.

10. kapitola - první část

22. listopadu 2011 v 15:06 | Kisee |  Bloodlines
Doufám, že se Denny neurazí, ale už jsem byla hrozně nedočkavá a věřím, že vy taky:-D tak jsem se na to vrhla. Druhá půlka bude za chvíli a pak 11. kapitola:-)


Můj telefon zazvonil ihned potom, zachránil mě od trapnosti, kde bych se snažila přijít na to, co dělat s Jill. Odpověděla jsem, aniž bych se obtěžovala zkontrolovat ID volajícího.

"Slečno Melbournová? Vaše služby jsou nutné. Okamžitě."

"Paní?" Zeptala jsem se překvapeně? Šílený hlas paní Terwilligerové nebyl to, co jsem očekávala..

"Co se děje?"

"Pořebuji abys mi donesla karamelové kapučíno ze Spencera. Neexistuje absolutně žádný způsob, jak bych mohla dokončit překlad toho dokumentu, pokud to neuděláš."

Bylo milion odpovědí, které bych mohla použít, ale žádná z nich nebyla moc slušná, tudíž jsem hledala zřejmý bod logiky.

"Nemyslím si že bych mohla," řekla jsem.

"Máš oprávnění vycházet ze školy ne?"

"No, ano madam, ale je skoro zákaz vycházení. Nevím, kde Spencer je a nemyslím si, že bych to stihla."

"Nesmysl. Kdo řídí tvou kolej? Weathersová ne? Zavolám dolů a dostaneš výjimku. Pracuji v jedné z kanceláří knihovny. Sejdeme se tam."

I přes mou osobní oddanost kávě, výjimka mi přišla trošku přehnaná na pochůzku jako je tato. Nechtěla jsem porušovat pravidla. Na druhou stranu, byla jsem asistentka paní Terwilligerové. Nebylo toto součást popisu práce? Všechny staré alchymistické instinkty, které nutí plnit rozkazy, mě nakoply.

"Dobře, ano madam, pokusím se-

Zavěsila a já zírala na telefon v úžasu. "Musím jít," oznámila jsem Jill.

"Doufám, že budu brzo zpátky. Možná příliš brzy, byla bych překvapená, kdyby si vzpomněla na to, že má zavolat paní Weathersové."

Nevzhlédla. S pokrčením ramen jsem si sbalila notebook a nějaké úkoly, jen pro případ, že by po mně paní Terwillegerová ještě něco chtěla.

Byla jsem na cestě pro kávu, paměť mé učitelky byla dobrá, dostala jsem skutečně povolení odjet, když jsem přišla dolů. Paní Weathersová mě dokonce navedla do Spencera, kavárny, která byla několik kilometrů odsud. Dostala jsem kapučíno, zvědavá, jestli mi ho proplatí, a vzala ho i sobě. Zaměstnanci knihovny mi dali zabrat když jsem přepravovala kapučíno když jsem se vracela, ale jakmile jsem vysvětlila svoji pochůzku, navedli mě až zpět do kanceláří. Zdá se, že závislosti paní Terwilligerové byly dost známé.

Knihovna byla překvapivě plná práce a já jsem se rychle odebrala pryč.

V noci měli kluci a holky zakázáno scházet se v určitých místech společně. Knihovna byla později otevřené, to bylo místo, kde se dalo scházet s opačným pohlavím. Spousta lidí tu právě studovalo, včetně Julie a Kristin.

"Sydney!Tady jsme!" zvolala Kristin šeptem.

"Uvolni se od Terwilligerové," dodala Julia. "To můžeš."

Zvedla jsem kafe, když jsem je míjela. "Děláte si srandu? Když se k ní brzo nedostane kofein, nebude už úniku. Vrátím se hned jak budu moct."

Když jsem pokračovala v chůzi, zahlédla jsem malé skupinky studentů, jak se shromažďují kolem někoho - a zaslechla jsem známý otravný hlas. To je Greg Slade.

Projela mnou zvědavost a prošla jsem kolem okraje davu. Slade předváděl něco, co bylo na jeho paži: tetování. Konstrukce sama o sobě nebyla nic zvláštního. Byl to orel v letu, druh umění, který mělo obecně na skladě každé tetovací studio a masově jej kopírovalo. Co mě ale zaujalo byla barva. Byla to bohatá stříbrná metalíza. Metalické tetování nebylo tak snadné sundat, ne s tímto leskem a intenzitou. Znala jsem chemikálie, které přišly do toho mého zlatého, vzorec byl složitý a skládal se z několika vzácných přísad. Slade se snažil, aby zněl jeho hlas tiše, tetování tu byla zakázána, ale bylo jasné, že se raduje z pozornosti. Tiše jsem pozorovala , ráda že se ostatní ptají na hodně otázek za mě. Samozřejmě, že tyto otázky mě zanechaly ještě s více otázkami.

"Je to jasnější, než to které se běžně používá," poznamenal jeden z jeho přátel.

Slade naklonil jeho paži na světlo. "Něco nového. Říkají, že je to lepší než to z loňska. Nejsem si jistý, jestli to je pravda, ale můžu vám říct, že to nebylo levné."

Přítel, se kterým mluvil se usmál. "To zjistíš při zkouškách." Laurel - zrzavá dívka, co se zajímala o Micaha - natáhla nohu vedle Sladea a odhalila štíhlý kotník s vybledlým motýlím tetováním. Žádná metalíza. "Mohla bych si ho nechat prodloužit, možná po návratu domů, kdybych dostala od rodičů peníze. Nevíte, jestli jsou nebeské vzory lepší i letos?" Hodila zpět svými vlasty, když mluvila. Z toho co jsem v krátkém čase zpozorovala na Amberwoodu, Laurel se velmi marně snažila pohazovat svými vlasy a ujišťovala se, že tak učiní aspoň jednou za deset minut.
Slade pokrčil rameny. "Neptal jsem se." Laurel mě zahlédla. "Jé, ahoj. Nejsi sestra upíří holky?"

Mé srdce se zastavilo. "Upír?"

"Upír?" zopakoval Slade.

Jak to zjistila? Co mám dělat? Právě jsem přemýšlela nad seznamem alchymistů, kterým zavolám, až se jeden z Laureliných přátel uchechtl.

Laurel se na ně podívala a povýšeně se smála, pak se obrátila zpět ke mně. "Tak jsme se jí rozhodli říkat. Nikdo by nemohl mít kůži, která je tak bledá." Málem jsem se schoulila úlevou. Byl to vtip - který byl tak bolestivě blízko pravdě, ale přesto vtip. Přesto, Laurel nevypadala jako někdo, kdo s křížem, a bylo by lepší pro nás všechny, kdyby byl vtip rychle zapomenut. Nesporně jsem vyhrkla první rušivý komentáře, který mě napadl.

"Hey, stalo se něco divnějšího. Když jsem poprvý zahlídla tebe, nemyslela jsem, že by někdo mohl mít vlasy tak dlouhé nebo tak červené. Ale neslyšela jsi mě mluvit o prodlužování nebo barvení." Slade téměř zdvojnásobil smích za sebou. "Já to věděl! Věděl jsem že to je podvod!" Laurel zrudla skoro jako ty její vlasy. "Není! Jsou skutečné!"

"Slečno Melbournová?"

Poskočila jsem při tom zvuku a našla za sebou paní Tellwigerovou, jak mě sleduje s mystifikací. "Nedostala jste povolení ke kecání, zvlášť když jste pořád na cestě s mým kafem. Tak pojďte."

Vykradla jsem se pryč, aby si toho téměř nikdo nevšiml. Laurelini přátelé se až moc bavili škádlením. Doufala jsem, že jsem rozptýlila upíří vtipny. Zatím jsem ale nemohla dostat obraz Gregova tetování z mysli. Nechala jsem bloudit myšlenky na tajemství, co bylo součástí stříbrné barvy. Skoro jsem došla k jedné z možností a přála jsem si abych měla přístup k alchymistickým přísadám, abych mohla udělat nějaké pokusy. Paní Terwilligerová vzala vděčně kávu, když jsme dorazily do malé dílny.

"Díky bohu," řekla poté, co si dala první doušek. Kývla na mě. "Tohle je záložní? Vynikající uvažování."

"Ne, madam," odvětila jsem. "Je moje. Chcete abych začla s tímhle?" Povědomá hromada knih byla na stole, ta kterou už jsem viděla ve třídě. Byly hlavní částí výzkumu a řekla mi, že bych byla eventuelně potřebná k překladu dokumentů pro ni. Natáhla jsem se po té nejvýš, ale zastavila mě.

"Ne," řekla a směřovala mě k velké aktovce. "Doufala jsem, že až bych šla zpět do hlavního areálu studovny, mohla bych mluvit s Kristin a Julií. Paní Terwilligerová uvažovala. "Knihovna nepovolí kávu. Měla bys ji asi nechat tady."

Zvažovala jsem, zda má touha mluvit s Kristin a Julií převažuje pravděpodobnost, že mi paní Tellwigerová vypije kafe, než se vrátím. Rozhodla jsem se přijmout riziko a bolestně jsem se loučila s kávou, když jsem táhla knihy zpět do knihovny. Julia si prohlížela paní TerwilIigerovou zahlcenou knihami s opovržením.

"Není tohle někde na internetu?"

"Pravděpodobně ne. Hádám, že tohle asi zasahuje do doby, kdy ještě nebyl vynalezen." otevřela jsem obálku. Prach se třepetal ven.

"Cesta předtím. Kristin měla úkol z matematiky otevřený před sebou ale nedívila se na něj nějak zvlášť se zájmem. Ťukla roztržitě perem proti obalu učebnice. "Viděla jsi Sladeovo tetování?"

"Těžko nevidět," řekla jsem, vyndavala jsem svůj laptop. Zahleděla jsem se na obrazovku. "Stále ho ukazuje."

"Už ho chvíli chce, ale nikdy neměl peníze," vysvětluje Julia. "Minulý rok je měli všichni dobří atleti. No, až na Treye Juareze."

"Trey téměř žádné nepotřebuje," upozornila Kristin. "Je tak svělý."

"Bude ho mít - když bude chtít udržet krok se Sladem," řekla Julia.

Kristin zavrtěla hlavou. "Neudělá to. Je proti tomu. Snažil se o tom mluvit s panem Greenem loni, ale nikdo mu nevěřil."

Podívala jsem se sem a tam mezi nimi a byla jsem ztracená víc než kdy dřív. "Pořád mluvíme o tetování? O tom jestli ho Trey "potřebuje" nebo ne?"

"Opravdu jsi to ještě nezjistila?" zeptala se Julie.

"Je to můj druhý den," podotkla jsem zklamaně. Vzpomněla jsem si, že jsem v knihovně a trošku ztišila hlas. "Jediní lidé, kteří o nich doopravdy mluví jsou Trey a vy - a vy mluvíte až moc o všem.

Byly v rozpacích, přinejmenším. Kristin otevřela ústa a odmlčela se. Zdálo se že něco změnilo to, co chtěla říct.

"Víš jistě že tvoje nic nedělá?"

"Přesně tak," lhala jsem. "Jak je to vůbec možné?"

Julia se rozhlížela po knihovně a byla zkroucená v křesle. Obrátila trochu košili a odhalila svou dolní část zad a vybledlé tetování vlaštovky v letu. Přesvědčená, že už jsem ho viděla se otočila zpět. "Mám ho od posledních jarních prázdnin a byly to nejlepší jarní prázdniny vůbec."

"Kvůli tetování?" ptala jsem se skepticky.

"Když jsem si ho nechala udělat, nevypadalo takhle. Bylo metalické.. ne jako tvoje. Nebo Sladeovo. Víc jako...

"Měď," předpokládala Kristin.

Julia se zamyslela a přikývla. "Jo, jako červenozlatavé. Jen barvení trvalo týden a když ho udělal, vypadalo úžasně. Stejně jako ten pocit, nikdy jsem se necítila tak dobře. Bylo to až nelidsky dobré. Nejlepší výšiny vůbec."

"Přísahám, že je v těchhle nebeských nějaký druh drogy," říká Kristin. Snažila se, aby to znělo nesouhlasně, ale myslím, že jsem zachytila závist.

"Kdybys jedno měla, pochopila bys to," řekla Julie.

"Nebeské.. Slyšela jsem, že tam o nich jedna dívka mluvila," řekla jsem.

"Laurel?" Ptala se Julie. "Jo, to je to, co říkají, měď. Protože působí, jako když se cítíš jako z jiného světa." Vypadala skoro v rozpacích z toho nadšení. "Hloupé jméno, co?"

"To je to, co Slade má?" ptala jsem se ohromeně z toho co se odehrávalo.

"Ne, má ocelové," odvětila Kristin. "Dává ti velkou atletickou podporu. Jako že jsi rychlejší, silnější apod. Vydrží déle, než nebeské - víc jak dva týdny. Někdy tři, ale účinek slábne. Říkají jim ocelové, protože jsou tuhé, myslím. A možná protože v nich je ocel."

Žádná ocel, myslela jsem si. Stříbrná hmota. V umění používat kovy k vázání s určitými vlastnostmi v kůži byl vycvičen jeden z alchymistů před dlouhou dobou. Zlatá byla absolutně nejlepší, proto jsme ho využili. Ostatní kovy - když byly upravené jistými způsoby - dosahovali podobné účinky, ale ani stříbro, ani měď nebylo tak dobré jako zlato. Měděná tetování byla snadná k pochopení. Libovolný počet dobrých látek nebo léků mohlo být kombinováno pro tak krátký efekt. Stříbrný byl složitější, tedy spíše účinky stříbra. To co popisovala, to znělo jako sportovní steroidy. Mohlo by to stříbro udržet? Měla bych to ověřit.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Catrina Catrina | 22. listopadu 2011 v 15:30 | Reagovat

Děkuji za kapitolu. Moc se těším na pokračování. Vypadáto, že Sydney bude řešit parádní záhadu.

2 Majda Majda | 22. listopadu 2011 v 15:33 | Reagovat

Ja se na Tebe nezlobim, já Ti velice děkuju:-)

3 Denny Denny | 22. listopadu 2011 v 15:58 | Reagovat

Kdyby tady pani nedockava, pockala asi hodinu, tak by tu kapitolu mela na mailu, tady ona ji tam ma. Jen je skoda, ze jsem se tim trapila zbytecne, mohla jsem vyuzit svuj cas k necemu lepsimu.

4 Kisee Kisee | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 15:59 | Reagovat

hehe a je to sranda, protože já teď dokončuji desítku a Denny ji poslala Mannon:-D:-D takže to dělám zbytečně:-D fakt dobrý:-D:-D

5 Denny Denny | 22. listopadu 2011 v 16:08 | Reagovat

ale ja jsem ti posilala mail. takze ti musel prijit. a navic, jsi to nemusela delat vubec, nikdo ti nerikal ze to mas delat, ja jsem ti rikala ze ti to poslu. Ale byla jsi moc nedockava. :)

6 Kisee Kisee | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 16:12 | Reagovat

byla prave no:-D to mas jedno, jsem to dodelala a hodim to sem, kdyz uz:-) ono se to nepicne:-D:-D holt se musim naucit trpelivosti no:-) kazdopadne diky..

7 ssendy ssendy | 22. listopadu 2011 v 16:56 | Reagovat

Moc děkuji za překlad, těším se na pokračování :-)

8 Terez :) Terez :) | 23. listopadu 2011 v 19:11 | Reagovat

Skvěléé ! :) díky moc ;)

9 Beka Beka | 2. prosince 2012 v 22:00 | Reagovat

Ahoj celou knihu si stahuju do mobilu (okopčím si to a dám do wordu) a to že to píšete po čtvrtkách mi moc nepomáhá...i když je pravda že knihovna je na toto levá a tak jsem ráda že to sem dáváte i když by se bodlo kdyby to bylo po celých kapitolách..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama