.

12.kapitola Matched . první část

27. listopadu 2011 v 16:10 | Kisee |  Matched
12.kapitola Matched


Večerní práce pro nás byla příjemnou změnou. Dokonce i Norah je živější, když mi u svého stolu popisuje postupy. "Snoubence určujeme podle různých fyzikálních vlastností" říká. "Barvu očí, vlasů, výšku a váhu."

"Využívá nás zasnubovací oddělení pro svoje testy?" ptám se.

Směje se. "Samozřejmě, že ne. To je pouze na procvičení. Až si ve svůj svatební den půjdeš pro vzorky, můžeš se na to podívat. Úředníci to mají zaznamenané."

Samozřejmě.

"Musím ti ještě něco říct," dodává Norah. Ztišila hlas. Ne že by to bylo tajemství, ale nechce rušit ostatní od práce.

"Úředníci chtějí dělat tvůj další test sami."

To je dobré znamení. To znamená, že chtějí vidět, jestli umím pracovat pod tlakem. To znamená, že mohu být nejzajímavější z pohledu třídění pro budoucí zaměstnání.

"A víš kdy?" Ví. Ale já vím, že mi to nesmí říct.

"Brzy," říká nejasně a pak mi věnuje jeden ze svých vzácných úsměvů. Otáčí se zpět na svou obrazovku a já jdu k mé a můžu začít.

Myslím si, že je to dobře. Kdybych zapůsobila na dost úředníků, mohla bych získat dobré zaměstnání. Všechno jde dobře. Nebudu přemýšlet o dědečkově ztraceném vzorku a spálených básních nebo o otci a úřednících, kteří ho zkoumají. Nebo o tom, že Ky nebude nikdy oddaný, nebo o práci někde v centru výživy. Nebudu myslet na nic z toho. Je čas vyčistit mysl.

Vlastně je to celkem zajímavé, když vezmeme ohled na malý výběr barev. Takový malý, omezený počet možností. Modrá, hnědá, zelená, šedá, lískooříšková - takové jsou možnosti barvy očí, i přes množství etnik zastoupené v populaci. Kdysi dávno existovaly genetické mutace, jako jsou třeba albíni, ale ti již neexistují. Barva vlasů je podobně omezená: černá, hnědá, blond a červená. Tak málo možností a přitom nekonečně mnoho variací. Například, mnoho chlapců v této databázi má modré oči a tmavé vlasy jako Ky, ale jsem přesvědčena, že ani jeden se nedívá tak, jako on. Nebo i kdyby se našlo jeho dvojče, nikdo by nemohl mít jeho kombinaci pohybů a vlastností. Poctivosti a tajemnosti. V mé mysli se stále objevuje jeho tvář, ale vím že to už není chyba společnosti. Je jen moje. Jsem to já, kdo na něj myslí, i když bych měla myslet na Alexe.

Z malé tiskárny vedle mě se ozvalo pípnutí a já zastavuji. Udělala jsem chybu a nevšimla jsem si jí v časovém limitu. Vedle mě se kroutil malý proužek papíru a já ho zvedla. "Chyba na řádku 3568." Málokdy jsem chybovala, takže to bude nápadné. Vrátila jsem se na ten řádek a chybu opravila. Kdyby se to opakovalo i příští týden, když mě budou sledovat úředníci - to se nestane. Nedovolím to. Dovoluji si ještě jednu myšlenku na Kye, než se znovu ztrácím v třídění. Týká se jeho ruky na mém rameni.

"Někdo mi říkal, že byla na staveništi dívka v tvém věku," řekl můj otec, když za námi přišel na vlak. Zrovna měl na práci něco poblíž a tak přišel, aby strávil čas se mnou a Bramem.

"Byla jsi to ty?"

Přikývla jsem. "Kvůli dešti byla zrušena turistika a tak mě napadlo, že se za tebou před vyučováním stavím, když jsme se ráno neviděli. Ale neměla jsem moc času. Promiň že jsem nemohla zůstat."

"Můžeš klidně zas přijít, jestli chceš," navrhl. "Příští týden budu v kanceláři. To je mnohem blíž."

"Já vím. Možná se zastavím." moje odpověď zněla trochu vzdáleně a já doufala, že nepoznal, že se pořád ještě trochu zlobím kvůli ztrátě dědečkova vzorku. Vím, že je to nerozumné a že se cítí hrozně, ale stejně jsem naštvaná. Chybí mi dědeček. Držela jsem se toho, že se pořád může vrátit zpět. Otec se zastavil a pohlédl na mě. "Cassio. Chtěla ses mě na něco zeptat? Nebo mi něco říct? Je nějaký důvod, proč jsi tam byla?"

"Zemřel" dralo se mi na jazyk, ale otec ještě neskončil. "Nechtěl, abychom ho přivedli nazpět. Chtěl si vybrat, co se mu stane."

"Ale ty jsi měl taky na výběr," zašeptala jsem mu naštvaně. "Nemusel jsi to dělat. A teď je pryč."

Pryč. Stejně jako Thomasovy básně. Udělala jsem správně, že jsem ty básně zničila. Co si dědeček asi tak myslel že s nimi udělám? V mojí rodině nejsou rebelové. On nebyl, až na ten malý přečin se skrýváním básní. A k rebelantství nemáme žádný důvod. Při pohledu na to, co všechno nám společnost dala. Dobrý život. Šanci na nesmrtelnost. Když jsme zničeni, je to jedině naší vinou. Stejně jako to udělal můj otec na žádost dědečka. I když jsem se od otce vrátila a utíkala pryč se slzami v očích, jedná má část chápala, proč to udělal. Není to snad to, co dělám já? Když si pořád opakuju ty básně, nebo jsem se rozhodla nevyužít zelenou tabletu?

Bylo slabošské nechat letět papír a sledovat jeho smrtelný let, jako sledovat topolová semínka? Jsem slabá, když se cítím takhle při vzpomínce na Kye? Znát přesně místo, kde se mě dotkl? Cokoli co k němu cítím musí přestat. Dnes. Jsem zasnoubena s Alexem. Nezáleží na tom, že byl Ky na místech, kde jsem já nikdy nebyla, nebo že plakal při promítání, když myslel, že ho nikdo nevidí. Nezáleží na tom, že zná ta krásná slova, která jsem četla v lese.

Dodržovat pravidla a být v bezpečí. To jsou věci, na kterých záleží. Musím být silná. Pokusím se zapomenout na to, jak Ky říká "domov" když se dívá do mých očí.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kisee Kisee | E-mail | Web | 27. listopadu 2011 v 22:04 | Reagovat

tak holky trosku odpadam. vse bude zitra, pardon

2 Lery Lery | 5. prosince 2011 v 12:28 | Reagovat

Díky za překlad, tahle knížka mě chytla. Budeš překládat dál? :-)

3 Ivča Ivča | 5. prosince 2011 v 17:56 | Reagovat

Ta knížka je fakt super ;)Bude i druhý díl ?

4 speak-to-you-fantasy speak-to-you-fantasy | 5. prosince 2011 v 18:24 | Reagovat

Budu budu, nebojte, ted se na to vrham a pak i na druhy dil:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama