.

13. kapitola Succubus Blues

2. listopadu 2011 v 16:13 | speak-to-you.fantasy |  Succubus Blues
13. kapitola Succubus Blues




Carter zvedl knihu a listoval v ní líně. Jeho vláknité blond vlasy byly nacpané pod bassebalovou čepici a s jeho flanelovou košilí vypadal jako když už prožil lepší časy.
"Pozoruješ oltář zásob?" ptal se mě, aniž by vzhlédl. "Nebo možná jsi tady abys oprášila svojí astrologii?"
"Po tom ti nic není," odsekla jsem, příliš nervózní, než abych pomyslela na něco legračního.
Šedé oči vzhlédly. "Ví Jerome, že jsi tu?"
"To není jeho starost. Proč? Chystáš se žvanit?"
Má slova vyzněla dost odvážně, ale část mého já pořád myslela na to, že pokud by byl Carter součástí těch útoků, měla bych se mnohem víc starat o jeho hněv.
"Možná." zavřel knihu, kterou držel v ruce. "Samozřejmě, mám podezření, že nebude dlouhodobě zábavné mlčet a nechat si všechno pro sebe."
"Já nevím, co všechno myslíš. Nemohla by jít dívka nakupovat bez souhlasu?"
Neslyšel jsi proč jsem tady. Pravda byla, že jsem hořela touhou vědět co tam dělá. Nepřekvapilo mě, že znal Erika - jako my všichni - ale v tu dobu podporoval moje podezření.
"Já?" zvedl knihu a podíval se skrz ní. Nauč se čarodějnictví 30 dnů nebo méně." Musím dohánět, když jsme zmeškali tolik času. "Roztomilé," přiznala jsem.
"Učení od mistra. Jsem poctěna. Už jsem ti dal dostatek pro stejně roztomilé alibi?"
Odložil knihu.
"Slečno Kincaidova." přimotal se Erik do místnosti, než jsem stačila odpovědět. "Jsem tak rád, že vás vidím. Můj přítel právě dosázel naušnice co jste chtěla. Dívala jsem se chvíli zmateně a pak si vzpomněla.
"Jsem ráda, že se mu to podařilo udělat tak rychle."
"Pěkné zhotovení." připustil Carter. Ignorovala jsem ho. Erik otevřel malou krabičku pro mě a já nakoukla dovnitř. Tři malé kousky sladkovodních perel, stejně jako na náhrdelníku, visely z jemných měděných drátků z každé naušnice.
"To je nádherné," řekla jsem mu. Myslela jsem to vážně. "Poděkuj příteli. Mám šaty ke kterým padnou skvěle."
"To musí být úleva," uvedl Carter, sledujíc Erika rovnajíc naušnice na přepážce. "Správné doplňky hodně znamenají. Cody mi říkal, že hodně randíš. Nepředpokládám, že čteš tu knihu co jsem ti dal."
Cody viděl můj doprovod na taneční lekce, ale neřekla jsem mu o schůzce s Romanem včera.
"Kdy jsi mluvil s Codym?"
"Minulou noc."
"Zvláštní, já taky. A ty jsi tu teď. Pronásleduješ mě?"
Carterovi oči vesele poskakovaly. "Byl jsem tu první. Možná že ty pronásleduješ mě. Možná, že hledáš nějaký vychytralý způsob, jak začít s randěním."
Podepsala jsem potřebné a podala zpět Erikovi, který nás poslouchal. "Omlouvám se, mám ráda živější muže."
Carter se zasmál mému vtipu. Sex s jinými nesmrtelnými mi žádnou energii nedává. "Georgino, někdy si myslím, že by stálo za to následovat tě a poslouchat co říkáš."
Erik se díval nahoreu. Pokud se cítil nesvůj v křížové palbě dvou nesmrtelných, nedával to najevo. "Možná byste se k nám chtěl připojit na čaj pane Cartere? Chtěla byste aby zůstal, že slečno Kincaidová?"
Věnovala jsem Erokovi jeden z mých lepších úsměvů. "Samozřejmě."
"Pane Cartere?"
"Děkuji, ale ne. Mám co dělat a jak jsem pochopil, Georgina operuje jen s těmi nejlepšími. Bylo fajn se s vámi setkat, jako vždy Eriku. Díky za rozhovor. Pokud jde o vás, Georgino… jsem si jist, že se uvidíme velmi brzy."
Něco v těch slovech mě zamrazilo. Sebrala jsem zbytky svého odhodlání a zvolala na něj.
"Cartere?"
Jeho ruce se dotkly dveří. Odmlčel se a podíval na mě, s pozvednutým obočím.
"Ví Jerome, že jsi tu?"
Pomalu se usmál andělským úsměvem.
"Chystáš se žvanit, Georgino? A to jsem myslel, že jsme právě udělali pokrok. Možná bychom se měli obtěžovat s řečmi o trochu víc. Mohla jsi se mě zeptat na počasí, atd. víš jak to chodí."
Zamrkala jsem.
"Jsi krásná žena, Georgino. Dost krásná, myslím, dokonce i na to, abys pokoušela anděly k pádu… Zanechalo by to na mě víc stop? Hrála by sis se mnou jak Cody navrhoval? Nebo jsem na to četl až moc? Byl to stále nepříjemný Carter, mučící mou existenci jako pokaždé? Upřímně, to nevím, ale stále jsem věřila v anděly a v to, že vyhánějí všechno zlo z města a Carter měl největší příležitost.
"Jak krásná?" můj hlas se chytil. "Dost na to aby se člověk zamiloval?"
Andělovy rty sebou škubly. "Věděl jsem že to přijde. Uvidíme se později, Georgino, Eriku."
Otevřel dveře a odešel.
Stála jsem tam a pozorovala jeho vzdalující se postavu. "Co tu dělal?"
Erik nastavil tác se dvěma šálky na malý stolek.
"No tak, slečno Kincaid. Držím vaše tajemství. Nemůžete čekat, že udělám něco méně pro něj."
"Ne, myslím že ne."
Ani jsem nemyslela že starý muž šel pro konvici, nechtěla jsem riskovat, že by ho chytili v nesmrtelné záležitosti. Nebo aspoň víc, než je.
Vrátil se a nalil nám. "Měl jsem to udělat už dřív, než jste přišli. Ochutnala jsem. Další bylinné směsi. "Co tomu říkáte?"
"Zvláštní."
"Vhodné," poznamenala jsem. Andělé a spiknutí stranou, stále jsem toužila po Romanovi. "Našel jsi něco?P
"Obávám se že ne. Ptal jsem se všude kolem, ale nedověděl jsem se nic víc o upířích lovcích, ani jakémkoliv náznaku jejich přítomnosti zde."
"To mě nepřekvapuje." Napila jsem se čaje. "Myslím, že se něco děje."
Neřekl nic, obezřetný jako vždy.
"Vím, že mi nemůžete říct, proč je tady a chápu že…"
odmlčela jsem se, snažíc se rozmyslet, jak správně podat dlova. "Ale co vy… si o něm myslíte?"
Udělal něco špatného? Divného? Podezřelého?
Erik mi věnoval komický pohled. "Promiňte, mám několik zákazníků, včetně sebe, kteří zapadají do tohoto popisu."
Není pochyb o tom, že to bylo slabé slovo. "No tak já nevím. Věříte mu?"
"Panu Carterovi?" všimla jsem si překvapení v očích. "Znám ho déle než vás. Pokud se některému z mých zákazníků dá věřit, tak je to právě on. Dal bych mu svůj život do rukou."
Žádné překvapení. Pokud by Carter oblbnul Jeroma, mohl by oblbnout i smrtelníka.
Zařazením rychlosti jsem se zeptala: "Víte něco o padlých andělích?"
"Řekl bych, že jste již obeznámena s tématem, slečno Kincaidová."
Napadlo mě, jestli odkazoval na firmu starých mytologií, kde Succuby byly démony. Pro připomenutí - nejsme.
"Nikdy se neptej lékaře, pokud se chceš dovědět o náboženství, historii. Ulož tyto otázky pro vnější učence.
"To je pravda." usmál se, přemýšlíc, jak zvedal pohár ke rtům.
"No, jistě víte, že démoni jsou andělé, kteří se odvrátili od boha. Bouřili se a spadli. Lucifer byl první z nich a ostatní šli s ním."
"To bylo na začátku. A co pozdeji?" zamračila jsem se.. To byl jediný případ?
Erik zavrtěl hlavou. "Můj dojem je, že se to může stát a stává se to. Existují o tom dokonce i náznaky dokumentů."
Dveře se otevřely a vešel mladý pár. Erik se zvedl a usmál se na ně. "Máte nějaký knihy o tarotu?" zeptala se dívka. "pro začátečníky?L
Erik jich měl plnou stěnu. Přerušení mě zklamalo, ale nechtěla jsem narušovat šanci nějakého obchodu. Ukázala jsem mu k páru, dopila zbytek čaje. Vedl je do příslušné sekce a energicky objasňoval některé knihy podrobněji.
Vzala jsem si kabelku a kabát spolu s krabicí čaje Desire. Erik mě sledoval jak pokládám 10 dolarů na pult. "Drobné si nechte," řekla jsem mu.
Pozastavil svůj rozhovor s tím párem, zaregistroval mě, "Pojďme se podívat, věřím, že to je začátek Genesis 6… druhého verše, nebo snad 4? Mohlo by tam být něco, co by vám pomohlo."
"Genesis? Jako v Bibli?" přikývl a já jsem se rozhlédla po knihách v policích.
"Kde je?"
"Neskladuju jí, slečno Kincaid. Mám podezření, že vaše vlastní zdroje budou víc než dostačující."
Vrátil se ke svým zákazníkům a já odešla, obdivujích muže, který si pamatoval, co v jakém biblickém verši najdu, bez toho aniž by měl výtisk v ruce.
Měl pravdu, s mým dostatkem zdrojů a proto posun začal brzo. Jel jsem zpátky do Queen Anne a zjistila, že místa k parkování jsou zaplněna. Vykopala jsem povolenku z přihrádky v palubní desce a rozjela se na soukromé parkoviště, které hraničí s knihkupectvím. Zaměstnanci ho mohli využívat, ale já se mu vyhýbala jak to šlo. Jak jsem šla směrem k obchodu, zahlédla jsem dvě auta se staženou kapotou a zrzavou hlavu naklánějící se nad nimi. Tammi.
Tenhle teenager se mi líbil hodně, ale měl pořád tendence povídat si. Protože jsem nechtěla zdržovat mé biblické vyhledávání, vešla jsem do stínů a tvarem jsem se přeměnila na nepopsatelného muže kterého by určitě neznal. Sotva mě zachytil pohledem a skočil do auta. Změnila jsem se zpět do svého normálního těla, jakmile jsem byla z dohledu. Momentální záchvěv větru do mě uhodil a odešel stejně rychle jako se objevil. Přeměňování vždycky ukradne kus mě, což byl důvod, proč jsem se bránil Peterovýmu hloupýmu nápadu se změnou image. Ztrácela jsem před pár dny vyvolanou energii od Martina. Opouštěla mě několik týdnů a cítila jsem potřebu krmení démona ve mně. Nepochybovala jsem o mé touze po Romanovi. Knihkupectví hučelo normálním pracovním dnem, když jsem vstoupila. Okamžitě jsem vyhledávala sekci náboženství. Směrovala jsem tam lidi už mnohokrát, někdy jsem dokonce vytahovala některé knihy, ale to co jsem neudělala bylo věnování určité pozornosti tomu, kolik Biblí existuje.
"Ježiši," zamumlala jsem a zírala na různé překlady. Byly tam Bible pro ženy, muže, děti… Ilustrované Bible, velký výtisk Bible, zlatě olemované Bible… Konečně jsem zahlédla verzi King James (krále Jakuba).
Věděla jsem toho o něm málo, ale aspoň jsem rozpoznala nadpis. Vytáhla jsem to z regálu, nalistovala Genesis 6 a přečetla si Erikovu pasáž: A stalo se, když se synové začali rodit ze země a dcery také, tak tito synové Boha viděli dcery mužů že ony byly krásné a vzali si ženy, které si vybrali. I řekl Hospodin: "Můj duch se nebude vždy snažit s muži, pro to má tělo: Jeho dny musí být 120 let. V těch letech zde žili obři a také po tom, co synové Boží přišly k dcerám mužů a zplodily děti, to samé začalo u mužů, kteří byli staří. Mužů slávy.
Dobře. Všechno bylo smazáno. Četla jsem si ty pasáže znova v naději, že z toho něco bude. Nakonec jsem si řekla, že mi dal Erik špatné číslo kapitoly. Byl určitě roztržitý po tom všem. Tato pasáž podle mého odhadu nemá nic společného s padlými anděly, nebo dokonce s bitvou dobra a zla. Co se zdálo jako téma, bylo nicméně plození dětí. Netrvalo dlouho zjistit, co mělo podle Biblického mudrce znamenat "synové Boží přišli k dcerám mužů", zvláště, když v další části následovaly děti. Sex se prodával v knihách z minulosti stejně jako tomu je teď. Přemýšlela jsem, jestli to bylo od Erika myšleno jako vtip.
"Hledáte náboženství?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 spz spz | 6. listopadu 2011 v 22:00 | Reagovat

Paráda, krásnej blog, prosím, prosím, smutně koukám, kdy bude další? Dík

2 speak-to-you-fantasy speak-to-you-fantasy | E-mail | 7. listopadu 2011 v 16:39 | Reagovat

[1]: Musíme sehnat někoho na překlad :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama