pěkný den a téměř žádný provoz, takhle v neděli po ránu. Při pohledu na slunce a modré nebe jsem uvažovala o tom, jak krásné by bylo udělat z tohohle auta kabriolet. Taky by bylo pěkný, kdyby důvodem cestování nebyl pomatený upíří party boy.

Stále se mi honilo hlavou Jillino pouto s Adrianem. Představa někoho, kdo byl přiveden z mrtvých byla v rozporu s mým náboženským přesvědčením. Bylo to znepokojivé stejně jako další vlastnost ducha - obnovení strigoje. Věděli jsme o dvou případech, kde se pomocí magie vrátil strigoj zpět na svou původní podobu. Jednou u ženy jménem Sonya Karpová. Jako druhý byl Dimitri Belikov. A díky všemu tomuhle vyplouvalo na povrch moje zděšení z éteru. Tolik moci prostě není v pořádku.

Dorazila jsem na Long Beach, přesně podle plánu a s nalezením hotelového komplexu jsem neměla žádný problém. Bylo to naproti hotelu na pláži, který se jmenoval Cascadia. Jill neoznámila žádnou změnu, tak jsem předpokládala, že je tam Adrian stále zalezlý. Touhle dobou bylo snadné zaparkovat. Vyklonila jsem se ven, abych se mohla rozhlédnout po modrošedém výhledu na Pacifik, který se rozhléhal západně ode mě. Bylo to úžasné, obvzlášť po prvním týdnu v poušti Palm Springs. Skoro jsem si přála, aby Jill jela taky. Možná, že by jí takové množství vody udělalo lépe.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majda Majda | 26. listopadu 2011 v 16:44 | Reagovat

Perfektní, teď to začíná jít do obrátek

2 TerushQaH TerushQaH | 26. listopadu 2011 v 16:58 | Reagovat

moc díky, za překlad =)) určitě si tu knihu koupím.. ale počítám,.. že to bude až po vánocích.. jsem moc ráda, že ji překládáš... každý den sem chodím na blog a koukám co je tu nového.. a jestli tu není new kapitola bloodlines.. možná se pustím do čtení matched.. to ještě uvidím.. ale pokračuj v překládání dál.. moc se mi tvůj překlad líbí.. skvěle mu rozumím.. a ani jsem v něm nenašla žádnou chybu.. tedy nevšimla jsem si jí...a konečně se něco děje.. já bych řekla, že ten začátek byl spíše takový úvod... do toho co se bude přibližně odehrávat v této sérii.. a konečně se začlo něco dít.. ale i ten začátek mi nevadí...a už se těším jak to bude pokračovat..

3 Karina Karina | 26. listopadu 2011 v 17:02 | Reagovat

opravdu se mi zdá, že to směruje ke vztahu Adrian/Sydney?

4 Kisee Kisee | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 17:12 | Reagovat

děkuji moc holky:-). Zatím to tak vypadá. Ale podle mě bude Adrian ještě dlouho v háji z Rose... což je docela škoda.. Ale uvidíme, jak se Sydney přenese přes to, že je upír. Podle mě to ponese těžce. A nebojte, překlad dokončím stoprocentně. I kdybych měla překládat pouze pro jediného člověka, nepřestanu:-)

5 ssendy ssendy | 26. listopadu 2011 v 19:09 | Reagovat

Nádhera, moc děkuji za překlad. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Můžu se jen zeptat kolik má knížka kapitol? Děkuji

6 Lunar Lunar | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 20:44 | Reagovat

SUPER, už aby bola ďalšia kapčaaaa!!!!!!!!^^

7 Effy Effy | 27. listopadu 2011 v 11:36 | Reagovat

No myslím si,že to pro jednoho čloěka nebudeš překládat, tady máš velkej fanklub. Jinak by se mi moc líbilo vztah Sydney/Adrian.

8 Kisee Kisee | E-mail | Web | 27. listopadu 2011 v 12:12 | Reagovat

to moc ráda slyším:-) každopádně dneska očekávejte další část, za chvíli se na ni vrhnu:-)

9 Effy Effy | 27. listopadu 2011 v 12:49 | Reagovat

[8]: To se mi líbí:D

10 Terez :) Terez :) | 27. listopadu 2011 v 17:31 | Reagovat

Uáááá to je skvělééé ! :D
Díky moc za překlad ;) :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama