.

12. kapitola Succubus Blues

2. listopadu 2011 v 16:11 | speak-to-you.fantasy |  Succubus Blues
12. kapitola Succubus Blues




"Člověče, když Jerome hrozil, že mě někam schová, neměla bych slídit."
"Nemyslel jsem slídit. Já jen spekulují. "Peter zavrtěl hlavou a vzal víčko od piva. Seděla jsem s ním a Cody byl v kuchyni, den po útoku na Hugha. Právě přijela pizza se šunkou a ananasem.
"Proč nemůžeš prostě akceptovat to, co to je? Jerome mluví pravdu. Je to lovec upírů. "
" Ne. V žádném případě. Ne tak praštěný."
"Myslel jsem, že máš ráda praštěnou lásku celou tu dobu. 'Moje srdce krvácí pro tebe, Georgino.' Napsáno vlastní krvi."
"Jo, tohle na dívky zabírá, "zamumlala jsem. Napila jsem se Mountain Dew a vrátila jsem se zpět ke své pizze. Opravdu, pokud jde o kofein a cukr, Mountain Dew byl skoro stejně sladký jako jedna z mých moka káv.
"Hele, proč nejíš něco z toho?" Petr zvedl pivo, jako způsob vysvětlení.
"Mám dietu." Podivila jsem se. Low-Carb pivo.
"Petře... ty jsi upír. Tak proč na dietu piješ low-carb pivo? "
" Je to k ničemu, "zasmál se Cody.
"Už jsem s ním o tom mluvil. Nebude poslouchat. " Peter se roztouženě díval na pizzu.
"Můžeš si vytvořit své tělo tak, jak chceš, aby vypadalo."
"Jo, ale ..." Podívala jsem se na Codyho. "Může se skutečně i přibrat na váze? Nejsou nesmrtelné subjekty, já nevím, neměnné? Nebo nadčasové? Nebo tak něco? "
" Ty bys o tom měla vědět více než já." řekl. "Jíme i jiné věci." Peter si pohladil žaludek. "Není to jen o krvi." Musela to být ta nejpodivnější věc, kterou jsem slyšela od smrti Duana.
"Nech toho, Petře. Jsi směšný. Další věc, kterou budeš chtít po Hughovi je liposukce." On se rozzářil.
"Myslíš si, že by to pomohlo?"
"Ne! Vypadáš dobře. Vypadáš prostě skvěle."
"Já nevím. Cody už teď dostáváš veškerou pozornost, kdykoliv jdeme ven. Možná bych si měl dát víc blond barvy na vlasy." Připomněla jsem si, že Petrovi bylo skoro čtyřicet, když se stal upírem. Jeho vlasy mu pomalu začaly vypadávat. A Cody byl velmi mladý měl sotva dvacet, když byl přeměněn. Nesmrtelní, kteří byli dříve lidmi, zůstali ve stejném věku, jako když byli přeměněni. "Ztrácíme čas," zvolala jsem. Petr chtěl už z téhle diskuze ven. "Chci zjistit, kdo napadl Hugha."
"Ježíši Kriste, máš jen jednu stopu." odsekl. "Proč nemůžeš jen čekat?" Dobrá otázka. Nevěděla jsem proč. Něco uvnitř mi říkalo, abych pátrala po pravdě. Nemohla jsem být jen pasivní.
"Ten, co zabil Duana nebyl pouhý smrtelník. Ne z toho, jak Hugh popsal útok. "
" Jo, ale co Duan?"
"Ne menší nesmrtelný, "poukázala jsem. "Ale vyšší nesmrtelný ..." Petr se zasmál.
"Oh. Myslíš si, že je za tím nějaký mstivý démon?"
"On by toho byl určitě schopný."
"Jo, ale nemají motivaci." Legrační pocit se náhle rozšířil ve mě, neopakovatelný a jemný. Podívala jsem se prudce na ostatní.
"Co..?" začal Cody, ale Petr se už pohnul ke dveřím. Zaklepání na dveře bylo podobné Carterovů ale tohle bylo lehčí a sladší. Méně silné. Anděl strážný.
Petr otevřel dveře a tam stála upjatě Lucinda, ruce sepjaté těsně kolem knihy. Málem jsem se udusila. Přesto jsem věděla, kdo byli místní obyvatelé, a věděla jsem i o Lucindě. Nebyla taková jako Carter. Strážci byli více jako nebeský ekvivalent Hugh: bývalí smrtelníci, kteří sloužili a obcházeli pochůzky po celou věčnost. Neměla jsem pochyb o tom, že Lucinda provádí všechny tyto druhy dobrých skutků. Nejspíš i četla knížky sirotkům ve svém volném čase. Nicméně, ona se stala úzkostlivou mrchou. Petr sdílel můj pocit.
"Ano?" Zeptal se chladně.
"Dobrý den, Petře. Dnes jsou vaše vlasy velmi zajímavé." poznamenala diplomaticky. "Můžu dál?" Petr se zamračil nad komentářem jeho vlasů, ale byl příliš dobrý hostitel nato, aby jí nepozval dál. Může mě škádlit ale také má úzkostlivý smysl pro slušnost a etiketu. Lucinda se přehnala dovnitř. Řádně oblečený svetřík a k tomu kostkovanou sukní po kotníky. Její krátké blond vlasy měla stočené do perfektního drdolu. Bohužel já jsem vypadala jinak, tak trochu laciněji. Můj hluboký výstřih, úzké džíny a jehlové podpatky jsem se cítila, jako bych si klidně mohla lehnout na podlahu a roztáhnout nohy. Dala mi stydlivý pohled a bylo jasně vidět, že myslela na to samé.
"Okouzlující vidět vás všechny znovu." Její hlas byl ostrý a formální. "Jsem tu, abych vám něco předala od pana Cartera."
"Pana Cartera? "Zeptal se Cody."Je to jeho poslední jméno? Vždycky jsem si myslel, že to bylo jeho první. "
" Myslím, že má jen jedno jméno." Spekulovala jsem. "Stejně jako Cher nebo Madonna." Lucinda nic neřekla, aby nezasahovala do naší konverzace. Místo toho mi podala knihu. Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše: Klasický průvodce k porozumění druhému pohlaví.
"Co to sakra je?" Zvolal Petr.
"Myslím, že jsem to viděl na některých talk show." Najednou jsem si vzpomněla na den, kdy jsem šla s Carterem z nemocnice a jak říkal, že vlastní knihu, která by mi pomohl se Sethem. Hodila jsem jí na poličku nezištně.
"Carter je v prdeli se smyslem pro humor." Obličej Lucindy se změnil do tmavě rudé.
"Jak můžeš používat takový slovník? Mluvíš jako bys ... jako byste byli v šatně!"
Stále je tedy logicky možnost, že by byl odpadlík anděl, který by věřil, že nedělá nic špatného. Takže žádný hřích by znamenal žádný pád. Všichni napjatě uvažovali a Peter si evidentně myslel to samé.
"Tak v čem je rozdíl? Co dělá padlý anděl? Sázíme hodně na tuhle možnost.
Možná bychom se shodli, dokud jsem si nevzpomněla na něco dalšího. "Záznam."
"Záznam?" ptal se Cody.
"List, který byl na mých dvěřích. Říká, že jsem byla dost krásná abych svedla anděly k pádu."
"No, to vypadá dost dobře." Když jsem zvedla obočí, řekl Peter zdráhavě, "Dobře, ale to je dost podezřelé, proč by hráli s odkrytými kartami?
Cody téměř vyskočil ze svého sedadla. "Je to nějaký psycho anděl, který si rád hraje s myslí lidí. Stejně jako v těch filmech, kde vrazi ukazují záchytné body svým obětem, aby mohli sledovat, jak policie luští křížovku."
Otřásla jsem se nad vidinou toho, že to, co jsem doposud věděla o andělích, opravdu nic nebylo.
Na rozdíl od nás, strážci dobra neměli stejnou hierarchii orgánů dohledu a zeměpisné oddíly, bez ohledu na příběhy o cherubimech a seraphimech. Koneckonců, my jsme byli ti, co vynalezli střední management a ne oni. Vždycky jsem měla dojem, že většina andělů a zastánců dobra fungují jako soukromí agenti nebo detektivové, plní různé andělské mise velice organizovaným způsobem. Takové otevřené dějiště by poskytlo dostatečné šance pro někoho, kdo by řešil tajné věci agenta.
Andělské zapojení by také vysvětlovalo různé lsti, přemýšlela jsem. Jejich strana byla rozpačitá. Typické, opravdu.
Trochu popletená byla i naše strana. Oni by nicméně měli přiznat zahanbeně jednoho z jejich tuláků - andělů obrácených na špatnou strnu, a Carter, který se tak kamarádí s Jeromem, by donutil démony do udržování tajnosti o celé záležitosti. Všechen jeho sarkasmus a snaha zesměšňovat mě by bylo jen další chabou snahou pro záchranu tváře.
Čím víc jsem uvažovala nad touto nepřirozenou teorií, tím víc se mi to líbilo. Někteří nespokojení andělé, kteří chtějí být hrdiny, se rozhodli změnit svou identitu a přijmout síly zla. Teorie padlých andělů by vysvětlovala, jak někdo z nás mohl mít legitimní cíle, stejně jako by to osvětlilo, proč nikdo nedokázal najít smysl bytí, protože jsme věděli, že vyšší nesmrtelní mohou skrýt jejich přítomnost.
Což by mě právě zajímalo, proč právě Jerome a Carter také maskují svojí přítomnost. Doufají, že chytí anděly v nečekaném okamžiku? Tohle, a…
"Proč ten dotyčný nechal Hugha potom žít?" podívala jsem se z jednoho upíra na druhého. "anděl mohl dostat každého z nás."
Hugo řekl, že nevyhrával a nikdo ho nepřerušil. Útočník se jen nudil a potom zmizel. Proč" Proč zabil Duana, ale ne Hugha? Nebo mě, když na to přijde, protože tato osoba poznala, kdo jsem.
"Protože byl Duane hajzl? "navrhl Peter.
"Osobnost stranou, my všichni jsme těžká váha ďábelské strany. Hugh možná ještě víc než my."
Opravdu, Hugh byl v nejlepších letech, pokud jde o nesmrtelnost. Jako nezkušený nováček se udržel jako Cody, ani nebyl dospělý a přechytralý a znuděný jako Peter nebo já. Hugh věděl dost jak na tom být dobře a dělal svoji práci, kterou měl rád. Měl by být hlavním cílem pro všechny andělské strážce. Možná, že by ho andělé respektovali.
"Pochybuji, že by anděl shledal někoho z nás sympatickým- " Zasekla jsem se. Jeden anděl nás měl rád. Jeden anděl s námi zevloval venku hodně. Jeden adněl, který vypadal, že je všude, kde byl Jerome, ne dlouho před tím, než došlo na útoky. Jeden anděl, který nás znal osobně, který znal všechny naše zvyky a slabosti. Jaký je lepší způsob ke sledování a studiu našich zvyklostí, než proniknout do naší chlastací party a předstírat přátelství?
Tahle myšlenka byla tak výbušná, tolik nebezpečná, že jsem se cítil nesvá jen při dávání jí dohromady. Ani jsem to nemohla pronést nahlas. Zatím ne. Cody a Peter sotva věřili andělské teorii. Pochybovala jsem, že by hned skočili na palubu, kdybych začla obviňovat Cartera.
"V pohodě, Georgino?" dotázal se Cody, když jsem se ponořila do ticha.
"Jo…jo…v poho." Zahlédla jsem se ve sporáku a vyskočila z křesla, hlavu stále v otřesech. "Do prdele. Musím se vrátit do Queen Anne."
"Co je?" zeptal se Peter.
"Mám rande."
"S kým?" usmál se potutelně Cody a já zrudla s odpovědí.
"Roman."
Peter se obrátil na svého mučedníka. "Který z nich to je?"
"Ten sexy tanečník. Georgina na něm úplně visela."
"Nene. Na to ho mám moc ráda."
Smáli se. Když jsem sebrala kabát, Peter se zeptal: "Hele, nepředpokládám, že bys pro mě mohla něco udělat co?"
"Co?" Moje mysl stále držela závan tajemství okolo nás. Tamto a Roman. On a já jsme spolu několikrát mluvili po telefonu od posledního setkání a já byla víc a víc překvapená, jak jsme si sedli.
"No, víte, jak máš v salonech ty počítačové programy, které ti ukáží, jak budeš vypadat v různých barvách a střihách? Myslel jsem, že by to mohlo být jako živé. Můžeš to aplikovat na mě a ukázat mi, jak bych vypadal v jiném stylu?"
Snad minutu se v místnosti drželo ticho, jak jsme na něj s Codym zírali.
"Petře," vypadlo ze mě nakonec, "to je ten nejhloupější nápad, co jsem kdy slyšela."
"Já něvím." Cody se poškrábal na bradě. "Pro něj to není špatné."
"Máme příliš mnoho jiných problémů, kterými bychom se měli zabývat teď," varovala jsem je bez humoru jemně. "Nebudu plýtvat svojí energií pro vaši ješitnost."
"Pojď," obhajoval se Peter. "Jsi pořád mimo z toho panice. Můžeš si to ušetřit."
Zavrtěla jsem hlavou, přehazujíc si kabelku přes rameno. Démon 101. Čím později se měním, tím více energie to vyžaduje. Přeměny v křížence jsou jako osina v zadku, ty speciální ještě horší. Hrací salon s tebou by pohořel i přes většinu mých skrýší, a já mám lepší věci, na odpad. Nebezpečně jsem ho zaměřila. "Je potřeba nějaké vážné poradenství pro image, můj příteli."
Cody na mě pohlédl s jiskrou zájmu. "Přeměny ve spešl druhy? Mohla by ses jako proměnit v monstrum nebo.. nebo… písek, dolar, nebo co?"
"Dobrou noc chlapci, jdu odsud."
Jak jsem odjela, sotva jsem mohla slyšet ty dva diskutovat , kolik by bylo potřeba enegie ke změně v opravdu malého savce, nebo tvora, který by vypadal jako něco mezi člověkem a plazem.
Upíři. Upřímně řečeno jsou někdy jako děti.
Domů jsem dojela v rekordním čase. Vzpomněla jsem si na tvar mých sandálů a vstoupila do budovy stejně jako to přede mnou udělal Roman. Vidět ho že mě vyhnalo všechny myšlenky na anděly a spiknutí. Řekl mi, abych se oblékla běžně pro tento večer, a zatímco on to udělal, zvládnul, aby měl džíny a tričko, které vypadalo jako kousek z luxusní módy. Já na něj měla zřejmě stejně účinný dopad, jako on na mě, protože mě ihned objal a políbil na tvář.
"Hey, jsi nádherná," zašeptal mi do ucha a držel mě v objetí ještě déle, než bylo nutné.
"Ne, to ty." Vymotala jsem svoje tělo z jeho a usmála se na něj.
"Jsi tak malinká," poznamel, žmoulajíc mé tváře v rukou. "Je to roztomilé."
Ty oči mě pohlcovaly a já se rychle odvrátila, než bych udělala něco hloupého.
"Pojďme." zasekla jsem se. "Ehm, a kam jdeme?"
Vedl mě k autu, zaparkovanému přímo na ulici. "Viděl jsem, že tvoje nohy jsou dobré, myslel jsem, že teď bychom mohli vyzkoušet zbytek tělesné zdatnosti."
"Jako hotelový pokoj?"
"Sakra, jsem tolik průhledný?"
O několik minut později vytáhl zchátralé zařízení s blikající neonovou reklamou kde jsem četla: Burt´s bowling. Zírala jsem na to z nechutí, nemohouc skrýt své pocity. "To je tvoje volba rande? Bowling? Nic pěkného."
Roman vypadal lhostejný k mému nedostatku nadšení. "Kdy jsi naposled byla na bowlingu?"
Měla jsem podezření, že v roce 1970. "To už je dávno."
"No vidíš."
"Víš," začal hovor, když jsme šli dovnitř a přistoupil k pultu, "tvrdíš, že se nechceš s nikým vážně zaplést, ale stále mám pocit, že randíš hodně. Velikost deset, prosím."
"Šest a půl."
Pokladní nám každému dala pár nechutně vyhlížejících bot a já byla vděčná, že pro mě bakterie nejsou žádnou hrozbou.
Roman jí podal nějaké peníze a ona nám ukázala naší dráhu.
"Každopádně, jak už jsem říkala, bez ohledu na záměry je nutné do konce roku ještě hodně stihnout. Nevím jak sis nemohla všímnout pozornosti, kterou přitahuješ."
"Co to má znamenat?" Sedla jsem si k naší dráze a vzala svůj Birkenstocks, s pohledem stále upřeným na ty hrozné boty.
Roman se zastavil pohledem na těch svých a věnoval mi dlouhy pohled. "Ale no tak, nemůžeš dělat, že ti je to tak jedno."
Muži nás pozorují po celou dobu. Vždycky si toho všímám, když jsem s tebou. Projdeme knihkupectvím, nebo barem druhý den. I zde na tomhle místě. Za pouhou cestu od pultu jsem viděl minimálně tři lidi zastavit a sledovat tě.
"Je tam někde místo?"
"Eventuelně." Vstal a ěli jsme k poličce s bowlingovými koulemi.
"Se vší pozorností, chlapci tě musí zvát celou dobu a ty musíš občas přijmout, stejně jako jsi to udělala se mnou. Že ano?"
"Hádám, že jo."
Omlčel se v jeho výběru témat a věnoval mi ještě jeden z těch výdechů, do duše pohlížejících. "Řekni mi o svým posledním rande."
"Moje poslední rande?" Nějak mě ani nenapadlo, že by se Martin Miller počítal.
"Tvoje poslední rande. Mám na mysli skutečné datum, ne jako běžnou skleničku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama